Třeba jednou I. část

12. srpna 2011 v 0:51 | Dorea |  Jednorázovky Glee
Povídka byla napsána jako fikce, i když s reálnými základy. Rozhodně nechci znevažovat téma sebepoškozování, jež se v povídce vyskytuje. Není to vtipné, romantické ani zbabělé! Předem chci upozornit, že někoho může následující povídka znechutit, možná i rozrušit.
Snad jsem vás od čtení neodradila.
Komentáře velmi potěší!
Za betaread mnohokrát děkuji Roedeerovi!


Postavy: Kurt Humme, Blaine Anderson
Doba: Kurtův přechod na Dalton
Žánr, upozornění: sebepoškozování, deprese



Kurt nebyl šťastný, v poslední době ani trochu. Myslel si, že po přestupu na Dalton veškeré jeho problémy zmizí. Nezmizely, naopak. Už tu nebyl Karofsky a jeho šikanování, nicméně pořád se cítil sám a opuštěný. Ignorovaný. Chyběly mu dobyvačné nájezdy na obchodní centra, které pořádali s Mercedes. Chyběly mu věčné hádky s Rachel o sólo i její neuvěřitelně protivná povaha. Chyběl mu celý Nový směr. Dokonce i Puck, se kterým měl společnou asi jen svoji krátkodobou kariéru fotbalisty. Kromě Finna neviděl ostatní už skoro dva měsíce, a když se snažil navázat s ním doma o víkend kontakt, jeho nevlastní bratr se vždy omluvil, že už něco má a vystřelil z domu jako špunt z šampusu.Podezříval ho, že mu neodpustil jeho náhlý odchod. Noční seance s teplým mlékem odmítal rovněž. Možná měl pravdu, bylo to unáhlené, povzdechl si.

Seděl ve svém pokoji na internátu a jediná činnsot, kterou vyvíjel, bylo tupé zírání z okna. Nic moc záživného - stromy, keře, pouliční osvětlení a občas náhodný kolemjdoucí. Chvíli se rozptyloval tím, že hodnotil jejich módní kreace. Ale i to mu brzy začlao lézt na nervy. Skutečně zábava hodná šestnáctiletého chlapce. Na stole čekala na vypracování hora úkolů a esejí. On ale neměl sílu zvednoutse a do něčeho se pustit. Čekal, že to tu bude jiné. Přátelštější. Zábavnější. Dalton měl být báječný! Naplnění jeho snů! Proč se cítil tak mizerně?

Po půlhodině s povzdechem vstala odešel do koupelny, kterou sdílel s kluky z vedlejšího pokoje. Bylo sice poměrně brzy, večerka je stanovena až na jedenáct, což bylo až za tři hodiny, ale alespoň měl jistotu, že ho v koupelně nebude nikdo rušit. Samotný pokoj měl sám pro sebe. Jelikož přestoupil na Dalton uprostřed roku, měl v tomhle výhodu. Kluci mu to nezapomněli při každé příležitosti říct. Kurtovi ale přišlo, že mu to vytýkají.

Podívejte! Nováček a má samostatný pokoj! Kámo, ty se máš! Co bych za to dal! Různé variace těchto slov slyšel neustále. Lezlo mu to na nervy, on se o to neprosil.

Sám Kurt by ovšem společnost ocenil. Nikomu nic neřekl, ale začal ty čtyři bílé, naprosto nemódní stěny nenávidět. Miloval design, ihned po zpěvu to byla jeho nejoblíbenější zábava. Ovšem jako na většině internátů i tady platil zákaz lepení čehokoli na plochu pokoje a stěhování nábytku. Dalším negativem bylo, že si rád povídal, zbožňoval společnost. Tady neměl s kým. Občas ho přišel navštívit Blaine, někdy i s Wesem nebo Davidem. Nestávalo se to ovšem často. Vážně doufal, že bude s Blainem trávit víc času. Nestalo se. Hlavní zpěvák Slavíků byl poslední dobou nezastižitelný. Sotva spolu prohodili pár slov na zkouškách sboru.

Zamkl dveře k sousedům, nestál o náhodného příchozího. Položil osušku na židli, pyžamo rovněž. Svlékl se a oblečení pečlivě poskládal na stoličku. Odhrnul sprchový závěs a vstoupil dovnitř. Kachličky ho nepříjemně zastudily na chodidlech. Nepohodlně přešlápl. Otočil levým kohoutkem. Celý den měl napjaté svaly a teplá sprcha by nepohodlné napětí mohla alespoň trochu zmírnit. Blaženě zasténal, když jeho tělo začaly laskat teplé kapky vody. Chvíli jen tak stál a protahoval si šíji. Nálada mu okamžitě stoupla, alespoň o trochu. Natáhl se po sprchovém gelu a nalil si trochu do dlaně. Koupelnu zaplavila vůně jasmínu, usmál se. Miloval květinové vůně. Stejně jako jeho maminka. Vždycky na něho trochu stříkla, když se s tátou chystali na večeři do restaurace nebo do kina. Vzpomínka mu vykouzlila úsměv na tváři.

Automaticky se začal mýt. Přejížděl žínkou po svém těle. Když se dostal k hrudníku a dotkl se bradavek, pocítil dobře známé zatrnutí v podbřišku. Zavrčel. Tohle dneska rozhodně neměl v plánu. Rozhodl se probouzející vzrušení ignorovat. Ne, že by mu bylo pomyšlení na vlastní uspokojení nepříjemné, docela nedávno objevil, že podobná činnost může být velmi příjemná a vítaná. Dneska ale nechtěl. Měl pocit, že si podobnou kratochvíli nezaslouží. Rychle ze sebe spláchl pěnu a opustil sprchu. Zběžně se utřel ručníkem a omotal si ho okolo, podle něho příliš širokých, dívčích boků. Podíval se na sebe do zrcadla a všiml si lehounkého, takřka neviditelného strniště. Mohl by se sice oholit, než půjde do školy, dobře ale věděl, že ráno se mu nebude chtít. Poslední dobou měl problém vyhrabat se vůbec z postele. Chodil sice spát nanejvýš v jedenáct, ale nejméně čtyři hodiny poté se jen bezmyšlenkovitě převaloval na lůžku. Zatímco před dvěma měsíci by z domu neodešel neoholený, neupravený nebo bez své denní hydratační péče, teď se to stávalo pravidlem. Přejel si rukou přes bradu, a protože do večerky bylo pořád daleko, rozhodl se, že se může nevítaného chmýří zbavit právě teď.

Sáhl do kosmetické taštičky pro holicí strojek, natáhl se na polici pro pěnu. Řízením osudu mu ovšem holítko vyklouzlo a levný plast se na zemi roztříštil. Kurt zaklel. Dřepl si, aby sesbíral jednotlivé části, a když se natahoval po žiletce, špatně ji uchopil a pořezal si bříška prstů.

"Au, sakra," zanadával. Zvedl se. Otočil kohoutkem a strčil ruku do proudu studené vody.

Kap kap.

Ještě předtím, než dostal ruku pod vodu, dopadla rudá tekutina na zářivě bílé umyvadlo. Kurt neměl rád pohled na krev. Nesnášel horory, hlavně ty krvavé, pokud byl psychologický, snesl ho. Ale stejně zavíral oči, a když film skončil, oddechl si. Nesnášel naturalistické lékařské seriály, Chirurgy miloval, jen kvůli tomu nádherného herci. Konečky prstů bolely. Citlivá kůže o sobě dávala vědět. Říznutí nebylo hluboké, ale krvácelo celkem dost.

Kap.

Další kapka přistála na umyvadle. Chvíli koukal na ten výrazný kontrast. Podíval se na svoji ruku, na ležící žiletku. Shýbl se pro ni a přiložil ji ke svému levému předloktí. Stačilo nepatrně přitlačit. Kůže se otevřela a on fascinovaně sledoval, jak jeho krev skrápí bílý porcelán. Zaplavil ho pocit úlevy. Najednou všechno bylo lepší, jako by společně s krví odplouval i veškerý stres, veškeré jeho problémy.

"Hej, Hummele, jak tam budeš ještě dlouho? Chceme se taky umejt." Až hlas jeho souseda ho vytrhl z pozorování. Trhl sebou. Samozřejmě tak pokapal nejen další část umyvadla, ale i vykachlíčkovanou podlahu.

"Jo, promiň, Jessie, už to bude," opět strčil ruku pod studenou vodu. Trochu to štípalo, ne tolik, aby to bolelo, ale bylo to nepříjemné. Krvácení po chvíli ustalo. Umyl ušpiněné umyvadlo. Ručníkem utřel krev na podlaze. Bleskurychle se oblékl a popadl své špinavé oblečení. Konečně otevřel dveře k sousedům. "Omlouvám se, trochu jsem se zasekl," řekl Jessiemu, který už za dveřmi stepoval s osuškou.

"Doufám, žes to tam aspoň pořádně umyl," ušklíbl se Jessie vědoucně. Kurt zrudl. Nebyl tak naivní, aby nepochopil, co tím jeho soused myslí.

"Já, ne… to…" koktal.

"Jasně," pobaveně mávl rukou druhý mladík. "Je mi to naprosto jasný."

"Nic takovýho jsem nedělal," zamračil se Kurt.

"Dobře," tón, který Jessie použil, ale mluvil sám za sebe. "Uklidni se," ušklíbl se spolužák. "Dělají to přece všichni," světácky se uchechtl.

Raději už nic neříkal. Otočil se a odešel, spíš prchl, k sobě. Košili hodil do špinavého oblečení, sako srovnal na židli s tím, že si ho může dovolit vzít ještě další den. Když chtěl pověsit ručník na radiátor, vypadla z něho žiletka a zbytky strojku. Chvíli na rozbité holítko koukal. Dřepl si, vše posbíral a přešel ke koši. Odklopil víko, okamžik jen tak stál a nakonec natáhl paži a obrátil dlaň. Předtím však ještě vzal žiletku do druhé ruky.

-.-.-

Další týden byl stejně tak stereotypní jako ten předchozí. Škola, úkoly, které stejně nedělal, nebo flákal. Zkoušky Slavíků, kde jen seděl a otvíral pusu. Proč se taky snažit? Ignorace od všech na škole a vlastně i doma. Jediná změna, která stála za povšimnutí, se stala s jeho paží. Od prvního říznutí přibývaly pravidelně každý den další a další.
Částečná úleva je lepší než žádná. Tahle věta se stala Kurtovým novým mottem.

Neuměl vysvětlit, proč to dělá. Opravdu neznal odpověď. Cítil se potom lépe, po každém zářezu. Cítil, že žije. Ne, že skomírá. Nikdy dřív se sebepoškozováním osobně nesetkal a dobře si pamatoval, že nechápal lidi, co si ubližovali. Věděl, co dělá. Dokázal svoji novou zálibu pojmenovat. Nemohl s tím ale skončit, ne teď. Možná za pár dní. Možná. Přemýšlet nad tím právě teď bylo zbytečné. Neměl rád bolest. Teď ji ovšem vítal. Ty krátké štiplavé okamžiky znamenaly pocit úlevy. Bylo to skoro jako droga.

"Kurte, jsem rád, že tě vidím." Z pochmurných myšlenek ho vytrhl Blainův veselý hlas. Zmateně se podíval na příchozího mladíka. Návrat do reality bývá někdy bolestivý. Měl pocit, že se právě probudil. Seděl v jídelně a nimral se ve svém zeleninovém salátu. Neměl hlad, poslední dobou vůbec.

"Ahoj, potřebuješ něco?" zeptal se ho hlasem bez emocí. Neměl chuť s Blainem mluvit. Přesto položil otázku. Byl přece slušně vychovaný mladý muž.

"Ne, nic. Teda, chtěl jsem se tě zeptat, jestli se mnou nepůjdeš do kina?" usmál se Blaine. Na tvářích se mu udělaly přesně ty malé ďolíčky, které shledával Kurt tak roztomilými. Rychle zatřásl hlavou, aby vyhnal nevítané myšlenky.

"Do kina? Já? Proč?" Tři otázky následovaly těsně za sebou.

Blaine se ošil: "Myslel jsem, že budeš rád, ale pokud nechceš, tak dobře." Sicenevypadal, že by to bylo v pořádku, ale nechtěl Kurta do ničeho nutit. Myslel to jako omluvu za svou absenci v posledních dnech. Tvářil se jako štěně, které jeho páníček právě praštil novinami za loužičku a dal za dveře. "Myslel jsem… dlouho jsme spolu nikde nebyli. Měl jsem nějaké problémy doma a musel jsem je řešit," obhajoval se Blaine. Nechtěl vzpomínat. Odmítnutí bolí. Obzvlášť, když se jedná o vaši rodinu.

Kurt dlouho přemýšlel, než odpověděl. Vlastně neměl naplánované nic, ale taky nechtěl trávit čas s Blainem. Tedy chtěl, ale poněkud jiným způsobem než druhý mladík. Povzdychl si: "Blaine, nevím, jestli je to dobrý nápad."

Blaine se zarazil. "Proč? Máš strach? Chtěl jsem jít jen na film, vážně. Žádný krvák, slibuju," usmál se.

Kurt si povzdechl. Samozřejmě, že nepochopil jeho narážku. Pro něho bylo tohle téma už pasé. Kdo by ale tomu okouzlujícímu úsměvu odolal? Kurt takovou moc rozhodně neměl. Ani nevěděl jak, ale souhlasil s tím, že ho Blaine v pět vyzvedne. Předpokládal, že za to mohlo jeho osobité kouzlo, kterému Kurt podlehl, jen co ho prvně spatřil. Kudrnatý mladík odcházel s rozzářeným obličejem, kdežto Kurtův vypadal spíš zamračeně. Cos to zase udělal?

Zbytek vyučování měl úplně zamlžený. Nevnímal profesora fyziky, který se jim pokoušel vysvětlit, jak funguje stejnosměrný elektrický proud. Měl daleko důležitější věci na přemýšlení než kondenzátory a tranzistory. Učitelův monotonní hlas ho uspával. Ve skrytu duše se na film těšil, na druhou stranu měl z kina strach. Vzpomněl si na Puckovo chvástání, že návštěva kina je skvělá záminka pro nenápadnou muchlovačku. Krev se mu nahrnula do tváří a nejenom tam. Přesedl si, momentální pozice byla lehce nepohodlná. Nervózně si poškrábal paži. Na co to myslíš! okřikl se.

Sotva přišel po škole do pokoje, vrhl se přezkoumávat své oblečení. Vytahal skoro všechno a dlouhou dobu přemýšlel nad co nejlepší kombinací. Starý Kurt byl zpět. Nakrucoval se před zrcadlem a rukama mu prošel celý obsah jeho skříně. Jedno triko bylo zavrženo pro příliš krátký rukáv, druhé pro nemožnou barvu.

Nakonec se rozhodl pro těsné červené džíny a černé triko s dlouhým rukávem. Boty samozřejmě jeho oblíbené martenskyVenku sice bylo poměrně teplo, klidně by si mohl vzít krátké tričko, nesměl by mít ovšem na ruce několik řezných ran. Blaine se to nesmí dozvědět! Nikdo se to nesmí dozvědět! Podíval se na hodiny. Něco málo po půl čtvrté.

O půl páté už stál převlečený v koupelně a snažil se doladit účes. Naposledy si přelakoval vlasy. Zhodnotil svůj zjev jako velmi obstojný. Usmál se. Vlastně se začal opravdu těšit. Zničehonic ho přepadl pocit úzkosti. Poškrábal si předloktí. Co mám od Blainea čekat? Je to rande? Co ta schůzka znamená? Tolikrát omílané otázky byly zpět. Znovu se poškrábal na zápěstí. Možná, možná kdybych jednou… nestačil ani domyslet a už sahal po žiletce. Krev kapala a Kurt se cítil okamžitě líp. Endorfiny odvedly svoji práci.

"Kurte, hej. Jsi tu?" ozval se Blainův hlas z jeho pokoje.

Kurt zpanikařil. Prudce se otočil. Vrazil do židle, která zaskřípala na dlaždičkách.

"Kurte, jsi v koupelně?"

"Jo, počkej prosím chvilku," křikl na Blainea.

"Jasně," dočkal se okamžité odpovědi.

Bleskurychle si opláchl paži, omyl zakrvácené umyvadlo. Poslední pohled do zrcadla. "Promiň," omlouval se okamžitě Blainovi, když vešel do pokoje, "nějak jsem se zasnil," ušklíbl se.

"V pohodě," pokrčil rameny menší mladík. Sjel Kurta výtahovým pohledem. "Sluší ti to," věděl, že by si podobné komentáře měl odpustit. Jenže problémem bylo, že většinu času jednal a až pak myslel.

"Díky. Tobě taky," usmál se Kurt plaše. Blainovi to ostatně slušelo vždycky. Ve fialovém tričku vynikla jeho barva pleti a přiléhavé kalhoty podtrhly jeho úžasný zadek.

Tohle nedopadne dobře, pomyslel si Kurt.

"Máme čas, kino začíná až v šest," oznámil mu Blaine.

"Skvělé," pousmál se Kurt. "Na co že to vlastně jdeme?" rozpomnělse, že nezná název. Věděl, že s Blainem mají na filmy dost podobné názory, takže se nebál. Byl jen zvědavý, jaký že trhák to Blaine vybral. Vzal si tašku přes rameno, zkontroloval, jestli má klíče, peněženku a mobil. "Můžeme."

"Jana Eyrová," odpověděl Blaine.

"Vážně? Skvělé, to jsem chtěl vidět, akorát jsem neměl s kým jít," celý se rozzářil. Všechny recenze slibovaly úžasnou podívanou a on miloval knižní předlohu.

"Tak teď už máš," objal ho Blaine kolem ramen, když vyšli z budovy. Kurt se zachvěl, ale Blaineovu ruku neodstrčil. Cítil se v objetí příjemně. "Taky jsem to chtěl vidět už od doby, co jsem slyšel, že to natáčí. Miluju sestry Brontëovy," pokýval hlavou. "Problém je, že taky neznám nikoho dalšího. Teda až na tebe, samozřejmě," věnoval Kurtovi široký úsměv.

"No, myslím, že já taky moc takových lidí neznám. Mercedes by se mnou nešla. Na to je tam moc vanilky," naznačil prsty uvozovky, "možná bych přemluvil Rachel, ale ta by chtěla jít zase s Finnem a ten by celej film jen breptal," následoval povzdech nad buranstvím jeho nevlastního sourozence. "Vlastně myslím, že bych ho tam nenalákal ani na Miu Wasikowskou," uchechtl se.

"Ale to je celkem kočka," odvětil Blaine, za což si vysloužil velmi zvláštní pohled od Kurta. "Hej, no tak. Gay, pamatuješ, stoprocentní gay," žďuchl do svého kamaráda, když viděl, jak se tváří. "Musíš uznat, že v Alence vypadala perfektně."

"Jasně," zamumlal Kurt. Zbytek cesty ale už většinou mlčel. Odpovídal jednoslabičně a Blaine tak po chvíli svoji snahu o další konverzaci vzdal.

-.-.-

"Dáš si popcorn?" zeptal se Blaine Kurta poté, co si vyzdvihli lístky. Hlavní zpěvák Slavíků galantně zaplatil, i když měl Kurt námitky. "Já tě pozval. Já platím," odbyl Kurta a doplnil to dalším dechberoucím úsměvem.

"Proboha ne! Víš,kolik to má kalorií a jak je to nezdravé!" vytřeštil na svého spolužáka oči.

"To je možný, ale je to sakra dobrý!" rozesmál se Blaine. "Tak aspoň colu?"

"Dobře, ale dietní!" křičel za ním.

Sledoval Blainea, mezitím co stál u fronty na občerstvení. Byl dokonalý. Pravda sice moc nevyrostl, ale Kurt ostatně taky ne. Kochal se obrazem skvoucím se mu před očima. Vlasy, jež už v pět večer nebyly tak ulízané, tričko s výstřihem do v. Dobře věděl, že z něho vykukuje několik tmavých kudrnatých chloupků, které mu přidělaly hned několik těžkých nocí.

Na co to myslíš! okřikl se zhrozeně, jakmile si uvědomil tok svých myšlenek. Okamžitě ho zasvědila ruka, jež si nervózně poškrábal. Přestaň s tím! Neměl si s ním vůbec nikam chodit. Tohle bude katastrofa.

Přesto se ale dalšímu výčtu Blainových předností nevyhnul. Lehké strniště, které muselo příjemně škrábat, hnědé oči, dostávající někdy nazelenalou barvu, někdy barvu zlata. Plné rty a takhle by Kurt mohl básnit do skonání světa. Konečně se Blaine dostal na řadu. Dělal rozmáchlá gesta, zatímcovyřizoval svoji objednávku. Mladé ženě za pultem věnoval jeden z pověstných okouzlujících úsměvů, ta se koketně uchechtla. Kurt zatnul zuby. Blaine jí podal několik papírových bankovek a něco pronesl.

Drobné si nechte, domyslel si Kurt.

Dívka se opět usmála. Kurt se zamračil. Blaine jí ještě něco říkal. Poté uchopil krabici popcornu a dvě coly a odešel za stále se mračícím Kurtem.

"Děje se něco?" zeptal se mladíka, když mu podával dietní colu. Jeho výraz mu neušel. Nechápal ale,co ho vyvolalo.

"Ne, nic," zavrtěl Kurt hlavou. Zrak mu sklouzl do Blainova výstřihu. Okamžitě sklopil pohled.

"Na, vezmi si je. Koupil jsem je pro tebe," natáhl k němu Blaine ruku s pytlíkem gumových medvídků.

"Díky," usmál se překvapeně Kurt. Miloval gumové medvídky. Ani netušil, že to Blaine ví, nebo to bylanáhoda?

"Vím, že je máš rád," odpověděl Blaine na nevyřčenou otázku a pokrčil přitom nonšalantně rameny. Kurt se začervenal.
"Asi bychom měli už jít do sálu."

"Jasně," přitakal Kurt.

-.-.-

Jelikož mi blog nechtěl vložit celou povídku najendou, druhá číst přibude zítra :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lpdenka lpdenka | 12. srpna 2011 v 5:16 | Reagovat

ne chudak Kurt, preco s tym zacal :( nieco mi hovori ze s tym tak skoro ani neprestane, ach jaj :( dufam ze "nieco" :D sa udeje v kine a daju sa s Blaineom dokopy a vsetko dobre skonci :) (no a co, mam rada ked je vsade happy end :D)

2 Natalia Natalia | 12. srpna 2011 v 9:45 | Reagovat

Uau, myslím že mám novou drogu i já :-D Téma je víc než zajímavé, jsem zvědavá, jak to všechno dopadne :-)

PS: Na Jane Eyrovou chci jít taky :D

3 dorea dorea | E-mail | Web | 12. srpna 2011 v 11:56 | Reagovat

[1]: lpdenka: to je dobrá otázka, proč někdo začne s něčím takovým? :/ ale bacha, tohle není slash, ale preslash :) děkuji

[2]: Natalia: jej, no druhá a poslední část přibude zítra/dneska, je to psané jako jednorázovka, merlinžel mi to blog nechce sežrat jako jeden příspěvek, tuším, že má omezení na 10 000 slov :D děkuji moc a na Janu Eyrovou rozhodně běž, už jen proto, že Mia je vážně kus a v kostýmu jí to opravdu sekne :)

4 Ell Ell | 12. srpna 2011 v 13:30 | Reagovat

Au..chudák Kurt..už  se teším na druhou část :)...fakt povedený :)

5 dorea dorea | E-mail | Web | 12. srpna 2011 v 16:30 | Reagovat

[4]: Ell: děkuji, už ji mám i nachystanou, tak by měla v noci přibudnout :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama