Dapper Highwayman 1. část

6. září 2011 v 15:42 |  The Dapper Highwayman by MotherGoddamn translated by Lucille
První část povídky od MotherGoddamn v překladu od Lucille.





Byla tady nepatrná možnost, že se Kurt dopustil menší chyby v úsudku.

Cestu zpátky z univerzity domů, do Limy, měl absolvovat letadlem. A měl poslechnout svého tátu.

"Podívej, už od začátku se mi ten tvůj nápad s řízením vůbec nezdál. Ale to s tebou měl jet aspoň Finn. Takže jistě chápeš, že se mi nelíbí, že bys to měl odřídit celý sám. Je to dlouhá štreka, Kurte."
"Finn se pohádal s Rachel, tati. Tak se s ní chtěl sejít co nejdřív. A je mi dvacet jedna. Budu v pořádku!"
"Stejně nechápu, proč vůbec chceš jet autem. Jenom kvůli tomu, že jsi jednou proletěl malejma turbulencema."
"To nebyly malý turbulence, tati! Bylo to jak vystřižený z filmu se Stevenem Seagalem." Hádal se Kurt. "Mohl jsem tam umřít! A navíc, tohle bude zábava. Dobrodružství."
"Až na to, že ty nejseš zrovna dobrodružnej typ, Kurte." trefně poznamenal jeho otec."Hlavně buď opatrnej, ano? Doraz prosím v pořádku a v jednom kuse."

A tak se dostal sem, do auta mířícího do Limy, bojujíce s hustým lijákem, neskutečnou nudou a snažil se nevydýchat najednou všechen, už tak hnusný vydýchaný vzduch, co mu v autě ještě zbyl. Aby neusnul úplně, rozhodl se, že si alespoň pustí rádio. S jedním okem upřeným na silnici a druhým na knoflík od rádia se pokoušel naladit přijatelnou stanici. Kdokoliv, kdo vynalezl rádio, se tak musel chtít pomstít všem těm, co měli hudební sluch, pomyslel si přitom. Po chvíli to vzdal a jako nejmenší zlo vyhodnotil stanici hrající country. Nadšený z toho sice nebyl, ale bylo to buď tohle, nebo usnout a sjet do škarpy.

Proč je ta cesta tak jednotvárná a ubíjející? Hlavou se mu honilo, že z té nudné krajiny kolem asi za chvíli oslepne. Vždyť za poslední hodinu snad nepotkal jediné auto. Nejspíš proto ho docela šokovalo, když najednou uviděl u krajnice stát stopaře.

"To jako vážně!?" řekl nahlas, když uviděl obrys figury v dálce. Mladý muž, stojící na kraji cesty, se trochu ztrácel pod svým obrovským batohem na zádech a nadějně mával rukou se zdviženým palcem. Vždyť si tu v tomhle počasí užene smrt!
Kurt se kousnul do rtu. Neměl by mu zastavovat. To by bylo šílenství, ne? Co když to je nějaký utečenec z blázince, který cestuje napříč zemí a přepadá nevinné řidiče?

Ne.

Jako vážně ne. Prostě by neměl.

Ale on tady jinak umře! Což by dělalo z Kurta jeho vraha a navíc tady nejezdila žádná jiná auta, a on byl tak promoklý a… sakra, právě ho minul.

Dobře, rozhodně mu neměl zastavovat a i kdyby to udělal, tak by touhle chvílí měl určitě zabodnutej hák v zádech. Asi by se neměl tolik dívat na filmy Wese Cravena. Určitě úplně všichni, co projeli kolem, si museli říkat to samý, vypráví se přece tolik děsivých historek o stopařích. Kurtovi začalo být toho kluka líto. S tímhle přístupem tady bude stopovat až do rána.

"Až na to, že ty nejseš zrovna dobrodružnej typ, Kurte." Zněl mu hlas jeho táty hlavou, a aniž by o tom dál přemýšlel, tak dupnul na brzdu. Kurt mu ukáže, jak je dobrodružnej. Zařadil zpátečku a zastavil, když uviděl, jak se za ním ten stopař rozeběhl. Naklonil se přes auto a sroloval okýnko u spolujezdce.

"Grangenville?" Zeptal se stopař.

"To mám po cestě," řekl Kurt. "Dveře jsou otevřený, nastup si!"

"Bože, děkuju, už jsem si myslel, že mi dneska nikdo nezastaví!" řekl a na tváři vykouzlil obrovský úsměv, zatímco si otevřel dveře a snažil se nastoupit do auta i s objemnou krosnou. "Můžu si to hodit dozadu?"

"Ne!" vykřiknul Kurt, když viděl, jak se snaží procpat krosnu mezerou mezi sedadly. "Nemůžeš to jen tak položit na Vivienne Westwood!"

Stopař jenom oněměle zamrkal. A pak ještě jednou. A pak se pořádně podíval na zadní sedačky. "Aha! Myslíš tvůj kabát? Jasně!"

Kurt se v tu ránu začervenal při zjištění, že ten kluk je ve skutečnosti docela roztomilý. Neskutečně roztomilý. A on na něj právě křičel jak mentál. Úžasný začátek. Prostě perfektní. "To je v pořádku. Posunu ho." Nahnul se dozadu a opatrně odsunul kabát na stranu. "Tak, už to tam můžeš dát."

"Jsi si jistej, že to můžu hodit na sedačku? Je to pěkně promoklý."

Musí si myslet, že Kurt je ten nejvíc majetnickej člověk na světě. Skvělý. "Ne, hoď to tam. Je to jenom pronajatý auto." Tak to znělo víc lehkomyslně v jeho hlavě, než nahlas. Když to řekl, tak to vyznělo spíš jako "dokud to není moje, tak si to třeba podpal, pokud máš chuť."

"Díky," řekl a strčil krosnu dozadu a dával si přitom pozor, aby ani kouskem nezavadila o zmíněný kabát, jak si Kurt stačil všimnout. "A děkuju za zastavení. Vážně. Je to od tebe moc hezký."

"Ale, pch, prosím tě," mávnul Kurt rozšafně rukou. A co jako bylo tohle? Hned si za to mentálně nafackoval. Co to právě vypustil z pusy? Člověk by řekl, že v životě předtím nejel v autě s roztomilým sexy klukem.

Dobře, nutno uznat, že to bylo před delší dobou. A ti kluci rozhodně nebývali celí mokrý.

"Blaine, mimochodem," představil se stopař a natáhnul k němu ruku.

"Kurt." Potřásl si s ním a překonal touhu dodat k tomu "enchanté". Už ho to začalo unavovat. Přísahal by, že když opouštěl univerzitu, tak se jeho mozek stále nacházel uvnitř jeho hlavy. "Takže, proč vůbec stopuješ?"

"Ale, trochu jsem se pohádal s mojí kamarádkou. Vyhodila mě z auta asi před hodinou." Z kapsy vytáhnul telefon. "A došla mi baterka."

"Ona tě vykopla z auta a nechala na cestě? To musela být pořádná hádka."

"No, jo. Tak nějak jsem pořád trval na tom, že mám pravdu," zavrtěl Blaine hlavou. "Má trošku sklony k tomu věci přehánět. Ale, díky Bohu za tebe! Asi bych tam umrznul, kdybych musel čekat jenom o trochu dýl."

"Vážně, žádnej problém," zakřenil se Kurt, zatím co mu v hlavě probíhalo: hezkej kluk v mým autě, hezkej kluk v mým autě.

Tenhle výlet se rozhodně začínal vyvíjet víc než dobře.

Kurt s Blainem toho měli hodně společného. Po hodině a půl strávené v jeho společnosti se rozhodně necítil znuděně, jako předtím. I když, místo toho, aby hrozilo, že vjede do škarpy kvůli mikrospánku, tak teď riskoval to samé kvůli urputnému studiu linie Blainovy spodní čelisti. Bože, jak rád by se do ní jemně zakousnul svými zuby. Proboha, na co to zase myslí? Blaine je evidentně na holky. Ten příběh s kamarádkou o tom vypovídal své. Kamarádi nevyhazují lidi za bouřky z auta ven. To dělají žárliví milenci.

"Vadilo by ti, kdybych pustil rádio?" zeptal se Kurt

"Hmm, jo, jasně." Blainův úsměv zmizel z tváře a začal vypadat podivně znepokojeně. "Udělám to."

Blaine točil knoflíkem, ve snaze najít ucházející stanici, ale moc se mu nevedlo. Rozhovor, zprávy, country, rozhovor…
…cestuje nalehko, je ozbrojený a extrémně nebezpečný. Snaží se navázat…

"Počkej," řekl Kurt. "Pane Bože! Dej to zpátky!"

"Cože? Vážně?" Zamračil se Blaine a otočil knoflíkem nazpátek. "Jsou to jenom nějaký nudný zprávy."

… kterému dala média přezdívku Uctivý Bandita. Policie varuje, že by nikdo neměl zastavovat žádnému…

"Ne sem, na tu další," ozval se Kurt. "Jo, to je ona." Usmál se v okamžiku, kdy auto zaplavily tóny písničky od Belindy Carlisle. "Prostě miluju tenhle song!"

"Já taky!" Dodal rychle Blaine, s už rozjasněnou tváří. "Tohle je skvělá stanice. Miluju tuhle stanici. Necháme to na ní."
Kurt se zatím snažil zakrýt to, co podle něj musel být připitomělý úsměv. Blainovi se ta písnička taky líbí! Může ten kluk být ještě dokonalejší?

Tak dobře, k věci.

"A proč do Grangeville?" zeptal se Kurt. "Za rodinou?"

"Za babičkou. Už jsme jenom my dva. Jezdím za ní vždycky na léto. Pomáhám jí a tak."

Kurt uznale povzdechnul. Dost nahlas, popravdě. "Ale, to je od tebe moc milé."

Blaine jen skromně pokrčil rameny. " A co ty, proč jedeš do Ohia autem? Proč neletíš?"

"No," zašklebil se Kurt, "nemám rád létání. Vlastně ho úplně nesnáším. Vím, že to nezní moc… cool, ale prostě místo toho, abych se při každém letu redukoval na uzlíček nervů, tak raději řídím. Navíc to může být i vzrušující a zábavné, nemyslíš?"

"Ale řídit na těhle cestách v noci? Trochu nebezpečné, ne? Obzvlášť, když cestuješ sám."

" Tak, původně jsem měl cestovat s Finnem, ale ten odjel napřed a navíc letadlem."

"Finn? To je tvůj přítel?"

"NE! Teda, chci říct, ne. Finn je můj bratr. Chodíme na stejnou univerzitu. I když, je pravda, že jsem do něj byl jednu dobu hrozně zamilovaný."

Blaine na něj šokovaně vytřeštil oči.

"Proboha, ne tak jako ve Flowers in the Attic! Je to můj nevlastní brácha. Můj otec a jeho matka se vzali, když jsme byli ještě na střední," vysvětloval Kurt. "Nevlastní bratr."

"Teda. Asi na minutu už jsem si myslel…" vydechnul Blaine. "Takže… je tady nějaký přítel? Nějaký, co není tvůj příbuzný?"

"Ne," odpověděl Kurt, možná až moc rychle. Červenajíce se, dodal. "Myslím, právě teď, že žádného nemám."

"Tomu se mi ani nechce věřit," zašeptal Blaine s úsměvem, zatímco se koukal ven z okénka.

Pane Bože! To se mnou ten hezounek v autě vážně právě flirtoval? Jo! Jo! Pohrával si s nutností zastavit, vyskočit z auta a kopat nohama nad hlavu. Místo toho však jen pokrčil rameny a na tvář si nasadil výraz "je to, jak je to, co s tím člověk nadělá".

"A ty, ty… máš přítele?" zeptal se nazpátek. Oči upíral na cestu před sebou a doufal, že v tom šeru co je kolem, si Blaine nevšimne, jak špicuje uši, aby mu nedej bože neunikla odpověď.

"To samý jako ty. Momentálně nikdo."

Neopravil ho z přítele na přítelkyni. Jo! Mentálně právě vykopával nohy radostí až za hlavu.

"Kurte? Mohl bys mi prosím zastavit na benzínce? Rád bych se trochu protáhnul a něco koupil."

"Jasně, jasně." Hodil blinkr a zahnul ke stanici. "Stejně jsem si potřeboval natankovat."

"Ok, nech mě. Hrozně jsi mi dneska pomohl. Zůstaň tady a já se postarám o ten benzín a koupím ještě něco dobrýho, co ty na to? Otočil se dozadu pro svou krosnu. "Hned budu zpátky."

Kurt byl v takové euforii, že to bylo až nesnesitelné. Už to vážně byla dlouhá doba. I představa hadice, zasouvající se do hrdla nádrže při tankování auta, v něm vyvolávala nemravné myšlenky. Rychle si zkontroloval svoje vlasy v postranním zrcátku. Ucházející. Proč se jenom na cestu neobléknul líp. Všimnul by si Blaine, kdyby na sobě měl úplně jiný outfit, až se vrátí do auta?

Když byla nádrž plná, tak vklouznul zpátky do auta a zamračeně sevřel rty. Grangeville už nebylo tak daleko. Možná tak hodina cesty? Bylo by to divný, kdyby Blaina pozval na rande? Líbil se mu vůbec? Když došlo na věc, Kurt nebyl nejlepší ve čtení signálů.

V tom uslyšel bouchnutí dveří od benzínky, podíval se tím směrem a uviděl Blaina klusajícího k autu takovou rychlostí, jak kdyby mu to snad měl někdo měřit. Skoro by se dalo říct, že proskočil dveřmi až do auta.

"Všechno v pořádku?" zeptal se Kurt starostlivě. "Jsi úplně rudý."

"To nic, jenom jsem se bál, abych znovu nezmoknul. Moje vlasy jsou dost divoký už tak."
Jo, to byly. A jediné co si Kurt přál, bylo zabořit do nich ruku a…

"Vzal jsem ti nějaký časopisy, mimochodem," řekl Blaine, s krosnou položenou na klíně, zatímco odjížděli. "Elle, Vogue a Men's Health?"

"To je od tebe tak milý! To jsi nemusel!" vykřiknul dojatě Kurt. Oči mu zabrousily na obsah krosny. "Páni, to vypadá, jako bys to tam celý vykoupil."

"Však víš, ty ceny tam. V podstatě to bylo skoro zadarmo."

"Nejsou tohle tampóny?"

"No, to jsou… dárky. Pro babičku."

"Dáváš svojí babičce tampóny jako dárek?" zeptal se Kurt. "Počkej, tvoje babička pořád ještě menstruuje?"

"Ah, ne. To je spíš tak z nostalgie?"

Kurt si najednou nebyl tak úplně jistý, ohledně toho rande. Ale pak, Blaine vlastně může být jenom takový ten excentrický typ. S tím by se dokázal smířit. Vlastně si to docela dobře dokázal představit. Byli by spolu na nějaké školní párty a Blaine by z ničeho nic prohlásil něco hrozně divného, ale zároveň naprosto rozkošného a Kurt by jenom protočil oči a řekl něco jako "Ale, Blaine!" a společně by se tomu zasmáli a později by se nenápadně vytratili do jejich společné postele a …

"Kurte?" Přerušil tok jeho myšlenek Blaine. "Jsi v pořádku?"

"Promiň, jenom jsem se tak zapřemýšlel." Kurtovi sjel pohled mezi Blainovy nohy. "Hej, spadlo ti tady pár drobných."

"Cože? No jo! Díky!" Blaine je sebral, otočil se a hodil je do krosny. "Víš co, Kurte? Jsme vážně rád, že jsi mi zastavil." A pak se Blaine usmál. Takovým úsměvem, jaký se na jeho tváři za celý večer neobjevil. Takovým úsměvem, že měl Kurt pocit, že se každou chvíli rozteče a vsákne do koberečku pod jeho nohama.

"Ale, pch, prosím tě." Sakra! Co se to s ním zase děje? Jeho ruce křečovitě sevřely volant. "Chtěl jsem říct, v pohodě, nedělej si s tím starosti."

Pozvi ho na rande, pozvi ho na rande, pozvi ho na rande.

Dobře, do deseti minut se ho zeptá. Do deseti minut.

"Mohli bysme tu, prosím, zastavit?" zeptal se Blaine o dvě hodiny později. "Potřeboval bych si dojít na záchod."
Kurtovi projela hlavou další vlna nemravných myšlenek. Asi by příště neměl číst tolik bulvárních článků s drby o Georgi Michaelovi, vychvalujícím sex na veřejných záchodcích.

"Určitě!" řekl Kurt a zahnul, možná trochu zbrkle, k benzínce. Vážně by se měl trochu zklidnit, pomyslel si. Ale ať si říkal, co chtěl, vůbec to nezabíralo. Pokaždé, když otevřel pusu, tak se mentálně fackoval při poslechu toho, co za šílenosti z ní vycházelo. Vždycky si myslel, že studium na univerzitě člověku v těhle věcech pomůže, ale evidentně, akademické vzdělání asi v tomhle případě opravdu není všechno. A navíc, co když Blaine řekne ne? To by pak byl hodně trapný zbytek cesty. Určitě to bude alespoň ještě hodina do Grangeville.

"Budeš chtít něco vevnitř?" optal se Blaine. "Třeba žvýkačky, nebo tak?"

"Vlastně, mohl bys mi přinést něco k pití, nejlíp Evian?" Kurt začal štrachat svojí peněženku, ale Blaine ho posunkem zastavil.

"To je na mě, prosím," dodal a čapnul svojí krosnu ze zadu. "Jsem tu za minutku."

Kurt ho pozoroval, jak zachází do obchodu a přitom si v duchu spílal. Tak, a je to. V okamžiku, jak se Blane vrátí do auta, tak se ho zeptáš. I kdyby to mělo vést k brutálnímu odmítnutí a tys měl odřídit zbytek cesty v slzách a s pěstí výhružně trčící k nebi.

Jeho pohled sjel na stranu a všimnul si peněženky, kterou musel Blaine zapomenout, když pospíchal dovnitř. Nebude mít čím zaplatit! Kurt popadnul vlastní peněženku a vyběhnul z auta směrem k obchodu. Tohle by mohlo fungovat. Kurt by se prošel pěkně po čerstvém vzduchu a koupil by Blainovi ty žvýkačky, co chtěl. A pak by se mohl zeptat, jestli chce ještě něco k pití. A koupit dva Eviany místo jednoho. Geniální.

Kurt otevřel dveře a rozezvonil tím zvonek, ohlašující příchod nového zákazníka. Podíval se směrem ke kasám s úsměvem a pozdravem na rtech. A obojí mu v šoku na těch rtech zamrzlo.

U pultu viděl dvě postavy. Jedna z nich se třásla strachem a ve spěchu vytahovala z kasy peníze. Ta druhá měla na hlavě nasazenou punčochu a v ruce zbraň.

Pro všechny svatý na zemi, on se přimotal k loupeži. Ozbrojené loupeži! A kde je Blaine?

"Já…" hlas se Kurtovi zadrhával. "Já nechtěl…"

Ten zloděj na sobě měl Blainovo oblečení. "Kurte!" Ten zloděj měl Blainův hlas.

Kurt zalapal po dechu, otočil se a bleskurychle vyběhnul z obchodu, trochu klopýtal, jak se snažil vytáhnout z kapsy klíče od auta. Slyšel za sebou Blaina, jak křičí jeho jméno, což ho jenom nutilo utíkat rychleji. V okamžiku otevřel dveře od auta, sednul si za volant a natáhnul se ke dveřím spolujezdce, aby je mohl zamknout. Ale Blaine byl rychlejší.

"Poslouchej, Kurte!" křičel Blaine, zatímco si sedal do auta, stáhnul si punčochu z hlavy a hodil krosnu zpátky na zadní sedadlo. Byla otevřená a přecpaná bankovkami, které z ní vypadávaly. "Není to tak, jak to vypadá!"

"Běž pryč! Běž pryč!" Začal kolem sebe Kurt divoce kopat, ale Blainovi se povedlo jeho nohu zachytit a přitáhnout si ho k sobě. "Pusť mě!"

"Zatraceně, Kurte!" Kurt zděšeně vytřeštil oči, když najednou uviděl pistoli, co mu mířila přímo do tváře. Blaine trochu sklonil hlaveň, takže byla namířená už jen na jeho hrudník. "Prostě nastartuj, ať odtud můžeme vypadnout, oukej?"

"Ne! Já s tebou nikam nejedu!"

"Ty sis snad nevšimnul tohohle?" zamával mu znovu zbraní před obličejem. "Je opravdová." Při těchto slovech střelil nervózním pohledem k benzínce. "No tak, Kurte!"

"To radši sním ty klíče!" zamával mu s nimi Kurt před nosem. "Já to udělám!"

"Ty raději sníš…? To bys je asi měl nejdřív sundat z toho řetízku. A toho plastového trolla máš v plánu spořádat taky?" Blaine už s ním ztrácel nervy. "Jasně! Mám to." Natáhnul se na zadní sedadlo a čapnul do ruky Kurtův kabát od Vivienne Westwood. "Nenuť mě, abych to udělal," řekl Blaine a namířil na něj pistolí. "Jeď, Kurte!"

"Pane Bože! Pane Bože!" Rychle otočil klíčky v zapalování. "Už jedu! Už jedu!"

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Roedeer Roedeer | Web | 6. září 2011 v 18:08 | Reagovat

Tak za prve, jsem poradne nastvany, protoze povidku s podobnou zapletkou mam rozepsanou a ted to muzu zabalit. Nesnasim, kdyz zjistim, ze nekdo mel stejny napad (FF, film, knizka...), ale byl rychlejsi nez ja :]
A pak - tahle povidka je fakt divna. Mam ji brat jako drama nebo jako komedii? Na jednu stranu dost tezke tema, na druhou zvlastni vtipky ala tampony, Blaine vyhrozujici Kurtovi znicenim kabatu, co to jako... (misto aby mu tu pistoli pritisknul k hlave). Ale od MotherGoddamn uz jsem neco cetl a vim, ze podobne WTF momenty u ni zazivam docela casto.
Ale za preklad dekuju, muselo ti to dat poradnou praci (ale proc nazev zustal v anglictine?). Jak jsi vlastne dospela k rozhodnuti prekladat a proc zrovna tuhle povidku? Budes pokracovat?

2 Natalia Natalia | 6. září 2011 v 19:49 | Reagovat

Parádní, parádní, parádní! Doufám, že další kapitola přibude co nejdřív :-) Strašně mě potěšilo, že se tady objevila přeložená povídka, protože moc dobrá v angličtině nejsem, takže pokud by přibili i nějaké jiné, bylo by to nesmírně úžasné :-)

3 Ell Ell | 6. září 2011 v 21:22 | Reagovat

Zajímavá povídka..jsu opravdu zvědavá na pokračévání :) A samozřejmě děkuju za překlad, potěšilo mě, že jsem tu našla povídku, která byla původně v angličtině :D

4 dorea dorea | E-mail | Web | 7. září 2011 v 3:01 | Reagovat

už jsem ti to psala v mailu, povídku jsem četla v angličtině a jelikož je moje angličtina taková jaká je, doopravdy jsem si ji užila až z tvého překladu, za který moc děkuji a doufám, že překlad nezůstane u jednoho :)je vidět, že máš poměrně velkou slušnou slovní zásobu a některá spojení se mi vážně líbila :) takže pokud narazím v aj na něco, co si budu myslet, že stojí za zveřejnění, určitě se ozvu ;)

[1]: já se koukala, jestli to má MotherGoddamn zařazený do kategorie a nic jsem nenašla, když jsem to zveřejňovala, osobně bych ji jako drama nebrala :) btw já byla zase pěkně naštvaná na ssimilee a ten její Kurtofsky komiks :D protože několik dnů před tím jsem dostala dost podobný nápad :-?

5 Lucille Lucille | 7. září 2011 v 11:49 | Reagovat

Díky za komentáře, jsem ráda, že se povídka líbí. Pokud budete mít zájem o to, číst i nějaké další, tak napište, nebo dejte návrh na přeložení a uvidíme ;)

[1]: To mě opravdu mrzí, že tě MotherGoddam předběhla se zápletkou a já to tady ještě navíc všem naservírovala :-D
Jinak mě se právě tyhle její absurdní momenty hrozně líbí, měl by to být vlastně vážný příběh a ona si z toho přitom vůbec nic nedělá a mě to baví. Proto jsem si vybrala tuhle povídku, přijde mi dost odlišná od všech Klaine fiction, co jsem četla.
A k tomu názvu, není přeložený proto, že mě to zaprvý vůbec nenapadlo, zadruhý proto, že mi to přišlo i trošku zbytečný (i hodně českých FF má název v aj) a popravdě hlavně proto, že nejsem úplně spokojená se svým překladem celého spojení dapper highwayman. Highwayman, jako ten, co přepadá pocestné má v čj jako ekvivalent loupežníka (ale to si okamžitě představím Rumcajse) a pak lapku (to byl můj druhý nápad - sličný lapka - ale to by pak úplně nesedělo do dalšího textu), ale nakonec jsem použila to, co jsem použila. :-)

[4]: Díky :-) Já taky, ač anglicky rozumím docela dobře, tak číst v češtině je prostě něco jiného. Člověk nemusí přemýšlet nad cizím jazykem a může naplno prožívat příběh a nebát se, že mu něco unikne, nebo něco špatně pochopí. 8-)

6 Roedeer Roedeer | Web | 7. září 2011 v 23:28 | Reagovat

[5]: Nejak se s tim poperu! Docetl jsem do konce a mam preci jen odlisnejsi napad :]
Ad preklad: mozna to prelozit nejak volneji, napada me treba Stopar s eleganci. Dalsi texty urcite navrhovat nebudu, protoze se radsi necham prekvapit :]
A nikdy jsem nepochopil vyznam anglickych nazvu u ceskych povidek, kdyz uz to jednou pisu v materstine, tak bych to tak mel i pojmenovat.

7 Karin Karin | 1. prosince 2016 v 12:41 | Reagovat

To jsem zvědavá jak tohle skonči.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama