Kapitola 1.

21. září 2011 v 21:42 |  Tenkrát v Limě by MotherGoddamn přeložila Lucille
První kapitola Tenkrát v Limě od MotherGoddamn v překladu od Lucille.
Komentáře!



"Děkuji vám, Kath. Mohu vám tak říkat, Kath?" zeptal se Blaine, když si všimnul, jak se pokladní začervenala. "Máte překrásné jméno."

"Vy mi můžete říkat jakkoli se vám zlíbí, krasavče. Padesátidolarovky vám budou vyhovovat?"

"Padesátidolarovky jsou v nejlepším pořádku. A, mohl bych vás ještě poprosit o laskavost? Mohla byste počkat se spuštěním alarmu, dokud nebudu pryč z ulice?"

"V tom nevidím problém," řekla a z tváře si odhrnula pramínek vlasů, co se jí uvolnil z drdolu na hlavě. "Ještě něco pro vás mohu udělat?"

"Ne, řekl bych, že to je… počkejte? Nezapomněla jste si vzít něco z té hromádky i pro sebe?" Na to přikývla a poplácala si rukou po svém, náhle značně narostlém, hrudníku. "Pravda. No, raději už se vypařím." Blaine si přehodil pytel s bankovkami přes rameno a i přes svůj zjevný spěch se uctivě rozloučil. "Přeji vám krásný zbytek dne!"

"Pane, počkejte!" ozvalo se za ním. Blaine se otočil a srdce se mu sevřelo strachem. "Něco jste tu zapomněl!"

"Bože, jsem to ale hlava děravá!" doběhnul rychle zpátky k pokladně a vzal si pistoli z jejích rukou. "Takže jsme dohodnutí na patnácti minutách, ano?"

"Jistě, hodně štěstí!"

Jak se přibližoval ke dveřím vedoucím ven, tak postupně zrychloval a z banky již vybíhal v plné rychlosti. Všechny plány jim zatím vycházely na výbornou. Také to vždy s Wesem plánovali do nejmenších detailů. Malé banky, s rozbitým kamerovým systémem, malým počtem zaměstnanců a jediným sekuriťákem, který měl jako na potvoru problémy, když se mu náhodou do jídla dostalo pár věcí, co tam neměly co dělat. Ale ačkoli vše zatím vycházelo podle plánu, vždycky se mohlo něco pokazit.

Když vyběhnul na chodník, tak začal zhluboka dýchat, aby trochu zklidnil svůj přerývavý dech. Zklidnit se. Zklidnit se. Nebylo by dobré na sebe v téhle situaci poutat zbytečnou pozornost. Ne, teď musel jenom klidně přejít ulici a nasednout k Wesovi do auta, které bylo… aha, tady je.

S hlavou skloněnou si přitáhnul pytel s penězi blíže k tělu a pár rychlými kroky se přiblížil k autu. Otevřel dveře, hodil pytel na zadní sedačky a zakřičel: "Oukej, jsem tady, jedeme!" budovu banky přitom nespouštěl z očí. "No tak, honem!"

"Cože, vole?"

Blaine se konečně podíval vedle sebe.

No do prdele.

"Ty nejsi Wes?"

"Ne?" na místě, kde měl ten zatracenej Wes sedět, byl místo něj usazený docela pohledný mladík a hleděl na něj s neskrývaným šokem. "Můžu ti nějak pomoc, brácho?"

Blaine se zmateně rozhlížel po autě. "Wes tě poslal místo sebe?"

"Wes?"

"Pane Bože!"

Wes se vzteky zakuckal. On se zakuckal a Blaine právě nasednul do auta k někomu cizímu! A všude kolem se právě rozezněla poplašná siréna a každou minutou mohla přijet policie a začít prohledávat okolí. Pátrat po Blaineovi.

Do háje, Kathy! Dohodli jsme se na patnácti!

"Připadám si, jako bych teď dělal velký krok vzad, ve své kariéře, ale," řekl Blaine a hned nato přitisknul pistoli mladíkovi na bok. "Jeď."

xXx

"Poslouchej mě, člověče. Já nechci žádný potíže. Jenom se uklidni, jo. Pojďme se uklidnit."

"Mohl bys jet trochu rychleji? Jako, že bys aspoň přesáhnul minimální povolenou rychlost?"

"Jmenuju se Finn Hudson. Je mi dvacet jedna. Mám rád italský jídla. Moje přítelkyně se jmenuje Rachel. Vím, že Cameron Diaz má být super sexy, ale já si nemůžu pomoct, něco na tý holce mi nesedí, jestli víš, co myslím? Jo, a mám trochu fobii z brambor."

"Prosím?" zeptal se Blaine. "To jsme na rychlým rande?

"Cože? Ne. Viděl jsem to jednou ve filmu, že když tě tvůj vrah lépe pozná a zjistí, že jeho oběť je lidská bytost, tak je větší pravděpodobnost, že tě potom nezabije a neudělá si z tvé kůže oblek."

"Já tě nemám v plánu zabít! Nebo si tě obléct! Proč si to vždycky všichni myslí? Je to mnou? To vysílám nějaké špatné vibrace?" Blaine sklopí hlavu. "Počkej, brambory? Ty se bojíš brambor?"

"Vždyť jsem říkal, že trochu. To je těma klíčkama, co se na nich objevují, když je necháš dlouho někde ležet," otřásl se při tom pomyšlení a ignoroval Blaineův nevěřícný pohled. "Hele a ty jsi vykradnul banku? Jako vážně?"

"Ano, já jsem vážně vykradl tu banku," pozoroval Blaine ve zpětném zrcátku její budovu, od které se nevzdalovali tak rychle, jak by se mu líbilo. "Za námi je želva s cihlou přivázanou na krunýři. Ráda by věděla, co nás brzdí, že jedeme tak pomalu?!"

"Jsem nervózní, když řídím!" vzdychnul si Finn. "A ty na mě míříš zbraní!"

"Promiň, promiň. Poslouchej, Finne, říkám to správně?"

"Jako v Nemovi."

"Jako v…? Jasně, podívej, nechci ti ublížit. Doopravdy nechci. Ale moc tě prosím. Nakopni to trochu, ať se pořádně rozjedeme!"

Finn si povzdechnul a trochu šlápnul na plyn, takže se ručička na tachometru začala nepatrně pohybovat. "Tak? Spokojenej? Kam to vlastně vůbec jedeme?"

"V kopcích máme s mým parťákem takovou chatku a…"

"To ani náhodou, chlape! To mě ani nenapadne! Do žádnýho tvýho doupěte s tebou nejedu!"

"To není žádný doupě! Nejsem žádnej psychopat! Uklidni se, jasný! Bylo to jenom místo, kde se na pár dní v klidu schováme, a pak bychom se rozloučili a každý si půjde svojí cestou. Až na ten incident, jak Wes jednou střelil na toho chlápka," kouknul Blaine na Finna. "Asi… asi budeš muset zůstat se mnou. Protože jseš svědek a tak."

"Cože? Ale to není moje chyba, že jsi mi vlezl do auta!" zavrtěl Finn hlavou. "Jenom jsem si chtěl uložit moje mince."

"Mince?" Finn naznačil hlavou dozadu a Blaine se podíval na zadní sedačky, kde doopravdy ležela sklenice plná deseťáků a jiných drobáků. "To je… roztomilé."

"Ať tě to ani nenapadne!"

"Mám co dělat, abych se udržel," řekl ironicky Blaine. "I když nevím, jak to zvládnu, musí tam být aspoň sedmnáct dolarů." Blaine si povzdechnul a začal si prohlížet toho kluka za volantem. Nebyl tak úplně jeho typ. Byl samá ruka, samá noha a měl trochu přihlouplý úsměv, ale jinak to docela šlo. Rozhodně mohl skončit v autě s někým ošklivějším. A pak mu hlavou proletěla vzpomínka na jednoho určitého kluka a došlo mu, že by také rozhodně mohl koukat na někoho hezčího.

"Můžu pustit trochu hlasitěji tuhle písničku?" vytrhnul ho Finn z přemýšlení. "Úplně jí zbožňuju."

"Chceš říct, že existuje nějaká část tohohle auta, kterou se nebojíš používat?" Blaine zakroutil se zbraní. "Prosím, jako doma."

"Člověče, už jsem jí neslyšel roky. Hele, taky myslíš, že Cee Lo Green vypadá jako přerostlej trpaslík?"

Blaine zamrkal. "Cože?"

"Ježíš, promiň, já zapomněl, že to nebylo moc politicky korektní. Neuraz se."

"Neuraz se…? Hej!"

"Chtěl jsem říct osoba menšího vzrůstu. Že vypadá jako opravdu velká osoba menšího vzrůstu. Jako vážně, všimnul sis, jak malý má ruce oproti tělu? Kdybys mu dal pišingr do zadní kapsy u kalhot, tak by umřel hlady."

"Finne," zeptal se jemně Blaine, "tvůj opatrovník od tebe utekl, nebo si musel vybrat dovolenou?"

Finn se zamračil a dal písničku hlasitěji. Blaine se poškrábal hlavní od pistole na spánku. Už jenom něco málo přes hodinu jízdy. A pak mu konečně nasadí roubíka.

"Takže, můžeme si něco vyjasnit? Ty nemáš v plánu střelit mě?" zeptal se Finn s očima těkajícíma z Blaina na cestu a zase zpátky. "Anebo mě zabít?"

"Ne," povzdechnul si Blaine. "Jak už jsem řekl…"

"Takže co mi brání v tom, abych teď zastavil…"

"Na to by ses nejdřív musel rozjet."

"…a křičet hoří z okýnka? Hmm?" Finn se na něj podíval s vítězným výrazem ve tváři, a kdyby nemusel rukama držet volant, tak by se i poplácal.

" Třeba to, že nehoří?"

"Ne, ne. Všude se říká, že máš křičet, že hoří, pokud potřebuješ pomoc," vysvětloval Finn. "Viděl jsem to na kabelovce."

"Říká se, že máš křičet hoří, pokud tě chce někdo v noci v parku znásilnit, víš? Ne za denního světla! Ne uprostřed silnice! Ne když sedíš v autě a všichni můžou hned vidět, že nic nehoří!"

"Ježíš, uklidni se. Jenom detail, no."

"Není tohle policejní auto?" rozšířily se Blaineovi oči, když uviděl, jak se k nim zezadu přibližuje policejní vůz. "Finne, tak už ale vážně!" začal bubnovat prstama o palubní desku. "Dělej, dělej, dělej!"

"Dobrej rytmus, vole."

"Přestaň se ke mně přidávat! A jeď! Co to proboha…? Pane Bože. Co to děláš?"

"Mám hlad?" pokrčil Finn rameny, když otočil volantem. "Co je na tom špatnýho?"

"Já jsem na útěku! Mám na tebe namířenou zbraň, za námi jede policejní auto a ty si zajedeš pro jídlo do okýnka k McDonaldu?! Čím to proboha přemýšlíš?"

"Hele! Policajti nás právě přejeli, vidíš?! Nesledovali nás. Co za blbce by taky zastavovalo na jídlo při útěku z banky?"

"Ty?"

"Ne, já ne," zvednul Finn domýšlivě prst do výšky a ukázal na sebe. "Mazanej jako liška." Pak stáhnul okénko a začal do mikrofonu diktovat objednávku. "Dobrej! Dal bych si dvakrát Big Mac, dva cheeseburgery a dva banánový shaky. A, no, ty si taky něco dáš?"

"Ano, prosím," naklonil se Blaine přes Finna."Mohl bych dostat bramboru? Čím starší, tím lepší."

"Hej!" praštil ho Finn loktem. "To od tebe není hezký. Jo, a poslouchej, mohl bys mě založit, dvaceti dolarama?"

"Co?"

"Ty drobáky ze sklenice jim dát nemůžu a ty jsi mě jaksi zastavil, když jsem je chtěl vyměnit, takže teď nemám peníze na zaplacení."

"To je jak scéna z nějakýho komixu," mumlal si Blaine pro sebe, zatím co se natahoval pro pytel s penězi. "Spokojenej?"

"Benzín."

Blaine na něj upřel oči.

"Chceš po mně, abych tě odvezl někam za město do divočiny, tak mi na to přinejmenším můžeš koupit benzín, ne? Tak naval peníze, kámo." Finn zašátral rukou v kapse a vytáhnul z ní peněženku, kterou hodil Blaineovi do klína. "Je to jenom fér."

"Fajn, fajn," otevřel Blaine peněženku a začal do ní uklízet přiměřený obnos bankovek. "Ze všech aut na světě…" mudroval si. "Tohle je tvoje přítelkyně?" zeptal se, když uviděl fotku pěkné brunetky.

"Jo, to je ona. Normálně teda nešilhá. Bylo to vyfocený, když na mě zrovna křičela. A nosní dírky taky mívá většinou menší."

"A tohle?" vytáhl Blaine z peněženky další fotku, na které byl Finn, nějaká žena, muž a ještě jeden pěknej kluk. "A kdo je tohle?"

"To je moje máma, nevlastní táta Burt a…"

Ale ne. Ne. Ne. Pomyslel si Blaine, když se pořádně podíval na fotografii. To nemůže být pravda.

"… můj nevlastní brácha Kurt."

Tohle nevěstilo nic dobrého.

xXx

Kurt potlačil zívnutí a snažil se nenápadně přečíst čas na svých náramkových hodinkách. Tohle nevycházelo moc dobře. Vlastně to vycházelo naprosto hrozně. Colin vypadal v tom nočním klubu mnohem zajímavěji a atraktivněji. A taky byl určitě hubenější. A Kurt by měl rozhodně upustit od pití anýzovky. Takhle vždycky skončil na rande s nějakým totálním ztroskotancem.

"… takže potom jsem jim oznámil, že pokud mne okamžitě nespojí s jejich vrchním projektovým manažerem, tak…"

Kurt si byl jistý, že tenhle vtip se začal vyprávět někdy v šedesátých letech. Kde byla Mercedes s jejím "pro případ, že by byl divnej" kontrolním telefonátem?

Pane Bože, ale jeho ohryzek byl definitivně větší, než by měl normálně být. Vypadalo to, jako by tam měl hada, co spolknul bowlingovou kouli.

Blop, blop, blop.

Přestaň na to zírat! Přestaň bejt tak zlej! Podívej se raději na něco jinýho. Třeba na jeho vlasy. Ty nevypadaly zle. Tedy alespoň to, co z nich zbývalo. Počkat! Co to má na tom čele? To je mateřské znamínko?

Ne. Ne. To není mateřské znamínko. To je bradavice.

Přestaň! Jasně. Oči. Ne, to nebyl dobrej nápad. Byli tak blízko u sebe, že nebylo nejlepší, aby mu při konverzaci koukal zpříma do očí. Dobře, pusa. Co by mohl mít s pusou špatného. I kdyby měly být jeho rty tenčí než struna a neustále se hýbaly. V nekonečném pohybu bez konce.

Možná by si to měl přiznat. Ten problém nebyl v nudném Colinovi posetém bradavicemi, i když to on opravdu byl. A nebyl to ani jeho monstrózní ohryzek, kvůli kterému si pravděpodobně musel nechat šít košile s límečkem na míru. Ne, ten problém byl a pořád bude mít jenom jedno jméno - Blaine.

Blaine s jeho úžasnýma oříškovýma očima a pevným tělem. Blaine a to vzrušení, co přináší jeho pouhá blízkost. Blaine v poutech.

Blaine, který řekl, že si ho najde. A nenašel.

"Kurte? Haló?"

"Promiň, Adame? Tedy Coline?" usmál se Kurt. "Co jsi povídal?"

Colin. Vážně? Který rodič si při pohledu na své čerstvě narozené dítě řekne "Podívej na něj! Mám to, budeme mu říkat Colin."?

"Nenudím tě?"

Ano. Můj Bože, ano!

"Ne! Samozřejmě, že ne! Jak tě to vůbec napadlo? Koho by mohly nudit ty fascinující technické detaily videokonferencí?"

Colin pokrčil rameny ve stylu, který vyjadřoval "přesně tak!" a Kurt se stěží udržel od toho, aby ho na místě umlátil jídelním lístkem.

"Poslouchej. Líbíš se mi a já se líbím tobě. Jsme dva mladí přitažliví lidé. Co kdybychom odtud vypadli a trochu…" jeho oči lačně přelétly Kurtovo tělo, "se poznali?"

"Aaah?" Kurt se protáhnul a dramaticky u toho zívnul. "Už je docela pozdě a…"

"Jsou tři odpoledne?"

"Vážně? Mě přišlo, že jsme tady už mnohem dýl. Mám ještě nějaké povinnosti, kvůli škole a…"

"O letních prázdninách?"

"Chtěl bych se na příští rok pořádně připravit? Víš, abych udělal dobrý dojem na nové učitele a…"

Kurtovi se najednou rozezvonil telefon a jeho zaplavil pocit, že se dá asi samou vděčností na modlení. "Haló?" řekl okamžitě, jak se mu povedlo přiložit telefon k uchu. "Pane Bože, Mercedes, kdy se ti to stalo?" Vyzvánění telefonu stále pokračovalo. Kurva! Kurt se nervózně zasmál a gestikuloval směrem k telefonu. "Zapomněl jsem zmáčknout… omluv mě prosím na chvíli." Colin skepticky nadzvedl obočí a Kurt se nevěřícně podíval na displej. Finn? Finn byl vždycky spíš na textovky, než na volání. I když, luštit po něm esemesky bylo častokrát obtížnější, než rozlousknout kód Enigmy. "Haló?"

"Čau Kurte!" ozval se Finn. "Neruším tě?"

"Voláš mi na rande?" Colin opět nadzvedl obočí, bradavice se pohnula a Kurt musel překonat náhlý pocit dávení. "Děje se něco?"

Z telefonu na druhé straně se ozýval jenom zběsilý šepot a pak Finn konečně promluvil. "Ehm? A je sexy?"

"Cože? Finne!"

"Jako na škále od jedné do deseti. Jak je sexy?" Pak se ozvalo zasyčení. "To je věc, co jsem vážně nechtěl vědět."

"Jseš opilej?" zeptal se Kurt a pokrčil rameny směrem na Colina, který se začínal tvářit dost naštvaně. Kurt v náhlém popudu zvednul prst. "Finne? Mám pro tebe dojet? Potřebuješ teď hned?" Kurt se začínal zvedat. "Dobře. Jak rozsáhlá amputace bude přesně nutná?"

"Co to plácáš? Ne, podívej, ta věc se má takhle… je tu taková věc. Přestaň s tím do mě šťouchat! Snažím se přijít na to, jak to vysvětlit nejlíp. Máš pořád nutkání kontrolovat lidi?"

"Šťouchat? Kdo do tebe šťouchá?" ztrácel se v tom Kurt.

V telefonu to trochu zašumělo a pak v něm uslyšel nový hlas. "Kurte?"

"Haló?" odpověděl a nemohl se zbavit pocitu, že ten hlas odněkud zná. Že už ho někde slyšel. Že ho vlastně zná.

"Tohle je trochu trapný, ale prostě to řeknu na rovinu," povzdechnul si hlas v telefonu. "Omylem jsem unesl tvého bratra."

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Justinka Justinka | Web | 21. září 2011 v 23:57 | Reagovat

To bylo tak vtipný! Užila jsem si to maximálně. Děkuji za překlad!

2 dorea dorea | E-mail | Web | 22. září 2011 v 1:03 | Reagovat

já nevím, co vyzdvihnout dřív! :D děkuji za překlad to za prvé! já si to v aj prostě tak neužiju, všechny to drobnosti mi většinou unikají, moc se mi líbí slova, která používáš
a co se povídky týče, tak to jsem se vážně nasmála :) Blaine je vážně gentleman, od toho bych se nechala přepadnout hned :) Kurt je skvělý se svými vnitřními monology a Finn ten je totálně úžasný, sklenice drobáků! a strach z naklíčených brambor, to by mě v životě nenapadlo :D díky!

3 Natalia Natalia | 22. září 2011 v 13:23 | Reagovat

Né! :D  :D  :D  Tak tohle byl nářez! Chci okamžitě další kapitolu... miluju MotherGoddamn!!!! ♥ :D

4 Ell Ell | 22. září 2011 v 20:13 | Reagovat

U toho jsem se fakt nasmála :D :D :D...skvělý  překlad, skvělá povídka už se nemůžu dočkat na další kapitolku :D

5 Lucille Lucille | 23. září 2011 v 13:11 | Reagovat

Děkuju za díky a za komentáře :) A tešte se na druhou kapitolu, páč ta mi přijde snad ještě vtipnější, než tahle (pokud to ještě vůbec jde).
A ještě upozorňuju, že s MotherGoddamn jsem v kontaktu, tak pokud byste jí chtěli něco konkrétního vzkázat, tak bude určitě ráda, komentáře jí přetlumočím ;)

6 Luna Luna | 24. září 2011 v 14:48 | Reagovat

Páni, čtvrt kapitoly mi trvalo, než sem pochopila, že Blaine vydradl banku :-D Je to zvláštní povídka ale začíná dobře tak uvidíme ;-)

7 Brea Brea | 27. listopadu 2011 v 22:31 | Reagovat

Pri tejto kapitole som si normálne poplakala....od smiechu...ešte teraz nevidím poriane na oči :-D dík za preklad :-)

8 bauti46 bauti46 | Web | 13. června 2012 v 23:14 | Reagovat

téměř jsem spadla ze židle - Finn je k popukání :-D

9 Karin Karin | 1. prosince 2016 v 22:46 | Reagovat

Tak to je paráda že to má pokračovaní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama