Neopustím tě: Kapitola 5.

8. srpna 2011 v 1:14 | Dorea |  Neopustím tě
Děkuji za vaše komentáře!
Kapitola je věnována lpdenka, Ell, Roedeer,Natalia a Amalka.
Za betaread děkuji Roedeerovi!
Příjemné čtení!


"Ahoj, mami," usmál se Blaine na ženu ve středních letech s lehce prošedivělými tmavými vlasy, které se stejně jako ty jeho neposedně vlnily. Konečně se rozhodl, hlavně tedy díky Kurtovu naléhání, prozradit vše svým rodičům. Nechtěl jim ale telefonovat, oznámit jim během "Ahoj, jak se máte?" fakt, že je onkologicky nemocný, ne, to by vůči nim nebylo férové. Sice s nimi měl během puberty dost konfliktů, ale tohle bylo příliš bázlivé. Rozhodl se sdělit nepříjemnou novinu pomocí Skypu. Samozřejmě, že nejlepší by bylo sdělit jim to osobně, ale na to nebyl čas. V pondělí měl domluvenou schůzku s lékařkou, a tudíž neměl jinou možnost.

Nejseš zbabělec! Zvládneš to! dodával si odvahu.

"Blaine, ráda tě zase vidím. Jsi v pořádku? Vypadáš nějaký smutný," okamžitě začala vyzvídat. "A kde máš Kurta? Musíte zase přijet! Otevřeli tu nové obchodní centrum, Kurtovi se bude líbit." Jeho mamku vždycky bylo slyšet až příliš. Vždy, když si stěžoval, mu Kurt s rozverným úsměvem oznámil, že je celý ona. "Vážně jsi v pořádku, jsi celý bledý a máš skelné oči. Nemáš teplotu?" Nikdy před ní nic neutajil. Povzdechl si.

"Je tam táta? Chtěl bych vám něco říct," netrpělivě si mnul ruce. Kurt mu nabídl, že pokud ho tu bude chtít, bude tam. Blaine si to nepřál, tohle musel oznámit sám.

"Jistě, Jamesi? Pojď sem. Blaine volá," za pár okamžiků už seděl Blaineův otec se svou manželkou před počítačem. James Anderson nebyl příliš vysoký a Blaine zdědil tenhle tělesný rys po něm, stejně tak husté tmavé obočí a vlastnost všude přijít včas.

"Chtěl jsem s vámi mluvit. Včera jsem byl u lékaře a…" nadechl se. Odvahu! "Mám rakovinu," dořekl.

Šokované tváře rodičů mu vůbec neudělaly dobře. Cítil se neuvěřitelně provinile a bolestně zatoužil po Kurtově objetí, vlastně toužil po objetí od kohokoli, jen po troše tělesného tepla a faktu, že není sám. Viděl matčiny nedůvěřivé oči - tohle není dobrý vtip, o tomhle se nežertuje!

"Prosím, řekněte něco."

"Je to jisté?" zeptal se táta neobvykle tichým hlasem. Blainea to vyděsilo. Jeho otec měl vždycky zvučný hlas, další věc, kterou s ním měl Blaine společnou.

"Ano, v pondělí začínám s léčbou."

"Proboha, Blaine. Já…" Susan Andersonová se rozbrečela. Jejímu manželovi chvíli trvalo, než ji objal.

"Doktorka říkala, že to zatím nikam nemetastázovalo, takže snad by to…" nedokázal to říct, jako by si sám právě uvědomil, že rakovina není žádná pitomá rýma. Na tu se umírá, kamaráde.

"Kurt to ví?" ozval se James po chvíli utěšování své choti.

"Ano, on mě všude doprovází. Nevím, co bych bez něj dělal," smutně se usmál. Vážně si uvědomil, jak byl na Kurtovi v posledních dnech závislý.

"Máme přijet?" zeptala se Susan, když se vysmrkala. "Přijedeme, podpoříme tě. Blaine," opět se rozeštkala.

"Ne, já nechci, abyste jezdili. S ničím mi tu nepomůžete. Prostě jsem vám to chtěl jen říct." Docela ho vyděsilo, že by za ním chtěli přijet. Už jen z oznámení byl hotový tyjátr, co by dělala jeho matka, kdyby ho viděla bez vlasů, ležet na nemocničním lůžku? "Vážně nemusíte jezdit," viděl svého otce, který chápavě přikývl. Rozumím, říkaly jeho hnědé oči.

"Blaine, kdybys cokoli potřeboval…" ozval se ještě.

"Díky, musím už končit. Kurt se za chvíli vrátí a říkal, že půjdeme na oběd ven. Mám vás rád," usmál se, musel se ale hodně přemáhat.

"My tebe taky. Dávej na sebe pozor. Milujeme tě," nakrabatila jeho matka bradu, jedno z gest, které měl naopak po ní.

Blaine zavěsil a rozbrečel se.

¦•¦•°•¦•¦

Pondělí přišlo rychleji než obvykle, alespoň oběma mladým mužům to tak připadalo. Kurt dělal, co jen mohl, aby Blaine o víkendu zapomněl, občas se mu to i povedlo.

"Dobrý den," uvítala je Meryl Streetsová ve své ordinaci.

"Dobrý," odpověděli unisono.

"Počkám venku," Kurt mu povzbudivě stiskl ruku a chtěl odejít.

"Jestli to panu Andersonovi nevadí, můžete klidně zůstat," usmála se lékařka. Podpora blízké osoby byla pro její pacienty klíčová.

"No, dobrá," Kurt se nejdřív podíval na Blainea, ten se tvářil jako by mu měli trhat všechny zuby moudrosti najednou a bez umrtvení k tomu, a když viděl jeho výraz, zůstal.

"Prosím sedněte si," ukázala na dvě křesla. "Jako první bych se s vámi chtěla dohodnoutna amputaci," Blaine zbledl. "Chápu, že je nepříjemné o tom mluvit, bohužel je to vážně nezbytné. Samozřejmě vám můžeme místo chybějícího varlete dát implantát, asi jste o tom četl v brožuře. Je to silikonová náhražka a existuje nepřeberné množství typů. Funguje to asi jako plastika prsou," snažila se lékařka odlehčit situaci. "Samozřejmě nebude funkční, ale nikdo nic nepozná, pokud byste se k plastice přiklonil, řešili bychom ji ovšem až po skončení léčby. To celé mě přivádí ale k další otázce," podívala se na oba.

"Chci se vás zeptat, jestli plánujete děti?"

"Prosím?" vytřeštil Blaine oči.

"Po vaší léčbě budou vaše spermie nevhodné pro oplodnění vajíčka. Je tu ale možnost sperma zmrazit. Samozřejmě, že se nejdříve musí vyšetřit, jestli spermie rakovina nepoškodila. V tom případě je mi líto, ale vlastní děti mít nebudete," vysvětlila důvod své otázky.

"Já, my, nikdy jsme se o dětech nebavili," řekl Blaine, celý zaražený. Jistě, občas pohlídali dítě nějakého známého, ale o vlastních se nebavili, ani o způsobu, jakým by si je chtěli pořídit.

"Ano, chceme děti, Blaine, miluješ děti. Všechny děti, které potká, nehorázně rozmazlí," usmál se Kurt na doktorku. Celou dobu držel Blaineovu ruku a nehodlal ji pustit.

"Samozřejmě, zajistím vám vyšetření spermatu, to není problém. Ráda bych ještě stanovila datum zákroku. Není času nezbyt. Takže bych ráda, pokud by to šlo ještě tenhle týden."

"Tak brzy?" znejistěl Blaine. Všechno dostalo opět reálnější obrysy.

"Ano, čím dřív odstraníme rakovinou napadenou tkáň, tím lépe."

"Jistě."

¦•¦•°•¦•¦

"To bylo trapné," ošíval se Blaine poté, co předal sestře kelímek se spermatem. Žena byla asi ve věku jeho matky a navíc jí byla neuvěřitelně podobná, Blaine úplně ztuhl, když vstoupil do místnosti a uviděl ji tam. Vlastně celá ta představa, že všichni lidé, co tu jsou, vědí, co za dveřmi provádíte. Znovu se otřásl.

"No tak, radši mi řekni, na co jsi myslel?" žďuchl do něho Kurt.

"Kurte? Ty jsi neuvěřitelný," zatvářil se nevěřícně a pobaveně potřásl hlavou. Kurt se hned rozzářil jako sluníčko, dokázal Blainea po tolika dnech rozesmát. Pravý úsměv. Nadmul se pýchou.

"Já vím. Ale teď, na co jsi myslel?" zašeptal mu do ucha.

Pokud by Blaine jen před chvíli nevyvrcholil, měl by vážně problém. Rozhodl se hrát tuhle hru, proč ostatně ne? "Hmm, na jednoho krásnýho vysokýho, tmavookýho, blonďatýho, svalnatýho chlapa. Je tak strašně sexy. Bože!" rozesmál se, když viděl přítelův zamračený obličej.

"Ty jsi strašný!" obvinil ho se smíchem Kurt. "Fajn, tak co kdybych ti předvedl jednoho ne moc vysokýho, modrookýho, světlovlasýho chlapa, kterej je ale ještě víc sexy než ten tvůj?"

"Mluv ještě chvíli a skočím po tobě," zapředl Blaine do Kurtova ucha, ten se ke svému příteli přitiskl.

"Myslím, že dřív po tobě skočím já," přimhouřil oči Kurt a políbil Blainea. Jazyk se vedral dovnitř a nemilosrdně plenil jeho ústa. Odtrhli se od sebe celí udýchaní.

"Bože, Kurte, já mám strach," zašeptal, zatímco byl stále v pevném objetí.

"Budeš v pořádku!" řekl Kurt rozhodně. Tak moc si přál, aby Blaine byl. Moc. Vzal ho za ruku a opustili nemocniční budovu.

¦•¦•°•¦•¦

"Tak jak vám je?" usmála se na něho lékařka, když se probudil z narkózy. Den po návštěvě ordinace mu Meryl volala s tím, že se jí uvolnilo místo ve čtvrtečním operačním plánu. Souhlasil. Kurt ho doprovodil ve středu večer do nemocnice a slíbil mu, že se za ním ve čtvrtek zastaví.

"Jako mrzákovi," odpověděl Blaine chraplavě. Lékařka mu podala sklenici vody s brčkem a přidržela mu ji.

"To je mi přístup," zakroutila hlavou. "Bolí vás něco?" zajímala se, když dopil.

"Ne, teda nic tak strašně. Jen se mi chce spát, jsem unavený," oznámil jí.

"To je normální. Co se zákroku týče, vše šlo velmi dobře. Prvních pár dnů bude rána a celé okolí citlivé," chápavě vysvětlila. "Kde máte přítele?" Pokud chcete, aby se pacient cítil lépe, a jste si jistí, že s rodinou vychází dobře, zeptejte se ho na ni… To se naučila už dávno.

"Taky musí někdy pracovat," pokrčil Blaine rameny. "Měl by se stavit večer."

"Oh, myslela jsem, že jste ještě studenti," zarazila se.

"Už pár týdnů ne."

"Ah, takže čerství absolventi," zasmála se. "Máte už práci?"

"Jo, teda asi. Pokud o mě budou mít ještě zájem. Mám s přáteli kapelu, jsem zpěvák, kytarista a podobně. Dostali jsme nabídku na smlouvu, ale nevím, jak to teď bude," posmutněl.

"Pokud o vás měli vážný zájem, počkají. A co přítel?"

"Dostal angažmá v muzikálu. Sní o tom celý život," usmál se Blaine. Živě si pamatoval Kurtův výraz, poté co položil telefon, když mu bylo oznámeno, že konkurz vyhrál. Musel se usmát. Na tu chvíli nikdy nezapomene.

"Takže umělci. To byste nám mohli něco zazpívat," usmála se. Blaine pokrčil rameny. "Dobře, nechám vás odpočívat. Zkuste se ještě prospat. Pokud byste měl velké bolesti, zazvoňte na sestru. Něco vám dá," mrkla na něho.

¦•¦•°•¦•¦

"Dobrý den, jsem Kurt Hummel. Můj přítel Blaine Anders…" ani nestačil doříct.

"Pane Hummele, pojďte, doprovodím vás za Blainem," zničehonic se objevila na nemocniční chodbě Meryl.

"Díky, vím, že je pozdě, ale dřív jsem bohužel nemohl." Cítil se pod psa. Choreograf jim dal pořádně zabrat. Kurt si myslel, že na zkoušce vypustí duši. Málem do nemocnice ani nedojel, ale něco slíbil a hodlal to dodržet.

"To nevadí," zavrtěla hlavou. "Pan Anderson stejně skoro celý den pospával," uklidnila ho.

"Je všechno v pořádku?" Není přece normální, když člověk spí celý den.

"Zákrok dopadl perfektně. Zítra podstoupí několik dalších testů. Už jsme dokonce začali s přípravnou chemoterapií…" za lékařčina vysvětlování dorazili k Blaineovu pokoji. Lehce zaťukala a pak otevřela.

"Blaine," zašeptal Kurt. Pokoj byl tmavý, osvětlovala ho jen malá lampička na nočním stolku. Blaine spal, hrudník se mu zdvihal v pravidelných intervalech.

"Můžu tu stejně chvilku zůstat?" Když už jsem tady, neseberu se a neodejdu. Aspoň čtvrt hodinky, i když se mu oči zavíraly a nejraději by se viděl v teplé posteli, touha vidět Blainea byla silnější.

"Ale jen chvilku," usmála se lékařka.

"Díky," zašeptal Kurt. Došel k nemocničnímu lůžku, přitáhl si židli, sedl si a držel Blaineovu ruku tak dlouho, dokud sám neusnul. Když ho o půl hodinu později přišla vzbudit sestra, vylekaně se napřímil. Poděkoval jí, políbil přítele na čelo a odjel domů, kde samotný v jejich velké posteli upadl do neklidného spánku.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natalia Natalia | 8. srpna 2011 v 12:50 | Reagovat

Jsem ráda, že už to má Blaine za sebou a bez komplikací, vůbec jsem nečekla,a že t operaci bude mít tak brzo :-D Opět skvělá kapitola :-)

2 Ell Ell | 8. srpna 2011 v 13:49 | Reagovat

Taky jsem nečekla,že to bude tak brzo :)..jinak skvělá kapitolka,ale to je vždycky :)

3 dorea dorea | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 15:25 | Reagovat

[1]: Natalia: při léčbě rakoviny ti vždycky nejdřív vyjmou nádor, pokud to lze, riziko metastází je tu pořád, pak se začíná s přípravnou chemo a pak nastupuje ozařování a chemo ušitá ti na míru, alespoň takové mám zkušenosti já osobně, děkuji

Ell: už to tu nebudu psát znovu :D prostě je to potřeba odebrat :D děkuji moc, doufám, že se bude líbit i dál :)

4 lpdenka lpdenka | 8. srpna 2011 v 16:41 | Reagovat

uz nech ma Blaine za sebou aj liecbu a nech su s Kurtom stastny az do konca zivota, nemoze nam umriet :( ale kapitola vyborna :)

5 dorea dorea | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 17:24 | Reagovat

[4]: lpdenka: určitě nebudu spoilerovat :D léčba není vždycky tak jednoduchá, trvá klidně dva roky a rakovina se i tak často vrací... ale ne, nebudu nic prozrazovat :D díky

6 lpdenka lpdenka | 9. srpna 2011 v 1:30 | Reagovat

ja viem ako to je :(  len si nemozem pomoct, dufam ze to dopadne dobre :)

7 dorea dorea | E-mail | Web | 9. srpna 2011 v 1:44 | Reagovat

[6]: to mě mrzí, bohužel rakovina je pořád jeden z největších strašáků :/

8 Justinka Justinka | Web | 10. srpna 2011 v 12:12 | Reagovat

Eh, na jedno mrknutí to vypadá dobře, ale začnu číst,jen co dokoukám Glee... ;-)

9 dorea dorea | E-mail | Web | 10. srpna 2011 v 13:43 | Reagovat

[8]: Justinka: :D chápu a děkuju ;)akorát nečekej žhavé scény jako v QaF :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama