Neopustím tě: Kapitola 3.

24. července 2011 v 2:41 | Dorea |  Neopustím tě
Další kapitola povídky Neopustím tě
Věnování pro Ell, lpdenka, Evelin, Amalka a Natalia.
Za betaread mnohokrát děkuji Roedeerovi.
Ještě vás chci upozornit, že Roedeer píše rovněž fanfiction, takže koukejte našupat i k němu!


"Blaine, zdar chlape. Chtěl jsem se zeptat, jestli máš zítra čas. Volal mi majitel toho studia. Prý to všechno potřebují uspíšit," jen co Blaine zvedl mobil, vychrlil na něj jeho kamarád neuvěřitelné množství informací.

"Ahoj, Vicu, zítra nemůžu. Už něco mám," mluvil neurčitě. Nechtěl nikoho zatěžovat svým problémem. Nikomu do toho přeci nic nebylo.

"A nepůjde to prohodit? Víš, já myslím, že se mu to moc nebude líbit. Znáš tyhle lidi…" snažil se ho umluvit Victor.

"Je mi to vážně líto, ale nemůžu to odvolat." Ani nevíš, jak rád bych s tebou šel do studia, pomyslel si.

"Blaine, je všechno v pořádku?" Victor v jeho hlase zaslechl veškeré negativní emoce, které se Blaine tak snažil tajit.

"Ne, není. Máš čas?" kapituloval nakonec.

"Jasně."

"Fajn, tak za půl hodiny u Dennyho?" navrhl jejich oblíbený bar.

"Ok."

Blaine položil telefon a sesunul se do křesla. Kurt odjel před hodinou na zkoušku do divadla. Odmítal sice nechat Blainea samotného, ten mu ale řekl, že nemá cenu, když bude doma, pokud má co na práci. Sice s protesty, ale nakonec odešel.

¦•¦•°•¦•¦

Schůzka s Victorem se nakonec trochu prodloužila. Domů přišel až ve dvě ráno. Lépe řečeno ho přitáhl Victor, který měl taky dost vypito. Sotva Victor našel v Blaineově bundě klíče a chtěl odemknout, dveře se prudce otevřely a stál v nich k smrti vyděšený Kurt.

S děsem v očích si prohlížel oba příchozí. "Blaine, proboha! Co se stalo?" odstoupil, aby mohl Vic s opřeným Blainem projít dovnitř.

"Byli jsme v baru," zachechtal se Blaine bezstarostně, tak jak to opilí lidé mají ve zvyku.

"Bože, ty jsi úplně namol," došlo Kurtovi. "Víš, jaký jsem měl strach?" vyčítavě se na něho podíval.

"Nechal jsem ti… nechal jsem ti vzkaz na ledničce," máchl rukou směrem ke kuchyni.

"Ahoj Kurte, šel jsem ven. Blaine. Tomu říkáš vzkaz?" supěl Kurt, když se ale od Blainea nedočkal žádné reakce, kapituloval.

"Uvařím kafe," zakroutil hlavou.

"Tak pojď, kámo. Posadíme se," nasměroval ho Vic k sedačce. Blaine na ní žuchnul a něco si mumlal. Victor ho nechal v obýváku a šel za Kurtem do kuchyně. Ten právě vyndával ze skříňky tři hrnky.

"Kurte, promiň. Nevěděl jsem, že ti neřekl, kde bude," omlouval se Vic Kurtovi, když došel do místnosti.

Kurt si povzdechl: "To je v pohodě. Měl jsem jen strašný strach."

"Řekl mi to," zničehonic se ozval Vic.

Kurt se zarazil. "Oh, jasně. Já měl… teda nevěřím, že by si Blaine něco udělal," ztišil Kurt hlas, "ale já, no…" Ne, věděl, že Blaine není ten typ člověka, co by si sáhl na život. Ovšem protivný hlásek mu našeptával: Jsi si jistý? Nebyl. V takové situaci, ve které se ocitli, ne nebyl si jistý absolutně ničím. Kdo ví, čeho byl Blaine schopen. Kdo ví, čeho jsem schopen já, napadlo ho.

"Chápu tě. Já, bože, je to příšerné. Nikdy jsem si nemyslel…" sklopil Vic zrak a prohlížel si vzor na podlaze.

"Já taky ne," smutně se usmál Kurt. Voda se dovařila a Kurt zalil tři hrnky kávy. Jeden podal Vicovi, z druhého upil a třetí vzal do ruky s úmyslem odnést ho Blaineovi. Vic ho následoval. "Blaine?" Došel až napůl sedícímu, napůl ležícímu muži na pohovce. Tázaný spal spravedlivým spánkem opilců.

"Pomůžu ti ho odnést," ozval se Vic. Kurt se na něj vděčně usmál. Blaine sice nebyl těžký, ale Kurt taky nebyl žádný velký silák. Popadli Blainea a s menšími obtížemi ho uložili do postele. Kurt mu svlékl kalhoty a tričko. Blaine si něco ze spánku mumlal, ale ani jeden mladík mu nerozuměl.

"Ráno bude mít pěknou opici," uchechtl se Vic. "No, měl bych jít. Zítra toho máme hodně."

"Jasně." Oba odešli z ložnice a zamířili ke dveřím.

"Kurte, kdybyste něco potřebovali, tak se ozvěte," nabídl Victor pomocnou ruku.

"Díky," usmál se znovu smutně.

"Ahoj," rozloučil se Vic.

"Čau." Kurt zavřel dveře a odešel zpět k Blaineovi, který se rozvaloval na posteli. Převlékl se do pyžama a snažil se najít na jejich posteli místo na spaní.

¦•¦•°•¦•¦

"Blaine, ne. Půjdu s tebou!" odmítal přítelův návrh, aby zůstal doma a ještě trochu se prospal.

"Kurte, vážně nemusíš. Jsem dospělý, ne dítě, zvládnu to sám."

"Miluju tě a chci tam pro tebe být. Nebo ty mě tam nechceš?" zašeptal a kdo ví proč se cítil ublíženě.

"Kurte, já jen nechci… Chceš mě vidět, jak se složím, až se dozvím, že mám rakovinu?" Blaine se díval naprosto vážně.

"Blaine! Jak to můžeš říct? Miluju tě, chci vidět tvůj obličej, až ti řeknou, že jsi v pořádku. Prosím," pokusil se usmát. Pokusil.

"Dobře," vzdychl. "Promiň, je toho moc," máchl rukou.

Kurt k němu došel blíž a pevně ho objal. Ani už nepočítal pokolikáté za těch pár dnů. Bylo to zbytečné.

"Jsem tady a vždycky budu. Jsem tvůj a ty si můj," usmál se Kurt a políbil ho na špičku nosu. "A teď pojď nebo přijdeme pozdě. Šup!" rozverně plácl Blaina po zadku, jako by tím gestem chtěl dodat odvahu jim oběma.

Do nemocnice dojeli asi za čtvrt hodiny. Řídil Kurt, Blaineovi se až příliš klepaly ruce. Pozdravili doktora a Blaine byl odveden na vyšetřovací místnost, kde se měla biopsie odehrát. Kurt osaměl. Seděl ve skoro prázdné čekárně a na listování Vogue, které si přinesl, vážně neměl náladu.

"Takže si lehněte a nebojte se. Nebude to bolet," smála se na něj mladá sestřička. Blaine jí měl chuť něco odseknout, ale uznal, že člověku, který bude mít ruce blízko jedné jeho důležité anatomické části se neodmlouvá. "Umrtvím vám to."

Snažil se jí úsměv opětovat, když ale uviděl velkou injekci nazelenalé tekutiny, smích ho hned přešel. Neskutečně to štípalo. "Jste v pořádku?" zeptala se sestra, když viděla, jak zbledl.

"Já ano. Jen to není příjemné." Zkusil se usmát. Nepodařilo se.

"Kdybyste cítil, že vám není dobře, dejte mi vědět." Na to se obrátila k lékaři: "Můžete začít, pane doktore."
Blaine stiskl víčka a celou proceduru je držel zavřená.

¦•¦•°•¦•¦

"Blaine," vydechl Kurt, když se dveře konečně otevřely a jeho přítel, stále ještě se zbytky zelené barvy v obličeji, vyšel ven. "Je ti dobře? Jsi celý zelený," strachoval se Kurt.

Lékař se usmíval, když viděl mladý pár. "Jak jsem říkal, pane Andersone, výsledky by měly být za pár dnů. Zavolám vám a dále se zařídíme podle nich. "

"Ano, děkuji," řekl unaveně.

"Na shledanou," rozloučil se lékař.

"Nashle."

"Vážně jsi v pořádku?" Kurt ho částečně podpíral.

"Ne, popravdě mě to ještě teď dost bolí," přiznal Blaine. Hrát si na hrdinu bylo zbytečné. Kurt by ho stejně prokoukl.

"Je mi to líto," položil Kurt svojí hlavu na Blaineovo rameno.

"Já vím. Myslím, že si půjdu lehnout, až přijedeme."

"Jistě," kývl Kurt. "Něco dobrého ti uvařím," slíbil mu. Pomohl mu nastoupit do auta a odvezl je domů.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lpdenka lpdenka | 24. července 2011 v 9:44 | Reagovat

ook, takze teraz len zostava dufat ze Blaine je zdravy :) aj ked mam take tusenie ze to nebude take jednoduche :-( nevadi, v kazdom priprade krasna kapitola, chodim sem aj niekolkokrat denne aby som zistila ci nie je dalsi diel, a ked je vzdy sa potesim a hned sa pustim do citania, dakujem :)

2 Ell Ell | 24. července 2011 v 11:08 | Reagovat

Dokážu si přestavit jaký strach musí mít Kurt o Blaine,že se i bojí aby si něco neudělal.A je mi šíleně líto Blaine :( ... Jinak pěkná kapitolka,čekám a těším se na další :)

3 dorea dorea | E-mail | Web | 24. července 2011 v 12:49 | Reagovat

[1]: lpdenka: děkuji, vím, teď to trochu vázlo, ale bylo jsem pryč a lítám po doktorech, měla jsem nemocnýho freťáka :-| ale snad už to je všechno dobrý

[2]: Ell:ten strach je na tom jedno z nejhoršího, máš úplnou pravdu, protože není nic horšího, než když ti onemocní takovým způsobem blízká osoba a čekání na povrzení diagnozy je příšerné, děkuji moc

4 Roedeer Roedeer | Web | 24. července 2011 v 15:39 | Reagovat

Me tahle kapitola zneklidnila, u jistych casti jsem se teda neprijemne zapotil! :-x Tesim se na dalsi. A dik za reklamu! :]

5 dorea dorea | E-mail | Web | 24. července 2011 v 18:47 | Reagovat

[4]: Roedeer: docela chápu, mě jednou umrtvovali na čtyřech místech během hodiny najednou :D sakra to štípe a není to příjemné :-| není za co ;-)

6 Natalia Natalia | 24. července 2011 v 19:21 | Reagovat

U toho vzkazu jsem se vážně pobavila :D Jenom doufám, že bude Blaine v pořádku :-)

7 dorea dorea | E-mail | Web | 24. července 2011 v 21:57 | Reagovat

[6]: Natalia: no popravdě, mě někdo udělat ěnco podobného, tak se bude muset hodně snažit, aby si to vyžehlil :-D díky ;-)

8 Amalka Amalka | 26. července 2011 v 20:14 | Reagovat

,Dokonalé zas a znova...♥
Tiež dúfam, že Blaine bude v poriadku, ale ak by nebol tiež som zvedavá ako sa s tým všetkým budú spoločne Klaine vyrovnávať, na všetky ich vnútorné rozpoloženia a boje...Určite to zvládnu. :-)♥

9 dorea dorea | E-mail | Web | 27. července 2011 v 2:09 | Reagovat

[8]: Amalka: ty jsi prostě zlatá :) díky moc, kapitolu už mám na mailu, jen opravit chyby, měla bych to ještě teď, než půjdu spát stihnout ;-) děkuji moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama