Kapitola 2.

26. září 2011 v 0:30 |  Tenkrát v Limě by MotherGoddamn přeložila Lucille
Pokračování překladu povídky od MotherGoddamn v překladu Lucille.
Komentáře! Hvězdičkování!

"To není možný, aby se ti chtělo znova na záchod?"

"Když jsem nervózní, tak se mi chce často. Už jsem ti to říkal!"

"Ale posedmý? Posedmý? Co jsi proboha doma vypil, než jsi nasednul do auta? Moře?"

"Jenom jsem chtěl vědět, jestli tu máš záchod, to je celý!" vkročil Finn do dveří, rukama zkoumal jejich rám a blokoval tak Blaineovi cestu. "To kdyby se mi chtělo později."

"Samozřejmě, že tu je záchod! Tohle není vigvam!"

"A máš tu něco, abych se nenudil? Herní konzoli? Televizi? Jenga?

"Jenga?"

"To je taková hra, kde máš takové ty…"

"Já vím, co je Jenga, Finne!"

"Tak proč ses teda ptal? Bože. Jenom mě zajímalo, jestli tu budu mít co dělat, když už tu musím trčet," řekl už trochu jemněji. "Říkal jsi, že tu chvíli pobudu."

"S tím si nemusíš dělat starosti," přitlačil Finnovi pistoli na záda. "Běž dovnitř."

"Jak to myslíš? Že si s tím nemám dělat starosti. Máš v plánu mě pustit, ne?" zeptal se překvapeně. "Jako doopravdy?"

"Už brzo," kousnul se Blaine do rtů. "Kurt, ehm, trochu mění situaci."

Blaine se snažil ignorovat to nadšení, které se mu šířilo od hrudníku do celého těla. A spolu s ním i obavy. Bylo to moc brzo. Po všem plánování. Po všech měsících. Takhle se s ním znovu setkat nechtěl.

"…vůbec tak posedlej?" ptal se Finn, pořád stojící zaseknutý ve dveřích. "Vážně, on není bohatej. Nemá na výkupný, nebo tak něco. Sám mi dluží deset babek."

"My, no, už jsme se potkali." Blaine znovu dloubnul Finna pistolí do zad. "Tohle není hračka, Finne. Pohneš sebou konečně?"

"Jak? Kde? Kdy? V nějaký bance?"

Blaine zaskřípal zuby. "Když vejdeš dovnitř, tak ti to řeknu!"

Finn vydechnul a dovolil mu, aby ho strčil do chaty. "Páni, to je kostým Eltona Johna?"

Blaine pokoj rychle přelétnul pohledem. Bylo to tam stejně ošklivý, jako když odtamtud odjížděli. Vypadalo to, jako by dekorace prováděla nějaká excentrická herečka za útoku divokého, vzteklého zvířete. S Wesem na to místo přišli asi před dvěma měsíci, když zjistili, že majitelé se vydali na cestu do Španělska. Pravděpodobně, aby si nechali odoperovat svůj šedý zákal, protože, sakra, to by teda měli. Ale oni s Wesem nepotřebovali žádný luxus. Bylo to prostě jenom místo, kde mohli složit hlavu dříve, než se posunuli dál.

"Dobře,"prohlásil Finn, když byl dostrkaný dovnitř, "jak jsi věděl…" Něco ho přerušilo. "Kdo jsi?"

Blaine ztuhnul. Dobrotivý Bože, nenech ho vídat mrtvé lidi. "Kdo je…?" začal, když si všimnul stínu na druhé straně pokoje, jehož obrys prosvítal na pozadí okna.

"Zdravím, Blaine." Lampa se rozsvítila. "Zvláštní, že se tu potkáváme."

"Ty!" vyštěknul Blaine, když ve stínu poznal Wese, sedícího na druhé straně místnosti na jediné židli, co se v pokoji nacházela a s nohou přes nohu, vypadal velice klidně. "Kde jsi do háje byl?"

"U té banky, Blaine. Vešel jsi dovnitř a já čekal. Čekal jsem, až vyjdeš ven. A ty jsi si to nakráčel přímo do auta k tomuhle týpkovi. A teď? Teď čekám, že mi to všechno vysvětlíš, abych nemusel…" poklepal na svůj kolt, co celou dobu držel v rukou, "použít tohle."

Blaine lehce pozvedl ruce a nervózně si olíznul rty. "Vyřešíme to v klídku, jo? Ty jsi tam byl? Kde?"

"Stál jsem hned za tímhle pitomcem! Zaparkoval na mém místě!" zasmál se hořce Wes. "Takže takhle to děláš? Necháš mě odvést všechnu práci, pak sebereš všechny peníze a utečeš s dalším hráčem? A ta drzost, že si pořád dovolíš vrátit se sem!" syčel Wes rozčileně. "Ta čišící arogance!"

Blaine ztěžka polknul. "Wesi, vážně. Není to tak, jak to vypadá! Doopravdy, ocitnul jsem se v jeho autě jenom náhodou!"

"A ty čekáš, že ti to budu věřit? Že vy dva spolu nejste spolčený?"

"Jestli nejsme spolčený? Co sis myslel, že krademe? Dublony?" zavrtěl Blaine hlavou. "Myslel jsem, že jsi z toho na poslední chvíli vycouval, Wesi! Vlezl jsem do špatnýho auta a potřeboval jsem se odtamtud rychle dostat pryč."

"Je to pravda, vole. Prostě mi naskočil do auta a začal mi vyhrožovat bramborama."

"Přestaň mi pomáhat, Finne!" Blaine se otočil zpátky na Wese. "Víš, že se nevyznám v autech. A obě byly zelený!"

"Já řídím dodávku!" Wesovi sklouznul pohled na pytel s penězi, co měl Blaine stále přehozený přes rameno. "To jsou ty peníze? Hoď mi je sem."

"Ale…"

"Hned, Blaine!"

"Hlavně v klidu, jo? Není potřeba tu vyšilovat." Blaine zvednul svojí vlastní pistoli. "Nejsi tu jediný, kdo je ozbrojenej, Wesi."

Wes si povzdechnul. "Ta není nabitá. Vzpomínáš si, Blaine?"

Zatraceně.

"No teda chlape!" vydechnul Finn. "Ty jsi mě unesl s nenabitou pistolí?"

Blaine ho ignoroval a mrštil s ní k Wesovým nohám, a hned za ní následoval i pytel. "Fajn, fajn. Ale to, co ti tu říkám, je pravda."

Wes se naklonil, popadl vak za popruh a přitáhl si ho k sobě. Zbraň měl stále namířenou. Pak vstal a oba dva přelétnul pohledem. "Dobře, s tím bych se mohl spokojit. Prozatím. Budu si opravdu myslet, že jsi tak blbej a slepej. Tohohle tu chci mít svázanýho. A tohle…" ukázal na kolt, "se nehne z mých rukou a nepřestane mířit na tebe. Dokud si nebudu jistej."

"Oukej, dobře," souhlasil Blaine. "To zní férově."

"Cože? To není oukej!"

"Je to v pohodě, Finne," vzal ho Blaine za paži a odvedl ho k židli. "Máš nějakej provaz?"

"Mám ho tu pro tebe připravený," vytáhnul Wes odněkud ranec s provazy a důležitě na něj poklepal. "Doslova. Měl jsem v plánu tě vysvléknout, potřít tě medem a přivázat ven ke stromu."

"To jsi tady musel čekat dlouho?" odpověděl na to Blaine, zatímco přivazoval Finna. "Že jsi měl čas to vymyslet."

"Jo, popravdě. Co ti trvalo tak dlouho?"

Blaine propálil Finna pohledem. "Dělali jsme si vyhlídkovou jízdu."

"Proč u toho musím ležet?" začal Finn trochu panikařit. "Proč je ta židle tak divná?"

"Neznám moc jiných způsobů, jak tě přivázat k lenošce., Finne. Uklidni se. Za chvilku bude po všem." Poplácal ho o koleni a usmál se. "Slibuju."

"Na slovíčko," pokynul Wes hlavou a okradl si to od obou pryč. Blaine si povzdechnul a následoval ho.

"Dobře, vím, že se nám to trošku zamotalo," začal Blaine hned, jak byl ve vedlejším pokoji, ale Wes ho okamžitě přerušil.

"Trošku zamotalo? Tohle je trochu víc, než jenom zamotaný! Tohle je neskutečnej bordel!" zaťal Wes pěsti a povzdechnul si. "Rukojmí, Blaine? Vážně? To krásný na naší práci bylo, jak málo lidí do toho bylo zataženejch!"

"Já jsem ten, co na sebe bral všechno riziko!"

"A co nedokázal ani nasednout do správnýho auta! Od tý doby, co jsme začali plánovat tuhle banku, jsi byl nějakej divnej! Myslel jsem, že to bereš vážně, Blaine? Vždyť to byl v první řadě tvůj nápad, tahle banka." Wes zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechnul, aby se uklidnil. "Dobře, co se stalo, stalo se. Ten rukojmí by se nakonec mohl hodit.
Jasně, proč ne? Na něco přijdeme."

"Jo, a ještě je tu něco dalšího. Já jsem, tak nějak… budeme mít návštěvu." Po Wesově spalujícím pohledu Blaine rychle vysvětlil, kdo je Kurt, jenom vynechal tu část, jak se vlastně znají. Tyhle detaily Wes nepotřeboval znát. Stačilo, že ve snech honily Blaina.

"Nech mě, abych to shrnul," přimáčknul si Wes prst na rty. "Nejenom, že sis nutně musel pořídit rukojmího, ale objednal sis ještě dalšího?"

"Když to podáš takhle, tak to zní hloupě."

"Jak můžeš být tak lehkomyslný!" zkřížil Wes ruce na hrudi. "Tak je to. Musíme odsud zmizet. Toho Obra Dobra vezmeme sebou."

"Ale Kurt…"

"Ten tvůj Kurt je mi u zadku. Z toho co jsi mi navykládal, sem míří minimálně s celou Ligou Spravedlivých. A na to tady
čekat nehodlám."

"Ty to nechápeš! Kurt je… Kurt je…" Přemýšlej, Blaine. Přemýšlej. "Jeden z nejnebezpečnějších chlápků v Limě."

"Co prosím?"

"Jako vážně. Dělali jsme jednou dohromady jeden kšeft. Je to asi šest měsíců? Ten chlap byl…" Blaine cítil, jak mu začíná pálit v krku, "divokej, nespoutanej. Šéfuje tu jedný pěkně brutální skupince. Ve chvíli, jak mi došlo, že mam jeho bráchu, tak jsem věděl, že mu to musím říct. Pokud jsem to chtěl přežít."

"Děláš si ze mě prdel?"

"Ne, ten chlap je… je to boss místního podsvětí. Říkají mu… ehm… Hrůzný Kurt. Jestli teď zdrhneme a on si nás najde, tak jsme oba mrtvý."

"Zatraceně, Blaine!" rozhodil rukama Wes a naštvaně vydechnul. "Tohle je trochu moc náhod najednou, nemyslíš? Ty prostě jen tak nastoupíš do auta k příbuznému největšího kriminálníka tady v okolí? Omylem?"

"No, ano."

Wes přimhouřil oči. "Buďto v tom jedeš s nima, nebo to na tebe tvůj ex-partner narafičil."

"Nepodrazil jsem tě, Wesi," řekl Blaine. "Přísahám."

Wes na něj chvíli koukal, jeho oči propalovaly každou píď Blainova obličeje. Pak konečně promluvil. "Věřím ti. Nevím proč, ale věřím. Což znamená, že ten Kurt nám šlape na paty. A ten svázanej vevnitř je v tom zapletenej taky."
Dobře, tak tohle se otočilo úplně jinak, než předpokládal.

"Ne, věř mi. Ten nemá o ničem ani tušení. Přísahám. Po cestě sem se několikrát snažil vyjmenovat všechny představitele
Bondů ve správném pořadí. A zamotal mezi ně i Matta Damona. Dvakrát."

"Vážně?" zvedl Wes obočí. "Vážně o ničem neví? Nebo jenom hraje blbýho? Abychom přestali být ostražití." Plácl se dlaní do čela. " A on pak udeří!"

Hlasitý zvuk vyšel z vedlejšího pokoje a Wesovi se zděšením rozšířily oči. "Ty peníze!"

Otočil se na patě a vběhnul do vedlejší místnosti, okamžitě následovaný Blainem. Jen co proběhl dveřmi, tak se rychle zastavil, což zapříčinilo, že se mu Blaine rozplácnul na zádech. "Pane Bože."

Blaine ho obešel a lehce se pousmál. "Ne, měl jsi pravdu," řekl, když pozoroval převrhnutou lenošku a dlouhána, jak se snaží přeplazit přes pokoj s kusem nábytku místo ulity. "Měl jsi pravdu, on je mozek celé operace."

xXx

Tohle bylo šílené. On se právě naprosto poddával té největší šílenosti, co se mu kdy stala. Měl by teď být na cestě na policejní stanici. Měl by zavolat Carol. A absolutně by právě teď neměl být na cestě, kterou měl ledabyle nakreslenou na papírovém ubrousku. Rozhodně by se neměl snažit vběhnout do otevřené náruče únosce jeho bratra.

Kurt se otřepal při pomyšlení na to, jak rychle vystřelil z té restaurace, než mu vůbec došlo, že tam předtím seděl s Colinem. To od něj bylo dost neurvalé.

Ale pak znova. Byl to Blaine.

Kurt znovu zašilhal na mapku a snažil se rozhodnout, jestli ta zakreslená zatáčka tam vážně měla být, nebo to byl jenom důsledek jeho nadšením se třesoucích rukou. Blaine se vrátil! Po všech těch měsících plných naděje, přání a přemýšlení, kde jenom může být. Přemýšlení, jestli ten důvod, proč se o něm najednou přestalo psát a mluvit bylo proto, že se polepšil, nebo proto, že se mu stalo něco špatného. A teď je najednou tady. V Limě.

A Kurt ho měl uvidět v příštích deseti minutách!

Snažil se ze své tváře smazat ten setrvalý úsměv a soustředit se více na to, na čem teď záleželo. Finn. Finn byl unesený a byla na něj namířená zbraň. To nebylo nic, z čeho by měl být celý v euforii. Finn mohl být zmatený. Finn mohl být vystrašený. Vyděšený. Kurt přemýšlel, jestli se Blaineovi bude líbit jeho outfit. Přece jenom, pořád je na cestě z rande.

A tyhle džíny byly dost těsné, obzvláště na určitých specifických místech v okolí jeho… Přestaň! Ne! Finn. Mysli na Finna.
Zahnul na té zatáčce, co byla možná jenom ujetí ruky a olíznul si své suché rty. To nemohlo být jen tak, ne? Ze všech lidí, na které mohl Blaine narazit, proč zrovna Finn? Vážně od něj očekával, že mu uvěří, že to byla jenom náhoda?
Vzrušení mu pulsovalo celým tělem a kvůli nervům měl najednou dost těžko v žaludku, když konečně uviděl v dálce chatu. Ještě jednou zběžně přelétnul mapku pohledem. Musela to být ona.

"Dobře, tak a je to tady." Kurt vypnul motor od auta a pohlédl na budovu. Blaine byl vevnitř. Blaine! Vylezl z auta, pokrčil se, aby si mohl zkontrolovat své vlasy ve zpětném zrcátku. Kdyby mu dal Blaine vědět dopředu, tak by si trochu zastřihnul ofinu. Ale ti únosci jednají vždycky tak impulsivně.

"Haló!" křičel, když se vydal k chatě a došel až ke vchodovým dveřím. "Blaine?"

"Postav se tak, abych na tebe viděl,"ozval se zevnitř neznámý hlas. "Jdu ven."

"Kdo jsi…" ztuhnul Kurt, když proti sobě uviděl postavu, která se před ním vynořila ze tmy domu. Se zbraní namířenou na jeho hrudník, "…ty?"

"Hmm," zabrumlal muž, když si ho změřil pohledem. "Nevypadáš jako typ, kdo jednou někoho stáhnul z kůže."

"Cože jsem udělal?"

Cizinec naproti němu vypadal skoro nervózně. "Nic, nic." Kousnul se do rtu. "Jenom jsem tě chtěl vidět jako první. Blaine je vevnitř. Potřeboval jsem se ujistit, že vy dva nepodnikáte něco za mými zády."

"Já tomu nerozumím. Je Finn v pořádku?" popošel Kurt kousek dopředu a muž málem vyjeknul strachy.

"Zůstaň, kde jsi!" ztěžka polknul. "Blaine mi všechno řekl. Všechno o tobě. Vím, že jste se jedenkrát dali dohromady, ale chci, aby sis uvědomil, že teď je se mnou. Jsme partneři. Nemysli si, že se díky tomuhle incidentu si sem jen tak nakráčíš a vezmeš si ho zpátky. Žádný hraní na obě strany za mými zády nebudu tolerovat. Rozumíme si, …pane Hrůzný?"

Oh.

Kurt měl pocit, jako by mu srdce přestalo tlouct. Blbej. Jak mohl být tak hrozně naivní? Samozřejmě, že se Blaine nevrátil zpátky pro něj. Tohle byla vážně chyba.

"Fajn!" odseknul mu. "Jdu si jenom pro svého bratra. Jasný?"

Muž na něj zagestikuloval pistolí, ať jde ke dveřím. "Tak běž dovnitř."

Kurt ho opatrně obešel, držíce si svou vzdálenost. Idiote! Proč jsi hned nešel na policii? Vždyť tady je v sázce Finnův život!

Zamrkal očima, když vešel do pokoje a oslnilo ho ostré světlo. Ježíši Kriste, proletělo mu hlavou, když se rozkoukal. V životě neviděl tolik odstínů růžové pohromadě.

"Finne!" rozešel se k němu, ale muž ho čapnul za ruku. "Proč můj bratr vypadá jako obložený chlebíček?"

"To je tou židlí," řekl Finn. "Je nějaké francouzská." Trochu zacloumal svými pouty a pak si povzdechnul. "Člověče, jsem rád, že tě vidím."

"Jsi v pořádku? Nejsi zraněný?"

"Je v pohodě," ozval se Blaine, který se najednou zjevil po Kurtově boku. "Ahoj. Dlouho jsme se neviděli."
Kurtovi se na chvíli zastavil dech a ruce po stranách zaťal v pěsti. Dobrotivý Bože. Vypadá ještě líp, než co si ho pamatuju. Zmetek.

"Ahoj," odpověděl Kurt a opovržlivě pozvednul bradu. "Koukám, že u tebe je všechno při starém?"

Blaine se usmál. "Rád tě zase vidím, Kurte." Posunul se k němu blíž. "Jak si se celou tu dobu měl?"

Ten pro Kurta stále neznámý muž se postavil mezi ně a Kurt a stálo hodně úsilí neodstrčit ho stranou, aby mohl pokračovat v prohlížení si Blainea.

"Nechci přerušovat tohle dojemné shledání," prohlásil uštěpačně, "ale myslím, že bychom si měli promluvit o našem obchodu."

"Obchodu?" zeptal se Kurt. "Jenom jsem si přijel pro Finna a zase půjdu. O žádnou část z tohohle nestojím."

"A pak poběžíš zpátky za svými kontakty? Říct jim, že jsi objevil za městem zlatý důl? To si nemyslím." Zavrtěl hlavou.

"Blaine, svaž ho taky."

"Cože? Na tomhle jsme se ale nedohodli, Wesi?" Blaine vypadal šokovaně. "Není pro nás žádná hrozba."

"Po tom všem, co jsi mi řekl?" řekl, evidentně Wes, a otočil se na něj. "Nehodlám to riskovat."

Bože. Žárlivějšího člověka jsem ještě nepotkal.

"Podívej, nechci se míchat do ničeho, co spolu vy dva máte. Naopak, jsem z toho nadšený. Jenom nás nech jít. Nikomu nic neřekneme."

"Vážně? Myslíš, že jsem si nevšimnul těch pohledů, co jste si s Blainem vyměňovali? Vím, o co ti jde. Myslíš si, že si sem jen tak přijdeš a postupně se nám vetřeš nejlíp až do postele! Není to tak?"

"Proboha, jenom to ne! Nejsem ze Švédska."

"Wesi, děláš z toho víc, než to je," řekl Blaine a obešel ho. "Můžeme jim věřit. Prostě je nech jít."

Wes se na něj otočil a namířil na něj kolt. "Ty z toho taky ještě nejsi venku, Blaine. Být tebou, tak udělám, co ti řeknu."

"Teda, ten tě má ale ochočenýho," zamumlal si Kurt.

"Svaž tady pana Hrůzného," přikázal posměšně Wess.

"To nemůžeš myslet vážně. Notak!"

"Řekl jsem, svaž ho!" a ukázal na malou kuchyňku, která byla spojená s pokojem. "Tady. Tak, ať na něj vidím. A nekoukej na mě tímhle pohledem, Blaine. Tady je ještě nějaký provaz, co zbyl. Přivaž ho tam k nějakému držadlu, nebo tak něco."

"Blaine," řekl Kurt šeptem a chytnul ho za ruku. "Co to děláš?"

"To je v pořádku, Kurte. Nebude to na dlouho. Slibuju." Chytil do ruky provaz, co po něm Wes hodil a šel s ním do kuchyňky. "Dostanu tě z toho. Dostanu z toho vás oba."

Jejich oči se na moment setkaly a Kurtovi z toho poskočilo srdce. Blaine s odkašláním ten pohled přerušil.

"Takže, to tvoje rande?" zeptal se Blaine s rukama pevně držícíma jeho zápěstí. Kurt se snažil ignorovat tu jiskru, co mu projela celým tělem. "Vážná známost?"

Když ho mohl Blaine tak jednoduše nahradit, tak mohl i Kurt jeho.

"Velmi," řekl domýšlivě Kurt. "Vídáme se, teď už to bude aspoň pět měsíců?"

Blainovi se lehce zkroutily rty a pak se jeho tvář zase vrátila zpátky ke stejnému výrazu. Tolik k tomu, že na něj bude žárlit. "Vážně. To je hezký. Jak se jmenuje?"

"Colin."

"Colin?" zasmál se Blaine. "To je autorizovaný účetní?"

"Jak jsi to…? Sklapni. Přinejmenším je to slušná práce. Na rozdíl od, například, kradení?"

"Ale Colin?" Blaine se škubnutím utáhnul provaz za držadlo a začal ho omotávat kolem Kurtových rukou. "Úplně to vidím.

Tu situaci plnou napětí a vášně, on se ti žádostivě zadívá do očí a tobě společně se vzdychnutím unikne z úst jediné slůvko… Coline."

Blaine by vážně měl přestat mluvit tím sexy chraplavým hlasem. A měl by si raději stoupnout o kousek dál.

"Tak to promiň, ne každý může mít tak super chlapecký jméno, jako je Wesley."

"Co s tím má Wes co společnýho?" zavrčel Blaine, když kontroloval uzel, co udělal. Pomalu se zvednul, jeho tvář se
přiblížila k té Kurtově, jak vstával, jeho dech ovanul Kurtovy rty a jeho hnědé oči propalovaly ty jeho jasně modré. "Já…ehm. Tohle bude prozatím stačit." Ustoupil dál a otřel si ruce. "To by tě mělo udržet."

Kurt škubnul rukama a potichu ho proklínal. "Nemůžu uvěřit tomu, že jsi mě připoutal k troubě! Co teď jako mám dělat?"
Blaine si založil ruce přes prsa a opřel se o linku. "Upéct dort?"

Kurt po něm střelil pohledem. Jak si kdy mohl myslet, že je tenhle člověk atraktivní? No opravdu?

"Takže," začal Blaine a zkoumal svoje nehty. "Colin, a jak dál?"

"Jmenuje se, jmenuje …" Kurt zíral dolů na zem. Hlavně neříkej podlaha. Hlavně neříkej podlaha. "Boty… lington. Colin Botilington…"

"Colin Botilington?"

"Třetí."

"Tře…? Kde jste se potkali? V knížce od Enid Blytonový?"

"Ne, potkali jsme se v nočním klubu. Koupil mi pití. Víš, jako to dělají normální lidé."

"Hmm," mumlal si Blaine. "Sázím na kvanta zázvorového piva."

"Ty, ty… nemůžu uvěřit, že jsi mě sem vylákal. Popravdě jsem si myslel…" kousne se Kurt do rtu a podívá se jinam, na
Finna, svázaného na druhé straně pokoje. A na Wese, jak je přes pokoj oba sleduje. A na zbraň. Tohle všechno byla jeho chyba.

"Co sis myslel, Kurte?" zeptal se Blaine jemně. "Co?"

"Že ty… že…" Že o mě pořád stojíš. Zavrtí hlavou. "Že mě necháš odvést Finna domů. Že nás necháš jít."

Blaine přikývne, popojde o krok dopředu a chytne Kurta za rameno. "Řeknu ti, jak to bude," pověděl Blaine. "Nechám vás odejít. Určitě."

"Doopravdy?" podivil se Kurt. "To myslíš vážně?"

"Jestli mi vyjmenuješ alespoň jednoho sexy Colina. Stačí jednoho."

"Co prosím?" zamrká překvapeně Kurt. "Cože?"

"Jednoho sexy Colina. Do toho," zasmál se Blaine a zesílil své sevření, tak že Kurta málem zradila vlastní kolena.

"Ze všech…" vztekal se Kurt. "Ty ses úplně zbláznil! Nebudu tady stát a chrlit tu na tebe… Firth! Colin Firth! Ha!"

"Colin Firth není sexy," prohlásil Blaine nevzrušeně.

Dobrý Bože. Ten chlap je vyšinutý.

"Je! On je sexy! Hodně sexy! To jsi neviděl Pýchu a předsudek? Ta košile, Blaine. Ta košile!"

"Colin Firth je Angličan, ne sexy. Lidé význam těchto slov často zaměňují. Bude to asi tím přízvukem."

"Jak to…? Co jsi to…? To není fér! Odkdy tu máš rozhodující hlas?"

"Dobře, fajn. Necháme rozhodnout tvého bratra," usmál se Blaine. "Finne! Colin Firth? Je sexy, nebo ne?"

"Co to je za otázku, vole? Ani náhodou na ní neodpovídám!"

Blaine pokrčil rameny. "Tak jsme tam, kde jsme byli."

"Ne!" Kurt si málem vykroutil krk, aby na Finna pořádně viděl. "Prostě odpověz, Finne! Nebuď labuť!"

Finn, pokoušejíce se posadit, si povzdechnul. "Dobře, dobře. Hlavně se uklidni, jo. Řekl bych, že… ne? Je docela starej a takovej oplácanej. S malejma očičkama, jako štěrbinky. A hraje už přinejmenším celé věky. Mám radši toho Hugha Granta. Ten je takovej správně rošťáckej a okouzlující. Hlavně v tom filmu…"

"Sklapni, Finne!"

"Takže tipuju, že tu zůstáváš. A Hugh?" zasmál se Blaine. "To je sexy jméno."

xXx
"Nelíbí se mi, jak na tebe kouká," zasyčel na Blainea Wes o hodinu později. "Pokaždé, když se na něj podívám, tak na tebe zírá."

"Tak, zcela pochopitelně je naštvanej," zavrtěl sebou Blaine na zemi, se zády opřenými o bok židle, ke které byl přivázaný Finn. A na které teď dost nahlas chrápal. "Prostě se to snaží nějak vyjádřit."

"Nemyslím si, že to má v hlavě v pořádku. Proč pořád náhodně vykřikuje jména?" Wes se k němu naklonil a trochu ztišil hlas. "Kdo je, k sakru, Colin Hanks?"

"Někdo, kdo není sexy." Blaine si povzdechnul. "Kolikrát ještě budeš přepočítávat ty peníze? Jsou tam všechny, jasný?"

"Nedělám si starosti o tebe, ale o něj." Trhnul sebou, když Kurt znovu vykřiknul. "Ó můj Bože. Colin Montgomery? To jsou nějaký kódy? Výhružky?" Wes si olíznul rty. "Co to je za člověka, Blaine?"

"On je…" Blaine si začal hrát s tkaničkami od bot. Co přesně byl Kurt? Komplikovaný? Zapletený? Zakázané ovoce? Už napořád nedosažitelný?

To bylo tohle všechno opravdu na nic?

"S Kurtem je to složitý." Zamrazilo ho, když si všimnul, jak si Wes hraje se svojí pistolí. Točil s ní na prostředníčku. Tam a zpátky. "Mohl bys s tím přestat? Není to stříkací pistolka," okřiknul ho Blaine a oči mu znovu zabrousily na Kurta.

Jak mohl vypadat tak neodolatelně i v okamžiku, kdy byl přivázaný k troubě? Nejasně slyšel Wese někde v dáli mluvit, ale jeho myšlenky se ubíraly úplně jiným směrem. O šest měsíců zpátky. Pamatoval si, jak hebká byla jeho kůže, když ji hladil svými dlaněmi, na chuť jeho rtů. Jak moc se snažil najít cestu zpátky do jeho života a když už se mu to skoro povedlo, tak se to před koncem muselo takhle pokazit.

"Blaine?" ozval se Wes. "Ty mě vůbec neposloucháš."

"Jasně, že poslouchám. Jenom je docela těžké se soustředit, když na mě pořád míříš zbraní."

"Ten plán neměl chybu! Strávili jsme jeho plánováním měsíce! Vybrat tu správnou banku, sesbírat všechny informace, najít tohle místo. A ty jsi to dokázal pokazit během tří minut. Tří min… co to je za smrad?"

"Kurte!" zakřičel Blaine. "Zase jsi pustil plyn."

"Colin Powell!"

"Ne! To nemyslí vážně! To už si říká o psychiatra."

Wes sklopil hlavu. "Už mě vážně začíná dost děsit. Jak jste se vlastně dohodli na tom společném kšeftu? Myslel jsem, že jsi pracoval někde po cestách, dálnicích a tak?"

"To je dlouhý a nudný příběh. A ty vypadáš unaveně. Nechce se mi to teď vypravovat."

"Vypadám snad, jako že mám v plánu něco jiného?" zvednul Wes obočí. "Do toho, vyprávěj mi o Hrůzném Kurtovi."

Blaine sevřel rty. "Dobře, tak tedy… Poprvé jsme se potkali na…"

"Colin Farrell!" vykřiknul z ničeho nic Kurt. "Colin Farrell! Ano! Neskutečně-Colin-sexy- Farrell!

"Ježíši!" zařval v šoku Wes, trhnul rukou a vzduch proťal výstřel, jak z pistole vyletěla kulka.

Ti dva na sebe zírali jako v němém hororu.

"Ty jsi právě…"

"Jo. Jo! Pane Bože," mumlal Wes a zíral na svou zbraň. "Já jsem nechtěl. Já…"

Blaine se prsty pomalu dotknul svého ramene. Potom je zvednul tak, aby viděl na celou dlaň.

Byla celá rudě červená a vlhká.

"Ty jsi mě právě postřelil?"

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Justinka Justinka | Web | 26. září 2011 v 10:06 | Reagovat

Tak to jsem tedy zvědavá, jak se z toho dostanou:-?

"Prostě mi naskočil do auta a začal mi vyhrožovat bramborama."

Ovšem u tohohle jsem se málem počůrala. ;-)  :-D

2 Natalia Natalia | 26. září 2011 v 15:08 | Reagovat

Né, absolutně supermegamonstrózně skvělá kapitola! :D Vzkaž MotherGoddamn, že je psací Bůh! ;-) :D

3 dorea dorea | E-mail | Web | 26. září 2011 v 22:10 | Reagovat

s těma britskýma hlasama souhlasím, já mám pro ně taky slabost :D takovej Alan Rickman oh, ta povídka je skvělá, mám co dělat, abych každou kapitolu nevybuchla smíchy :D myslím, že přesně něco takového v české GleeFF chybělo :)

4 Lucille Lucille | 27. září 2011 v 11:06 | Reagovat

[3]: jo, taky se u překladu vždycky válím smíchy, tedy v mezidobí, než mi dojde, že to musím nějak "vtipně" přepsat i do češtiny :D. Ale máš pravdu, že v takovouhle českou FF jsem ještě nečetla (výzva, pro někoho? 8-) ). I když je fakt, že nic obdobného už se snad nevyskytuje ani v té aj :-D

[2]: Natalie, mám pocit, že to už se mi, během naší korespondence, povedlo opakovaně zmínit :-D ale ráda jí to znuvu připomenu ;-)

[1]:Chtěla jsem tu taky vyzvednout nějaký můj oblíbený moment, ale je jich v téhle kapitole asi milion. Od "žárlivého" Wese, přes představu Kurta jako bosse Limského podsvětí, až po celý rozhovor o Colinovi...

5 Justinka Justinka | Web | 27. září 2011 v 11:23 | Reagovat

[4]: No právě, vybrala jsem ten, který mě odrovnal první! protože bych to musela přepsat celé!!!
Colinové jsou naprosto úžasní! a tady by sakra už musel souhlasit né? :-D
"Colin Farrell! Ano! Neskutečně-Colin-sexy- Farrell! 8-)

6 Lucille Lucille | 2. října 2011 v 20:36 | Reagovat

[5]: No s Colinem Farrellem se nedá nesouhlasit :-D Jak víc sexy Colina by si ještě představoval :D

[3]: A ještě k britským hlasům a A. Rickmanovi. V tom musím naprosto souhlasit s Blainem a Mothergoddamn :-P Myslím, že bez přízvuku by nebyli ani z půlky tak "sexy", jako jsou s ním... :-)

7 Amalka Amalka | 4. října 2011 v 0:23 | Reagovat

Myslela som si, že túto kapitolu ani nedočítam ako som sa smiala a tiekli mi slzy :D  :D  :D  :D Kurt Hrozný a jeho hororové výkriky do ticha.... :-D super sexy Colinov, až som sa zľakla skoro aj ja. :-D 8-O (Tiez ma ako prvý napadol Colin-sexy- Farrell!)
Uzasna srandovna poviedka....Taka tu naozaj chybala. Teším sa na ďalšiu kapitolu.
Obrovské ďakujem Lucille za snahu a talent na preklad. Maš môj obdiv. ;-)

8 Lucille Lucille | 7. října 2011 v 18:24 | Reagovat

[7]: Já, když jsem tu povídku četla poprvé, tak se mi vůbec žádný Colin nevybavil :D Tedy dokud je tam nezačal Kurt vykřikovat... Děkuju, za komentář, jsem ráda, že povídka baví i převedená do češtiny, jako vážně! :-)

9 bauti46 bauti46 | Web | 14. června 2012 v 11:07 | Reagovat

trochu absurdní představa, ale dokonale komická :-D opět neskutečný Finn a Hrůzný Kurt s Colinama - "Co je to, nějaký kódy?"

10 Karin Karin | 1. prosince 2016 v 23:02 | Reagovat

Tak to je neskutečně bláznivé ale perfektní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama