Dapper Highwayman 2. část

9. září 2011 v 14:31 |  The Dapper Highwayman by MotherGoddamn translated by Lucille
Druhá část překladu povídky z pera MotherGoddamn od Lucille.
Komentáře!!!



Zloděj. Ze všech lidí na světě, kterým mohl zastavit, musel narazit právě na zloděje. Zloděj se zbraní, která byla namířená na něj. Zloděj, co ve svých zlodějských rukách načichnutých zlodějnou svíral, až moc těsně, jeho milovaný kabát.

"Hádám, že si asi právě říkáš, co jsem vlastně zač," prohlásil Blaine jen tak mimochodem.

Kurt zamrkal. "Ne? Vůbec tě neznám. Policii nic neřeknu. Slibuju… Mohl bys dávat pozor na ten kabát? Mačkáš tady ten šev!"

Blaine se podíval do klína, na kterém ležel onen veledůležitý kus oblečení s nevěřícným pohledem. Skoro jako by zapomněl, že tu nějaký kabát je. "Trochu si dělám starosti ohledně toho, jak ti na tom kusu oblečení tak záleží."

"Musel jsem pracovat, abych si na něj vydělal! Což je, jak jistě sám víš, pravý opak toho, když někomu něco kradeš. A nebyl levnej!" Kurtovi najednou došlo, co řekl. "Počkej! Prosím, hlavně mi ho neukradni!"

"Nemám v plánu ti ho ukradnout! Podívej, omlouvám se. Takhle to prostě dělám. Jezdím po cestách a stopuju. Vykradu pár benzínek a zmizím dřív, než se kdo dozví, co vlastně jsem zač. Vůbec jsi do toho obchodu neměl vejít, Kurte."

"No tak to je mi líto. To ode mě muselo být hrozně nezdvořilé, vpadnout ti tam uprostřed loupeže! Co mě to vůbec napadlo, Blaine? Počkat? Je to vůbec tvoje vlastní jméno? Nebo je to tvoje zlodějské jméno, co používáš jenom při oblbování naivních řidičů?"

"Popravdě, média mi říkají Uctivý Bandita. Ale jo, jsem opravdu Blaine."

"Uctivý Bandita? To myslíš vážně?"

"Jo. Taky bych dal přednost něčemu víc chlapáckýmu, to jo, ale…" Blaine pokrčil rameny. "Jsem neskutečně zdvořilý k těm, co okrádám."

"No jasně, alespoň, že jsi zdvořilý. To je dobrý vědět, že ve chvíli, kdy budeš odevzdávat zloději do rukou své těžce vydělané peníze, že ti za to poděkuje a že předtím slušně poprosí," odfrknul si zhnuseně Kurt. "Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tě chtěl pozvat na rande."

"Ty jsi chtěl?" potěšeně se usmál Blaine. "Vážně?"

"Sklapni. Aby ti z toho nespadnuly kalhoty."

"Věděl jsem, že jsi ten typ, co má slabost pro špatný kluky."

"Jsi vůbec gay? Nebo jsi tu se mnou flirtoval jenom pro zlepšení atmosféry?"

"Flirtoval jsem s tebou, protože jsi hrozně roztomilej. Jako vážně. A kdyby ses mě zeptal na to rande, tak bych odpověděl ano."

"No dobře. S tím si ale teď nemusím dělat starosti, co, ty Bandito?"

"Hmmm…," mumlal si pro sebe Blaine. "Popravdě, vůbec nevím, co s tebou dělat. Znáš moje jméno. Jsi jediná osoba, co zná mojí tvář. Co ví o mojí… profesi."

"Ó můj Bože! Ty mě chceš zabít?"

"Jsem zloděj, ne vrah, ale… podívej, už je dost pozdě. A já jsem dost utahanej. Co takhle najít nějaký klidný místo a promluvit si o tom ráno? Tady, sjeď tady na tom sjezdu. Vede to k jednomu odlehlýmu lesu."

"Máš v plánu mě pohřbít někde v lesích?"

"Už jsem ti přece řekl, že nemám v plánu tě zabít!"

"Máš v plánu mě pohřbít zaživa?"

"Cože? Ne! Moc se koukáš na televizi, Kurte. Jenom se potřebuju vyspat, abych si to mohl ráno pořádně promyslet. Slibuju, že tě pak pustím. Za předpokladu, že s tebou půjde všechno hladce."

"Spát v autě?" Kurtovi skoro přestalo tlouct srdce, při téhle myšlence. "Jako celou noc?"

"Už je skoro půlnoc a my už jsme na cestě několik hodin. Ty dokonce dýl."

Kurt na to neodpověděl, ale v hlavě mu běhala jedna myšlenka přes druhou. Mohl by počkat, až Blaine usne a pak utéct. Prostě bude do té doby poslušný, tichý a klidný a Blaine tak poleví z ostražitosti.

"Tady by to šlo," ozval se po chvíli jízdy Blaine. Kurt tedy zastavil na té nejděsivěji vypadající lesní pasece, co kdy viděl. Očima přejížděl po okolním lese a hledal nejbližší možný východ na přilehlou silnici. "Chce se ti čůrat?"

"Čůrat? Prosím?"

Blaine se začal prohrabovat ve svojí krosně. "Předtím, než půjdeme spát?" Najednou vytáhnul pár pout olemovaných růžovou kožešinou. "A předtím, než ti nasadím tohle."

"Předtím, než mi nasadíš…? Ne! Ne! Nic takového mi na ruce nasazovat nebudeš! Nesahej na mě!" Blaine drapnul Kurta za zápěstí a secvaknul je k sobě pouty protaženými prostředkem volantu. Kurt se s nimi několikrát marně pokusil škubnout.

"Hned mi je sundej, Blaine. Myslím to vážně. Potřebuju čůrat! Chce se mi čůrat!"

Blaine se k němu trochu naklonil a dlouze se mu zadíval do tváře. " Jsi hrozně špatný lhář, víš to? Musím si být jistý, že mi někdy v půlce noci neutečeš. To je všechno." Trochu se zasmál. "Až se ti bude chtít čůrat, tak mi dej vědět." Opřel se zpátky od své sedačky a potom, dobrotivý Bože, si přes sebe přehodil Vivienne Westwood. "Dobrou, Kurte."

"Já takhle nemůžu spát!" vztekal se Kurt a začal trochu panikařit. "Je to dost nepohodlný."

"Určitě se s tím zvládneš nějak poprat," zašeptal Blaine a zachumlal se do kabátu. "Věřím ti."

"Takže tolik k té uctivosti," brblal si Kurt pro sebe. Takže tenhle plán mu nevyšel. Musel tedy přijít na nějaký nový. Ráno. Musel se otřepat, když mu došlo, jak asi po takovéhle noci bude vypadat jeho tvář, jeho nebohé póry. Bez jeho pravidelného čištění pleti. Opřel se zpátky do sedadla a snažil si představit, že už je doma u táty. Zavrtaný ve svojí vlastní posteli. Měkké, teplé, bezpečné.

"Co to bylo?" najednou se zprudka posadil. "Slyšel jsi to? Myslím, že to byl medvěd."

Blaine si povzdechnul. "Ty asi víš s naprostou přesností, jak takový medvěd zní, co? Uklidni se. Do auta by se stejně nedostal."

"Ale já mám medové křupínky v kufru."

"A tam se ten medvěd dostane jak? Použije svoje páčidlo?"

"Měli bysme jet do motelu!" najednou Kurta osvítilo. Tohle by mohla být cesta, jak z toho ven. Čím déle bude zdržovat
Blaina, tím lépe. "Minuli jsme jich mraky, po cestě sem."

"Budeme spát v autě, Kurte. Věř tomu, nebo ne, snažím se být docela nenápadný. A teď už spi. Prosím tě. Nenuť mě použít hrubého násilí."

Kurt na něj vrhnul jeden ze svých pohledů a pak se opřel zpátky do sedadla. Dobře. Spát. To by snad šlo.

Na na na na na, ná-ná ná-ná, na na na na na.

No to snad ne. To je to poslední, co teď potřeboval. Zavřel oči a pokoušel se na nic nemyslet.

Na na na na na, ná-ná ná-ná, na na na na na.

Musí si prostě jenom vyčistit hlavu. Nemyslet na to.

Na na na na na, ná-ná ná-ná, na na na na na.

Ne. Tohle prostě nejde.

"Blaine?" zašeptal Kurt. "Už spíš?" Blaine sebou trochu zavrtěl a pokusil se trochu zachrápat. "Hej!" Kurt vyprostil svojí
nohu zpod volantu a kopnul ho lehce do holeně. "Blaine."

"Co? Co?" Blaine sebou trhnul na sedadle a naštvaně na něj zíral. "Co zase chceš?"

"Jsi vzhůru?"

"Jestli jse…? Jestli jsem vzhůru? Samozřejmě, že jsem vzhůru!"

"No, tak to promiň. Obtěžuju tě snad nějak?" řekl Kurt už nahlas a demonstrativně zachrastil řetízkem od pout. "Nemůžeš
snad kvůli mně usnout?"

Blaine po něm střelil pohledem, v očích se mu blýskalo. Zhluboka se nadechnul a Kurt mohl slyšet, jak potichu počítá do deseti. "Dobře tedy. Co se děje, Kurte?" zeptal se posléze, s přehnanou starostlivostí ve hlase. "Jak bych ti jen mohl pomoci, Kurte?"

"Nemůžu usnout," odpověděl Kurt prostě.

"A zkoušel jsi třeba, já nevím, třeba zavřít oči?"

"To samozřejmě ano," syknul na něj Kurt. "Ale jsem unesenej a připoutanej k volantu od auta někde uprostřed divočiny a to nejsou zrovna okolnosti, co ti pomáhají usnout. A navíc…"

"A navíc co?"

"V hlavě mi znějí Roxette."

"Co… co prosím? V hlavě ti zní co?"

"Sleeping in my car. Na na na na na, ná-ná ná-ná, na na na na na. Sleeping in my car, I will caress you. Znáš jí, ne? Je to hrozný a nedá se toho zbavit. Přivádí mě to k šílenství. A nemůžu usnout."

Blaine otevřel pusu naprázdno a pak jí zase zavřel. Povzdechnul si, sklopil hlavu a prsty si začal v malých kroužcích masírovat spánky. "Teď si půjdu lehnout. A přísahám Bohu, jestli od tebe uslyším jediný slovo, tak tě přivážu na střechu a nechám tě tam do rána. Rozuměl jsi mi jasně?"

"To kvůli tobě mi to zní v hlavě!"

"Rozuměl jsi mi?"

Kurt neodpověděl, snad aby ho k té střeše opravdu nepřivázal. Střelil po Blainovi pohled, který jak doufal, byl ten nejnevraživější, co kdy od koho obdržel.

Fajn. Zavřít oči. To mohl zkusit. Zapomenout, že je násilím připoutaný k volantu? To mohl zkusit taky. Zapomenout, že byl unesený naprosto nehorázně sexy šílencem, co má úchylku v přivlastňování si luxusních kousků oblečení od věhlasných světových návrhářů? Jasně. To by určitě šlo. Spát. Spánek. Spát. Po chvíli, ke svému vlastnímu překvapení, Kurt zjišťoval, že začíná pomalu zabírat. Vlastně byl ze všech těch událostí proběhlého dne dost unavený, i z celodenního řízení a cítil, jak se mu svaly pomalu začínají uvolňovat a jak začíná pomalu usínat hlouběji a hlouběji.

"Tak a dost!" zakřičel najednou do ticha Blaine. "Vzdávám to!"

Kurt sebou trhnul a ospale po něm zamžoural. "Co? Čeho je dost?"

"Tebe!" Stěžoval si Blaine. "Nemůžu usnout!"

"Ale já nic neudělal!"

"Jedeme do motelu. Já tě teď odpoutám a ty zajedeš k nejbližšímu motelu. A jestli si vzpomeneš na jakoukoliv chytlavou písničku, jakoukoliv písničku, co má něco společného s motelem, tak si to necháš pro sebe, jinak
přísahám, že si vezmu nůž a vidličku a před tvými zraky tam spořádám ten tvůj směšnej kabátek.

Písnička, co hraje v hlavě Kurtovi a později i Blaineovi.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Natalia Natalia | 9. září 2011 v 16:49 | Reagovat

Nééé, teď ji mám v hlavě zase já :-D Tahle povídka (i když je trochu... jak to říct, hloupá? :D ) mě šíleně, ale opravdu šíleně baví! :-P  :-)

2 Lucille Lucille | 9. září 2011 v 20:37 | Reagovat

[1]: jj, u téhle písničky stačí jenom pomyslet a už si jí zpíváš (jako já právě teď :-D). Jsem ráda, že povídka baví, když jsem jí četla poprvé, tak jsem se u počítače smála nahlas a chodila citovat úryvky každému, kdo byl ochotný poslouchat :-P  :D (tak mě vlastně i napadlo, že bych jí mohla rovnou přeložit :-) ).

3 dorea dorea | E-mail | Web | 10. září 2011 v 1:14 | Reagovat

já bych neřekla hloupá, spíš prdlá, praštěná :D ale mě baví taky, na druhou stranu chápu, že ne každý má smysl pro humor jako já :)
a že jsem se včerejším zveřejňováním nazlobila a zapomněla to pak dát na daily slash, no už je to tam :) ta písnička je mor, ani se Blaineovi nedivím, že byl naprdnutej :D a Kurt starající se o kabát, ke kouzelnej, přesně ta osina v zadku, jak si ho představuju :D

4 Justinka Justinka | Web | 11. září 2011 v 1:18 | Reagovat

:DDDD Teda tady by opravdu mělo být varování: Po téhle povídce jen tak neusnete! A Roxette vám znějí v hlavě až do rána!

5 bauti46 bauti46 | Web | 13. června 2012 v 22:32 | Reagovat

nevěřícné kroucení hlavou se střídá se zachvaty smíchu :-D

6 Karin Karin | 1. prosince 2016 v 22:21 | Reagovat

Perfektně se bavím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama