Za trest po škole I. část

19. září 2011 v 19:17 | Dorea |  Jednorázovky Glee
Moje první Kurtofsky povídka :) Napsána na zadání od Roedeera, kterému taky vděčím za betareading. Zadání jsem nesplnila přesně do puntíku, přiznávám.
Neřekla bych, že je to vyloženě pwp, přesto raději 18 +.
S obrázkem nejsem moc spokojená, ale lepším jsem opravdu nevymyslela.
Příjemné čtení, a pokud nechcete z jakéhokoli důvodu napsat komentář, klikněte prosím alespoň na hvězdičky, díky!


Zadání:
"Za trest po škole"
přístupnost: 15 +
má obsahovat: orální sex a důvod poškoláctví
rozsah: ideálně do 5 000 slov
pár: Kurtofsky

Znuděně otevře učebnici matematiky a ponoří se do procvičování rovnic o dvou neznámých - algebra nikdy nebyla jeho silnou stránkou, ale pokud si chce udržet dobré známky, nemá jinou možnost. Třída je až na dalšího studenta prázdná. Proklíná trenérku Sylvesterovou, že ho nechala po škole: Tak nosím dámské svetry. No a co? Móda nezná hranice. Jako kdyby ona mohla s tou polyesterovou teplákovkou vědět něco o posledních trendech. Asi trpí menopauzou, ušklíbne se sám pro sebe. Je vážně naštvaný, měl mít rande s Blainem a musel ho zrušit. Jestli z toho nebude další hádka, tak nevím, povzdechne si.

Učitelka dějepisu, známá svou láskou k alkoholu, jež jí neopouštěla ani při vstupu na školní pozemky, na kterou dnes hlídání studentů připadlo, je viditelně roztěkaná. Naprosto bez zájmu listuje nějakým dámským magazínem a každé dvě minuty se podívá na hodiny visící na zdi, jako kdyby je svým pohledem chtěla přimět běžet rychleji. Zřejmě si naposledy přihnula o obědové pauze a teď střízliví, pomyslí si pobaveně Kurt.

"Potřebuju odejít, zůstaňte tady, za chvilku se vrátím," pronese najednou a než může Kurt nebo druhý mladík cokoli poznamenat, už si to rázuje směrem ke svému kabinetu. Je skoro komické, jak se snaží neutíkat.

"Vsadím se, že šla zase nasávat," pronese Karofskykdyž si je jistý, že se učitelka nevrátí - zřejmě se snaží navázat s Kurtem alespoň zdánlivý kontakt.

"Hmm," odvětí Kurt a dál svádí bitvu s matematikou. Nemá příliš náladu na rozhovor. Už od plesu je na Davida trochu naštvaný, nebo možná ani ne naštvaný, ale zklamaný, a to je snad ještě horší. Opíše celé zadání příkladu z učebnice a pustí se do počítání. Alespoň tak zabije nějaký čas, stále jim do konce trestu zbývá vícjak hodina a hlavně bude mít hotový úkol a nebude se s ním muset lopotit doma a bude mít čas na jiné věci. Třeba na hádku s Blainem, zamračí se.

"Jak ses měl o prázdninách?" David očividně nemíní svoji snahu o komunikaci vzdát, poklepává klouby prstů o lavici a dívá se přímo před sebe na své prsty, ne na Kurta a kdo ví, proč si pomyslí, že si měl ostříhat nehty. Jako kdyby se mu bál podívat do očí, navázat s ním přímý kontakt.

"Promiň?" zvedne Kurt hlavu a s údivem si ho prohlíží. O co ti jde?

"Dobře, chci se omluvit za ten ples. Jasný? Neměl jsem utíkat. Chtěl jsem to udělat už dávno, ale od tý doby jsme se pořádně neviděli a já…" skousne si ret a žmoulá si ruce, není lehké mluvit pravdu a taky čekal, že se poté bude cítit lépe. Necítí. Možná jsem to neměl hned tak vybalit.

"Nemusíš se mi omlouvat," zavrtí módou posedlý chlapec hlavou. "Mně jsi neublížil," lhostejný tón a dál se věnuje své činnosti.

Davida lehce zamrazí. Chvíli je tiše a promýšlí svoje další slova. "A jak ses měl přes prázdniny?" zopakuje svoji otázku, téma, na které zabruslil Kurt, se mu moc nezamlouvá a taky nevymyslel nic chytřejšího. Vždycky měl raději kontrolu nad situací a tohle by se mu mohlo vymstít, i když si Kurt asi bude myslet, že je bezduchý prosťáček žebrající o pozornost jako domácí mazlíček, na kterého nemá páníček čas.

"Docela dobře," pokrčí rameny a dodá: "Hodně času jsem byl s Blainem. Chodili jsme do kina a tak různě…" usměje se a točí přitom tužkou v ruce. Davidovi ale neujde lehce zasmušilý výraz, který zahrnuje a tak různě.

"Je všechno v pořádku?" nemyslí to nijak zle ani vtíravě, jen se prostě zeptá, aniž by si to pořádně rozmyslel.

"Cože? Co je ti do toho?" řekne Kurt ostřejším tónem, než zamýšlel.

Karofsky se zarazí: "Promiň, máš pravdu. Nic mi do vašeho vztahu není." Zvedne dlaně před sebejiskérka naděje je ale zažehnuta. Kurtův hlas mluví za vše.

Kurt si povzdechne: "Ne, ty promiň, neměl jsem na tebe být hnusný, nic jsi neudělal," na rovnice už úplně zapomněl. Unaveně si promne obličej, gesto, které se ho poslední dobou neustále drží a jenžpoužívá, když je nervózní nebo rozčílený. Tiše sedí, zřejmě sbírá odvahu k následujícím slovům: "Vlastně to není tak skvělý," dostane ze sebe se zamyšleným výrazem a letmo se podívá po Karofském "Představoval jsem si to jinak. Víš trochu víc romantiky jako večeře, svíčky, piknik…" usměje se. "Jsem blázen," mávne rukou a na tváři se mu usadí smutný úsměv. Blaine opravdu nelhal, když mu kdysi v únoru tvrdil, že vztahy nejsou jeho parketa.

"Ne, nejsi," David vyhrkne bez rozmýšlení a taktak odolá touze pohladit ho po tváři, dobře si pamatuje, že je úplně jiná než jeho vlastní, daleko jemnější bez stop po rašících jehličkách strniště. Rozhodně nesdílí Kurtovo nadšení pro romantickou večeři a při představě pikniku mu naskakuje husí kůže a potí se mu dlaně, ale na druhou stranu, trochu se obětovat patří k partnerskému vztahu,ne?

"Eh, díky," zatváří se Kurt nejistě, jak vyřčená slova přijmout. Nečekal, že zrovna David by s ním souhlasil. "Já jen nevím… Blaine je skvělý, miluju ho ale někdy, no… někdy toho je moc," začervená se a pak si uvědomí, že absolutně netuší, proč se s takovými věcmi svěřuje Daveovi. Proč ne Mercedes nebo Tině? Cítí se zmatený.

"To mi je líto," odpoví upřímně. Nechce, aby se Kurt trápil, nebo aby někdo trápil Kurta.

"Ale tak každý pár má problémy,ne?" ušklíbne se Kurt a snaží se tvářit statečně a nad věcí.

"Jo, asi máš pravdu," pokývá David hlavou. To, že vlastně s nikým nerandil tak,aby se to dalo počítat, raději nevysloví.
Holky přece nemůže brát v potaz, navíc to vždycky bylo jen takové dětské chození a vodění se za ručičku.

Na několik minut se třída opět ponoří do ticha. Kurt se vrátí ke svým rovnicím a David kreslí po lavici nesmyslné obrázky zpodobňující bizarní lidské bytosti. Oba přemýšlejí nad vyřčenými slovy a hlavou se jim honí nejrůznější otázky, na které ale nemají odvahu se zeptat.

"A co ty? Jak ses měl v létě?" vznese Kurt otázku, když dopočítá další příklad. Tím přeci nemůžu nic zkazit.

Karofsky se zarazí, myslel, že rozhovor už skončil. "Docela dobře," usměje se na Kurta váhavě. "Pomáhal jsem tátovi v práci, vydělal jsem si docela slušný prachy," pochlubí se. "Prostě normálka."

"A nikdo na obzoru?" zeptá se Kurt, aniž si uvědomí, že vyslovit tuhle otázku znamená vyjít na hodně tenký led.

David vyvalí oči: "Já, ehm, ne, teda…" zakoktá se. Tohle od Kurta vážně nečekal. Je to pěkná podpásovka,jako kopanec do koulí. Obzvlášť, když Kurt ví, co David cítí.

"Omlouvám se, neměl jsem se ptát," dojde náhle subtilnějšímu z mladíků. Tohle se teda opravdu povedlo. Přeje Davidovi milého přítele, ví, že teď je někým úplně jiným, než byl před rokem. Ale neměl se ptát na tak osobní věc, hlavně ne Davea.

"Já bych chtěl, ale… nikoho takovýho neznám a…" a chtěl bych tebe, dodá v duchu.

"Rozumím," přikývne Kurt. "Byl jsem na tom stejně, než jsem poznal Blainea." Místotoho, aby se mu oči při jméně jeho přítele rozzářily jako prskavky, spíš pohasnou. Davidovi to neujde.

"Jsem doopravdy rád, že jsi šťastný. Moc ti to přeju," lže, tedy ne úplně, přeje Kurtovi štěstí, ale na druhou stranu mu ho přeje s někým jiným, sám nejlépe ví s kým. Kurt se ale usměje jako sluníčko. Jsem rád, když se směješ, poznamená si pro sebe a i jeho tvář prozáří radost.

Chvíli je opět ticho. David dočmárá panáčkovi ruce. Kurt dopočítá další příklad.

"Víš," zvedne milovník nejnovějších módních trendů hlavu od sešitu, Karofsky se na něho zvědavě podívá, "vlastně to s Blainem není až tak dokonalé," zamračí se a pečlivě si rozmýšlí,jaká slova zvolit. To, o čem se chystá mluvit, nikomu jinému neřekl, každý je má za perfektní bezproblémový pár, ale realita bývá často odlišná. A vlastně nemá nejmenší ideu, proč by se měl Karofskému svěřit, ale v koutku duše ví, že to je správné. "Když jsem loni přestoupil zpět na McKinley, začalo to mezi náma skřípat. Teda nejdřív to bylo skvělé, ale o prázdninách jsme se párkrát pohádali, lezli jsme si na nervy. Na některé věci máme poněkud odlišný názor," povzdechne si Kurt, "a ten poslední měsíc, co začala škola, to je katastrofa. Skoro vůbec ho nevidím a nemám čas," rozhodí zoufale rukama. Když má čas, nemůže Blaine a naopak a když se stane ten zázrak a oni oba si našetří nějakou společnou chvilku, tak není nálada a věčně se hádají. Kurt si už ani nepamatuje, kdy se ho jeho přítel dotkl, protože chtěl a ne protože to považoval za jakousipovinnost.

"To mě mrzí." Ale popravdě ho to nemrzí ani trochu. Nemotorně natáhne ruku a pohladí chlapce po jeho pečlivě upravených, lakem slepených vlasech. Kurt sebou škubne, ale pak se poddá emocím, trhaně se rozvzlyká a zároveň se opře do Daveovy ruky. Nutkání cítit lidské teplo je v člověku zakořeněno velmi hluboko, především když je vám mizerně. David se na chvíli zarazí, není zvyklý dávat svoje pocity najevo a i při emočních výstupech jiných lidí si není jistý, co dělat. Vytuší ovšem možnost vše urovnat. Slzy neproléváte přeci jen tak před někým, ne? Přisunune si židli blíž ke Kurtovi, na školním linu to nepříjemně zaskřípe, a váhavě ho obejme. Drobnější mladík se o nějopře a David ho nejistě poplácává po zádech. Kurt fňukne, popotáhne a hlavu si položí na Davidovo široké rameno. Nosem se přitom otře o jeho krk. David má co dělat, aby v sobě zadusil hrdlem se deroucí povzdech. Neví, co s rukama, tak svou nejistotu schová za několik dalších poplácání.

"No tak Kurte, to se spraví. Bude to dobrý," a další podobné nepříliš utěšující fráze mu splývají z úst. Přisune se ještě blíž a položí si bradu na vršek těch hedvábných vlasů. Cítí omamnou a přitom nevtíravou vůni - mandarinka nebo nějaké koření? Skořice? Asi. Není odborník přes voňavky, ty,co patří jemu, dostal jako dárek od matky. Sám by do parfumerie nepáchl. Co tedy na tom, že Kurtovy vlasy jsou cítit po šamponu s orientální vůní prvotně určeného ženám? V tenhle moment je to úplně jedno. Důležité je pouze objetí - lehké jako křídla a přeci pevné jako vlákno motýlí kukly, triko promáčené od slz a pocit, že svírá v náručí někoho, na kom mu záleží víc, než by si kdy chtěl přiznat.

Kurtova vůně je úchvatná. Motá se mu z ní hlava. Ani neví jak, nebo proč, ale najednou plačícího chlapce líbá. Tak to má být. Rukou setře slzu tekoucí po hedvábné tváři. Ústa najdou ta druhá. Zatím žádný jazyk, nic takového. Pouze lehké doteky rtů - jednostranná ochutnávka. Cítí, jak se Kurt napne - prosím, neuteč! Mladík to ale zřejmě nemá v úmyslu. Jeho tělo se po chvíli uvolní, lehce otevře ústa, vystrčí špičku jazyka a olízne Davidovy rty. Teď se pro změnu napne David, panikaří. Je to nové, vzrušující a velmi příjemné. Podbřišek ho příjemně lechtá. Nikdo ho takhle ještě nelíbal, to nemůže s žádnou holčičí pusou srovnávat. Kurtovy ruce jej obejmou okolo krku, hladí zátylek porostlý krátkými vlasy. Přejede přes něj nehty. David zaskučí. Jako by dostal elektrický šok do slabin. Okamžitě pootevře rty a vpustí Kurtův jazyk dovnitř. Čert to vem!

Ze začátku se sdráhá přijmout to, co mu menší chlapec nabízí. Za pár okamžiků je jeho nejistota zapomenuta jako pradávná báje. Převaluje Kurtův jazyk na tom svém - líně, jemně. Cítí pověstné motýlky v břiše, i když to přirovnání tak nesnáší, tak ženské. Na přemýšlení ale není čas. Celý vesmír pro něho právě teď tvoří Kurt - jeho jazyk a sladké plné rty.

Po chvíli, kterou ani jeden z nich nedokáže odhadnout - trvalo to pár vteřin nebo minut? - se od sebe odtrhnou. Udýchaně se navzájem sledují a oba čekají, co řekne ten druhý. Mlčí, žádnému se nechce rozpitvávat právě ukončený polibek.

"Omlouvám se," zašeptá Kurt nakonec. Je v rozpacích, nemá tušení, co se právě stalo, proč to udělal. Mám přítele! zní mu v hlavě.

David si ho nepatrý okamžik prohlíží, hledá v jeho tváři vysvětlení. Nenechází nic. Sám nechápe, co se přesně stalo. Co to do mě vjelo? Musí ale uznat, že Kurt líbat umí, žádné uslintané rozesmáté dívčí olizování, které sdílel se svými přítelkyněmi, přesně ta správná porce jazyka a slin. Ještě teď se chvěje vzrušením a je polotvrdý, a to prosím jen z pouhé jediné pusy. Pozoruje Kurta, který na oplátku sleduje jej. Vypadá vyděšeně, rozšířené zorničky, nepatrně zrychlené dýchání, vlasy lehce rozvrkočené.

Využij šance. Teď nebo nikdy! David se nakloní a přitiskne své rty na Kurtovy, ruce mu zaplete do vlasů. Kurt se k jeho překvapení nebrání, ani se o to nesnaží. Jejich třetí polibek je naprosto jiný, než první či druhý. První byl agresivní, vyprovokovaný a hlavně neopětovaný, neměl se odehrát takovým způsobem. Druhý, ukončený jen před momentem, byl tápavý, zkoušející a hledající. Třetí je odvážnější, intimnější a sladší než předchozí, zapojují se i zuby, lehká chňapání, která nemají ublížit, jen nabudit k dalším činnostem.

P.S. Omlouvám se, ale blog mi to nechce zveřejnit celé, takže povídka bude rozdělena do dvou částí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Justinka Justinka | Web | 20. září 2011 v 9:59 | Reagovat

Ani nedýchám! Ani nevíš, jak jsem na něco podobného myslela. Nemůžu si pomoc, ale Blaine je takový... slizce divný :-x, nemám pro něj to správné nadšení...
Jdu hned číst dál! ;-)

2 dorea dorea | E-mail | Web | 20. září 2011 v 12:53 | Reagovat

[1]: Justinka: děkuji, já mám Blainea ráda, i když je to takovej roztomilej magor, co neví, co má dělat :)

3 Cambera Cambera | 11. listopadu 2011 v 15:49 | Reagovat

Tak jsem se konečně odhodlala to přečíst, já totiž mám Blaina moc ráda a tak mi Karofski prostě nesedí... no ale opravdu mile mne to překvapilo .... je to, jestli to můžu říct, takové roztomilé a sladké :D ... no jdu dočíst druhou část, ale vážně dobré ...

4 dorea dorea | E-mail | Web | 11. listopadu 2011 v 21:28 | Reagovat

[3]: Cambera: ono to tak mělo přesně vyznít ;) a jsem ráda že to tak cítíš :)děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama