Kapitola 5.

19. července 2011 v 13:42 | Dorea |  Nejsi sám
Zdravá a naplněná zážitky jsem se vrátila z Masters of Rock a na mailu čekala kapitola.
Užij te si ji!
Věnování pro Ell, lpdenka, Natalia a Melodye.
Betareadu se ujal Roedeer. Děkuji mnohokrát!



"Carole!"

"Kurte, Blaine! Ráda vás zase vidím." Jednoho po druhém objala a políbila na tvář. Po uvítacím ceremoniálu se všichni usadili na pohovku a probrali kdeco. Od nového Carolina účesu až ke Kurtově roli v připravovaném muzikálu.

"A kdy bude premiéra, Kurte?" ozvala se Carole. "Už se nemůžeme dočkat." Podívala se na svého manžela, který pod pohledem své ženy souhlasně přikývl. Muzikály byly asi tou poslední věcí, která ho zajímala, rozhádat si Carole se mu vážně nechtělo. Kdo by mu potom vařil?

"Měla by být asi za tři měsíce. Lístky seženu," dodal a začervenal se. Vždycky měl radost, když někdo z rodiny projevil zájem o jeho práci, protože iluze ztratil už dávno. Věděl, že otce muzikály neberou. O to vděčněji se na Carole usmál.

"Bude to rozhodně úžasné. Už teď všude visí plakáty a všichni to rozebírají. V novinách pějí samou chválu na všechny herce a očekávání jsou obrovská," prozradil Blaine.

"No tak, nepřeháněj!" žďuchl do přítele Kurt.

"Vždyť to je pravda," ohradil se Blaine.

"Je fakt, že divadlo do toho dává hodně peněz. Propagace běží už snad půl roku. Tak doufám, že se jim to vrátí," usmál se Kurt.

"A jak je jinak v New Yorku? Něco nového u vás doma?" zeptal se Burt, kterého hovor o divadle vážně přestával bavit.

"No, něco ano," potvrdil Kurt a podíval se na Blaina. Teď nebo nikdy, říkaly jeho oči.

"Je všechno v pořádku?" zeptal se Burt. Ten tón se mu moc nezamlouval.

"Ano. V nejlepším." Na chvíli se odmlčel a sbíral odvahu prozradit novinu. "Nedávno jsme s Blainem zažili menší dobrodružství."

Okamžitě byl ale přerušen Carole: "Proboha, co se stalo?" vyvalila oči.

"Našli jsme na chodbě v papírové krabici novorozence." Kurt nechtěl celou příhodu nijak zaobalovat nebo přikrášlovat. Pravda byla většinou tou nejlepší volbou.

"Cože?" Oba manželé vykřikli zároveň.

"Ano, ráno jsme šli do práce a ten prcek tam ležel pod schránkama na poštu," zamračil se Blaine. "Jen tak pohozený. Doteď jsem to nedokázal pochopit," pokrčil rameny. "Byl tak maličkej a příšerně studenej," otřásl se při vzpomínce.

"To je strašné," řekla smutně Carol.

"Ano," přitakal Kurt. "Ale abychom se dostali k věci. My… rozhodli jsme se, že toho chlapečka adoptujeme," vybalil na překvapené rodiče, sevřel Blainovu ruku a čekal na jejich ohlas.

Ticho.

"Jak jako adoptujete?" Burt si oba prohlížel nedůvěřivým pohledem.

"Dva dny potom, co jsme ho našli, jsem se stavil v nemocnici, abych se podíval, jak na tom Jason je," začal Blaine, který stále držel Kurta za ruku. "A hádejte, koho jsem tam našel," podíval se se smíchem na svého přítele. Ten celý zčervenal.
"Když jsem ho tam viděl, jak toho klučinu krmí," pobaveně potřásl hlavou, "já… uvědomil jsem si, že je čas založit rodinu. Chci mít rodinu s Kurtem," upřesnil svá slova.

"Ještě ten večer jsme si promluvili a teď už všechno běží. Nebude to asi jednoduché, ale oba si myslíme, že to stojí za to a chceme to. V New Yorku jsou sice adopce gayi povolené, ale pořád to není moc běžné," ujal se slova Kurt. Podíval se po svých rodičích, kteří na překvapivou novinku stále nereagovali. "Můžete, prosím, něco říct, začínám být docela nervózní." Oči stále upřené na Burta a Carole.

"Já, kluci, myslím, že to je skvělé. Gratuluju," usmála se Carole.

"S tím bych asi ještě radši počkal," usmál se na Carole, Blaine. "Ještě to bude dlouhá cesta."

"Tati?" ozval se Kurt. Nejistě se na svého otce koukal a čekal na jeho ortel.

Burt se na něj podíval. "Musím říct, že jste mě překvapili. Ani jsem nevěděl, že to jde. Myslím, abyste mohli adoptovat dítě. Ale jsem rád. Vážně," snažil se je ujistit, když viděl Kurtův skeptický obličej.

"Díky, tati." Kurt vstal a objal Burta.

"Myslím, že večeře už bude, takže ke stolu, panstvo," nahnala je Carole do jídelny.

•°•°•°•

"Vážně musíte odletět už zítra?" ptala se Carole ráno po Štědrém večeru. Milovala svoji rodinu a mezi Finnem a Kurtem nedělala rozdíly. A jelikož Finn psal, že přijet nemohou, znamenalo to, že dům bude prázdný, a to se jí ani trochu nezamlouvalo. Na vánoce má být rodina pohromadě, povzdychla si v duchu. Ovšem rozuměla, proč musí odejít, jen… jen jí to bylo líto.

"Promiň, ale ano. Stacy, to je naše právnička, volala, že nás potřebuje vidět. Nic nám neřekla, doufám, že nejsou žádné problémy," povzdychl si Blaine ráno u snídaně. Ani neměl hlad, jen posouval míchaná vajíčka z jedné strany talíře na druhou.

"To se nedá nic dělat," pokrčila rameny. "Až přijedete příště, tak to už určitě bude s vaším synem," usmála se na ně povzbudivě.

"Vážně nás to mrzí. Ale tohle…"

"Je prostě přednější," dořekla Carole. "My to chápeme," ujistila oba.

"Finn nepřijede?" zeptal se Blaine.

"Volal, že mají plný dům lidí a navíc jsou u nich rodiče Annie, takže možná až na Nový rok," odpověděl Burt.

"Už jsem ho dlouho neviděl. Škoda. Tak snad na tvoje narozeniny, tati."

"Proboha, jen ne další oslava! Sotva se člověk vzpamatuje z Vánoc, už je tu další svátek a pak znovu." nadšení svého syna ohledně oslav příliš nesdílel.

"Ale Burte! Nevšímejte si ho," mávla Carole rukou nad svým manželem. Všichni u stolu se zasmáli.

"Vždyť on to nemyslí vážně. Až budeš příště šišlat nad Emmou, připomenu ti to." Emma byla půl roku stará dcera Finna a Annie. Postrach okolí, nebo alespoň postrach Kurta a Blaina.

"Co chcete dneska dělat?" zeptal se Burt, aby odvedl řeč jinam.

"Já ani nevím. Možná bychom se mohli jít projít. Rád bych se stavil na hřbitov za mamkou." Blaine mu stiskl ruku a Kurt se na něj usmál. "Pak bychom se mohli stavit na oběd."

"Ne, to teda ne," zarazila je Carole. "Na oběd přijdete pěkně domů! Kdy naposledy jste měli jídlo udělané doma?"

"Budeš se divit, ale nedávno vařil Blaine a vůbec vaříme doma celkem často," oponoval jí Kurt. Oba vaření milovali a ještě víc milovali, když vařili jeden pro druhého.

"Vážně?" divil se Burt, kterého příprava jídel moc nebrala. Ještě doteď měl noční můry, když ho Kurt učil vařit. Suflé se stále obloukem vyhýbal.

"Jo, Blaine vaří moc dobře," usmál se Kurt na svého přítele.

"Kurte," Blaine okamžitě celý zčervenal.

"Co, vždyť je to pravda!"

"Blaine, vaši už vědí o té adopci?" opět změnil téma Burt.

"Popravdě ne. Nechtěl jsem jim to volat po telefonu a měli by k nám příští měsíc přijet, takže jim to řekneme tak. Chci jim to říct osobně, připadá mi to lepší. A navíc chci vidět jejich výraz," zasmál se.

"Určitě budou šťastní, až jim ukážete dítě a řeknete, tohle je naše." zachechtal se Burt, který si okamžitě představil vyděšené obličeje Blainových rodičů.

"To ne, tati. Ono to asi nebude tak rychlý," zamračil se Kurt.

"Počkej, to jako vážně?" vykulil oči Burt. "Vždyť jenom podepíšete nějaký papíry a toho prcka vám daj, ne?"

"Bohužel to není tak jednoduché. Musíme oba přinést různá potvrzení," odpověděl Blaine.

"Že jsme zdraví, finančně zabezpečení. Psychicky v pořádku. Je toho celkem dost. Možná budou chtít mluvit i s vámi," dodal Kurt.

"A pak se můžeme divit, že jsou dětské domovy přeplněné," zakroutil nevěřícně hlavou Kurtův otec.

"O tom je byrokracie," zašklebil se Kurt. "Já to celkem chápu, ale štve mě to," Povzdechl si.

Po snídani se Kurt s Blainem vydali na hřbitov a poté do kavárny, kam tak rádi chodili na střední. Den jim utekl, ani nevěděli jak. Večer uléhali do postele s myšlenkou, co jim přinesou příští dny a oba doufali, že to nebude nic zlého.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Natalia Natalia | 19. července 2011 v 20:00 | Reagovat

Parádní... už se těším, až bude prcek doma :-)

2 lpdenka lpdenka | 19. července 2011 v 20:44 | Reagovat

jupii, dalsia kapitola :) jaaj ale dufam ze sa im podari vsetko vybavit a bude z nich pekna stastna rodinka, zasluzia si to :)

3 dorea dorea | E-mail | Web | 19. července 2011 v 23:01 | Reagovat

[1]: Natalia: děkuji, uvidíme, jestli to půjde tak snadno :-x :-D

[2]: lpdenka: díky! ono si to zaslouží každé dítě, které má podobný osud :-(

4 Ell Ell | 20. července 2011 v 22:07 | Reagovat

Super kapitola zase :D....doufám, že ta adopce půjde lehce :)

5 dorea dorea | E-mail | Web | 20. července 2011 v 23:54 | Reagovat

[4]: Ell: no uvidíme, ona to vážně není tak jednoduchá záležitost :-x díky moc

6 Justinka Justinka | Web | 27. října 2011 v 19:49 | Reagovat

Vánoce, hmmm! Skvělé!Moc pěkné!

7 dorea dorea | E-mail | Web | 27. října 2011 v 22:47 | Reagovat

[6]: Justinka: ty nesmějí v žádné rodinné povídce přeci chybět :D díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama