Dapper Highwayman 3. část

13. září 2011 v 15:45 |  The Dapper Highwayman by MotherGoddamn translated by Lucille
Poslední část překladu od MotherGoddamn v překladu Lucille.
Blog včera překročil 4000 návštěvnost, za což děkuji a prosím dejte vědět, že jste povídku četli a jak se vám líbila. Překlad rozhodně není jednoduchá záležitost a Lucille i MotherGoddamn si to zaslouží :)
Lucille vás prosí, jestli máte nějaké nápady na povídku, kterou byste rádi četli v češtině, ozvěte se se svým tipem!
Mimochodem tahle povídka má ještě pokračování- spin-off, takže pro vlastní dobro se vyjádřete v komentářích!
A teď už jen příjemné čtení.

"Tady?" zeptal se Kurt. "To nemyslíš vážně?" rozhlížel se po vstupní hale motelu a zhnuseně přitom krčil nosem. "Právě jsem tu viděl švába, jak se odhlašuje!"

"Mohl bys být trochu potichu? Recepční je hned před tebou," syknul na něj Blaine, zatímco si ho stále pevně přidržoval za loket. "Opovaž se něco zkusit, jasný," stihnul ještě výhružně zašeptat, než došli k recepčnímu pultu. "Dobrý večer!"s úsměvem pozdravil recepčního. "Máte prosím volný dvoulůžkový pokoj?"

"Dvoulůžkový? Vážně?" Chlápek za pultem se na ně skoro ani nepodíval a s očima pořád přilepenýma na televizi dodal "mám i pokoj s pěkným bytelným letištěm, kdyby si pán ráčil přát."

Blaine zavrtěl hlavou. "Dvoulůžkový bude akorát, díky."

Chlápek si povzdechnul a hodil po nich všeříkajícím pohledem. "Podívej, ty Kudrnatá holko. Tady nejseš v Hiltonu. Vem si toho hošana nahoru. Vyblbni se, jak potřebuješ a pak mu pošli srdceryvnou textovku na dobrou noc."

"Co… cože prosím?" zakoktal se Blaine, prsty ještě víc svíral Kurtovu paži. Jako varovaní, nebo bez příčiny, to sám netušil.

"Mám pro vás dvoják. S letištěm. Berte, nebo nechte být."

"Dobře, dobře," zabrumlal tiše Blaine, zatím na pult pokládal hotovost. "Bereme ho!"

Recepční se na ně usmál svým nejzářivějším úsměvem, odhalujícím všechny zkažené zuby, co ještě v puse měl. "Užijte si to, kluci." Kurt v šoku zapomněl dýchat a tváře se mu začaly lehce červenat.

"To mě vážně nazval hošanem? A jsem snad nějaká šlapka? To vypadám jako nějaká šlapka?" začal se Kurt durdit, hned jak se vydali směrem ke svému pokoji.

"Myslel jsem, že jsme se dohodli na tom, že máš zakázáno mluvit," řekl Blaine, zatímco odemykal dveře od pokoje. "A tohle je mluvení." Postrčil Kurta dovnitř.

"Ale ne, to je ale nádherný pokoj. Ty stříkance od krve na koberci nádherně zvýrazňují ty pavučiny, co visí ze stropu.
Hej! Co to děláš?" ptal se Kurt, protože Blaine ho popadnul za zápěstí a táhnul směrem k posteli.

"Připoutávám tě k čelu postele." Kurtova tvář najednou zabarvila do ještě sytějšího odstínu červené. "Ne pro nějaké nekalé účely," zatlačil Kurta na postel a chytnul ho za druhou ruku. "Přestaň sebou tak mlít!"

"Tohle je směšný, Blaine. Prostě si vezmi auto a mě nech tady." Kurt se snažil zakrýt paniku v jeho hlase. "Nemusíš tohle dělat," povzdechnul si, když uslyšel zaklapnutí pout, kolem jeho ruky. "Prosím."

"Můžeš se uklidnit, prosím. Neukousnu tě! Chci si jenom dát sprchu a pak se vyspat. Ty můžeš zůstat na posteli, já si ustelu na podlaze." Přešel pokoj a ignoroval zvuky, které Kurt vytvářel tím, jak lomcoval spoutanou rukou o postel.

"Dokonce ti i pustím televizi, jo?" vzal do ruky ovladač. "Můžeme si vybrat ze… ehm, ze dvou programů. A hele, dávají nějakej akčňák! To je zábava, ne?"

"Tohle tu nemůžeš nechat puštěný! Hraje tam Mark Wahlberg!"

"A? Wahlberg je roztomilej."

"To ten jeho hlas. Všechny repliky říká, jako kdyby něco trpělivě vysvětloval šestiletýmu dítěti.

"On… cože?"

"Odmítám sledovat cokoliv, v čem hraje, pokud tam nebude bez trička a němý. Nemůžeš mě připoutat k posteli a ještě mě nutit sledovat tohle. Vždyť, podívej! Právě vypálil z jedný jediný zbraně asi milion kulek najednou. Tohle je mučení!"

"To snad není pravda! Fajn!" přepnul Blaine mezi programy. "Tady, film Vincenta Prize. S jeho hlasem máš taky nějaký problém?"

"No…"

"Kašlu na to! Jdu do sprchy." vypnul Blaine televizi a mrštil ovladačem o zem. Cestou do koupelny si mudroval něco o potřebnosti roubíku a jeho pořízení.

Kurt chvíli jenom opařeně seděl na posteli. Jak se do téhle situace vůbec dostal? No jo, vlastně, jeho přihlouplým pokusem o dobrý skutek. Z koupelny se tlumeně ozývalo hučení sprchy. Blaine ho přece nemohl táhnout přes celou zem a připoutávat ho k jakékoli věci, co se mu zrovna namane. Určitě se ho bude chtít co nejdřív zbavit. Určitě. Nebo ne?
Chtěl Kurt opravdu čekat, až na to dojde?

Pozoroval kroužek pouta obemknutý kolem svého zápěstí a zkusil znovu škubnout. Pokud mu přes noc zázračně nepřibyla nějaká supersíla, tak neměl šanci se z těch pout dostat. Ještě se pokusil postavit a zalomcoval s čelem postele. A znovu nic. Pořádně se opřel a sebral všechnu silu, co měl.

A postel se o kousek posunula.

Jo!

Dokázal pohnout s postelí! Dobře, možná se nebyl schopný dostat pryč z motelu, ale ke dveřím by to zvládnul a tam už by se mu mohlo povést upoutat něčí pozornost. Anebo by mohl použít telefon, co byl zavěšený na zdi.

Počkat! Na zdi je zavěšený telefon!

Pokud by dokázal dotlačit tuhle ohyzdně obrovskou postel až ke zdi, tak by mohl zavolat na policii! A mohl by zavolat tátovi!

Tohle zvládneš, Kurte, to zvládneš! Zapřel se o zem a začal tlačit, ignorujíce bolest v rukou. Tohle bylo mnohem důležitější. Blaine se mohl vrátit každou chvíli. Zaradoval se, když se postel posunula o další kousek. Všechno najednou vypadalo pozitivněji, když měl plán. Znovu se zapřel a pokračoval v tlačení.

Blíž.

Blíž.

Ještě blíž.

Jenom kousek a už se telefonu málem dotýkal!

"O co se to tady do prdele pokoušíš?" ozvalo se najednou za ním. "To se jako vážně snažíš utéct i s postelí?"
Kurt se v duchu proklel za to, že si nevšimnul, že se vypnula sprcha. Naposledy se zoufale zapřel a snažil se postel posunout tak, aby dosáhl na telefon. V tom okamžiku na něm Blaine přistál a chňapnul po jeho volné ruce. Kurt kolem sebe začal divoce vykopávat a házet sebou, když se ho Blaine snažil zklidnit.

"Přestaň, nebo si vykloubíš…" nestačil doříct Blaine, protože v tom okamžiku ho Kurt nakopnul kolenem do břicha a on se rozplácnul zády na postel. Kurt se znovu natáhnul po telefonu, ale Blaine ho chytil za zápěstí a stáhnul si ho na sebe. Kurt se snažil od něj dostat pryč, ale na to byl Blaine moc kluzký a mokrý a … nahý.

"Skopnul jsi ze mě osušku," vysvětloval zadýchaně Blaine, když Kurt ztuhnul při tom náhlém zjištění. "Když ses mě snažil přeprat."

Kurtovi vyschlo v ústech, když se zadíval pod sebe, do těch oříškově hnědých očí, jeho kyčle stále přitisknuté k Blainovu, momentálně naprosto nahému, rozkroku. Lehce sebou zavrtěl a Blaine nahlas vzdychnul.

"Měl bys… měl bys ze mě slézt. Prosím." Blainova ruka na jeho zápěstí povolila svůj stisk. "Hned, Kurte, dřív než tohle začne být trapný."

Kurtův mozek v tu chvíli nevypadal, že by dokázal zpracovat nějakou jinou informaci, než "Blaine je nahý, Blaine je nahý". Cítil pod sebou, jak se jeho vypracované svaly tisknou k jeho hrudníku, jeho stehna přitisknutá k těm vlastním a jeho ústa tak blízko od jeho.

A najednou začal Blaina někdo líbat. A Kurt si byl dost jistej, že to byl on sám.

"Ne, počkej," vydechnul Blaine, aniž by se nějak snažil přerušit polibek. Dokonce i jeho ruce, které začaly bloudit po Kurtových zádech si ho přitahovaly blíž. Blíž k jeho zřetelně se rýsující erekci. "Je to nějakej trik? Jenom trik, abych tě zbavil těch pout?"

"Nemusíš mě odpoutávat," mumlal Kurt, zatímco začal s líbáním Blainova krku. To donutilo Blaina vzdychnout ještě víc nahlas. Jeho ruce se přesunuly na Kurtův hrudník a začaly mu rozepínat košili.

Tohle je šílený. Směšný. Tohle přece nemůže dělat se svým únoscem! On není přece žádná mužská verze Patty Hearts. Ale potom začal Blaine prudce přirážet a Kurt zjistil, že vzrušením zapomíná dýchat.

Blainovy ruce se právě probojovávaly přes okraj jeho džínů, do jeho trenek, až našly jeho tuhnoucí penis a začaly se mu řádně věnovat. Jsem Patty Hearts! Jsem Patty Hearts! Blikaly mu stupidní myšlenky hlavou, když zbytkem jeho těla projížděly vlny vzrušení.

"Musím tě z nich dostat," mumlal Blaine. "Musím tě z nich dostat, protože potřebuju vědět, že jsi tady, protože chceš."

Vyklouznul zpod Kurta a natáhnul se pro klíčky. Kurt se zabořil do matrace a rozpaky se začínal červenat. Bože, že se nestydí. Blaine se přes něj naklonil a třesoucími se prsty mu odemknul pouta. Sednul si před něj, nohy si založil pod sebe. "Jseš volnej, Kurte. Jestli chceš jít, tak jdi. Nezastavím tě, slibuju."

Kurt si promnul zápěstí a zadíval se na Blaina. Chtěl něco povědět, ale pak si řekl, že činy občas vydají za víc, než slova. Naklonil se tedy k Blainovi a pomalu ho začal líbat na jeho obnaženém hrudníku, pokračoval nahoru, kolem klíční kosti výš, až mu špičkou jazyk přejel po ušním lalůčku. Pak se odtáhnul a zadíval se Blainovi do tváře. Blaine se lehce usmál a přitáhnul si Kurta rukou za temeno hlavy k vášnivému polibku, prsty si přitom pohrávaly s jeho vlasy.

"Jsi na můj vkus moc oblečený, Kurte," vzdychnul Blaine mezi polibky. "musíme tuhle chybu napravit."
Blaine rychle pomohl Kurtovi zbavit se jeho oblečení, při čemž oba málem spadli z postele, jak byli nedočkaví. Hned jak se zbavili poslední kousku látky na Kurtově těle, tak si ho Blaine přetočil na záda, pod sebe.

"Ahoj," řekl Blaine a prstem mu přejížděl po spodním rtu.

"Mám tu čest se seznámit s Uctivým Banditou, předpokládám?" odpověděl na to Kurt, zatímco mu ruce bloudily po Blainových zádech, až došly k zadku, který pevně stiskly a přirazily jeho rozkrok proti svému. "A vidím, že jste doopravdy v pozoru," neudržel se Kurt, "připravený na další akci?"

"Tyhle narážky by neměly být sexy. Musí to být tím, že je říkáš ty," kontroloval Blaina a rukou se vydal na průzkum Kurtova hrudníku, kde začal dráždit jeho bradavky. Kurt se při tom dotyku prohnul v zádech a zaklonil hlavu, kousajíce se do rtů. Potěšený jeho reakcí, Blaine pokračoval, jenom ruce nahradil svým jazykem. Ty mezitím nechal sklouznout níž a níž, až konečně dorazily ke Kurtovu penisu a pevně ho obemkly. Několikrát s ním zapumpoval a pak provokativně začal dráždit jeho špičku, celou vlhkou vzrušením. Kurt začal hlasitě vzdychat a tak se Blaine rozhodl dál no nemučit a rukou ho pevně obejmul a začal pohyby na jeho penisu zrychlovat. Kurt začal zrychleně dýchat a přirážet do jeho dlaně. Pak si přiložil ukazováček k puse a začal si ho důkladně, po celé jeho délce olizovat. Bavil se pohledem na Blaina, který na něj nevěřícně zíral. Pak se k němu slitoval a rukou pomalu sjel dolů, do míst, kde Blainova ruka svírala jeho penis a uchopil jeho žádostivě jeho erekci.

Po nějakou dobu se motelovým pokojem nesly jenom jemné zvuky toho, jak se otírala kůže o kůži, mlaskání jak na sebe narážela zpocená těla a vzdechy obou chlapců. Až ticho protnul Blainům téměř bolestný výkřik a pak jeho hlava klesla dolů a zavrtala se do záhybu Kurtova krku, kde se horečně chvěla v extázi. Kurt na tom nebyl jinak, vzrušením zakláněl hlavu a kousal se do spodního rtu. "Panebože," vykřiknul Kurt, když dosáhnul vrcholu. "To bylo… to bylo…Bože!"

"Já vím," řekl Blaine trochu tlumeně, hlavu pořád zabořenou do prohybu Kurtova krku. Trochu se nadzvednul, odsunul se na stranu a usmál se na něj. "Na tom se shodneme."

Kurt, pořád těžce oddechující, se přitulil k Blainovi, hlavu položil na jeho hrudník a poslouchal, jak se rytmus jeho srdce pomalu uklidňuje. "Řekl bych, že tohle definitivně trumfuje létání."

Blaine se zasmál a pohladil Kurta po zádech. "To si docela dokážu představit."

"A co bude ráno, Blaine?" podíval se mu najednou Kurt do tváře. "Co budeme dělat?"

"Nevím…můžeme pokračovat? Až do Limy?"

"A ty bys vykrádal každou benzínku, co bysme po cestě minuli?"

"Chceš po mně, abych toho nechal? Abych se polepšil? Jen tak najednou, mezi řečí?"

"Napadlo mě to," přiznal Kurt. "Mohl bys přestat. Předtím, než tě chytí."

"Ne, to bych nemohl, Kurte. A už vůbec ne takhle. Po jedné noci strávené s tebou. A nekoukej na mě tak! Víš, jak jsem to myslel. Už to dělám moc dlouho. Nemůžu s tím z ničeho nic přestat."

"Ale…"

"Pššt, Kurte. Co to udělat takhle? Vyspíme se na to a ráno se uvidí."

Kurtovi bylo jasné, že ráno se nic nového nepřinese, ale rozhodl se jenom pokývat hlavou a přitulit se k Blainovi blíž.

"Ne, ještě ne," řekl Blaine, odstrčil od sebe Kurta, ďábelsky se usmál a zacinkal pouty, která se mu záhadně objevila v rukách. "Teď je řada na tobě, abys mi je nasadil."

Kurta probudily sluneční paprsky pronikající skrz nezatažené okno. Povzdechnul si a přetočil se na druhou stranu, s rukou pohozenou do strany. Druhá půlka postele byla studená. Blaine musel dávno odejít.

Posadil se na posteli a omotal kolem sebe prostěradlo. Zachvěl se, jak se jeho nohy se dotkly studené země. Vedle nich, jak si hned všimnul, byly položené klíče od auta. Plastový troll se na něj blbě usmíval. "Sklapni," zamumlal si pro sebe. Alespoň, že mu Blaine nechal jeho pronajaté auto. Pak si všimnul, že pod klíči leží kus papíru, který zatěžují. Naklonil se a vytáhl ho zpod klíčů a sednul si zpátky na postel, kde začal číst.

Drahý Kurte,
promiň, že od tebe takhle utíkám, ale musím být pořád v pohybu. Nechtěl bych tě dostat do ještě větších problémů, než už se mi povedlo. Včerejší noc byla… neexistují slova, která by byla schopná popsat včerejší noc. Děkuji.
Zdraví,
tvůj Uctivý Bandita

P.S: Musela to být láska. Ale už je konec.

P.P.S:Vlastně, tu poslední větu škrtni. Nic nikdy doopravdy nekončí. A navíc jsem si ukradnul tvojí adresu z peněženky.

Kurt se zasmál a praštil sebou zpátky na postel, kus papíru s dopisem si přitom tisknul k hrudníku.

Možná, že tenhle výlet nakonec nebyla vůbec žádná chyba v úsudku.

Konec
poznámky:

Vincent Prize = Herec (1911-1993), známý například filmy jako Dům voskových figurín, dále filmy podle předlohy povídek E. A. Poea, či Střihoruký Edward. Hrál hlavně role záporných hrdinů toužících po pomstě a měl jedinečný herecký projev, sestávající hlavně ze skvělé obličejové mimiky a hlubokého, skřípavého hlasu…

Patty Hearts = Je reálná osoba. Tato devatenáctiletá dívka z Kalifornie byla v roce 1974 unesena skupinou partyzánů, kteří po jejím otci požadovali, namísto výkupného, peníze na jídlo pro všechny chudé obyvatele Kalifornie. Celá akce by tak stála asi 400 milionů dolarů. Její otec místo toho věnoval asi 6 milionů dolarů na jídlo jedné z kalifornských oblastí. Avšak i po vydání jídla potřebným, partyzánská skupina odmítla Patty vydat, protože jídlo prý bylo ošizené a hnusné (sama Patty později v rozhovoru prohlásila, že to její tatínek tedy mohl zařídit lépe). Patty poté se přidala ke svým únoscům, začala si říkat Tania, (dodnes se uvádí jako exemplář Stockholmského syndromu) a byla několikrát vyfocena, jak se aktivně účastní bankovních loupeží. Asi o rok a půl později byla zatčena a odsouzena k sedmi letům vězení, ze kterých si odseděla jen 22 měsíců díky milosti prezidenta Jimmyho Cartera. V průběhu zdlouhavého soudního procesu, ač jí hrozil daleko větší trest, stále odmítala svědčit proti členům partyzánské skupiny. Po propuštění z vězení si vzala svého bodyguarda, se kterým má dvě děti. Stala se rovněž herečkou. A pak mi někdo říkejte, že ta povídka je přitažená za vlasy. :D

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Natalia Natalia | 13. září 2011 v 16:09 | Reagovat

Paráda, paráda, paráda! Naprosto úžasná povídka s dokonalým překladem :-) Spin-off bych si moc ráda přečetla ;-)

2 Ell Ell | 13. září 2011 v 20:01 | Reagovat

Užasná a originální povídka ...děkuju za skvělý překlad :) a spin-off bych si taky ráda přečetla :)a doufám,že zas pro nás přeložíš nějakou povídku :)

3 Roedeer Roedeer | Web | 13. září 2011 v 20:03 | Reagovat

Ja navrhuji to, co jsem daval do sveho Ctenarskeho denicku :] Ale ne, nevim. At si reknou jini, protoze co chci, to si pohodlne prectu v anglictine.

Dekujeme za preklad.

4 Justinka Justinka | Web | 13. září 2011 v 22:33 | Reagovat

Já tedy mockrát děkuji za překlad, protože s angličtinou jsem na kordy. Tahle povídka byla zábavná, jistě objevíš nějakou další, o kterou se třeba budeš chtít podělit. ;-)

5 dorea dorea | E-mail | Web | 14. září 2011 v 0:37 | Reagovat

díky za skvělou povídku a hlavně za projevenou důvěru :) scéna s pouty byla úžasná, jop jsem, jak mě to nazval Roedeer, čuňačka? :D tu scénu jsem si plně představila a růžová chlupatá pouta mě vždycky dorazily 8-)a Kurtovy vnitřní monology neměly chybu!
já ti svoje nápady na překlady psala a doufám, že se Jamie kladně ozve a bude souhlasit :)
díky moc

6 kitty kitty | 14. září 2011 v 9:58 | Reagovat

krásná povídka, a to pokračování by nebylo od věci :-)

7 Lucille Lucille | 14. září 2011 v 11:56 | Reagovat

děkuju, děkuju všem moc za reakce, ani nevíte, jak moc mě těší, že se vám povídka i s překladem líbila ;-) Pokud se vám tedy tenhle styl humoru líbí, tak ráda přeložím i pokračování, ale upozorňuju, že je ještě bláznivější, než bylo tohle :)
[5]: jj, představa Kurta v růžových poutech, jak uniká i s postelí před strašlivým zločincem Blainem mě vždycky spolehlivě rozesměje :-D A ano, opravdu mě mrzelo, jak to pak autorka usekla, když se ta pouta na scéně objevila podruhé :-P :D

Jinak, jak už tady Dorea zmiňovala (a které moc děkuji za uvěřejnění povídky), tak jsme se obě krásně shodly na jedné autorce, tak teď ještě vymámit z ní souhlas a překlad může začít 8-) Každopádně stále platí, že přijímám návrhy a do Roedeerova deníčku také pro inspiraci nakouknu ;)

8 Karin Karin | 1. prosince 2016 v 22:33 | Reagovat

Právě jsem tu viděl švába jak se odhlašuje je po mně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama