Kapitola 3.

1. července 2011 v 0:21 | Dorea |  Nejsi sám
Třetí kapitola povídky Nejsi sám.
Věnování pro Roedeer, lpdenka, Evelin, Melodye a Natalia.
Příjemné čtení!



"Kde jsi byl? Měl jsem strach. Volal jsem ti do práce a tam mi řekli, že jsi odešel už před třema hodinama a mobil jsi mi nebral." Blaine okamžitě zasypal svého přítele otázkami, jen co zavřel dveře.

"Omlouvám se. Já…Blaine, slib mi, že nebudeš naštvaný." Nemělo cenu lhát, Blaine by to stejně poznal.

Ne, na tyhle štěněčí oči se nedokázal zlobit."Cos provedl?" Povzdychl si kudrnáč. Tašky nenese, takže utrácet nebyl. Štěně taky nepřinesl. Co sakra dělal?

"Byl jsem v nemocnici." Řekl nepříliš ochotně.

"Cože? Jsi v pořádku? Co se ti stalo?" Blainovi se málem zastavilo srdce. Ne, proboha! Nemůžeš být nemocný! Křičel uvnitř.

"Ne, byl jsem v Mt. Sinai Hospital." Podíval se na svého přítele a čekal, kdy začne křičet. Měl připravené dobré argumenty, jak jinak. Reakce jeho přítele ho ale zmátla.

"Oh. Byl jsi za tím chlapečkem?" Vlastně ptát se bylo zbytečné. Blaine to věděl.

"Ano. Jmenuje se Jason. Pojmenovali ho sestry. A je vážně úžasný." Kurt se celý rozzářil, když o něm mluvil. A ke všemu byl nehorázně šťastný, že mu Blaine nic nevyčítá.

"Už vědí, kdo ho tam nechal?"

"Ne, myslím, že to se už nikdy nedovíme. Říkali, že málokdy se podařo zjistit, kdo to dítě porodil." Úsměv zmizel. Kurt došel k Blainovi a posadil se k němu.

"Jo to říkal i ten policajt." Blaine se na chvíli odmlčel. " Je v pořádku?"

"Jo, sestřičky říkali, že je zdravý. Sice prý menší a drobnější, ale prej je to kluk jako buk." Uchechtl se Kurt. Blaine se na něho usmál.

"Hlavně, že je v pořádku." Přitáhl si přítele blíž sobě a užíval si jeho blízkost.

"Co kdybychom si něco uvařili. Popravdě mám velkej hlad. Tak velkej, že tě asi sním." Na důkaz svých slov se Kurt lehce zakousl Blainovi do krku.

"Já nejsem jídlo." Upozornil ho kudrnatý muž.

"Ale chutnáš perfektně." Kurt nepřestal s okusováním krku.

"Kurte, tohle by se dalo vyložit více způsoby."

"Blaine!" Kurt se od něho odtrhl a zčervenal. "Ty jsi neuvěřitelný!" Zasmál se a políbil ho. "Tak a jdeme vařit, fakt mám hlad."

•°•°•°•

Blaine měl od rána v práci zmatek. Nejraději by to tu zabalil a šel domů, bohužel byla teprve jedna odpoledne a tak ho čekaly nejmíň ještě čtyři hodiny v tomhle pitomým kanclu. Znovu si povzdechl. Došel ke kávovaru a nalil si další kafe.
Před chvílí skončil rozhovor s mladou dívkou, která se chtěla stát zpěvačkou. Což o to hlas na to měla. Působila na něho milým dojmem a byla pohotová. Všechny předpoklady pro to, aby se v showbyznysu neztratila. Bohužel její rodiče nad takovou profesí své dcery kroutili hlavou. A dokud nebude plnoletá, moc s tím nenadělá. Každopádně dívku pozval na benefiční koncert, který se měl konat za měsíc a on byl tak trochu organizátor. Řekl Vanesse, tak se dívka jmenuje, aby rodiče pozvala taky. Jestli s nima nehne ani tohle, tak už nic. Má vážně skvělý hlas. Pomyslel si.

Práce ho bavila, ale poslední dobou toho bylo moc. Uháněli ho snad všichni, s kým spolupracoval. Jako jeden z nejlepších textařů v New Yorku a pracovník organizace, kterou založil společně se svým kamarádem Georgem, spolužákem z vysoké, měl vážně práce nad hlavu. Pomáhali nadějným malým hvězdičkám stát se skutečnými hvězdami. Blaine měl na svědomí prakticky většinu textů, nebo se na nich alespoň částečně podílel, se kterými mladí lidé prorazili. Podíval se na hodiny a zjistil, že ručička poposkočila pouze o pět minut dopředu. Zavrčel a usadil se za stolem. Vážně dlouhý den.
S úšklebkem se natáhl po notebooku a podíval se, jestli mu nepřišel nějaký nový mail.

"Samozřejmě!" Zamračil se nad příchozím emailem, který mu oznamoval, že mladík, který měl být hřeb benefičního večera, se nemůže zúčastnit, protože měl nehodu na motorce. Rekonvalescence bude trvat víc jak měsíc. "Výborně." Nikdy moc ironický nebyl, ale někdy se neubránil. To jsem zvědavý, co budeme dělat. Povzdychl si v duchu. Odpověděl mladíkovi, že mu přeje brzké uzdravení a počítá s ním i nadále. Věděl, že tohle se ovlivnit nedá a hlavně, že se klukovi nestalo nic vážnějšího. Odpověděl ještě na několik mailů a ejhle ani se nenadál a byly čtyři hodiny.

No tak jednou odejdu prostě dřív. Nakoupím a uvařím večeři a uděláme si hezký večer. Ano, to se mu líbilo. Perfektní nápad. Kurt miloval, když mu Blaine vařil a on miloval dělat Kurtovi radost. Pokud ovšem nemá Kurt jiné plány. Raději zvedl mobil a vytočil jeho číslo. Po chvíli mu telefon zvedl.

"Blaine ahoj, děje se něco?"

"Ne, jen jsem se tě chtěl zeptat, co bys chtěl dělat večer?"

"Proč?"

"Myslel jsem, že bych uvařil a otevřeme si lahev vína. Podíváme na nějaký film …" Nechal vyznít a čekal na Kurtovu reakci.

"Eh, Blaine, já…"

"Už něco máš?" Povzdechl si.

"Víš, já … myslel jsem. Teda chci říct. Už něco mám jo." Ošíval se do telefonu.

"No to se nedá nic dělat." Byl zklamaný, ale chápal to. Kurt toho měl v práci taky nad hlavu.

"Ale třeba se dokážu utrhnout dřív. Budu spěchat."

"Kurte! Kde zase vězíš?" Ozvalo se z telefonu.

"Promiň, musím končit. Pusu." Mlaskl do telefonu.

"Pá." Položil Blaine telefon. Zvedl se ze židle, oblékl si kabát a odešel z kanceláře. Sjel dolů na parkoviště. Nastartoval vůz
a odjel. Ikdyž jim plány na večer nejspíš nevyjdou, rozhodl se stavit v supermarketu a nakoupit vše potřebné.
Nezapomněl ani na malý obchůdek s vínem, kde koupil raději hned dvě lahve.

•°•°•°•

Stlumil plamen na sporáku. Scedil těstoviny. Zamíchal omáčkou. Všechno dělal tak nějak automaticky. Ani ho to nebavilo. Teda vaření ho vždycky bavilo a dokázalo mu zvednout náladu, ale teď. Bavilo ho vařit pro někoho, ale když Kurt říkal, že to nestihne. Nálada se vypařila.

Vyvádíš jako ženská. "Že by krize středního věku?" Uchechtl se.

Naposledy zamíchal omáčku. Vypl plamen, protože už byla hotová. Posadil se na židli a sledoval stmívající se New York. Poslední dobou často rekapituloval svůj život a vždycky se dobral ke stejnému výsledku. Nemohl být lepší! Usmál se. Miloval Kurta tak moc až to bolelo. Dýchal by za něho. Samozřejmě, že se hádali. Ostatně jako každý pár. Tomu se nedá vyhnout. Znovu se usmál. Ale hádky se vždycky dali využít k usmiřování a to oba milovali.

Kurt byl neuvěřitelně citlivý milý muž. No řekněte, kdo by sám od sebe navštívil naprosto cizí miminko? Blaine potřásl pobaveně hlavou. A nejednou zničehonic dostal nápad. Oblékl si kabát a pešky se vydal směr Mt. Sinai Hospital. Nemocnice nebyla daleko. Za čtvrt hodinky byl na místě. Zasmál se sám sobě, cože to vlastně dělá. Na recepci se zeptal na novorozenecké oddělení a postarší milá dáma ho nasměrovala do čtvrtého patra. Mrkla na něho. A jemu došlo, že si myslí, že je nastávající otec. Zachechtal se. To tak!

Na novorozeneckém to divně vonělo. Neřekl by zapáchalo. Vůně dezinfekce se mísila s vůní pudrů a dalších přípravků k ošetření dětské pokožky a něčím, co nedokázal definovat.

"Takhle voní miminko." Zašeptal s úsměvem.

"Můžu vám pomoct?" zeptala se ho kyprá žena v uniformě sestry.

"Já, vlastně. Asi ano." Koktal. Proboha, co mě to napadlo?

"Poslouchám. Máte tu někde ženu?" Měřila si ho nepříjemným pohledem. "Na návštěvy už je pozdě." Upozornila ho.

"Ne, já. Předevčírem jsem našel se svým přítelem chlapečka u nás na chodbě. Já chtěl bych se…"

"Jistě! Pojďte." Nedůvěřivý obličej se proměnil jako mávnutím kouzelného proutku. "Jdete za Jasonem. To je od vás milé. Chudáček malý."

"Já ehm. Díky."

"Právě se krmí, takže bude klidný." Usmála se na něho žena. Podala mu plášť. Sundal si kabát, pověsil ho na věšák a oblékl si sterilní bílý plášť. Otevřela dveře a Blaine uviděl řadu postýlek. Pár židlí a na jedné z nich seděl Kurt a krmil malého Jasona.




 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lpdenka lpdenka | 1. července 2011 v 7:32 | Reagovat

Tašky nenese, takže utrácet nebyl. Štěně taky nepřinesl- ach tak na tejto vete som sa dlhoo smiala :D neviem preco, uplne z nej citim aky su krasny par a ako Blaine miluje Kurta :) no teraz len zostava cakat ci sa Blaine nenahneva na Kurta ze dal prednost Jasonovi pred nim ze hej :D

2 Natalia Natalia | 1. července 2011 v 11:46 | Reagovat

Uá, úplně se mi to vybavilo - Kurt a Jason v jeho náručí. :-) Opět parádní kapitola, co říct víc :-)

3 Ell Ell | 1. července 2011 v 11:52 | Reagovat

Jéé tahle kapitolka byla skvělá a sladká :D

4 dorea dorea | E-mail | Web | 1. července 2011 v 14:02 | Reagovat

[1]: lpdenka: díky, já si to stěně po tom britském skitu nemohla odpustit :-D uvidíme jak to bude dál ;-)

[2]: Natalia: já je taky úplně viděla, když jsem to psala :-D miluju chlapi s prťatama v náručí, je to tak strašně sladký :-D

[3]: Ell: děkuji, předpokládám, že další bude v neděli ;-)

5 Melodye Melodye | 1. července 2011 v 16:14 | Reagovat

Úžasné :) jsem si myslela, že je Kurt u Jasona :D idealická kapitola :) btw...hezké jméno :) Těším se na další..

6 dorea dorea | E-mail | Web | 1. července 2011 v 17:12 | Reagovat

[5]: Melodye: no jo když Kurt (i já tuplem) jsme tak předvídatelní :D děkuji :-)

7 Roedeer Roedeer | E-mail | Web | 1. července 2011 v 17:15 | Reagovat

Varici Blaine (Darren) musi byt sexy :] Taky ted chci psat, ale nejde mi to, nejake rady?

8 dorea dorea | E-mail | Web | 1. července 2011 v 20:08 | Reagovat

[7]: Roedeer: váu, myslím, že jsi mi vnuknul jednu myšlenku :-D ... já píšu už něco maličko přes dva roky, teda to co zveřejňuju, předtím jsem hodně četla, teda od mala hodně čtu ... takže nevím, jestli jsem ta pravá na rady, jak psát :D ale  podlě mě číst a psát a psát a zveřejňovat, protože jinak se nedozvíš, jak na to lidi reagují ;-) ještě mě napadlo, znáš časopis Pevnost? vycházela tam rubrika, kde čestí spisoatelé fantastické literatury radili nováčkům ...  btw záleží ještě, co chceš psát pokud fanfiction, tak to je o hodně jednoduší, protože tam už máš vymyšlené postavy a charaktery apod, u vlastní tvorby je to ještě těžší (nekopírovat nihoko, nepsat totální kravinu) ...

9 Evelin Evelin | Web | 1. července 2011 v 20:15 | Reagovat

to je tak roztomilé :)
dúfam že sa budú spolu starať o to bábo :3

10 Roedeer Roedeer | E-mail | Web | 1. července 2011 v 20:23 | Reagovat

O to mi nejde, timhle uz jsem si prosel na skole v hodinach literarnich teorii, literarniho mysleni, dejin evropske literatury atd. (jen si na to vzpomenu, tak nenavidim literaturu :]) - spis by me zajimalo, jak prekonat lenost. U psani fanfiction mam prave ten problem, ze to povazuju trosicku za ztratu casu nad "brakem" a navic si neustale tvrdim, ze to stejne nikdo cist nebude, protoze v Cechach to zrovna nefrci, a to je tak demotivujici. Ale to se do diskuze pod tvou povidku asi moc nehodi.

11 dorea dorea | E-mail | Web | 1. července 2011 v 20:41 | Reagovat

[9]: Evelin: děkuji, uvidíme, jak se to dál vyvine ;-)

[10]: Roedeer: jo takhle :-D tak to bys spíš mohl poučovat ty mě :-D no ztráta času, máš asi trochu pravdu :-D já jsem se dostala k FF skrz Harryho Pottera, úplně omylem a začala číst a čtu dodnes :-D ale já bych osobně řekla, že v čechách FF celkem frčí, hlavně teda HP akorát se musíš trochu zviditelnit a naučit lidi chodit k tobě na blog, stránky... pokud uvažuješ o psaní slashe, není lepší způsob než hodit si svůj odkaz na daily slash :-) a co se té lenosti týče, no s tím ti neporadím, když mám nápad, jsem schopná napsat prakticky hned celou povídku a musím ji napsat hned, pak už mi to moc nejde :D nebo mám pak blok a nemůžu se hnout z místa :-( zkus vábit múzu ;-)

12 Justinka Justinka | Web | 27. října 2011 v 19:11 | Reagovat

Wow, tak tahle ale hezky končí. Doufám, že Kurtovy štěněčí oči Blainea přesvědčí, že Jasona potřebují mít doma.

Tak tady je začátek slavné Roedeerovi spisovatelské dráhy! Děkujeme Doreo, že jsi ho motivovala. Takový poklad... 8-)

Tsss, nikdo nečte a brak! Na to zapomeňte! :-D

13 dorea dorea | E-mail | Web | 27. října 2011 v 19:37 | Reagovat

[12]: Justinka: ach, ty Kurtovy oči, že? :D  díky moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama