Daniel Keyes: Růže pro Algernon

11. září 2011 v 17:21 | Dorea |  Střípky umění

Psaní recenzí mi zrovna moc nejde. Přesto se o jakousi pokusím, protože už dlouho mě žádná kniha nedostala tak, jako právě Růže pro Algernon. Pochází z pera amerického spisovatele Daniela Keyese, který je vystudovaným psychologem, což je v samotném příběhu citelně znát.




První věc, co byste o této knize měli vědět je, že je to scifi. Ovšem pozor! Nečekejte žádné cestování časem nebo vesmírné lodě apod. Science fiction totiž není pouze o tomto, i když je to pro hodně lidí v podstatě synonymum. Samotná kniha je spíše psychologického rázu a probírá otázky, kam až je schopna věda dojít v touze po poznání a jaké mají lidé etické chování vůči druhým.

Kniha byla nejdříve povídkou, která vyšla roku 1959 v časopisu The Magazine of Fantasy and Science Fiction, a za kterou dostal autor prestižní ocenění Hugo v roce 1960. Román vyšel roku 1966 a Keyes za něj získal cenu Nebula. Obě ceny jsou ve fantastické literatuře velmi ceněné, mohli bychom je přirovnat k filmovým Oscarům. Přiznám se, že samotnou povídku jsem nečetla, ale bylo mi řečeno, že je stejná, akorát je v ní méně rozebíráno Charlieho dětství.

A kdo že je Charlie?

Dvaatřicetiletý Charlie Gordon je duševně zaostalý muž s IQ 68. Pracuje v pekařství, kde vytírá toalety a pomáhá s roznáškou pečiva, za svoji práci nedostává velký plat, ale vyžije s ním a to mu stačí. Několikrát týdně dochází do střediska pro retardovaně postižené dospělé, kde vyučuje Alice Kinnianová. Charlie je velmi pilný a má snahu se naučit číst i psát. Učitelka ho proto doporučí k vědeckému bádání, které Charliemu má změnit život. Experiment spočívá v tom, že Charlieho má jistý chirurgický zákrok udělat chytřejším. Nebudu ono metodu popisovat, pro tenhle článek je to nepodstatné. Úspěšně byl již proveden na myši Algernon, které zvýšil IQ na trojnásobek. Stejnou operaci tedy podstoupí i Charlie.

Kniha je psána formou Charlieho zápisků - pracovních hlášení (tedy jedná se vlastně o ich formu, což dodává příběhu na poutavosti a některé pasáže střídá er forma), kde můžeme nádherně vidět jeho inteligenční růst a uvědomování si sebe sama a skutečného okolí. Přiznám se, že prvních několik stran knihy se mi četlo vážně špatně. Charlie se ovšem musí poprat nejenom s nárůstem IQ ale i s démony své minulosti - šikanování nejen ze strany spolužáků ale i ze strany vlastní rodiny. Především matky, která ho nikdy zcela nepřijala, a když se jí narodila zdravá dcera, Charlieho prakticky odvrhla a vyžadovala po jeho otci, aby ho odvezl do ústavu, až nakonec svolil. Mrazilo mě, když jsem četla, jak si Charlie vše uvědomoval a přitom vlastně nikoho nevinil. Kniha je svým způsobem surová a děsivá. Mateřská láska, kterou bychom měli očekávat, se zde nekoná, a přitom neměla by právě matka obětovat co nejvíc pro dobro svého dítěte? Na druhou stranu osobně chápu paní Gordonovou, můžete mě za to odsoudit, ale já osobně bych se asi nemohla starat o postižené dítě. Obdivuji každého, kdo to zvládne, ale nejsem matka, byť mám s péčí o postižené zkušeností víc, než by se mi líbilo.


Nebudu prozrazovat, jak román končí, možná to tušíte, a hlavně si jej musíte přečíst sami, abyste celou knihu ocenili. Důležité je, že je to úchvatný silný příběh - dojemný, smutný, depresivní, dětsky naivní a opravdu realistický.


Ukázky:
5.bř
A skoušely smeto ežťe desetkrát a Algernon vihrála pokažďí protože já sem nemoh najít správní řátki kterími bichse doztal do mista gde pýšou CÍL. Ale nebilsem sklamaní protoše semse ďíval na Algernon a naučil semse jak tim lapyrintem projýt igdiš mi to trvá moc dlouho.
Nevjeďel sem žesou miše tak chitrí.
15 března
Sem znemocnice ale zatím ne fpráci. Nic se nemnění. Mnělsem spoustu teztú a rúzný závodi s Algernon. Já tu myš nenáviďim.
29 března
Vihrál sem nad Algernon. Ani sem nevěděl že sem vihrál až mi to Burt Selden řek.
10 dubna
A ještě něco. Zdálo se mi o tom děvčeti Ellen jak tancovala a tiskla se ke mně a když jsem se vzbudil, povlečení bylo vlhké a zmuchlané.
18. dubna
Je pro mě pořád těžší zapisovat všechny svoje myšlenky, protože si teď uvědomujii, že je jiní budou číst.
22 dubna
Lidé v pekařství se mění. Nejen že si mě nevšímají. Cítím i nepřátelství.
3. května
Z jedné věci jsem velmi zmatený. Když se vynoří něco z mojí minulosti, nikdy pořádně nevím, jestli se to tak opravdu stalo nebo jestli mi to tak tou dobou jen připadalo - a nebo jestli si to úplně nevymýšlím.
9. května
Co je správné? Je ironické, že všechna moje inteligence mi nepomůže vyřešit takovouhle věc.
15. května
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.
Už nenácházím potěšení v debatách na tak elementární úrovni. Lidé nesnášejí, když jim někdo dokáže, že se ani nepřiblížili komplexnosti daného problému - nevědí, co existuje pod čeřením na hladině. O jednu úroveň výš je to stejně bídné a já jsem vzdal pokusy probírat tyhle věci i s profesory z Beekmanu.
20. května
Rád bych věděl, co by se stalo, kdyby vrátili Algernon do velké klece k ostatním myším. Obrátily by se i ony proti ní?


Text patří Danielu Keyesovi, který ho napsal a do češtiny přeložil Richard Podaný a já si z jejich práce nechci nic přivlastnit. Text má pouze nalákat vás další čtenáře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama