Kapitola 4.

27. října 2011 v 19:32 |  Tenkrát v Limě by MotherGoddamn přeložila Lucille
Další přeložená kapitola povídky od MotherGoddamn od Lucille.
Věřte, že komentáře potěší a motivují!




"Žvýkej rychleji!" dirigoval Kurt. "Co to tam děláš? Vychutnáváš si to?"
Blaine vyplivnul kus tkaniny z úst a zdvihnul hlavu ke Kurtovi. "Přísahám, že jestli mě ještě jednou praštíš do hlavy, tak…"

"Tak co? Uneseš mi nějakého dalšího příbuzného?" významně si povzdychnul Kurt. "Tak už dělej! Touhle dobou už můžou být někde v Mexiku."

"Šťastlivci," mumlal si Blaine pro sebe. "Nechceš si to zkusit sám, ty Houdini? Bych chtěl vidět, ty tvoje titěrný zoubky, jak kousají tohle."

"Není nutný hned si to brát osobně."

"Brát si to osobně? Celou dobu mě tu nazýváš Gary Colemanem s trvalou!"

"Jsem rozrušený. Mám na to právo. Ale ty? Jaká je tvoje omluva?"

Blaine si pro sebe zaklel a vrátil se zpátky ke své práci na provazu. Dobře. Tohle podělal. Chápal, že je Kurt naštvanej. Ale bylo mlácení kuchyňkou špachtlí po hlavě opravdu nutný?

A na co k sakru Wes myslel? Zmizet takhle s Finnem? A s penězi? Bože, ty peníze. Bez nich byla celá takhle šlamastyka k ničemu.

Provaz konečně začínal povolovat a Blaine se zahryznul svými zuby ještě silněji, přičemž se snažil ignorovat přítomnost Kurtova jedinečného zápěstí, o které si právě opíral svůj nos. Snažil se ignorovat to, že se Kurtův rozkrok nacházel přímo před jeho očima. Sakra, Blaine. Jak mohl myslet na sex v situaci, jako je tahle? Nutně potřebovat oddělit Kurta z jeho fantazií, od toho, co ho právě mlátil zástěrou po hlavě.

"Pospěš si, ty padouchu. Chce se mi hrozně moc čůrat!"

Jo, to by mohlo pomoct.

Když se konečně provaz uvolnil natolik, aby sklouznul Kurtovi z ruky a osvobodil ho od rukojeti trouby, tak mohl Blainea konečně praštit s oběma najednou.

"Nemáš…" Plesk. "… za co." Plesk. Blaine se rychle zvednul a uskočil, když viděl další nápřah. Bleskově chytil Kurta za zápěstí a snažil se zabránit dalším ranám. "Uklidni se, jasný! To, že mě budeš mlátit, ničemu nepomůže."

"Ale je to tak skvělej pocit!" odseknul mu Kurt. "A teď mě pust!"

"Ne, řekl Blaine a přitáhnul si ho blíž. "Ne, dokud mi neslíbíš, že se uklidníš."

Kurt našpulil rty a naštvaně koukal na Blainea. "Fajn," zasyčel na něj. "Kde tady v téhle plesnivé chatrči máte záchod?"

Blaine pokývnul hlavou směrem k protějšímu rohu místností. Kurt si stačil ještě jednou opovržlivě odfrknout a už si to rychle mašíroval naznačeným směrem. Při zvuku prásknutí dveří si Blaine zoufale schoval hlavu do dlaní.

Dobře, dobře. Tohle byl nehorázný průšvih. Co s tím měl teď sakra dělat? Jak z toho bezpečně dostanou Finna? A co když se jim to nepovede? Jestli se něco stane jeho bratrovi, tak ho bude Kurt nenávidět. A Blaine opravdu nechtěl, aby ho Kurt nenáviděl. Protože Kurtovi to slušelo, když se smál. Byl přímo rozkošnej A sexy. Sakra, soustřeď se, Blaine!

"Honem, najdi svoje klíčky." Kurt prakticky vyletěl ze záchodu. "Musíme jet za nimi. Hned."

"Cože? S mým množstvím alkoholu v krvi za volant nemůžu. A jet jako kam? Asi nám po cestě zrovna netrousili drobečky chleba."

"Tak to je skvělé! Na mě zbyl ten zodpovědný bankovní lupič." Kurt se zarazil, když vycházel ze dveří, ruku si držíce před pusou. "Počkat! Wes taky pil! Co když měli bouračku? Blaine! Co když se jim něco stalo?"

Blainea až zamrazilo, když viděl ten strach, čitelný z Kurtovy tváře. "Je to v pořádku! Kurte, no tak. Wes přestal pít dlouho před námi. Pamatuješ?"

"Já nevím. Vybavuju si, jak se Finn snažil udělat si z tvé ruky švihadlo. A potom už moc ne." Kurt se kousl do rtu a nepřítomně zíral někam za Blaineovo rameno. "Je to celé moje chyba. Dobře, spíše tvoje. Ale moje taky. Co když mu ublíží?"

"Wes by mouše neublížil! Au!" škubnul sebou Blaine, když ho Kurt šťouchnul prstem do jeho rány. "Dobře, dobře, ale to, že mě střelil, byla jenom nešťastná souhra okolností."

"Bezvadný! Hned se cítím mnohem klidněji, když vím, že mého bratra unesl někdo, kdo střílí po lidech jen tak nešťastnou náhodou!"

"Vyšilováním tady ničemu nepomůžeš, jasný." Sepnul Blaine ruce k sobě a bradu si opřel o konečky prstů. "Musíme se zamyslet. Jasně. Wes se vrátil s tou zavařovačkou plnou drobných a byl… choval se jinak. Odměřeněji. Jako kdyby byl naštvaný, nebo tak něco? Počkat." Vrátil se Blaine zpátky k místu, kde byli přivázaní. "Ta sklenice. Tak sklenice je pryč."

"Finnova sklenice?" zamračil se Kurt. "Carole se roky snažila donutit ho, aby si je uložil do bezpečnostní schránky v bance."

"Drobný? Proč?" Blaine si zkřížil ruce přes hrudník, protože mu na ranním vzduchu začínalo být chladno.

"Některé z nich jsou hodně staré. Myslím, že jeho táta je sbíral. Měl je celé roky."

"A mají nějakou hodnotu?"

"Vypadám snad jako odborník přes starožitnosti?"

"Bože, nedokážu se vypořádávat s tebou a s kocovinou najednou." Masíroval si Blaine svoje spánky a cítil, jak se ho pomalu zmocňuje migréna. "Řekněme prostě, že mají." Očima hledal po pokoji svojí bundu. Nakonec jí našel přehozenou přes Finnovu lenošku. Rychle se k ní rozeběhnul a začal prohledávat kapsy. Ha! Vytáhl vítězně svůj mobilní telefon.

"Hej! Hej!" Sprásknul Kurt rukama a začal nadšeně poskakovat. "Vyzkoušej svojí GPRS! Mohli bychom ho tak vystopovat?"

"Jasně! Protože nepochybně strávili celou noc jezděním kolem týhle chýše v kruzích."

"Sarkasmus je velmi neatraktivní vlastnost, Blaine."

"Přemýšlel jsem o tom, použít poněkud tradičnější metodu." Začal Blaine hledat v seznamu kontaktů, až narazil na Wesovo jméno a zmáčknul vytáčet.

"Snad si vážně nemyslíš, že doopravdy…" začal hned Kurt, ale Blaine ho se zdviženým ukazováčkem zastavil.

Byl slyšet vyzváněcí tón. Zazvonil poprvé.

Podruhé.

Potřetí.

"Haló?" ozval se opatrným tónem Wes. "Blaine?"

Kurtovi zbledla tvář, když z Blainea vyjel příval nadávek.

"Už jsi s tím skončil?" zeptal se po chvíli Wes.

Blaine zaskřípal zuby. "Ano, Wesi. Na co si to tady kurva hraješ?"

"Já? Já? Na co si tu hraju? Říká ta podlá, podrazácká, kudrnatá krysa osobně? A co ty? A co - ne, Finne, to už je tvůj
třetí koláček. Nemám v úmyslu opouštět tenhle pokoj, abych ti došel pro další!"

"To je on? Je v pořádku?" Blaine zagestikuloval na Kurta se zdviženým palcem. Kurt mu gesto vrátil, za použití jiného prstu.

Dobře. Pořád naštvanej.

"Jo, to je on. Pan zelenej zlobr osobně. Přísahám, že právě vyjedl tři automaty s cukrovinkami."

"Co se to s tebou sakra děje? Ještě včera jsi byl naprosto proti únosům, a teď se z tebe stává druhý Richard Hauptmann?"

"Někdo další z tvých pochybných kontaktů?" ušklíbnul se Wes. "Podívej, myslíš, že jsem vážně chtěl brát toho pitomce s sebou? Prostě se vzbudil a začal hystericky křičet. Neměl jsem na výběr." Blaine trochu přimhouřil oči, jak se pozorně zaposlouchal. Potichu, hodně potichu, byla v pozadí slyšet jemu dobře známá melodie. "A to poslední, co jsem potřeboval, bylo, aby vzbudil tebe a tvého parťáka. Vážně sis myslel, že ti to jen tak projde? Mercuryho deseticenty? Stříbrné Barberovy čtvrťáky? Sakra, vždyť on tam měl i zlatého Saint-Gaudensova dvojitého orla z roku 1933!"

"Promiň, ale tohle mi zní jako bys trpěl nějakou nerdskou odchylkou Tourettova syndromu. Mluvíš o Finnových mincích? S tím nemám nic společného!" začal Blaine a Kurt se přisunul blíže k němu, ucho si opřel o telefon a tváří se otíral o tu Blaineovu. "A, ehm…já… cože jsem to říkal?"

"Ty mince! Mluvil jsi o těch mincích, co ses mi snažil propašovat za zády! Hele, nemám v plánu vláčet s sebou tohohle blbce přes cele státy. Slibuju, že ho pustím. Ale nesnažte se mě najít, Blaine. Pak bych už nemusel být tak milej."
Pak už zněl jenom zavěšovací tón.

"Tak to proběhlo skvěle!" zajel si Kurt zoufale rukama do vlasů, takže mu potom jednotlivé pramínky vlály všemi směry. Blaine potlačil touhu urovnat mu je zpátky. "Co zase? Proč se směješ?"

"Protože vím, kde jsou."
xXx

"Věř mi. Nikdo nezná silnice tak, jako já. Musí tam být!"

"Protože jsi náhodou slyšel Elvisův song? Vážně?" Kurt před něj postavil další hrnek s kávou. "Nemyslíš, že se tu trochu chytáme stébla?"

"Bylo to Love Me Tender, Kurte. Což - opravdu? Další? Už jsi mi jich přinesl aspoň šest do sprchy!"

"A ty jsi je nechtěl vypít!"

"Protože jsem byl ve sprše!" rozhodil Blaine rukama. "Jsem střízlivej, jasný?" Ukázal prstem na mapu. "Podívej, tady. To je U Malého krále. Je to celé ve stylu Elvise a má to venku takovou obrovskou hnusnou ceduli…"

"Co hraje Love Me Tender! Všimnul jsem si toho, když jsem se vracel ze školy! Pane bože, to je tak pouťový. Chudák Finn!"

"Chudák Wes," mudroval Blaine a zakresloval si propiskou cestu. "Nemůže být dál, než dvě hodiny cesty! Ano!"

"Myslím, že bychom měli jít na policii," naznačil opatrně Kurt. "Nemusím zmiňovat tebe! Tvoje jméno tam vůbec nepadne, ale Blaine, nemůžu riskovat, že se něco stane Finnovi."

Blaine se otočil na židli a podíval se na Kurta, který se velmi pečlivě snažil vyhýbat jeho pohledu. "Kurte?" Slibuju ti, že ho dostaneme zpátky. Nedovolím Wesovi, aby mu ublížil. Ale… jestli to chceš opravdu udělat, tak tě nebudu zastavovat.
Tady." Podal mu svůj telefon a srdce mu divoce tlouklo. "Můžeš tam s ním zavolat."

Kurt se dlouze zadíval na telefon ve svých dlaních a nerozhodně se kousal do rtů. "Dvě hodiny?"

"Dvě hodiny a budeš mít svého bráchu zpátky!" řekl Blaine s předstíraným optimismem. "Co tak hrozného by se ještě mohlo stát?"

Kurt se na něj na moment zadíval. Jeho jasně modré oči pátraly po jeho obličeji. Nakonec přikývnul a vtisknul telefon zpátky do Blaineových rukou. "Tak jdeme."

Blaine ho chtěl obejmout. Políbit ho. Uzavřít s ním registrované partnerství. Nakonec to vyřešil zvednutím se ze židle a stisknutím Kurtova ramene.

"Klíče od Wesovy dodávky jsou pryč, takže nejspíš odjel s ní." Se smíchem se natáhnul pro Finnovy klíčky od auta. "Co to vy dva máte za úchylku s přívěskama na klíče? Je tohle ta veverka, Dale z Rychlé roty?"

"To je Chip. A přestaň se chechtat! Dal jsem mu ho já!" s těmito slovy Kurt přešel ke dveřím, otevřel je a než konečně vyšel ven, tak se naposledy s úšklebkem rozhlédl po pokoji. "Na svatební cestu sem Wese neber."

"Co?" zeptal se Blaine, který šel za ním a zrovna si natahoval bundu.

"Nic," zavrtěl Kurt hlavou. "Co tvoje hlava?"

Blaine zamrkal. "Zatím si nikdo nestěžoval."

Kurt se začervenal a raději se koukal po Finnově autě. "Vážně vtipný, Blaine."

"Snažím se co…" zarazil se.

Ale ne.

Pro Boha na nebesích, ne.

"Blaine, co se děje?" zachytil Kurt výraz na jeho tváři a pak sjel pohledem dolů, na pneumatiky. "Ale, ne!"

"Tak nějak jsem se toho obával." Usmál se chabě Blaine a otočil se zpátky na Kurta. "Myslím, že Wes je musel propíchnout, než s Finnem odjeli."

"Ty myslíš?"

"Takže k těm dvěma hodinám… auu!" zakřičel Blaine, když se k němu Kurt přiřítil a začal ho zasypávat ranami všude, kam jenom dosáhnul. "Přestaň! Přestaň, Kurte! Bereš to nějak moc vážně!"

xXx

"Tohle nefunguje," prohlásil rezignovaně Blaine a svěsil svou ruku dolů. "Můj palec prostě dneska nikoho nezajímá."

Kurt, který si celou dobu zamyšleně prohlížel svoje nehty, akorát podrážděně zavrčel. "To protože jsi asi tak strhující, jako filmy Stevea Guttenberga."

"Cože?" otázal se Blaine proklatě hlubokým hlasem. "Co jsi to říkal, Tysone?"

"No tak se na sebe podívej. Tvoje oblečení je celý potrhaný, ve vlasech máš zapletený větvičky a tvář máš špinavější než Ke$ha. To je snad jasný, že se nikdo nepřetrhne, aby ti zastavil."

"A čí to je vina? Kdyby ses mě s tím tvým kostnatým tělíčkem nesnažil…"

"Moje tělo není kostnatý!"

"… nesnažil ubít k smrti, ale ty ne. Ty jsi mě musel povalit na zem, jako Hulk. K sakru, nechápu, jak jsem mohl zapomenout na to, jak neskutečně otravnej dokážeš být!"

"Počkej? Ty jsi naštvaný na mě? Ty?"

"Celou cestu lesem jsi po mně házel žaludy! Samozřejmě, že jsem na tebe naštvanej."

"Říkal jsem ti, že jsem to nebyl já."

"Já jsem tě viděl, Kurte! Viděl jsem tě!"

"To byla veverka." Kurt vyšel ze stínu stromu, pod kterým celou dobu stál. " Šmarjá, jak těžký tohle může být?"

"Tak prosím!" Blaine mu s úklonkou uvolnil cestu. "Nauč mě to, ty Kerouacku."

Kurt se postavil na kraj cesty a zdvihnul svůj palec. "Ah, to je tak složitý. Doufám, že si nic nenatáhnu!" protočil očima při pohledu na Blaineův kyselý výraz. "Běž se někam schovat! Támhle někdo jede." Kurt si položil druhou ruku v bok a zářivě se usmál do dálky.

"Nestůj takhle, Kurte," volal na něj Blaine. "Vypadáš jak…"

"Prosil jsem se tě o radu? Prostě stůj stranou a snaž se… snaž se… nebýt ty."

Staré, ocelově modré SUV se přibližovalo a pomalu začalo přibrzďovat, jak řidič uviděl Kurta.

Kurt rychle sklonil svojí ruku a auto opět zrychlilo a projelo kolem bez zastavení.

"Co to děláš?" křičel Blaine. "Vždyť zastavovalo!"

"Do takové ohyzdnosti bych nenasednul." Odfrknul si Kurt. "A navíc, celé palubní deska byla pokrytá zbytky z McDonalda a zmačkanýma plechovkama od Coly. Bůhví, co bysme tam ještě chytli. Ještě bych vdechnul nějakou tu e. coli."

"Zapomněl jsi snad na to, že se snažíme najít tvého bratra?" Blaine už jen stěží rozdýchával svoje rozčilení. "Jsi takhle pitomej od přírody, nebo jsi na to bral nějaký kurzy?"

"Pitomej? Pitomej?" otočil se Kurt na podpatku a sjel ho pohledem. "Já jsem pitomej?"

"Jo. Jo! Přísahám, jsi jak z tý knížky Růže pro Algernon, ze který ale vytrhnuli celou prostřední část!"

Ta jeho drzost nezná mezí! "To je mi moc líto, Blaine. Omlouvám se, že jsem naprosto zpackal bankovní loupež, někoho jsem omylem unesl a pak do toho ještě zamotal jeho bratra. Vážně mě moc mrzí, že jsem se omylem nechal postřelit, protože můj přítel je naprostý idiot a nedokáže ani pořádně udržet zbraň v ruce. Prosím, odpusť mi, Blaine, že jsi celou noc strávil přivázaný ke kuchyňské troubě a potom, že jsi přišel o řečeného přítele a svou unesenou oběť, protože jsem byl ožralej namol! Ale já jsem tu za toho největšího pitomce."

"Dobrá." Pokrčil Blaine rameny. "Když to řekneš takhle."

"Ovšem." Otočil se Kurt zpátky čelem k silnici a opět vystrčil svůj palec do vzduchu, když uviděl, jak se zdálky přibližuje Toyota. "Tak, a teď koukej, jak se to dělá."

Auto zabrzdilo vedle Kurta a pomalu se mu otevíralo okénko. "Ahoj!" zasmál se Kurt a snažil se působit, co nejméně nebezpečně to jenom šlo. Muž za volantem si sundal své sluneční brýle a s úsměvem pohrávajícím mu na rtech, si ho pečlivě prohlédnul.

"Stopuješ, nebo nabízíš své služby?"

"Prosím?"

"Stopuješ, nebo pracuješ?"

"Ehm, stopu-" Kurt sotva stačil uskočit, jak se auto rychle rozjelo pryč. Zůstal za ním oněměle koukat v oblaku prachu, a s otevřenou pusou. "-ju."

Za sebou uslyšel Blainův upřímný smích a tak ho, dnes již po několikáté, zpražil pohledem. "Asi se půjdu podívat po nějakých dalších žaludech, abys věděl!"

"Snažil jsem se tě upozornit! Nedávej si tu ruku v bok, když stopuješ, Julie Robertsová, a bude to všechno v pořádku."
Kurt přivřel oči a začal počítat do deseti. Ne moc ho dělilo od toho, aby Blaineovi vrazil dalších pár facek. Začínal vidět rudě pokaždé, když Blaine promluvil, když otevřel tu svojí otravnou, neskutečně sexy pusu. Tohle byl nejhorší den v historii od… dobře, od včerejška. Wes chtěl zabít Finna, Kurt by hned na to mohl zavraždit Blainea a jeho vlastní otec by pak mohl zamordovat Kurta. Krvavá lázeň. To by bylo nevyhnutelné.

"Koukni! Jede sem nějaký Ford. Proč na něj nevystrčíš svoje kostnatý kolínko, jako Claudette Colbertová. Jsem si jistej, že to by mohlo zabrat."

"To byla Sarah Jessica Parkerová a moje kolena nejsou kostnatá! Víš co, jdi se vycpat. Popravdě nechápu, jak jsi tohle mohl dělat bez toho, aby tě někdo zavraždil."

"Ty jsi byl víc než rád, ten den, co jsi mi zastavil," provokoval ho dál Blaine. "Přiznej si, že jsi mě svezl kvůli mojí hezký tvářičce."

"Čím lépe někoho znáš, tím více jím opovrhuješ. A překvapuje mě, že si to vůbec pamatuješ." Auto před nimi začalo brzdit.

"Co to má znamenat?"

"Nic, nic. Zapomeň na to." Kurt nasadil úsměv, když auto konečně zastavilo. "Dobrý den," pozdravil Kurt staršího, podsaditého muže za volantem. "Mohl byste mě a mého kamaráda svézt?"

"Možná. Záleží na tom, kam máte namířeno?"

"Znáte U Malého krále?" zeptal se Blaine. "S tím…"

"Příšerným, rukama mávajícím, otřesně zpívajícím panákem? Jasná páka. Vím, kde to je. Jedu kolem. Nalezte dovnitř." Řekl chlápek bodře. Blaine se naklonil a otevřel Kurtovi dveře.

"Až po tobě."

Kurt nasednul dovnitř, naklonil se a přibouchnul Blaineovi dveře před nosem. Blaine se tedy, rozumně, rozhodnul pro sedadlo spolujezdce, takže obešel auto a usednul do něj s hlasitým povzdechem.

"Tristian," představil se Kurt a nabídl svou líbeznou ručku k potřesení. Řidič se na něj podíval se zdviženým obočím.

"Chceš, abych ti jí políbil, princátko?"

Kurt vrátil svou ruku s trhnutím zpátky, překřížil si ruce na hrudníku a prsty si založil pod své paže. "A tohle je Cleatus."

"Tristiane. Cleatusi. Já jsem Martin. Těší mě." Odkašlal si. "Vy dva jste utečenci?"

"Ne!" Skočil mu do řeči Blaine. "Samozřejmě, že ne. V lese se nám rozbilo auto. Máme kamaráda, co je teď v Královi a má pro nás nějaký součástky."

Kurt na něj děkovně pokývnul. Tomu klukovi to myslelo, když bylo potřeba, to se musí nechat.

"Aha, hmm?" vrtěl Martin hlavou. "Takže vy dva cápkové nejste něco jako Aileen Wurnos a její nejlepší kurvička?"

"Ale, ne! To vůbec ne. Nejsme žádní vrahové! Nebo bankovní lupiči, či tak něco." Zasmál se Kurt nervózním, trochu pištivým smíchem a ignoroval Blaineův pobouřený výraz v obličeji. "Prostě, nic takového."

"Tak to sem rád, že to slyším." Poklepal Matrin lehce prsty na svůj osvěžovač vzduchu ve tvaru stromečku. "Páč jináč bych vám musel zatknout!" zasmál se.

"Jakto?" zeptal se Blaine s úsměvem, zatímco obočí se mu svraštilo. "Přece nejste policista, ne?"

"Ale, jo."

No doprdele.

xXx
pozn. překladatelky:
V textu si můžete všimnout několika "nesrovnalostí", pramenících z toho, že autorka je původem z Velké Británie. Takže Blaine opravdu musí obejít auto, aby si sednul na místo spolujezdce, jelikož řidič má volant na pravé straně. Proto také Kurtovi galantně otevírá zadní dveře od vozu a Kurt ho nepouští sednout vedle sebe. Rovněž institut registrovaného partnerství, který je zavedený ve VB stejně jako v ČR, se v Ohiu nevyskytuje. V tomto státě USA zákony zakazují manželství, nebo jakékoli jiné druhy svazků osob stejného pohlaví.
Aileen Wurnos: americká sériová vražedkyně, při své práci prostitutky zabila sedm mužů, o kterých tvrdila, že se jí pokusili znásilnit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Justinka Justinka | Web | 28. října 2011 v 1:29 | Reagovat

Opět jako vždy skvělé! Doufám, že Finn dostane svou sklenici zpět! Jinak by to byla hotová katastrofa! Ale ta to je asi ještě dost času...

2 dorea dorea | E-mail | Web | 28. října 2011 v 1:44 | Reagovat

zvláštní, že se hádají jak manželé po dvaceti letech manželství co? :D stopující Kurt byl k sežrání :D, moc se mi líbí, že MotherGoddamn má opravdu velký rozsah znalostí, když to takhle kostrbatě napíšu, z tumblru jsme pochopila, že má ráda tsraé filmy, což je opravdu vidět a je to perfektní osvěžení a skvělé nerážky
jo a tebe obdivuju, že sis nesrovnalostí v textu všimla, nejsem si jistá, jestli bych na ně přišla osobně :D
díky, moc díky za překlad!

3 Lucille Lucille | 28. října 2011 v 10:34 | Reagovat

[1]:Děkuji :) Ono už se pomalu blížíme ke konci, takže se to všechno pomalu začne rozmotávat...

[2]: Chceš říct, že ty narážky na ty staré filmy chápeš? (teď zrovna nemyslím Pretty Woman) To jsem ráda, protože je neznám, vždycky googluju jak divá, abych si našla "o co tam jde" a říkám si, jestli to tam nechat, nebo ne, jestli to aspoň někdo pochopí... třeba u té Knížky Růže pro Algernon, jsem si přečetla asi tři recenze, o čem to je, než mi došlo, že jsi o tom psala i ty tady na blogu 8-O  :-D
A s nesrovnalostmi v textu, ono jsem to auto s Blainem asi třikrát obíhala a zpochybňovala svojí znalost angličtiny, nebo jsem si říkala, že to už je moc i na MotherGoddamn, aby ho nechala sednout si řidiči na klín :D No chvíli mi trvalo, než mi to secvaklo, jak to je :D
Díky za koment ;)

4 lpdenka lpdenka | 29. října 2011 v 17:18 | Reagovat

tuto poviedku som citala v anglictine, ale som rada ze je aj prelozena, aspon tomu lepsie porozumiem! :)

5 Lucille Lucille | 30. října 2011 v 11:04 | Reagovat

[4]:Díky, jsem ráda, že čteš i když to už znáš z aj ;) Já až při překládání zjistila, kolik vtipů mi uteklo :D

6 Natalia Natalia | 30. října 2011 v 16:29 | Reagovat

Perfektní jako vždycky :-) Akorát na můj vkus moc jmen u kterých nevím o koho jde, takže se nemůžu zasmát, ale za to ty nemůžeš... Těším se na další kapitolu ;-)

7 Lucille Lucille | 30. října 2011 v 18:36 | Reagovat

[6]:Děkuju :) No, můžu-nemůžu, měla bych to přeložit tak, aby tomu rozuměl právě Čech... to se týká i těch reálií, co u nás nejsou moc známé. Některé věci jsem změnila úplně (názvy typicky britských tv pořadů, pohádek pro děti apod.), ale u těch jmen, hlavně z těch starých filmů, jak už psala Dorea, MotherGoddamn má ty filmy ráda a nějakým způsobem je vždycky propašuje do svých povídek. Takže vynechat je v textu úplně, to bych asi docela zamávala s "rukopisem" autora. Ale pokud byste měli zájem to číst, u dalších kapitol to můžu dát do poznámek 8-)

8 im. im. | Web | 13. listopadu 2011 v 10:43 | Reagovat

Můžu se jen zeptat, kdy bude další? Je to naprosto dokonalé :) (a nejde o to, že bych neuměla anglicky, v Anglii jsem se narodila, jen jsem strašně líná XD)

9 dorea dorea | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 17:28 | Reagovat

[8]: im. popravdě já mám další díl od Lucille už poslaný, ale vždycky čekám, abych měla jeden v záloze, jak je na tom Lucille s překládáním to nevím, uvidíme :)

10 Lucille Lucille | 13. listopadu 2011 v 17:58 | Reagovat

[8]:[9]: Lucille se omlouvá, poslední dobou se jí toho seběhlo docela dost, ale s překladem jsem u začala ;) Díky za přízeň.

11 im. im. | Web | 26. listopadu 2011 v 17:06 | Reagovat

[10]: Není zač, už aby to bylo :D

12 Karin Karin | 1. prosince 2016 v 23:45 | Reagovat

Tak to je paráda oni narazí na policajta.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama