Kapitola 5.

10. prosince 2011 v 17:14 |  Tenkrát v Limě by MotherGoddamn přeložila Lucille
Pokračování povídky od MotherGodamn v překladu Lucille.
Kapitola 15+!
Komentáře potěší :)


"… a hlava nikdy nebyla nalezena," vyprávěl Martin, zatímco potřásal svou vlastní. "To nejhorší místo činu, co sem kdy viděl."

Kutr ztěžka polknul a rukama objal své nohy, které měl opřené o sedadlo před ním. "Ale nakonec jste ho chytili?"

"Ale jo. Dycinky všechny pochytám. Je to, jako bych dokázal vycejtit vinu. Něco vám povím, hoši. Pach zločinu je něco, co nejde jen tak smejt."

Kurt doufal, že se Blaine ve sprše pořádně vydrhnul, protože pro Boha!

"Nevadilo by vám, kdybych dal rádio trochu víc nahlas?" zeptal se Blaine, s lehkou panikou v hlase. "Já prostě zbožňuju…" na chvíli se odmlčel, a spolknul cokoli jiného, co se mu dralo na jazyk, "… Genesis."

"To samozřejmě nebylo vůbec nic, ve srovnání se smrtícím Škorpiónem. Už jsem vám o něm vyprávěl?"

"To bylo, jak jste pochytal teroristy v mrakodrapu?" zajímal se Kurt. "Nebo to, jak jste o polední pauze zatknul gang
lupičů?"

Martin na to odseknul. "Ty o tom mluvíš, jako bych vás tu krmil báchorkama. Takže, bylo to někdy na konci devadesátejch let…"

Kurt vypnul hned v okamžiku, kdy začal s vyprávěním dalšího příběhu s příchutí hororu a smrti. Svými příhodami by zastínil i tvrďáka Clinta Eastwooda a celého jeho Drsného Harryho.

Blaine, disponující jedinečnou vlastností, tedy, že dokáže působit jako zaujatý posluchač, i když člověk vykládá sebevětší ptákovinu, v tuto chvíli upřímně litoval svého daru. Slušně přikyvoval, když Martin detailně popisoval nejroztodivnější druhy smrtelných zranění a kriminálních činů. Vypadal u toho tak radostně, až Kurtovi hlavou projela myšlenka, nad čím tak tenhle týpek asi může masturbovat.

Proboha! Stop. Na tohle tedy myslet nebude. Zamrkal a snažil se rozptýlit myšlením na něco jiného. Ano, tady to je. Odraz Blaineovy vážné tváře v postranním zrcátku.

Přiblble krásný Blaine. Jak krásný, tak blbý.

"… samozřejmě, že nemůžeš odjet z města, aniž bys někoho pro výstrahu nestřelil do kolene."

"Hej, hej, Martine? Mohli bychom prosím zapnout topení? Tady vzadu začíná být trochu zima." Nahnul se Kurt dopředu a na podporu svého tvrzení trochu zadrkotal zuby.

"Zima?" vysmál se mu Martin. "Nejseš nějakej choulostivej? Tobě nejni zima, že ne, Cleatusi?"

"Ne, pane," otočil se Blaine s úsměvem. "Je mi akorát."

"To proto, že máš obočí, co tě hřeje."

"Hele! Moje obočí je úplně normální!"

"Je to, jako bys měl na čele hustý koberec s dlouhýma chlupama! Pokaždý, když se na tebe podívám, tak mám chuť ho vyklepat a vyluxovat!"

"Vypadá to, že vy dva se dokážete pohádat o čemkoliv," povzdechnul si Martin. "Nebudete znovu probírat Spice Girls, že ne?"

"Ne," pohrdavě si odfrknul Blaine. "Ale to jenom proto, že jsme se shodli na tom, že Ginger z nich byla ta nejtalentovanější."

"A to jako kdy?" vyštěknul Kurt. "Kdy přesně jsme dospěli k tomuto závěru, pane s obočím, při jehož úpravě je zapotřebí úhloměru?"

"Vy dva mi připomínáte ty vrahounský Krayova dvojčata." Uchechtnul se Martin. "Ti se taky pořád hašteřili." Trochu se pootočil na sedadle a kouknul na Kurta. "Ty seš Reggie."

"Proč?" zeptal se Kurt.

"No, však víš. Trochu citlivka, ale přitom výbušná povaha, ti řeknu!" ukázal na Blainea. "A ty seš Ronnie."

"Nechtě mě hádat: s až šokujícím důvtipem?"

"Ne, tak trochu přiteplenej."

"Hej!" vyštěknul na něj Kurt. "Jak se opovažujete…"

"Ne, já tím nic nemyslel. Nic proti teploušům nemám. Jednou jsem s jedním pracoval na případu. Milej chlap. Jmenoval se Perry. Říkali jsme mu slaďouch Perry. Ne, teplej Perry? Nebo tak nějak podobně. Počkejte! Gay Perry. Skvělej chlápek. Vběhnul do rány kulce, co byla určená mně, víte." Martin se zavrtěl na svém sedadle. "A jednou mě políbil… Hele, už jsem vám vykládal o Vrahovi hříchů?"

Kurt se snažil otráveně neprotočit svoje oči. "Ne. Ne, to neříkal."

"Můj Bože, to byl ten nejhorší případ, na kterým sem kdy dělal. Člověk na něco takovýho jen tak nezapomene. To tě změní, jako vevnitř, víš." Jeho pohled se stočil zpátky na silnici. "Všecko je tím potom poskvrněný, všecko," mumlal si pro sebe temně.

"C-co se stalo?" zeptal se Blaine, upřímně zaujatý.

"Náboženskej blázen. Misantrop. Ten chlap byl totální psychouš, vám řeknu. Ale chytrej." Povzdychnul si. "Zavraždil skoro tucet lidí a nechal nám po sobě neskutečně divný stopy. Otisky prstů vykreslující zvrácený poselství, zprávy. Člověk, muž, přivázanej k posteli, odkázanej k pomalý smrti. Měli jsme z toho pomalu infarkt, když se pohnul. Bože. A pro toho psychopata to byl jenom blbej vtip! Nakonec jsme přišli na to, že je zabíjel podle…"

"Sedmi smrtelných hříchů?" přerušil ho se zamračeným výrazem Kurt. "Není to děj k filmu Sedm?"

"Cože? Ses zbláznil?" povzdechnul si Martin. "Todle napsal sám život."

"Ehm, tak nějak mi to taky připadá." řekl Blaine. "A víte, když nad tím tak přemýšlím… To co jste vyprávěl předtím, o tom chlápkovi, co věznil ženu v díře. Nebylo to v Mlčení jehňátek?"

"Ne, ne! To nebylo!"

"Ale vždyť jste tvrdil, že pořád opakoval "vtírala si to pleťové mléko do kůže," to byl přece Buffalo Bill!"

"Takže to teda napsali podle toho?"

"A taky pořád měníte oddělení, na kterých pracujete?" promluvil Kurt. "Organizovaný zločin? Vraždy? Vatikánský dozor? Jsem si téměř jistý, že to poslední ani neexistuje."

"Ano! Existuje! Jenom je to nový, moc se o tom neví!"

"Řekl bych…" zamyslel se Blaine a poškrábal se na nose. "To je z Šifry mistra Leonarda, ne?"
Martin začal natahovat.

"Martine?" zeptal se opatrně Kurt. "Jste opravdu policista?"

"Ano! To jsem! Jsem pořádnej policajt. Sám prezident mi řekl, že mi je nadosmrti zavázaný, za mé služby!"

"Čí prezident, že to byl?" zajímal se Blaine.

"Prezident … Palmer."

"Ze 24 hodin?"

"Dobře! Dobře! Jsem nápravný referent v oblasti vymáhání dálničních pokut. Tak! Spokojený?" Martin praštil dlaní o volant. "Pitomý děcka!"

"Vy jste dopravák?" zeptal se Kurt.

"Jsem nápravný referent v oblasti vymáhání dálničních pokut."

"Takže dopravák?"

"Laicky řečeno, ano. Civilisté nám tak říkají."

"Takže všechny ty příběhy byly z filmů? Ničeho takového jste se nikdy neúčastnil?"

"Dobře, velel jsem týmu, co odhalil velkou drogovou loupež, a poslali jsme do lochu pěknou řádku zkorumpovanejch poldů."

"Ne, to jste nevelel. To je zápletka Superpoldů."

Kurt se na Blaina povýšeně podíval. "Vážně, Cleatusi? Tys koukal na něco takového?"

"Myslel jsem, že to bude porno."

"Fajn. Jsem dopravák! Jsem dopravák!" Martin začal třást hlavou a Kurt mohl pozorovat jeho oči plné paniky ve zpětném zrcátku. " A nesnáším to! Nesnáším vypisování pokut! Nenávidím tu pitomou píšťalku. Nikdy jsem nechtěl bejt policajtem.
Chtěl jsem… chtěl jsem…"

"Co?" zeptal se jemně Kurt. "Čím jste chtěl být?"

"Zní to hloupě. Ale už od dětství jsem chtěl bejt… šéfkuchař. A Francouz."

"Prosím?"

"Jako ten malej krysák z Ratatouille."

Někdo by měl toho člověka osobně poctít domácí návštěvou a při té příležitosti mu nenápadně zničit jeho televizi.
"A chci péct dorty! A umět máslovou polevu! A taky chci pořádat fondue dýchánky!"

"Dobře, tak proč se do toho nepustíš? Co ti v tom brání?"

"Co mi v tom brání? Co třeba to, že mi už táhne na padesát? A že mám barák, na kterej musím vydělávat. A že…" Martin smutně svěsil hlavu. "Už je prostě moc pozdě!"

"Ale Martine, jestli něco opravdu chceš, měl by sis za tím jít. Nikdo nemá právo ti diktovat, co bys měl být. Jsi takový, jaký jsi! A jestli jsi ve svém srdci francouzským šéfkuchařem, tak… dobře, nauč se jejich řeč! Nauč se smažit žabí stehýnka! Začni ráčkovat a neohlížej se na nic a na nikoho! Protože takový ses narodil! Až na to, že ne. Ale na tom nezáleží! Život je moc krátký na to, abychom se nechali omezovat takovými malichernostmi, jako je národnost a dovednosti."

"V-vážně si to myslíš?"

"Samozřejmě, že ano! Co kdybych ti na začátek poradil pár receptů? Můj dvojvrstvý ananasový dort je vyhlášený po celé Limě."

"Víš ty co, Tristiane? Seš dobrej týpek." Martin se na něj podíval ve zpětném zrcátku. A s jedním rychlým pohybem zápěstí otočil knoflíkem regulujícím topení.
xXx
Kurt stál na špičkách a zuřivě mával za odjíždějícím Martinovým autem. A Blainea to stálo obrovské úsilí, nechtít ho něčím přetáhnout. Když už měl pocit, že to nutkání překonal, tak uviděl obrovského, mechanickou paží mávajícího Elvise a uslyšel tóny songu Love Me Tender, mísící se s rachotem a skřípěním celého plechového kolosu.

"Pane Bože," zašeptal Kurt. "Z blízka je to ještě horší."

"Půjdeme dovnitř? Možná bychom pro tebe mohli zorganizovat nějaký seminář o tom, jak nastartovat novou kariéru."

"Nevím, co furt máš! Jenom jsem mu nabídnul pár rad."

"Byl jsem donucený vyslechnout si diskusi asi o pěti tisících způsobech, jak připravit fondue, Kurte. Když jsem nastupoval do auta, tak jsem neznal jediný. A taky jsem měl nějakou chuť k životu."

"Ale…"

"Ale nic!" odseknul mu Blaine, když vcházeli do dveří. "Jenom mě nech to tady vyřídit, jasný?"

Kurt sepnul rty do tenké čárky a sarkasticky přikývnul. Což bylo něco, o čem si Blaine do tohoto víkendu myslel, že prostě není možné.

Jak uslyšela jejich kroky, tak se zpoza recepčního pultu vyklonila dívka a s očekáváním si je prohlédla. Tohle byla evidentně Blaineova parketa. Narovnal se, vypjal hruď a nasadil svůj neodolatelný, přímo zabijácký úsměv. S povytaženým obočím si pomyslel: za chvíli mi bude zobat z rukou.

"Jste v pořádku?" zeptala se.

"Promiňte?"

"Máte nějaký tik, nebo tak něco?"

"Ale, ne. It's one for the money, two for the show, však víte."

"Ne."

"To je z jednoho Elvisova songu."

"Ne."

"Ne, co?"

"Ne, tohle dělat nebudu. Už mám za sebou tři stejně trapný ubytování hostů, a to jenom za dnešek. Co kdybyste se prostě zapsali, a já bych vám to tu ukázala…"

"Jsi fakt neskutečnej," odfrknul si rozmrzele Kurt. "Rádi bychom se ubytovali, prosím. Na jednu noc." Otevřel svou peněženku a vytáhnul z ní platební kartu.

"Bydlí tu dnes někdo zajímavý?" zeptal se Blaine a nenuceně se opřel o pult. "Někdo slavnej?"

Dívka si nedůvěřivým pohledem změřila jeho ruku a pomalu řekla. "Očekáváte snad Willa a Kate?" Poté si vzala kartu a otevřela knihu hostů. "Jména?"

"Tristian Le Pone a Cleatus Buckeye," odpověděl Kurt s důstojným výrazem. "Dvoulůžkový pokoj, prosím."

"Obávám se, že mám volný jenom jednolůžkový s letištěm." Otočila kartu a podezřele se zadívala na vyražené jméno Burt Hummel. "Pořád ho chcete?"

"A lidi se diví, proč nevěřím v Boha," povzdechnul si Kurt. "Ano, prosím."

"Je tohle Sting?" vypadlo najednou z Blainea. Když se dívka ohlédla, kam ukazoval, tak se Blaine chopil svojí šance,
naklonil se nad pult a z knihy hostů se snažil přečíst jména dalších ubytovaných zákazníků.
Alan Úžasný a André Gigant - Pokoj 314.

To musí být oni.

"Jé, no věřila byste tomu?" řekl Blaine, když se recepční otočila zpátky a její pohled okamžitě spočinul na natočené knize. "Nakonec to nebyl Sting. Byla to zeď." Blaine se omluvně usmál. "Takže, říkal jsem si, jestli byste náhodou neměla pokoj, jehož číslo by začínalo trojkou? Víte, to tady kvůli mému kamarádovi." Plácnul Kurta do zad. "Trpí extrémním OCD a začal by vyšilovat, kdyby se v čísle pokoje nevyskytovala alespoň jedna trojka. Je to fakt pěknej blázen."

Kurt věnoval Blaineovi dlouhý, útrpný pohled a pak pokývnul, na znamení souhlasu. A ještě jednou. A ještě jednou.

Po dvanáctém pokývnutí dívka nadzvedla obočí. "Mám tu 231?"

Blaine se podíval zpátky na Kurta a doufal, že pochopil signál, který mu tím dal. Kurt si hluboce povzdechnul a demonstrativně zvednul svou ruku a položil jí na pult.
Bouchnul s ní.

A potom shodil budík, telefon a knihu hostů na zem.

"No, má rád, když to začíná trojkou. Začíná. Taky má rád, když je ta trojka následovaná jedničkou a…"

"Tak zaprvé," střelila pohledem po Kurtovi. "Tohle si posbíráš. Zadruhé. Jestli chcete pořádat gay orgie s těma dvěma týpkama, to je čistě vaše věc. Jenom nebuďte moc hlasitý. Ten vysokej byl k nakousnutí. Fakt vám závidím, ale proboha, už dál neurážejte mojí inteligenci." Našpulila rty a dodala. "Dám vás na 316."

Blaineovi zčervenaly tváře, když se Kurt sehnul, aby mohl posbírat jím shozené věci ze země. Evidentně ho jeho dar vše hladce vyřešit začal opouštět. Dívka mu podala klíče do ruky a on na ni pokývnul. "Děkuji."

"Děkuji," dodal Kurt, když vracel všechny shozené věci na své místo a rovnal je precizně do jedné linie rovnoběžné s okrajem pultu.

"Nemáte za co."

"Děkuji," zazubil se Kurt. "Děkuji, děkuji, děkuji…"

"Kurte!" vmetl mu Blaine šeptem do tváře. "Přestaň s tím už. Vždyť nemáš OCD!"

"No výborně. Teď abych začal odznova! Děk…" Blaine ho v tu chvíli čapnul za límeček od košile a táhnul ho směrem ke schodům. "Přece nemůžeš čekat, že jen tak vypadnu z charakteru," stěžoval si Kurt. "Marlon Brando vždycky říkal, že bys sis tím mohl uhnat mrtvici."
xXx
"Mohl bys přestat cvakat tím vypínačem?" zasyčel Blaine, když opatrně zavřel dveře. "Přísahám, že tě…"

"Co?" odseknul mu Kurt a protočil očima nad jeho přemrštěnou starostí o to, aby je nikdo neslyšel. "Co uděláš, Blaine?"

"Já… zavolám Wesovi." Vytáhnul si z kapsy mobilní telefon a snažil se nevzplanout pod Kurtovým naštvaným pohledem.
Vyťukal Wesovo číslo a zhluboka se nadechnul, aby si dodal kuráže."

"Ty to prostě nevzdáš, že ne?" odpověděl Wes po sedmém zazvonění. "Tak co chceš?"

"Zníš docela vyčerpaně. Jak je na tom Finn?" zeptal se Blaine s jedním uchem přitisknutým k telefonu a druhým na dveře.

"Je jak bláznivý štěně na Prozacu. Udělal jsem obrovskou chybu, když jsem nás ubytoval do pokoje s kabelovkou. On tu sedí a neustále přepíná kanály. Jsem si jistej, že ještě chvíli a budu z toho mít epilepsii a on syndrom karpálního tunelu."

"Prášky na spaní. Věř mi. Jestli je něco, na co jsem fakt machr, tak jsou to únosy. Předpokládám, že jste někde v motelu?
Ta dívka… nebo muž na recepci by určitě nějaké měla mít. Podstrč jich pár Finnovi a máš po starostech! Můžeš si vzít peníze, mince a jeho tam nechat."

"Myslíš… myslíš, že by to tak vážně fungovalo?" do Wesova hlasu se začala vkrádat radost. "To by mohlo! Mohl bych odtud zmizet a pak ti zavolat, kde jsem ho nechal! Díky, Blaine!"

"Nemáš za…" Wes zavěsil dříve, než to Blaine stačil doříct. Ale to bylo jedno. Konečně měli nějaký plán.

"Vidíš? Teď už jenom musíme počkat a poslouchat, dokud Wes neodejde z pokoje, abychom se tam vloupali a vzali ty peníze."

"A Finna."

"A Finna, jo. Samozřejmě. "Říkal jsem ti, že něco vymyslím."

"Nebo něco jiného."

To byla poslední kapka. Blaine už to neustálé rýpání a odsekávání dál nezvládnul. "Cože? Co to s tebou je? Dělám všechno, co můžu, abych to dal do pořádku, a pořád ti to není dost dobrý! Co po mně ještě chceš?"

"Vážně? Děláš si ze mě legraci? Neslyším o tobě skoro rok a najednou se tu z čistajasna objevíš a uneseš mi bratra! Co to má do háje znamenat?"

"Já jsem to takhle nechtěl! Prostě se jenom ocitnul ve špatnej čas na špatným místě!" řekl Blaine naštvaně, tak naštvaně, jak to jenom šeptem dokázal.

"Aha! Takže on jen tak čirou náhodou přichomýtnul k bankovní loupeži a hloupou shodou okolností u sebe měl sklenici plnou cenných mincí a nakonec, no není to vtipný, se z něj úplnou náhodou vyklubal můj zatracenej brácha!"

"Děkuju ti za zasvěcení do problému, ale nic z toho není moje chyba!"

"Co? A je snad moje?" zavrtěl Kurt nevěřícně hlavou.

"Tak trochu," zamumlal si Blaine spíš pro sebe. "Podívej, prostě na to zapomeň. Jestli se ještě chvíli budeme takhle hádat, tak nás uslyší. Anebo my neuslyšíme Wese, až bude odcházet."

"To ale jenom v případě, že opravdu odejde. Proč si myslíš, že to vážně udělá? A pokud opravdu jo, jak si můžeš být tak jistej, že nevezme Finna s sebou?"

"Protože jestli jsem se za tenhle víkend něco naučil, tak to, že Wes je naprosto šílenej, jak přijde na provazy. Určitě už má Finna někde zalasovanýho, nebo minimálně omotanýho v klubku provazů a přivázanýho ke stropu jak někde v opičárně."

Vsadil bych se, že to musí být něco, v ložnici." Kurt odstoupil od dveří a s rukama v bok si nesouhlasně prohlédl pokoj. "Příliš, přespříliš béžové."

Blaine, trochu otřesený představou Wese mávajícího lasem nad hlavou se otočil na mračícího se Kurta. "Podívej, Kurte? Vážně mě to mrzí. Je mi líto, že jsem ti znova vlítnul do života a zničil ti famózní rande s tím nejskvělejším přítelem pod sluncem."

"S kým?"

"S Colinem!" vykřiknul Blaine a hned litoval té hlasitosti. "Chtěl jsem říct s Colinem," zopakoval šeptem.

Kurt pokrčil rameny. "S kým?"

"Tvým přítelem? Jak jsi mohl zapomenout na Colina? Nepřivádělo tě snad jeho pouhé jméno do extáze? Ah, promiň, to bude spíš on, kdo tě do ní přivádí."

"Aha! Jasně! Colin! Správně. Jo, co se toho týče…" Kurt si povzdechnul a odevzdaně rozhodil rukama. "Dobře, zapomeň na něj. Žádný Colin neexistuje! Vyhrál jsi! Spokojenej?"

"Cože?" Blaineovi najednou vyschlo v krku. "Žádný Colin?"

"Dobrá," zadrhnul se Kurt a začal se lehce červenat. "Je tu jeden Colin, ale není to můj Colin. A je to opravdu účetní, a byli jsme na rande, ale nechodíme spolu a přestaň se smát!"

"Nemůžu si pomoct! Ty sis vymyslel Colina? Colina? Proč ne třeba Normana? Nebo Dereka? Nebo všechny dohromady?"
"Colin byl prostě jedno nešťastně pojmenované nevyvedené rande a já jsem se nemohl dočkat, až mu bude konec. A samozřejmě, ten fakt, že jsi to byl ty, kdo mi zavolal, to asi milionkrát zkomplikoval. Jak jsem měl uvažovat rozumně, když mi volal ten, na kterého jsem myslel nepřetržitě posledního půl roku? Ten, jehož úsměv si nedokážu vymazat z paměti, i kdybych se rozkrájel! Ten chlap, na kterého stačí jenom lehce pomyslet a každé rande je potom v ruinách! Takže tenhle chlap mi zavolá a řekne mi, že se se mnou potřebuje okamžitě sejít. A já se jako potřeštěnej blázen můžu přetrhnout, abych byl co nejrychleji u něj. A to jenom proto, abych tě pak našel s tvým šíleným přítelem, jak spolu vytváříte něco jako slabej odvar Mickeyho a Mallory."

"Počkej, počkej. Tím myslíš, že mě chceš?"

"Ano. Ano, chci tě! Moje srdce tluče jen a jen pro tebe a vítr si šeptá tvé jméno. Spokojenej? Jasně, klidně se mi směj! Ten blbeček co jsi s ním jednou něco měl, se do tebe zabouchnul. Ha! Hrozně vtipný." Kurt svěsil hlavu a otočil se od něj zády. "Jsem takovej pitomec. Nemůžu uvěřit, že jsem se do toho nechal zatáhnout!"

"Ty jsi pitomec!" vypadlo z Blainea. "Neskutečnej blbeček!"

"Šmarjá! Děkuju! Vážně ti děkuju!"

"Ne, ne! Podívej se na mě, já jsem blbec taky!" zakroutil Blaine hlavou a usmál se. "Tohle všechno jsem dělal pro tebe! Chtěl jsem jít přímo za tebou! Chtěl jsem…" položil Kurtovi ruku na záda, "… být pro tebe dost dobrej. Ale potřeboval jsem peníze. Tak jsem vzal tuhle poslední práci a pak jsem měl v plánu si tě najít," povzdechnul si. "Ale tvůj brácha si mě našel první."

Kurt se kousnul do rtu a nevěřícně zakroutil hlavou. "Jo, vážně? A co Wes? Hmm? Co jsi mu měl v plánu říct?"

"Ehm, nic? Do toho mu nic není."

"Do toho mu nic není? Samozřejmě, že je! Vždyť je to tvůj přítel!"

"Cože? Jsi úplně zešílel? To teda není!"

"No tak, Blaine! První věc, co mi řekl, byla, že vy dva jste partneři."

"Ve zločinu, ty idiote! Wes ani není gay!"

"Ale…"

"Navykládal jsem mu, že jsi jeden vlivnej mafián, se kterým jsem kdysi na něčem dělal. Jenom Bůh ví, proč mi to uvěřil, když ty vypadáš jako dobrá víla z pohádky, ale…" Blaine pozvednul svoje dlaně. "Žádný přítel. Přísahám."

"Takže, ty jsi… pro mě vykradl banku?" položil si ruku na hrudník a v očích se mu zalesklo. "To je tak romantický. A zločinecký. Ale hlavně romantický."

"Blaine se pousmál, zmenšil už tak malou vzdálenost mezi nimi a vzal Kurtovu tvář do dlaní. "Okradl bych pro tebe vlastní babičku."

"To je… sladký? Asi, nejspíš. Popravdě, myslím, že bys měl přestat mluvit," řekl Kurt a přitáhnul si Blaineova ústa k polibku.
Šest měsíců! Šest dlouhých měsíců byl nucený žít bez tohohle. Šest měsíců bez jemnosti Kurtových rtů, bez toho, aby cítil jeho tělo pod svými dlaněmi, bez chutě jeho jazyka. V hlavě mu běželo, jaké by to bylo, kdyby zbytek svého života strávil přilepený ke Kurtově tváři.

"Postel!" to jediné byl Kurt schopný říct, když se na chvíli vymanil z jeho sevření. "Honem, honem."

"Nemůžeme!" šeptal mu Blaine, mezitím, co byl zaměstnaný okusováním jeho ušního lalůčku. "Unesený bratr. Wes. Poslouchat. Musíme."

"Najdu si nového bratra! Postel!"

Blaine byl odhodlaný, ale všechno má své meze. Polibky, vzdechy, lichotky létající vzduchem, ruce navzájem bloudící po jejich tělech, hledající si svojí cestu pod oblečení, jeho úsudek rychle změnily. Vratkými kroky se snažili jejich stále spojená těla přesunout ode dveří k jednoduché, snížené posteli, přičemž se jim povedlo srazit všechny předměty, co se jim postavily do cesty. Blaine šťavnatě zaklel pokaždé, když se mu pod nohy připletla židle, nebo dokonce zeď a on musel odtrhnout svoje rty od těch Kurtových. Konečně ucítil, jak se mu lýtka otřela o okraj postele. V tu samou chvíli Kurt ztratil rovnováhu, svalil se na záda a stáhnul Blainea s sebou, který se tak najednou ocitnul na něm.

Potěšeni z jejich nově nabyté pozice se začali pomalu pohybovat a přirážet, mezitím, co si stále vyměňovali vášnivé polibky. Kurt zalapal po dechu, když ucítil Blaineovu erekci otírající se o jeho stehno. "Chceš, abych přestal?" zeptal se Blaine bez dechu a hlasitě zasténal, když ho Kurt uchopil a přes kalhoty mu začal masírovat jeho stále tvrdší penis. "Dobře, beru to jako ne." Mezitím, co ho Kurt dráždil svou dlaní, zabořil hlavu do prohlubně u krku, do které se lehce zakousnul. Na ten popud Kurt hlasitě zasténal, což Blainea vzrušilo ještě víc.

Bože, nechápal, jak to mohl tak dlouho vydržet, aniž by se Kurta nedotýkal. Jeho bloudící ruce konečně našly zip od kalhot a pomalu ho rozepnuly. Už jenom ten zvuk sám o sobě zněl jeho uším neskutečně eroticky. Kurt se kousnul do spodního rtu, když ucítil, jak Blaineovy prsty vklouzávají pod lem jeho boxerek a pevně uchopují jeho ptáka. "Prosím," řekl přiškrceným hlasem. Se zasténáním začal Blaine pohybovat svou rukou po jeho penisu a zalapal po dechu, když ucítil, jak se jeho vlastní erekce otírá o Kurtovo tělo.

Pak ucítil Kurtovy ruce, jak přejíždí přes jeho hrudník, pokračují níž, rozepínají knoflíky od jeho kalhot a konečně osvobozují jeho penis ze zajetí spodního prádla. Než ho Kurt stihnul pořádně uchopit, Blaine jeho prsty odstrčil, spojil jejich erekce dohromady a začal je rychle společně dráždit, v pevném sevření.

"Ach, Bože!" vykřiknul Kurt a jeho ruce horečně přejížděly po Blaineových zádech. V v okamžiku, kdy se Blaine neúprosně přiblížoval k orgasmu a začínal nabývat pocitu, že jeho kůže se asi třikrát zmenšila, tak Kurt křečovitě sevřel v pěstích látku jeho trika. "Blaine!" prohnul se v zádech a lehký vzdych vyšel z jeho úst, ztlumený neustávajícím polibkem. Ten Blaine přerušil zakloněním hlavy v okamžiku, kdy s výkřikem dospěl ke svému orgasmu. Svalil se na Kurta, mumlal mu jeho jméno do ucha a celé jeho tělo se chvělo ze všeho vypětí. Líbal ho na jeho zavřená víčka a téměř neslyšně šeptal něžnosti na Kurtovu horkou, zpocenou pokožku. Po chvíli, kdy se téměř bez dechu vymanil z jejich objetí, se nad Kurtem lehce nadzvednul a lehnul si těsně vedle něj. Pevně jej objal v náručí. Kurt mu položil hlavu na hrudník a poslouchal jeho tlukoucí srdce, které se pomalu uklidňovalo po vykonané námaze.

"Pane Bože," vypadlo z Kurta, když konečně popadl dech a našel slova.

"Já vím," zasmál se Blaine. "Já vím."

"Ne, já to tak vážně myslím. Pane Bože! Tohle byl ten nejlepší víkend, co jsem za hodně dlouho zažil, a to jsem ho většinu strávil přivázaný k troubě."

Blaine se zakřenil. "Mám to stejně."

"A byl jsi postřelenej."

"To teda."

"A okradenej."

"To docela zabíjí náladu," řekl na to Blaine, zatímco si hrál s pramínkem Kurtových vlasů. "Chtěl bych si to ještě zopakovat."

"Co? Teď? Vůbec necítím svoje nohy!"

"Ne, tak jsem to nemyslel. Chci být s tebou. Pořád. A opakovat tohle znovu a znovu a znovu…"

"Tak to je mi fakt líto, Finne!" došel k nim zvuk rozhovoru. "Říkal jsem ti, že se nemáš vrtět, takže teď si lež, spadlej na zemi, a přemýšlej o důsledcích svých činů, mladý muži!" Následovalo prásknutí dveřmi.

"Wes," zašeptal Blaine. "Musíme jít. Hned."

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 dorea dorea | E-mail | Web | 10. prosince 2011 v 18:15 | Reagovat

ach, kde začít? :D
scénu s nápravným referentem v oblasti vymáhání dálničních pokut jsem milovala! :D doufám, že se mu splní jeho sen o kuchaři a živě si dokážu představit jak se Blaine snaží udusit žvejkačkou nebo něčím takovým, co je po ruce, když si ti dva vyměňují recepty na žabí stehýnka :)
další následující situace s recepční :D chudinka holka, nejenomže pracuje v hotelu s velkým kovovým zpívajícím Elvisem, ale ještě se jí tam ubytuje tohle! :D
Wesovi průpovídky k Finnovi snad miluju úplně nejvíc
a nakonec samozřejmě sexy scéna, hmmm ;)
díky za překlad a doufám, že se tu objeví, co nejvíc komentářů v co nejkratší době, aby mohla být přidána poslední kapitola :)

2 im. im. | Web | 10. prosince 2011 v 20:15 | Reagovat

EHM EHM. Nejsem první. To mě štve. Doufala jsem, že budu první. No nic. Takže. Anglickej originál znám naprosto nazpaměť, četla jsem to asi desetkrát. A popravdě řečeno, moc děkuju za překlad. Původně jsem chtěla dělat překlady sama, ale došlo mi, že vzhledem k mýmu původu (angličanka, jako autorka) nemám úplně dostatečnou slovní zásoby. Takže ještě jednou... moc díky. Doufám, že poslední kapitolka bude co nejdřív.

3 Justinka Justinka | Web | 11. prosince 2011 v 16:59 | Reagovat

OMG to bylo dobré!
"Byl jsem donucený vyslechnout si diskusi asi o pěti tisících způsobech, jak připravit fondue, Kurte. Když jsem nastupoval do auta, tak jsem neznal jediný. A taky jsem měl nějakou chuť k životu." :DDD
Ovšem nejvíce mě pobavilo toto:
Vypadal u toho tak radostně, až Kurtovi hlavou projela myšlenka, nad čím tak tenhle týpek asi může masturbovat.
No a sex byl samozřejmě žhavý!
Nemohu se dočkat závěru! Za překlad děkuji!

4 im. im. | Web | 11. prosince 2011 v 17:16 | Reagovat

[3]: Tak hláška o masturbaci zabila i mě... přece jen čti si tohle v osm večer a taková hláška u toho :D

5 Bilkis Bilkis | E-mail | 11. prosince 2011 v 18:27 | Reagovat

Myslím, že tahle povídka bude moje smrt. U každého dílku se opravdu dusím smíchy! A u věty: "Najdu si nového bratra! Postel!" jsem vážně měla co dělat, abych přežila a dočetla do konce. Bylo to vtipné, romantické, sladké i žhavé a já nemůžu než poděkovat, Lucille! :D Vážně ti moc děkuju, že tuhle povídku překládáš. :-)

6 Lucille Lucille | 11. prosince 2011 v 21:24 | Reagovat

[1]: Děkuju :) Moje neoblíbenější část je asi taky ta recepce. A Kurt trpící OCD :D A dopravák Martin... a Colin znovu na scéně... a ta sex scéna! Konečně! :D Já prostě tuhle povídku zbožňuju celou :D

[2]: im.!!! Takže ty jsi rodilá mluvčí, znáš tuhle povídku a přesto ti to stojí za to si tu počkat na český překlad? Já nevím, jestli ještě můžu mít z něčeho větší radost a jestli se mé ego může nafouknout ještě víc :D Fakt díky :) A s tou slovní zásobou tě naprosto chápu. Tahle mi s jejíma hláškama nejednou přivodila pár vrásek na čele :) PS: slibuju, že na poslední část se dlouho čekat nebude ;)

[3]:[5]:...čím víc tady vypisujete těch částí, tím víc se u těch komentářů tady směju. Jsem moc ráda, že vám to přijde vtipné i v čj. Takže i já děkuju za vaše díky :)

7 Lucille Lucille | 11. prosince 2011 v 21:28 | Reagovat

btw: koukáte tu někdo na novou sezónu Dextera? Protože jednoho z vrchních záporáků v ní ztvárňuje právě v této povídce zmíněný Colin Hanks. No, co k tomu víc dodat... snad jenom, že pořád není sexy :D

8 Justinka Justinka | Web | 12. prosince 2011 v 10:56 | Reagovat

[5]: Jak jsem mohla zapomenout na: Najdu si jiného bratra? O_O :D

[6]: To je přesně to. Pobavila mě povídka a ještě se tu skácím nad komentáři. Dokonalé!

9 bauti46 bauti46 | Web | 14. června 2012 v 12:35 | Reagovat

při téhle povídce umírám smíchy - Blainovo obočí, které ho hřeje, Martin nápravný referent v oblasti vymáhání dálničních pokut, přerušení Kurta v "děkuji" - to bylo moooc ošklivý :-D čert vem nevlastního bratra (beztak je celej od čokolády), když může mít sex

10 Karin Karin | 2. prosince 2016 v 12:35 | Reagovat

Už hodně dlouho jsem se tak nepobavila u povídky dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama