Kapitola 3.

2. října 2011 v 21:21 |  Tenkrát v Limě by MotherGoddamn přeložila Lucille
Třetí kapitola povídky od MotherGoddamn v překladu od Lucille.
Užij te si jí! A při čtení raději nic nepijte.
Komentáře!!!


"Kámo? Probuď se, vole," zněl nad Blainem hlas a on se zamrkáním pomalu otevřel oči.

"Co…?" ptal se zmateně, v ústech měl sucho. "Já ne…"

"To se ti jenom něco zdálo," mluvil na něj Finn přehnaně klidným hlasem. Ruku mu opatrně vsunul pod záda. "Na cokoliv jsi myslel, to nebylo doopravdy, to jsi jenom omdlel. Asi kvůli tý kulce. Co tě zasáhla."

"Pane Bože!" začal křičet Blaine. Všimnul si krve na svém rameni, když se zvedal, aby si sednul. "Co se stalo?"

"Našel jsem ji!" přiřítil se odněkud Wes a sednul si na zem vedle Finna. "Příruční lékárničku!" Podával mu jí.

"Skvělý," vzal si jí Finn od Wese. Otevřel ji a vyndal nějakou gázu a lahvičku s prášky. "Dobře. A teď, jaké rameno to je, Blaine?"

"Hádej!"

"Ježíš, nemusíš mi hned odsekávat. Jenom se ti tu snažím pomoct." Finn začal otáčet s víčkem od lahvičky. "Nejde… mi… to… otevřít."

Wes si povzdychnul, vzal si jí od něj a otevřel jí. "Má to dětskej uzávěr."

"Jak můžou po dítěti chtít, aby tohle otevřelo? To by mě teda zajímalo. Dobře, budeš chtít nějakou vodu? Na zapití?"
Blaine se ocitnul v pekle. Tohle musí být peklo.

"Proč mi dáváš aspirin na střelné zranění? Kdo ti dával kurz první pomoci? Scrubs?" podíval se zpátky na své rameno a zamrkal při pohledu na tu spoustu krve, co obarvovala jeho bílé tričko. "Proboha. Proboha."

"Je v pořádku?" zakřičel Kurt z kuchyně. "Nevidím tam!"

"Jsem v pohodě, Kurte!" odpověděl mu Finn. "Jenom mě to trochu vzalo."

"Ne ty, ty boží hovádko! Blaine! Je Blaine v pořádku?" Blaineovi až srdce zaplesalo, když slyšel starost v Kurtově hlase.

"Blaine?"

"Má se fajn!" odsekl mu Wes. "Ne díky tobě, ty křikloune!"

"Ty jsi ten idiot, co ho střelil!" vrátil mu to Kurt.

"Jsem v pohodě, Kurte. Nejspíš?" otočil se Blaine a zadíval se na lenošku za ním. Tak kulka je tady ve dřevě. Takže mi tím ramenem nejspíš prošla. To je dobře, ne? Alespoň v seriálu Chirurgové z toho vždycky měli radost."

"Dobře, musíme ti sundat tričko," nahnul se k němu Wes začal ho odspodu rolovat. "No tak, spolupracuj trochu."

"Opatrně! Au! Brzdi trochu, doktore Housi," škubnul sebou Blaine, když přetahoval tričko přes jeho bolavé rameno.

"Pořád nemůžu uvěřit, že jsi mě střelil!"

"Byla to nehoda, Blaine," řekl Wes a odhodil krvavé tričko za hlavu. "Nehoda, kterou zavinil ten tvůj šílenej… to je ono?" zíral Wes na Blaineovo, teď už nahé, rameno. "Vždyť to nic není!"

"Přestaň do toho šťouchat!"

"Jako vážně, bez urážky, vole, ale z toho povyku, co jsi kolem toho nadělal, jsem čekal něco víc," ohrnoval nos Finn, když si to pořádně prohlédnul. "Je to jenom pěknej flák kůže odervanej ze shora. Nic velkýho."

"Nic ve…? To není odřený koleno!"

"Myslím, že budeš potřebovat pár stehů," prohlásil Wes. "Nechám to na tobě, Finne."

"Na mě? Já neumím šít! Vždycky mi šila maminka! Udělej to sám!"

"Jak asi mám šít a zároveň držet zbraň? Nejsem Martha Stewartová."

"Kurt! Kurt umí šít. A i plete."

"Cože?" vypísknul Kurt. "Rozhodně nesešívám lidi!"

"Nemám v plánu ho od té trouby odvázat," zavrtěl Wes hlavou. "Vždyť je duševně narušenej! A vybral jsem tebe, abys mu pomohl. Tak pomáhej. Tady máš spoustu materiálu na šití. A jehlu."

"Wesi! Ne! Prosím! Nenech ho přiblížit se ke mně s jehlou! Ať to udělá Kurt! Ať to udělá kdokoliv. Třeba přitáhni z lesa jezevce, je mi to jedno. Ale hlavně ne jeho." Blaine zíral na Wese s rozšířenýma, prosebnýma očima. "Dlužíš mi to!"

Wes nad tím chvíli uvažoval a zkoumavě přitom prohlížel jeho tvář. "Dobře, dobře." Vytáhl odněkud další provaz a začal ho uvazovat kolem Blaineova levého zápěstí. Zbylý provaz obtočil a pevně zauzloval kolem Finnovy pravé ruky. "To jenom kdyby ho napadla nějaká blbost."

xXx

"Tohle je šílenost. Tady nejsme ve filmu. Nemůžu do něj prostě jen tak…" Kurt naznačil pohybem zapíchnutí jehly. "Co když se mu do toho dostane infekce? A on dostane horečku a umře. Anebo hůř. Zůstane mu tam jizva?"

"Díky, hned se cítím lépe. Skvělý přístup k pacientům, ty felčare."

"Jenom vyzdvihuju to, že potřebuješ opravdového doktora! Ne mě! Měli bychom jet do nemocnice!"

"Jít do nemocnice znamená otázky. Otázky znamenají policii," pokrčil rameny Wes. "A myslím, že všichni víme, jak to pokračuje dál." Otočil se na Kurta. "V kuchyni, třetí šuplík. Jsou tam schované nějaké lahve s vodkou. Dojdi pro ně.
Potřebujeme vyčistit ránu."

"To jako vážně funguje? Myslel jsem, že to dělají jenom ve filmech s Brucem Willisem, někde mezi explozemi?" Ostatní na Kurta jenom oněměle zírali a tak si jenom povzdechnul. "Dobře. Fajn. Stejně potřebuju sterilizovat i tu jehlu."

"Konvice je hned vedle dřezu." Wes pozvednul pistoli. "Uděláš sebemenší pohyb ke dveřím a já tvýmu bráchovi vypálím stejnej cejch, jako tady Blaineovi."

Kurt na to zakroutil očima. Tenhle chlap musel zdramatizovat úplně všechno. S tím vším jeho odsekáváním a střílením do lidí, Kurt vážně nechápal, co na něm Blaine vidí. Raději tedy vytáhl lahve z kredence a zapnul konvici. Pak našel hrnek, ulil do něj trochu vodky z lahve a ponořil do ní jehlu. Takhle si dnešní večer vážně nepředstavoval. V jeho fantazii se určitě objevovalo více líbání a celkově tělesného kontaktu. Na improvizovaný chirurgický zákrok rozhodně ani nepomyslel.

Když byla jehla čistá a desinfikovaná, nebo spíše, když došel k rozhodnutí, že sterilnější už nebude, tak se vrátil zpátky k té trojici do vedlejšího pokoje. Otevřel lahev vodky a povzdechnul si, když mu jí Blaine vyrval z ruky.

"Na kuráž," vysvětloval, než jí do sebe začal otáčet. "To je hnus," zašklebil se. "Tak dobře, ještě trochu. Fujtajbl. Ještě jeden lok pro štěstí. To je nechutný! Tak naposledy…"

"Vrať Kurtovi tu zatracenou lahev, Blaine!"

Blaine propálil Wese pohledem a předal tu vodku Kurtovi, jejich prsty se o sebe lehce otřely.

Dobře. Tak byl bez trička. A co? Koho to zajímá? Koho zajímá, že jeho hrudník je prostě bezchybný a Bože, ty jeho vyrýsované břišní svaly tvořící sexy linii táhnoucí se dolů k podbřišku, jako kdyby je ukradnul od Barbie Kena. Anebo od Pink. Koho to zajímalo? Kurta rozhodně ne.

"Nechceš se tu přestat rozplývat, brácha?" dloubnul do něj Finn a mrknul na něj. "Teď není vhodná chvíle na stockholmský syndrom."

"To je helsinský, ty pitomče," zamumlal Kurt a nalil trochu alkoholu Blaineovi na rameno. "Promiň, promiň," řekl, když Blaine zasyčel bolestí a odstrčil ho zpátky.

"Ty malej…" zaseknul se Blaine se slyšitelným povzdechem v půlce věty. Zadíval se na svojí ruku, co se mu zaťala v pěst, a zakroutil hlavou, uvolňujíce sevření svých prstů. "Chtěl jsem vlastně říct… popravdě, Finn má pravdu." Kouknul na něj s úsměvem od ucha k uchu. "Je to stockholmský. Co to máš pořád s tím Brucem Willisem?"

"Finn má pravdu - je spojení slov, jejichž význam se v jedné větě navzájem vylučuje, Blaine." S těmito slovy podal svému bratrovi lahev s vodkou a začal navlékat nit. Ruce se mu trošku třásly, když se s ní přibližoval k Blaineově kůži. To nemohl udělat. Prostě nemohl!

"Nevybíjej si to na mně. Já jsem nás do toho nedostal."

"A já snad ano?" odseknul Finnovi Kurt a zadíval se na něj. "Přimotal jsem se snad já k bankovní loupeži, nebo co?"

"Ne, ale tys toho chlapa znal. Odkud? Hmm?" zachechtal se ďábelsky Finn, když viděl, jak Kurt najednou zaváhal. "Jak je možné, že ho znáš, Kurte?"

"Seznámili jsme se online," vyrazil ze sebe Blaine. "Na seznamce, víš?"

"Máš něco s okem?" zeptal se Finn. "Nějak se ti třepotá víčko."

"To je… jenom tik. Když jsem unavenej. Nebo když mě někdo postřelí."

Kurt se otočil na Wese, který vypadal skoro stejně zmateně, jako byl i on sám. "Jo, jasně, online," dodal rozvážně.
Dobře, a proč na něj teď mrkal i Wes? Co přesně mu o něm Blaine navykládal?

"Cože? Víš jak je to nebezpečný, Kurte?" kulil na něj oči Finn. "Anebo možná koukám, že víš. Ale to neznamená, že to je dobře! Na co jsi proboha myslel? Čím jsi to přemýšlel?"

"Aspoň jsem vůbec nad něčím přemýšlel, Finne!" vypálil na něj Kurt.

"Víš ty co?" povzdechnul si Finn. "Nechápu, jak můžeme pocházet z jednoho lůna."

"Vždyť taky nepocházíme!"

"Fajn, nemůžu uvěřit, že ty nic takového nemáš!"

"Au!" vykřiknul Blaine. "Nepíchej do mě, když jseš naštvanej."

"Promiň, promiň!" šklebil se Kurt, když se mu snažil spojit kousky kůže dohromady. "Promiň. Je mi z toho zle. Promiň."

"Podej mi tu láhev! Podej mi tu láhev!" vyrval jí Blaine z Finnových rukou a znovu z ní začal nasávat vodku. "Pane Bože, to nepomáhá ani v nejmenším."

"Fůj, fuj, to je tak nechutný!" křičel Finn rozrušeně, když se naklonil nad jeho rameno, aby lépe viděl.

"Mohli byste sebou oba přestat kroutit?" brblal Kurt a kousal se do koutku rtů, jak se snažil soustředit. "Je to už tak dost složitý, i bez toho, že se vy dva vrtíte jak ocas od nadrženýho psa."

Nechutný. Hrozný. Proboha, vždyť měl krev zateklou pod nehty! Ve westernech to nikdy nevypadalo takhle. Nikdy tam nebyl záběr na Grace Kellyovou snažící se nezvracet, zatímco Garry Cooper jí v křečovitém sevření drtil koleno a vykřikoval všechny nadávky, co za svůj život stačil pochytit. Bylo to rozhodně všechno, jenom ne romantické či sexy.

"Už to skoro mám," řekl Kurt a zadíval se Blaineovi zpříma do očí. "Už jenom pár stehů, jo?" Blaine polknul a lehce přikývnul, volnou ruku položil Kurtovi na bok, prsty mu zabořil do kůže a palcem se otíral o jeho pas.

Dobře. Možná to přece jenom bylo trochu sexy.

"Tak," prohlásil Kurt a s úsměvem si prohlížel svůj výtvor. Byl na sebe docela pyšný. Dokonce mu bylo až líto, když své dílo zakrýval svrchu gázou. "A je to hotovo."

"Výborně," vzal Wes Kurta za zápěstí. "Přivážu tě k Blaineovi. Ať vás mám všechny u sebe."

"Ne, nedělej…" nesouhlasil Kurt, ale Wes už začal s omotáváním provazu kolem jejich rukou, aby je svázal dohromady. Kurt svraštil obličej bolestí nad těsností toho úvazu a snažil se neupadnout na Blaineovo, teď už znovu oblečené, rameno.

Wes vstal a zadíval se na ty tři, ukazováčkem si poklepával o spodní ret. "Skvělý, to by šlo."

"Blaine se rozhlédnul ze strany na stranu. "Počkat, já nechci být veprostřed."

"Uklidni se. Tohle není Lidská Stonožka." Sklonil se ke Kurtovi a vzal ho za loket. Vytáhnul ho nahoru, takže se museli připojit i zbylí dva. "Dobře, zpátky do kuchyně."

"Ne! Nemůžeš mě znova přivázat k troubě!" protestoval Kurt zatímco Wes vedl všechny tři přes pokoj. "Tohle je šílený. Přiznej si to. To je nějakej tvůj fetiš?"

"Nemůžu vás tu nechat pobíhat kolem, jako nějaký Japonce při prohlídkách památek, když se budu chtít vyspat." Vysvětloval Wes, zatímco přivazoval Kurtovu volnou ruku ke klice od dveří. "Je to hrozně vyčerpávající, pořád na vás dávat pozor." Když se ujistil, že jsou uzly pevně utažené, tak sepjal ruce a zakřenil se. "Páni, vypadáte jak Pinokio, Frodo a Hagrid na pánské jízdě."

"A co teď?" přešlapoval nejistě Blaine, jak se rozhodoval, jestli bude raději stát, nebo sedět. Kurt s Finnem povlávali na koncích provazu společně s ním, než se nakonec usnesl na poloze ve stoje. "Jaký úžasný plán se ti zrodil v hlavě tentokrát?"

Wes si založil ruce v bok a hlasitě vzdechnul. "Co se opít?"

xXx

"Dobrá," řekl Finn. "Tohle je čtvrtý ibble dibble s žádným ibblem dibblem vyzývající druhého ibble dibble se sedmy dibbly ibbly."

"Víš ty co? Tohle je ta nejlepší hra na celém světě!" řekl opile Kurt a opřel svou hlavu p Blaineovo rameno. "Jejda, do háje, promiň, promiň. Pořád na to zapomínám!"

Blaine se trochu zašklebil bolestí a pokusil se usmát. Už si nebyl jistý, jestli pořádně dokáže ovládat svojí mimiku. "Já si to nemyslím. Ta hra je naprd."

"To říkáš jenom proto, že Finn vyhrává," odvětil na to suše Wes. "On je jak učený idiot, co se týče alkoholových her."

"Sklapni! Jsem úžasnej. Úplně nejlepší. Že jo, Kurte? Kurte, to bylo na tebe. Ty jsi druhý ibble dibble. Zase jsi to prošvihnul. Zdibbluj ibbbluj ho, Wesi."

"Tahle hra nedává žádný smysl," stěžoval si Blaine. "Žádný."

"Hej! Děláme, co můžeme, když nemáme korek a inkoust. Myslím, že nám to docela jde." Opověděl na to Wes a přimáčknul hrdlo lahve ke Kurtovým rtům. Ten se trochu naklonil a dovolil tak tekutině stékat přímo do jeho pootevřených úst. Přesto část unikla vedle a odkapávala ze spodního rtu dále na bradu a tvář. Blaine si nikdy v životě nepřál víc, být kapkou pálenky.

"Vole, mohl bys, zase, dát pryč mojí ruku ze svýho rozkroku?" zeptal se naléhavě Finn. "To kvůli… to tření mi nedělá dobře."

"Džentlmeni, s lítostí musím oznámit…" Otočil Wes poslední lahev dnem vzhůru, "že to byla poslední kapka."

"Ne!" vykřiknul Kurt. "Zrovna jsem chytal druhý dech."

"To teda nechytal," hádal se Finn. "Jsi ostuda celého ibblu dibblu." Jeho oči se najednou rozšířily. "Krabicový víno!" křičel a radostně mával pěstmi. "Krabicový víno!"

"Jsme svázáni, Finne! Svázáni!" zasyčel Blaine a vrátil mu ruku zpátky do klína. "Kolikrát ještě…?"

"Ne, chlapi, vážně. Opravdu mám víno v kufru od auta. Bylo původně na party u Rachel minulý týden, ale ani jsem ho z toho kufru nevytáhnul. Můžeme pít dál!"

"Ty… ty jsi ten nejlepší brácha na celým, celičkým světě. Už jsem ti to někdy řekl?" prohlásil Kurt chvějícími se rty.

"Miluju tě!"

"Ale, chlape!" zasmál se na něj Finn zpátky. "Já tě taky miluju!"

"Hej, přestaňte se objímat, jsem veprostřed, nezapomeňte na to!" protestoval Blaine. "I když, i když… není to zas tak špatný. Pokračujte. Nenechte se rušit."

"Nech toho, ty zvrhlíku!" odtáhnul se s povzdechem Kurt. "Wesi? Wesi? Ty pláčeš?"

"Jsem ten nejhorší kriminálník na světě," vylezlo z něj spolu se směsicí vzlyků a škytání. "Jako, doopravdy."

"No tak. Neber si to tak," řekl Blaine. "Nemohl bych si vybrat lepšího partnera. Namouduši."

"Rozhlídni se kolem sebe, Blaine! Mám tu tři opilý rukojmí přivázaný ke kuchyňským spotřebičům. Tebe jsem omylem postřelil. Tohle je fraška! Přesně takhle by dopadl i Mr. Bean, kdyby se pokoušel o ozbrojenou loupež."

"Hej," utěšoval ho Kurt něžným hlasem a soucitně mu poklepával na koleno. "Vedeš si skvěle. Jestli můžu mluvit za sebe, já jsem obzvláště vystrašený."

"Vážně?" popotáhnul Wes. "A neříkáš to jen tak?"

"Doopravdy. Vypořádal ses výborně, se vším tím stresem," ujišťoval ho Blaine. "Jsme tím všichni naprosto ohromený. Že je to tak, kluci?"

"Naprosto. Připusť si to, vole."

"Proč neskočíš do auta pro to víno, abychom si mohli připít na to, jak strach nahánějící jsi? Co ty na to?"

Wes se rozzářeně usmál. "Jo! To by šlo, Blaine! Dobře." Vyskočil na nohy a dost nekoordinovanými pohyby se snažil najít klíče od Finnova auta. "Budu hnedka zpátky!"

"Ten chlap se mi líbí," oznámil Finn, hned jak Wes odešel. "Takovej milej sympaťák."

"Je to rozkoš, být v jeho blízkosti," přikývnul Kurt. "Rozkoš!"

Blaine sledoval Kurta koutkem oka. Jeho sladce ztřeštěný výraz ve tváři, když se se zhoupnutím opřel zpátky o něj a vydechnul tak, že to bylo sotva slyšet. Bože, jak moc po něm toužil. Blaine se kousnul do rtu a povzdechnul si. Proč musel být zrovna teď přivázaný k tomu největšímu kazišukovi pod sluncem?

A pak tu byl ještě Colin, samozřejmě.

Dveře se s vrzáním otevřely a Wes vešel dovnitř. V jedné ruce nesl víno a v druhé dřímal Finnovu sklenici, pevně přitisknutou ke svému hrudníku.

"Moje drobáčky!" vykřiknul Finn.

"Pane Bože, nechtěj, aby o tom znova začal," řekl rychle Blaine, když se Wes usazoval zpátky před mini. "Jsi v pořádku?"
Wes se zadíval do ztracena. Wes vypadal, jako by ho něco rozrušilo. Přinejmenším působil dost naštvaným dojmem.

"Jsem v pohodě, partnere," odseknul Wes. Odšrouboval víčko od krabice a dal jí kolovat, ale nepřestával přitom sledovat tu sklenici, co si postavil před sebe. "Neměl bych snad být?"

Blaine se zarazil a snažil se i přes svou opilost soustředit. Něco bylo špatně. Počkat, vážně bylo? Blaineovi se pořád nedařilo to zaměřit. Ne s Kurtovou hlavou, co se o něj opírala, ne s vůní jeho ovocného šamponu, co se mu linula pod nos, ne s jeho tváří opřenou o jeho kůži, a už vůbec ne s tím množstvím vodky, co mu právě kolovalo v krvi. Ne, vůbec nic nebylo špatně. Všechno bylo v nejlepším pořádku.

Blaine se usmál. "Třetí ibble dibble se čtyřmi dibbly ibbly vyzívá čtvrtého ibbla dibbla bez dibblů ibblů."

xXx

Kurt sebou zavrtěl, a hned zanaříkal nad tou bolestí, co mu prostřelila hlavou. V puse měl jako v polepšovně a něčí hlava mu ležela na břiše a tlačila tak na jeho plný močový měchýř. Otevřel tedy oči a zadíval se dolů, aby zjistil, že ta hlava patří Blaineovi.

"Oh, Bože. Měl Blainea schouleného v klíně. To bylo naprosto úžasný. A mučivý zároveň. Chce se mi tak čůrat!

"Ahoj," zašeptal Blaine, probuzený Kurtovým pohybem. "Jak se vede?"

"Popravdě?" řekl Kurt, s tělem celým rozbolavělým od spánku v nepříliš pohodlné pozici. "Už mi bylo líp. Chci říct, odpoledne jsem začínal na rande a teď jsem se probudil na kuchyňské podlaze, přivázaný k polonahému, zakrvavenému bankovnímu lupiči. Je to jako přesunout se ze Sexu ve městě rovnou do Hostelu."

"Takhle jsem to nechtěl, aby se to stalo." Podíval se na něj Blaine a polehounku se začal zvedat, aby se na Kurta mohl otočit. "Kurte? Kurte, musím ti něco říct."

Kurt si olíznul rty a přikývnul. Musel být Blaine tak blízko? Tak hmatatelný. Tak sexy. Jak mohl být někdo tak neskutečně přitažlivý? "Dobře."

"Já… já… moment?" podíval se Blaine překvapeně, na své nečekaně volné levé zápěstí. "Co to…?"

"Blaine? Co se děje?"

"Ne!" rozhlédnul se Blaine po pokoji. "Ne!"

"Ne?"

"Jsou pryč!" vyskočil na nohy a vytáhnul Kurta sebou. "Jsou pryč!"

"Kdo? Co? Přestaň s tím poskakováním nahoru a dolů. Vážně potřebuju na záchod!"

"Wes! Peníze!" otočil se na Kurta s vytřeštěnýma očima. "Finn! Jsou pryč, Kurte! Wes si je vzal!"


pozn. překladatelky:
Určitě na to čekáte, že? Takže - ibble dibble - je v zahraničí docela populární opíjecí hra. Osoby, co se jí účastní, se očíslují, a říkají si ibble dibble. K jejímu hraní rovněž potřebujete korkový špunt, jehož konec buď opálíte zapalovačem, nebo namáčíte v inkoustu, aby dělal černé skvrny. Černý kolečkům, obtisknutým nejčastěji na obličej (záleží jenom na vás, jak si hru upgradnete ;)), se říká dibble ibble. Pravidla jsou následovná. Člověk, co má slovo, se vždycky nejdříve ohlásí, tzn. první ibble dibble s žádným dibblem ibblem, a potom "vyzívá" dalšího hráče: vyzívám třetího ibbla dibbla s čtyřmi dibbly ibbly. Ten musí zareagovat správně, a pokud udělá chybu, tak mu přibude další skvrna od korku a samozřejmě se napije. Jak tahle hra končí, asi nemusím dále rozvádět. :D
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Natalia Natalia | 3. října 2011 v 6:56 | Reagovat

Tak tuhle kapitolu jsem si musela přečíst hned co jsem ji viděla, sice nestíhám autobus, ale stálo to za to :D Ten dětskej uzávěr mi připomněl, jak jsem se nedávno snažila dobít sirup proti kašli (musela přijít mamka a vysvětlit mi to :-P ) :D A ibble dibble určitě někde vyzkouším, zní to jako pořádná prča ;-) Už se těším na další kapitolu! :-)

2 Justinka Justinka | Web | 3. října 2011 v 11:52 | Reagovat

Na tohle by měl být zbrojní pas! Nevadí vám, že jsem asi spálila oběd, protože jsem to musela dočíst?
Já mám opačné zkušenosti.Pokud si s něčím nevíte rady, dejte to dětem, ty se do toho dostanou. :-P Ibble dobble je určitě děsná prča, ale nechtěla bych se potom ráno probudit! :-!  :-D
Nemohu se dočkat, zda se Kurt a Blaine vrhnou do pronásledování nebo si raději vyříkají své záležitosti. ;-)

3 Lucille Lucille | 3. října 2011 v 18:48 | Reagovat

[1]:[2]: s dětskejma uzávěrama mám ten samej problém. Ale pamatuju se, když jsem byla malá, tak mi to šlo, máma mi to vždycky dávala na otevření :D

Ibble dibble je jenom na vlastní nebezpečí! :D Za účelem vymyšlení českého jména pro překlad...ehm, jsem se rozhodla otestovat hru na vlastní kůži... vzhledem k tomu, že název je stále anglický, tak z toho můžete vyvodit, jak to asi dopadlo... :-P  :-D Ale pokud by někoho něco podobně nablblého a jazykolamného napadlo, sem s tím!! :-)

4 dorea dorea | E-mail | Web | 3. října 2011 v 22:56 | Reagovat

no dětské pojistky, tak na to jsem dodnes nepřišla :D ještěže mám po ruce lidi, co to otevřít dokážou :o
Ibble dibble no to byhc byla na mol asi tak po pěti minutách, já jsem na tyhle hry strašný pako :D díky moc! já se u toho vždycky báječně odreaguju! :)

5 Karin Karin | 1. prosince 2016 v 23:31 | Reagovat

Čím dál bláznivější ale bavím se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama