Neopustím tě: Kapitola 4.

27. července 2011 v 3:02 | Dorea |  Neopustím tě
Děkuji za všechny vaše komentáře a klikání na hodnocení!
Je vážně super vědět, že se mé pokusy o psaní líbí!
Příjemné čtení!
Za betared moc děkuji Roedeerovi!




Kurt přišel domů z práce celý rozlámaný. Toužil jen po něčem lehkém do žaludku a teplé sprše a posteli. Skopl boty, sako pověsil na věšák. Vše po paměti. Když cvakl vypínačem, málem dostal infarkt. Blaine seděl na pohovce a vypadal duchem nepřítomný.

"Blaine! Proboha, tys mě vystrašil! Tohle mi už nedělej," držel se za levou stranu hrudníku a snažil se upokojit dýchání. Od jeho přítele ale nepřicházela žádná reakce. "Děje se něco?"

"Mluvil jsem s doktorem. Teda nemluvil, nechal mi v hlasovce zprávu," podíval se na Kurta. Oči měl zarudlé a celkově vypadal příšerně.

"Říkal něco?" Kurt okamžitě pochopil, která bije. Sedl si k němu a položil mu ruku na stehno.

"Ne, zítra v deset s ním mám schůzku." Mlčeli oba. "Kurte, já se bojím," ozval se po chvíli Blaine. Zabořil hlavu do Kurtova hrudníku a nekontrolovatelně se roztřásl.

"Blaine. Pšš. Bude to dobrý. Jsi v pořádku! Jasné? Jsi v pořádku!" nevěděl, jestli chtěl víc utěšit sebe nebo Blaina. Jsi v pořádku, opakoval si v duchu. Nesnášel se za konejšení, kterým si nemohl být jist.

"Kdybych byl v pořádku, tak mi to snad řekne hned, ne? Kurte, já nechci. Nechci," kňučel jako malé dítě.

¦•¦•°•¦•¦

"Dobrý den, pane Andersone. Pokud chcete, může jít váš přítel s námi," přátelsky se usmál lékař, když viděl oba mladé muže sedět před vyšetřovnou.

"Jistě, půjdu rád," stiskl Kurt Blaineovu ruku, aniž by čekal na jeho reakci. Bude to dobrý.

Usadili se do křesel naproti lékaři. Ten se zhluboka nadechl a spustil. Sdělování podobných informací nikdy nebylo pěkné.

"Pane Andersone, vaše výsledky z biopsie prokázaly pozitivní nález rakovinných buněk, " doktor nechodil okolo horké kaše. Léta praxe mu ukázala, že zapírání k ničemu nevede a než falešná naděje, tak raději nic. "Za chvíli by měla přijít jedna má kolegyně z onkologie, která vás seznámí s léčbou."

"Takže mám rakovinu," ujišťoval se Blaine. Slova sice vyřčena byla, ale jejich význam mu plně nedocházel.

"Je mi líto," řekl lékař.

Blaine se trhavě nadechl. V hlavě mu hučelo. Nemohl se pořádně nadechnout a hlavou mu běžely ty nejhorší myšlenky. Rakovina! blikal červený majáček. Nevnímal Kurtovo objetí, ani šeptaná slůvka útěchy.

"Blaine, hej! Je ti dobře?" Kurt si uvědomil, že není něco v pořádku. Okamžitě se od Blainea odtáhl, aby mu umožnil lépe dýchat.

"Pane Andersone. Dýchejte. Tak, dobře. Nádech. Výdech. Nádech. Tak je to dobře. Skvěle," radil mu doktor. "Tady máte. Napijte se," podával mu plastový kelímek s vodou. Blaine by nebyl první a určitě ani poslední pacient, kterého zachvátila panika při sdělení diagnózy. Na něco si prostě člověk nezvykne nikdy, pomyslel si.

"Lepší?" zeptal se ho Kurt, když se Blaineovo dýchání zklidnilo. Blaine se snažil uchopit kelímek, aby se mohl napít, ale ruka se mu natolik třásla, že toho nebyl schopen. Kurt mu pohárek ochotně podržel. Ostatně od čeho je jeho přítel?

"Ano, asi ano," odpověděl nakonec Blaine. Jeho hlas naznačoval, že v pořádku to ale není ani trochu.

Ťuk. Ťuk.

"To bude kolegyně. Dále," pronesl lékař.

"Zdravím, Johne." Dovnitř vešla usměvavá mladá lékařka. Vypadala asi o pět let starší, než Blaine nebo Kurt.

"Výborně, Meryl. Ahoj. Tohle je Blaine Andersone a jeho přítel…," právě si uvědomil, že ani nezná jméno sympatického mladíka.

"Kurt Hummel," představil se Kurt sám.

"Těší mě, pánové. Tedy za daných možností," zatvářila se omluvně. "Jmenuji se Meryl Streetsová." S oběma si potřásla rukou. "Já budu vaše ošetřující lékařka po dobu vašeho léčení. Nejlépe by bylo, kdybychom začali s léčbou co nejdříve. Samozřejmě budete muset podstoupit poměrně dost vyšetření. Ještě dneska bych vám ráda předepsala nějaké léky, které byste měl začít okamžitě užívat," ihned je zavalila informacemi. "Protože nepředpokládám, že byste si zapamatovali mnoho z mého proslovu, přinesla jsem vám brožuru. Je v ní vše o vaší formě rakoviny, postupu léčby a podobně. Projděte si ji a můžete se mě poté na cokoli zeptat," usmála se na Blainea.

"Děkujeme," převzal si Kurt brožuru, když se k tomu Blaine neměl. Pouze zmateně koukal na nataženou ruku.

"Dnes je čtvrtek. Dohodneme se na pondělní schůzce v osm hodin ráno. Ano?"

Blaine rozpačitě pokýval hlavou.

"Výborně. Jak jste asi pochopil, budeme muset přistoupit k amputaci vašeho levého varlete. Zároveň musíme zjistit, jestli rakovina nemetastázovala ještě někam jinam. Ovšem tomu nic nenasvědčuje," dodala, když viděla Blaineův hrůzou rozšířený obličej. "Nechci před vámi nic tajit a ani nesmím. Rakovina varlat ráda metastázuje do kostí, proto vás informuji i o této možnosti. Ovšem viděla jsem vaše ultrazvukové snímky a žádné metastáze jsem tam nenašla. Bude ale potřeba udělat snímky nové a uvidíme, jak vše bude vypadat po zákroku."

Najednou lékařce začala pípat kapsa. S povzdechem vytáhla pager.

"Omlouvám se, ale musím už jít. Mám na oddělení blázinec. V pondělí. Jo, a ještě recept," vrazila Blaineovi do ruky předpis. Povzbudivě se usmála a byla ta tam.

"Doktorka Streetsová toho má docela dost," snažil se omluvit odchod onkoložky Blaineův lékař. "Má ale vynikající výsledky v léčbě onkologických onemocnění," ujistil je. Kurt mu věnoval malý úsměv, spíš z nutnosti, zato Blaine nijak nereagoval. "Pane Andersone, kdybyste si chtěl s někým popovídat, součástí léčby je i psychologická pomoc," dodal ještě.

"Já… ano. Díky. Já jen…"

"Rozumím."

¦•¦•°•¦•¦

"Máš hlad?" zeptal se Kurt Blainea, když jeli domů. "Můžeme se stavit v restauraci nebo si něco objednáme domů." Blaine neodpovídal, jen seděl vedle něj a byl bílý jako stěna. "Blaine?"

"Promiň, říkal jsi něco?"

"Máš hlad?" Kučeravý mladík zavrtěl hlavou.

"No tak, co by sis dal? Musíš něco jíst. Neměl jsi ani snídani," vyčetl mu Kurt.

"Vážně nemám hlad."

"Blaine, musíš jíst." Zastavil na červené.

"Proč? Je to jedno. Umřu." Řekl to tak bezstarostně, až se Kurtovi málem zastavilo srdce.

Otočil se na svého přítele: "Ty neumřeš! Rozumíš? My to zvládneme. Spolu! Ty to zvládneš! Budeš bojovat a vyhraješ! Rozumíš, nesmíš to vzdávat! Prosím, Blaine, to nedělej," Kurt se na něj díval, v modrých očích bolest. "Nesmíš! Já tě miluju. Neopustím tě!" pohladil ho po tváři, Blaine se do pohlazení opřel. Kontakt s teplým lidským tělem byl někdy ta nejlepší léčba.

Klakson auta stojícího za jejich je vrátil do reality. Zelená už dávno naskočila. Kurt se rozjel a už tiše dojeli do bytu.

¦•¦•°•¦•¦

"Co čína?" navrhl Kurt.

"Dobře," povzdychl si Blaine. Nemělo smysl Kurtovi odporovat. To věděl až moc dobře. Pokud si něco vzal do hlavy… a on opravdu teď neměl sílu komukoli odporovat.

"Fajn, nějaké konkrétní přání?" Kučeravý muž zavrtěl hlavou. "Dobře," povzdychl si Kurt. Vzal mobil a objednal dvakrát kung pao.

"Blaine," přisedl si k mladíkovi sedícímu na pohovce. "Neumím si představit, jaké to je," objal ho. "Ale tohle není konec," Blaine se po něm skepticky podíval. "Ne, není! Nesmíš to vzdát," přitáhl si ho blíž a vískal mu vlasy. "Měl bys taky zavolat vašim. Měli by to vědět." Blaine něco nezřetelného zamumlal.

Z důvěrné chvilky je vytrhlo zazvonění zvonku.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lpdenka lpdenka | 27. července 2011 v 3:38 | Reagovat

nee, chudak Blaine, dufam ze to nevzda :( ale vazne dobre napisana kapitola, a ked teda bolo povedane ze doktorka ma dobre vysledky s liecbou, dufam ze vysledok bude dobry aj tu :)

2 Ell Ell | 27. července 2011 v 12:06 | Reagovat

au amputace varlata..chudák Blaine je mi ho strašně líto :( ..doufám, že bude silný a nevzdá to a když jo tak snad Kurt bude silný za oba dva

3 Roedeer Roedeer | Web | 27. července 2011 v 19:55 | Reagovat

Ell, taky zazivam muka, kdyz tohle ctu :D

Ja si pokazde pri cteni rikam, ze je dobre, ze jsi vybrala Blainea do role "trpiciho". Obvykle - aspon v tom, co jsem cetl ja - to byva Kurt, ktery vysiluje, place a hysterci a Blaine ho utesuje. Tohle je vitana zmena.

4 dorea dorea | E-mail | Web | 27. července 2011 v 20:32 | Reagovat

[1]: lpdenka: dozvědět se takovou zprávu je těžké, okamžitě tě přepadnou myšlenky o smrti apod. ale myslím, že mladej člověk jako Blaine se nevzdává, nesmí, ikdyž no je to vážně těžké :-? děkuji

[2]: Ell: ano, ale to se vážně dělá :/ zjišťovala jsem si to a koukala se i na průběh léčby u tohoto typu rakoviny, ono Kurt může být silný za oba, ale věř mi, že musí být silný hlavně ten nemocný člověk, jinak to nejde :-| díky

[3]: Roedeer: asi máš pravdu, když už tak se trápí Kurt :D chudák, já jsem se rozmýšlela, kdo to ,,odnese,, ale tak nějak Blaine mi tam pasoval víc :-x no uvidíme, jestli jsem se strefila :)

5 Natalia Natalia | 30. července 2011 v 16:26 | Reagovat

Uau, úplně mě dostala amputace O_O Opět ale napsáno bravůrně... Snad Kurt Blaina podrží :-)

6 dorea dorea | E-mail | Web | 31. července 2011 v 2:21 | Reagovat

[5]: Natalia: děkuji, tenhle zákrok se opravdu dělá, ale dávají se místo původního varlete jakési, tuším silikonové, protézy :) Kurt Blainea určitě podrží, ale bude Blaine chtít, aby ho Kurt podržel? :-|  :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama