Kapitola 4.

7. července 2011 v 3:13 | Dorea |  Nejsi sám
Další kapitola Nejsi sám.
S věnováním pro lpdenka, Natalia, Ell, Melodye, Roedeer, Evelin a Amalce, která mě dneska neuvěřitelně potěšila :)
Děkuji!
Příjemné čtení!
Povídka je stále bez betareadu. Omluvte proto prosím případné chyby.



"Kurte." Vydechl ohromeně. Pořád stál mezi dveřmi a nemohl se přinutit udělat byť jne jeden krok, aby se dostal dovnitř místnosti. Nakonec to za něho vyřešila sestra, která ho prostě popostrčila dovnitř.

"Blaine, co tu děláš?" Zeptal se neméně překvapený Kurt. Měl strach, že Blaine bude vyvádět a vyčítat mu, že šel do nemocnice za naprosto cizím dítětem, místo toho, aby strávil romantický večer s ním. Tedy věděl, že Blaine by to nikdy takhle přímo neřekl, na to byl až moc velkej slušňák, ale obavy měl.

"Nechám vás tu, až ho dokrmíte, dejte ho do postýlky. Díky!" Pronesla sestra směrem ke Kurtovi a odešla za dalšími povinostmi.

Chvíli bylo ticho. Muži se po sobě dívali a nikdo nechtěl začít mluvit. Oba měli strach z reakce toho druhého. Znali se sice už tak dlouho, ale i po takové době se dokázali navzájem překvapit.

"Já, promiň Blaine. Myslel jsem, že se budeš zlobit, když zjistíš, že jsem zase tady." protrhl Kurt ticho jako první. "Vím, že jsi naplánoval večeři, ale já... "

Zase ten štěněčí pohled! Pomyslel si Blaine. "Proč bych se zlobil?" Vykulil oči. "Měl jsi mi to ale říct." Jeho hlas měl lehce vyčítavý tón. Copak mi nedůvěřuješ? Poslední větu ale nahlas neřekl.

"Omlouvám se, já jen…" Pokrčil Kurt rameny. Najednou vypadal jako zbité štěně.

"Asi to chápu." Přikývl Blaine nakonec, ale úplně se pocitu ublíženosti nezbavil. Bolelo ho, že mu jeho přítel plně nedůvěřuje. Došel až k nim a dřepl si. "Je vážně kouzelný." Usmál se na přítele a prstem pročísl řídké vlásky miminka. Chlapeček se zavrtěl, ale jinak dál pil z lahve.

"Je zlatý. Skoro vůbec nepláče. A má pořádnou chuť k jídlu." Zasmál se Kurt něžně. Blaine si toho výrazu všiml. Nic ovšem neřekl. "Až vyroste, bude to velkej chlapák." Dodal Kurt po chvíli.

Dítě jakoby rozumělo jeho slovům a zamávalo pěstičkou. Oba muži se zasmáli. Blaine se nemohl vynadívat na Kurta s dítětem v náručí. Ten obrázek se mu neuvěřitelně zalíbil.

"Myslím, že jsi dovečeřel." Usmál se Kurt, když zpozoroval prázdnou lahev. Vstal a opatrně položil Jasona do postýlky. Klučina se zavrtěl, lehce protáhl. Když byl pořádně uvelebený něco si zamrmlal a byl připravený ke spánku. Kurt ho pohladil po tváři. "Dobrou noc." Přikryl ho světle modrou přikrývkou.

Celou tu dobu ho Blaine sledoval s jemným úsměvem na tváři. Nikdy by nevěřil, že jeho přítel bude tak okouzlen miminem. Bylo to něco neuvěřitelně sladkého pozorovat ho, jak krmí, ukládá a přeje dítěti dobrou noc. Blaine chtěl rodinu, samozřejmě. Kdo by nechtěl? Nikdy se s Kurtem na tohle téma moc nebavili. Nakonec to vždycky zamluvili s tím, že na podobné věci mají ještě spoustu času. Když si jeho starší sestra pořídila dítě, byli je několikrát navštívit, ale ani jednomu z nich ten ukňouránek k srdci příliš nepřirostl. Děsil se proto toho, že si je naprosto cizí dítě dokázalo omotat okolo prstu. Stejně jako když se stal otcem Finn. To dítě bylo postrach. Carol sice říkala, že je to úplně normální, ale jak Blaine, tak Kurt se drželi od toho prcka v uctivé vzdálenosti. na to měli své oblečení až příliš rádi. Za to teď. Kdyby byl Blaine žena, řekl by, že se v něm probudil mateřský instinkt. Zatoužil mít rodinu. Zatoužil vychovávat s Kurtem dítě. Děsil se své náhlé reakce, ale něco uvnitř něho mu šeptalo, že tak je to dobře. Takhle je to správné.

"Půjdeme?" Zeptal se ho Kurt. "Blaine, jdeme?" Jemně so něho drcnul, když Blaine nereagoval.

"Jo. Jasně. Promiň. Já zamyslel jsem se." Omluvně se usmál. Odešli z místnosti. Svlékli si bílé pláště a hodili je do koše na ty špinavé.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se Kurt Blaina.

"Jo, já promiň."

Kurt mávl rukou. "Musím říct sestrám, že odcházíme." Blaine přikývl. Kurt zamířil na sesternu, kde prohodil pár slov. Blaine slyšel veselý smích a přání pěkného večera. Za pár minut byl Kurt zpátky a oba mířili ven z nemocnice. Domů došli v tichosti.

•°•°•°•

"Tys přece vařil!" Obvinil ho Kurt žertem, jen co došli domů. Pořádně se nadechl. "Bože to voní." Usmál se na svého přítele.

"Jo," usmál se Blaine., "ale už to bude asi studený." Pokrčil rameny. Nemohl přestat myslet na Kurta chovajícího Jasona.

"No tak to ohřejeme." Zasmál se Kurt. Pověsil kabát na háček a rázoval si to do kuchyně. "Smetanová omáčka se špenátem a těstoviny. Blaine." Objal muže, který se objevil v kuchyni. "Miluju tě." Políbil ho.

"Já tebe taky." Ochotně mu polibek opětoval.

Navečeřeli se v klidu. Kurt jídlo neustále chválil. Blaine se celý červenal. Oba měli skvělou náladu, ikdyž Kurtovi občas připadalo, že Blaine je duchem nepřítomný. Po večeři si otevřeli lahev vína a usadili se na pohovce. Mluvili o ničem a o všem. Blaine ležel opřený o opěradlo a Kurt mu ležel v klíně. Vždyť co je krásnějšího než večer strávený v objetí s osobou, kterou milujete?

"Kurte," Blaine se snažil posadit, Kurt se odsunul, "myslím, že bychom si měli promluvit."

"Děje se něco? Blaine, pokud jde o Jasona, já omlouvám se. Neměl jsem ti lhát, jenže…" Už už se nechal ukolébat, že je všechno v pořádku a Blaine jen čekal na vhodný okamžik, aby to mohl vytáhnout. Zamračil se.

"Kápnul jsi na to." Uchechtl se Blaine.

"Vážně mě to mrzí." Odpověděl Kurt sklíčeně.

"Ne, počkej. Já když jsem tě dneska viděl s tím dítětem v náručí. Bylo to…" Usmál se. "Strašně ti to slušelo." Věnoval příteli malý úsměv. ten se na něho koukal s nedůvěrou o modrých očích.

"Blaine, co mi chceš říct?" Kurt už pojal podezření, ale ne, raději nemyslet. Co kdyby chtěl Blaine něco jiného?

Blaine se zhluboka nadechl. "Nikdy jsme se o dětech nebavili, ale myslím…" vzal Kurta za ruce, "myslím, že bych chtěl svoje. Svoji vlastní rodinu." Usmál se. Kurt byl ticho. "Kurte?" Blaine cítil, jak se napjal.

"Blaine," v modrých očích měl slzy, "myslíš to vážně?" Tázaný přikývl. "Bože, to je… Miluju tě!" Vrhnul se mu okolo krku a políbil ho.

"Takže souhlasíš?"

"Samozřejmě!" Pak se ošil. "Já už jsem něco málo zjišťoval." Kurt sklopil pohled a koukal na jejich spojené ruce.

"Vážně? Ty jsi neuvěřitelný." Pobaveně se zašklebil a přitáhl si Kurta blíž. Ten celý zčervenal.

"Já, víš, když jsme našli Jasona na chodbě. Musel jsem se ujistit, že je v pořádku. Pak jsem tam přišel a on je tak maličký. Měli ho krmit. Už měl připravenou láhev, ale sestřička musela někam odběhnout a já se nabídl, že ho nakrmím. Pak víš, ta důvěra. To dítě je na tobě závislé. On je tak bezbranný a já…"

"Já vím." Pohladil ho Blaine po zádech. "Takže zítra půjdeme do nemocnice a zeptáme se co a jak."

"Jo," Kurt se zaculil, "Blaine, to je tak surrealistické. Proboha, to je tak… Neumím to ani vyjádřit."

"Jo, představa, že nám tu bude pobíhat prcek, je vážně těžko uvěřitelná." Blaine se natáhl pro sklenku a upil z ní. "Umíš si představit, co tomu řeknou naši?" Zašklebil se.

Kurt se zarazil. "No myslím, že budou rádi. Teda táta se už smířil s myšlenkou, že se ode mě vnoučat nedočká. Doufám, že ho z toho neklepne."

"Naši asi vyletí z kůže." Zasmál se Blaine. "Ale mamka bude ráda, že má koho rozmazlovat."

"No to Carol taky. Jo dneska jsem jim volal a oznámil jim, že přijedeme."

"Dobře." Blaine zazíval a podíval se na hodiny. "To už je tolik? Asi bych si měl už jít lehnout. Zítra zase budu muset vstávat brzo."

"Myslel jsem, že zítra už máš volno."

"Ne, musím sehnat někoho místa Alexe. Vysekal se na motorce a nemůže se zúčastnit benefice."

"Je v pořádku?"

"Jo, nic vážného, ale nestihne to." Zamračil se Blaine.

"A co kdybych zazpíval já?" Zrodil se Kurtovi v hlavě nápad.

"Vážně?"

"Jistě, co bych pro svého úžasného přítele neudělal." Zasmál se Kurt.

"Kurte, to bys mi neuvěřitelně pomohl a myslím, že bychom přitáhli daleko víc diváků."

"To nevím, ale rád ti pomůžu." Usmál se na přítele.




-.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.--.-.-.-.-
Takový vývoj povídky asi většina z vás předpokládala. Omlouvám se za svou průhlednost o:)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | 7. července 2011 v 11:15 | Reagovat

Jééé...doufám,že to pujde všechno v klídku a toho malého dostanou a budou krásná a roztomilá rodinka :D..zase musím říct užasná kapitola ...těším se už na další :D

2 lpdenka lpdenka | 7. července 2011 v 11:24 | Reagovat

aaanooo, dufam ze teraz sa im nic nepostavi do cesty a zoberu si Jasona domov, jaaj tesim sa :) <3 super super rychlo dalsiu kapitolu, tato bola krasna :)

3 dorea dorea | E-mail | Web | 7. července 2011 v 17:21 | Reagovat

[1]: Ell: děkuji moc, uvidíme, jak bude adopce probíhat...ona to není žádná sranda, jak jsem tak četla :/

[2]: lpdenka: děkuji ;-) já bych jim to taky moc přála a vlastně každé rodině, která se rozhodne pro adopci, merlinžel jsou tu úřady a zákony 8-O

4 Natalia Natalia | 7. července 2011 v 17:52 | Reagovat

Uáá, opět dokonalost :-) Doufám, že Kurt a Blaine adoptují právě Jasona :-) Byla by to krásná rodinka... :-)

5 Ell Ell | 7. července 2011 v 20:18 | Reagovat

[3]:No to je pravda ale doufám,že jim to výjde :) :)

6 dorea dorea | E-mail | Web | 7. července 2011 v 23:19 | Reagovat

[4]: Natalia: děkuji ;-) uvidíme, uvidíme :-D

[5]: Ell: třeba jo :-D  ;-)

7 Melodye Melodye | 8. července 2011 v 11:27 | Reagovat

Dopolední dávka Klaine s miminkem krása :)Doufám, že kluci s adopcí nebudou mít problémy. Už se těším na další kapitolu ;)

8 dorea dorea | E-mail | Web | 8. července 2011 v 14:02 | Reagovat

[7]: Melodye: to sem ráda, že jsem ti udělala radost ;-)

9 Justinka Justinka | Web | 27. října 2011 v 19:29 | Reagovat

Náhodou všichni čekali, že Blaine bude trochu brzdit a ty jsi ho nechala takhle roztomile souhlasit. ;-)

Jen ti chci napsat, že jsem se jako matka ošívala nad miminkem ihned po jídle položeném do postýlky. Nene, ještě si musí krknout! Nebylo by to roztomilé, kdyby si ho Blaine vzal do náručí a pochoval ho, dokud... Je to tak krásné takhle držet ten maličký uzlík. Ihned by měl větší motivaci k osvojení! :-)

10 dorea dorea | E-mail | Web | 27. října 2011 v 19:39 | Reagovat

[9]: Justinka: vím, vím, to jsou všechny ty historky, kdy pak děcko dospělé nahodí co? :D to by se dalo použít do budoucna :D děkuji moc!

11 Justinka Justinka | Web | 27. října 2011 v 21:18 | Reagovat

[10]: No to je sice vtipné, ale opravdu jsem myslela jen pochovat, tomu se nic nevyrovná! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama