Kapitola 2.

27. června 2011 v 21:24 | Dorea |  Nejsi sám
Druhá kapitola povídky Nejsi sám.

Dnešní kapitola je věnována odvážným komentátorkám Melodye, lpdenka, Natalia a Evelin.


Děkuji za vaše komentáře a přeji příjemné čtení!

Po snídani zamířili společně do práce. Tedy každý do té své samozřejmě. Sjeli dolů výtahem. Blaine, který šel vepředu, už otevíral vchodové dveře, když oba uslyšeli podivné kňučení.

"Slyšíš to taky?" Otočil se Blaine na svého přítele. Ten mu přikývl. Kurt se rozhlídl po chodbě, aby našel zdroj onoho kňučení. Došel až k schránkám na poštu, pod kterými byla jako vždy papírová krabice na letáky.

"Proboha Blaine!" Kurt se sehnul ke krabici.

"To je dítě." Poznamenal Blaine inteligentně, když přišel ke Kurtovi.

Kurt natáhl ruku a přejel po tváři miminka. "Je celé studené. Proboha, kdo mohl něco takového udělat?" Podíval se na přítele, který ovšem mlčel a snažil se vstřebat infomaci, že právě našli nemluvně v papírové krabici.

"Měli bychom zavolat záchranku."

"A taky policii. Ale nejdřív ho musíme dát do tepla." Kurt neobratně vzal novorozence do rukou. Dítě bylo zabalené jen ve slabé dece.

"Pojď." Blaine už stačil otevřít dveře výtahu a oba vyjeli do šestého patra a spěchali směrem ke svému bytu. Blaine odemkl.

"Zavolej tu záchranku." Sám mezitím přešel k pohovce uprostřed místnosti. Posadil se na ni a zabalil dítě do deky, kterou tu měli. "Pšt neboj mrně." Lehoučce přejížděl po svraštělé kůži miminka.

"Halo, dobrý den. Jmenuji se Blaine Anderson. Já a můj přítel jsme našli v našem bytě na chodbě miminko."

Slyšel Kurt, jak Blaine volá.

"Ne, nevím, jak je staré. Prostě tam leželo v papírové krabici na staré letáky." Snažil se, aby se mu hlas netřásl. Kurt ovšem poznal, jak je vykolejený. "Ne, nevím. Jo. Park Avenue 250, 6. patro. Jo díky. Budeme čekat. " zavěsil. "Říkala, že tu budou za chvilku. Policie prý přijede s nima." Došel až ke dvojici sedící na pohovce. "Kdo mohl něco takového udělat?" Podíval se na svého přítele, který držel nemluvně v náručí.

"Nevím, ale je to vážně příšerný. Vždyť sakra existují baby boxy a určitě je tu nejmíň tucet dalších řešení, než položit dítě na chodbu a utýct." Rozčiloval se Kurt. "Chápu, že někdo dítě nechce, ale tohle?" Podíval se na dítě v náručí. Tomu zřejmě jeho osud naprosto unikal, jakmile byl v teple, usnul a pouze zdvihající se deka dávala vědět, že dýchá.
"Vždyť to musí být novorozenec. Ne, tohle vážně nepochopím." Zavrtěl hlavou.

"To jsme dva."

Blaine natáhl ruku a dotkl se tváře miminka. "Má stejnou kůži jako ty. Taky tak jemnou." Uchechtl se.

"Hej!" Strčil do něho Kurt.

Zvenku zaslechli zvuk sirény.

"Už jsou tady."

"Jo, vypadá to tak a policie taky." Potvrdil Blaine, který došel k oknu. "Jdu otevřít."

•°•°•°•

"Dobrý den."

"Dobrý." Pozdravil zdravotník. "Kde ho máte?" Blaine mávl rukou směrem ke Kurtovi. Ten položil dítě na sedačku a poodešel, aby k němu měl zdravotník dobrý přístup. Mladík v lékařském si rozbalil zdravotnický kufřík a poslechl si srdeční ozvy prcka a změřil mu teplotu.

"Je to novorozenec, pár hodin starý. Pupečník je neodborně ošetřený. Vypadá to na domácí porod." Povzdychl si. "Amy, podej mi prosím termopřikrývku." Mezitím se snažil ošetřit pupečník.

"Tady Ryane." Kývl na znamení díků.

"Kde jste ho našli?" Zeptala se Amy.

"Šli jsme do práce a slyšeli jsme dole na chodbě kňučení. Ležel tam v papírové krabici u schránek." Zamračil se Blaine.

Pořád nedokázal zpracovat skutečnost, že někdo mohl položit novorozené miminko do krabice a nechat ho jeho vlastnímu osudu.

"No, vypadá, že je v pořádku. V rámci mezí. Podchlazený, ale silný chlapík." Usmál se zdravotník. Vyndal klučinu z deky.

"Chlapeček." Zašeptal Blaine.

"Tu mu můžete klidně nechat." Usmál se Kurt, když viděl, že přikrývku pokládá zpět na pohovku.

"Dobře." Znovu zabalil dítě do deky a ještě navíc do termopřikrývky. Chlapeček se za celou dobu nevzbudil. Občas sebou zavrtěl, ale spokojeně spal dál.

"Děkujeme pánové a pěkný den." Zdravotníci se zvedli v úmyslu opustit byt.

"Můžu se zeptat, kam ho vezete?" Zeptal se Kurt.

"Mt. Sinai Hospital." Usmála se na něho žena.

"Díky."

"Tak pánové, měl bych na vás pár otázek." Chopil se slova policista.

"Jistě."

"Takže…" Dál už Kurt policistova slova nevnímal. Nemohl pochopit, proč se někdo vzdal tak úžasného tvorečka. Tedy pochopit to dokázal. Vždyť Quinn se taky dcery vzdala. Chápal, že někdy dítě přijde a rodina není schopná se o něho postarat. Tohle všechno ano. Ale byla tu adopce. Dítě mohla matka umístit do baby boxu. Vážně tu bylo milion jiných řešení. Sakra, ten klučina mohl umřít.Kdybychom nic neslyšeli nebo odešli později. Otřásl se, když na to pomyslel. Jak tohle může někdo udělat?

"Nikoho podezřelého jste neviděli?" Zeptal se policista na další otázku.

"Ne, nikdo tam nebyl. Chodba byla večer prázdná. Ani když jsme přišli včera večer, jsme na chodbě nikoho nepotkali."

"A před vchodem nebo cestou sem?" Snažil se policista zjistit co nejvíc.

"Uff, ne nikoho. Já nevím, vážně nevím." Kroutil hlavou Blaine. "Moc jsme vám nepomohli." Zamračil se.

"Tyhle případy jsou v New Yorku bohužel docela časté." Pokrčil rameny policista.

"To je příšerné."

Uniformovaný muž přikývl. "Bohužel. Skoro ve většině případů je totožnost matky nezjistitelná. Vyhlásíme pátrání, ale pokud se matka nedostaví do nemocnice, kvůli ošetření, tak zřejmě příliš úspěšní nebudeme." Odmlčel se. "Pane Hummele, souhlasíte se vším, co váš přítel řekl?"

Blaine musel do Kurta drcnout, aby se ozval. "Co? Já ano. Souhlasím." Přikývl.

"Ještě se budete muset stavit na stanici a podepsat výpověď." Omluvně se na ně usmál.

"Jistě." Pokýval Blaine.

"Dobrá tedy, děkuji za vaši pomoc, a kdybyste si na cokoli vzpomněli. Tady je vizitka a dejte mi vědět. Díky." Policista se rozloučil a Blaine ho vyprovodil.

"Půjdeme teda?" Blaine došel ke Kurtovi. Sedl si k němu a objal ho.

"Co? Kam?"

"Ty jsi vážně úplně mimo." Usmál se Blaine a prohrábl mu vlasy. Kurt ho plácl po ruce. Nesnášel, když se mu hrabal někdo přes den v pracně učesaných vlasech. "Do práce."

"Jo, jasně." Zamračil se. "To je vážně hrozné. Kdo může tohle udělat? Takovým způsobem opustit vlastní dítě?"

"Nevím, lásko, ale nechci nad tím přemýšlet." Políbil Kurta na tvář. "Pojď," vstal a natáhl ruku, "odvezu tě." Kurt se na něho lehce usmál a chopil se nabízené ruky.



V New Yorku jsem nikdy nebyla. Ale jak Park Avenou a Mt. Sinai Hospital skutečně existují. Alespoň na mapě :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Roedeer Roedeer | Web | 27. června 2011 v 21:57 | Reagovat

Uplne me fascinuje, jak jsou ceske Klaine slasherky posedle tematem deti a rodicovstvi :] Ale neni to mysleno nijak spatne, jen je to docela netradicni. Hadam, ze to dite se v jejich zivote jeste objevi?

2 lpdenka lpdenka | 27. června 2011 v 22:02 | Reagovat

jeej, bola mi venovana kapitola, dakujeem :) som zvedava na dalsiu, a duufam ze si maleho adoptuju a budu mat syna, to by bolo mile :)

3 Evelin Evelin | Web | 27. června 2011 v 22:20 | Reagovat

wau ďakujem za venovanie :) a skvelý diel, som zvedavá na ďalší ! :)

4 dorea dorea | E-mail | Web | 28. června 2011 v 1:15 | Reagovat

[1]: Roedeer: já bych ani neřekla,že je to fenomén jen českých slashařek :-D na fanfiction.net jsem takových námětů našla mraky :-) ale kdo zná alepsoň trochu můj slash HP tak ví, že já dítě cpu skoro všude :-D díky moc

[2]:lpdenka: není za co, já děkuji za další komentář a nebudu spoilerovat :-D

[3]: Evelin: já díky! další tu snad bude v čtvrtek, pátek... ;-)

5 Melodye Melodye | 28. června 2011 v 12:28 | Reagovat

Děkuji za věnování :) už jsem četla hodně povídek, kde se klukům dostalo dítě, ale tenhle je neoriginálnější, který jsem zatím četla. Už máš vymyšlené jméno? :D

6 dorea dorea | E-mail | Web | 28. června 2011 v 15:03 | Reagovat

[5]: Melodye: není za co ;-) já se celá červenám vážně moc díky, jméno se už pomalu rýsuje a neprozradím :-x  :-D

7 Natalia Natalia | 28. června 2011 v 17:30 | Reagovat

Opět parádní! :-) Jsem moc zvědavá, jakou roli prcek sehraje :-) Jo, a děkuji za věnování ;-)  :-)

8 dorea dorea | E-mail | Web | 28. června 2011 v 19:23 | Reagovat

[7]: Natalia: díky a nemáš za co, no nějakou, úplně bezvýznamnou :-D asi ještě jo :-D

9 gleenews gleenews | 29. srpna 2011 v 1:40 | Reagovat

Dori, to som ja Evka...tak toto vyslo, pefektny pribeh, normalne tuzim po tom, aby si to dieta adoptovali...necham sa prekvapit dalej :D super!!!

10 dorea dorea | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 3:50 | Reagovat

[9]: Evka: děkuji moc za všechno :)

11 Justinka Justinka | Web | 27. října 2011 v 18:56 | Reagovat

Teprve druhá kapitola a mně už vlhnou oči. :-)  Musím hned číst dál...

12 dorea dorea | E-mail | Web | 27. října 2011 v 19:36 | Reagovat

[11]: Justinka: i ty měkoto ;) děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama