Kapitola 6.

17. prosince 2011 v 18:28 |  Tenkrát v Limě by MotherGoddamn přeložila Lucille
Poslední kapitola povídky od MotherGoddamn v překladu Lucille je tu!
Užijte si ji a zanechejte komentář naší skvělé překladatelce nebo MotherGoddamn,
které to Lucille dozajista ráda přetlumočí!


"Ne, Kurte, počkej. Sakra!" odtrhnul se Blaine od Kurtových rtů a zíral na vejpůl rozlomenou kreditku. "To už je třetí. Potřebuju se pořádně soustředit a to nemůžu, když… ne!" šťouchnul do Kurta. "Žádný líbání. Aspoň dokud se nedostaneme do toho pokoje."

"Dobře, dobře." Povzdechnul si Kurt a z peněženky vytáhl další kartu. "Tady, zkus tuhle."

"Kolik jich tam ještě máš?"

"Mám velké a drahé nároky," pokrčil rameny. "Netrap se tím, většinou jsou stejně přečerpané."

"Cože? To jako všechny?"

"Marc Jacobs vydal novou kolekci."

"Tos jí jako skoupil celou?"

"Ne. Koupil jsem si jenom náramek na nohu. Jeden."

"Jeden náramek? Ty jsi přečerpal tři kreditky na jednom náramku?" Blaine pokývnul hlavou směrem ke dveřím. "Až se tam dostaneme, tak už si nikdy nebudeš muset dělat starosti o peníze," usmál se na něj a opět zasunul kreditku mezi rám a dveře. "Tedy, aspoň prozatím. Až nám peníze dojdou, tak si najdu nějakou další práci. Nebudeš se muset trápit přečerpanýma účtama. A příště si klidně koupíš ty náramky dva."

Aha, proběhlo Kurtovi hlavou právě v okamžiku, když se ozvalo tiché cvaknutí, jak dveře povolily, a Blaine mu podal zpátky jeho kartu. Takhle.

Blaine byl zloděj. Profesionální. Samozřejmě. Proč by s tím měl chtít přestat? Kurt chápal to vzrušení, co to přinášelo. Ale před chvílí přece Blaine tvrdil, že Lima měla být jeho poslední prací. A teď tu plánoval další. To už ho Kurt začal nudit? Vždyť to mohlo být tak kolik, deset minut? A navíc, dva náramky? Co s nima, proboha.

"Kurte, jsme tam." Čapnul ho za ruku, čímž vybudil jeho smysly na maximum. Zatřásl hlavou, aby zahnal všechny myšlenky a následoval Blainea do pokoje. Povzdechnul si, hned jak prošel dveřmi.

Finn tam ležel na posteli, otočený zády k nim, ruce přivázané k jejímu rámu a horečně se o ni otíral. "Ještě, ještě! No tak!"

Bylo to jak deja vu z dob, kdy společně sdíleli pokoj ve sklepě.

Kurt si hlasitě odkašlal. "Máme se vrátit za chvilku?"

"Lidi!" Finn se prudce otočil na posteli. "Vy ste mě přišli zachránit!" V přívalu nadšení by málem spadnul, kdyby nebylo Blainea, který rychle přiskočil a v pádu ho zachytil. "Ten tvůj pitomej parťák mi svázal ruce i nohy. A pustil díl Gossip Girl. Nevím, co z toho je vlastně horší."

"Takže ses rozhodl, že se budeš třít o postel?"

"Snažil jsem se povolit ty provazy. Nejsem úplnej tupec, Kurte, proboha. Pořád nemůžu uvěřit, že jste se pro mě vrátili. Jste prostě nejlepší." Finnovi dojetím téměř selhával hlas. "Děkuju."

Blaine mezitím začal povolovat provazy poutající Finnovy nohy. Finnovy obrovské nohy. Finnovy obrovské nohy, které mu právě nekontrolovaně prosvištěly kolem hlavy, jak se hromotluk radostně vrtěl.

"Uklidni se trochu!" řekl Kurt a dřepnul si na podlahu, aby s pouty pomohl. "Ještě Blaineovi ukopneš hlavu."

"Skvělý! V to taky doufám! To ho snad naučí, že unášet lidi, jejich drobáčky a jejich bratry se nemá!"

V okamžiku, jak to dořekl, se mu rozklepaly rty a rozbrečel se.

"No," pronesl Blaine, "tak tohle jsem fakt nečekal."

"Hej, hej," zvednul se Kurt ze země, aby ho mohl obejmout a utěšit. "Bude to v pořádku."

"To je pořád něco, vždycky se pokazí něco dalšího a mě už to nebaví, jsem unavenej a navíc v tý televizi pouštějí něco jako nekončící celodenní maraton Gossip Girl. Já chci domů, Kurte!"

"Notak, neplakej. Všechno bude zase dobrý, uvidíš."

"Já nepláču!"

"Ne, jasně že ne. Promiň."

"Neříkej Rachel, že jsem brečel."

"Neřeknu, neboj." Ujistil ho Kurt.

"Nebo mámě."

"Ani jí." Souhlasil Kurt.

"Ani Burtovi?"

"Co kdybychom se dohodli, že to zůstane jenom mezi náma? A tady tím pistolníkem?"

Blaine zčervenaly tváře, tak se znovu pustil do rozvazování pout na Finnových nohách. "Měli bysme si pospíšit. Wes může být zpátky každou chvílí."

"Já nikam nejdu!" střeli po něm Finn neústupným pohledem. "Ne bez mojí sklenice."

"Co?" zamrkal Blaine. "Ty mince…?"

"Wes si vzal je, i peníze sebou. A já bez nich neodejdu."

"Finne!" nevěřícně se na něj obořil Kurt. "Jsou to jenom peníze! Na nich nezáleží."

"To teda záleží!" skopal si Finn povolené provazy z nohou a nastavil Blaineovi svoje ještě stále svázané ruce. "Byly mýho táty, jasný?" kousnul se do rtu a díval se stranou. "Byly jeho a…" hlas se mu ztrácel. "Jsou to jediné, co mi zbylo."
Kurt mu utřel tváře do svého rukávu a sám cítil, jak mu tečou slzy.

"Wes má ty peníze?" procedil Blaine mezi zuby. "Prostě skvělý."

"Nechceš tu navrhnout, že bysme zůstali?" zeptal se Kurt ledovým hlasem. "Myslel jsem, že tohle celé bylo o Finnovi?"

"To taky je! A Finn tu chce počkat!" řekl Blaine. "Tolik jsme riskovali, abychom se sem dostali. Vyplatí se počkat, abys dostal, pro co jsi sem šel, ne?"

"Pro co jsem sem šel? Jasně. Už to chápu. Omluvíš mě na chvilku?" prohlásil a naprosto ignoroval Blaineův frustrovaný výraz plný obav. "Jenom si potřebuju dojít na záchod."

Rychle, že se ani jeden z nich nezmohl na slovo, se Kurt zvednul, přešel pokoj a zabouchnul za sebou dveře. Jak byl jednou v koupelně, tak se celou svou tíhou opřel o dveře a s hlubokým nádechem po nich sjel až na zem. Jak byl jednou na ní, tak vydechnul, omotal si ruce kolem kolenou a opřel si o ně hlavu.

Takhle to nemělo být. Tohle na něj bylo moc. Vážně by zvládnul žít s Blainem takovýhle život? A chtěl by ho vůbec Blaine mít u sebe? Ve filmech vždycky mívají hlavní padouši krásnou milenku, ne? I když, ve většině případů ten příběh nekončí zrovna nejšťastněji.

Počkat. To Kurt vážně přemýšlel o to, že by s Blainem utekl? A co jeho táta? Carole? Finn? Kurt si opět rozpomněl na tu bolest, co byla čitelná z tváře jeho bratra. Dokázal by žít s tím, že něco takového někomu způsobil? Že by bral lidem věci, na které si těžce vydělali, které pro ně byly cenné?

Kurt se kousnul do rtu a prsty se zaťal do stehen. Alternativa k tomu byla žádný Blaine. To byla… to byla hrozná myšlenka. Protože i když spolu byli tak krátce, tak si k němu i za tak malý časový úsek dokázal vytvořit dost silné pouto. Byl si naprosto jistý, že to, co cítí k Blaineovi není jenom pitomá přitažlivost. Ne, bylo v tom zcela určitě mnohem víc.
To ještě nemohla být láska, že ne?

"Co se tu kurva děje?" Kurt trochu nadskočil, když k němu zpoza zavřených dveří dolehl Wesův hlas. "Co tady děláš?"
xXx

"Wesi!" vyšlo z Blainea. "Ehm… zdravíčko!"

"Tys mě podfouknul!" vykřiknul Wes a rychle si sáhnul pro pistoli, co měl v bundě. "Už zase! A kde je ten druhej?"

"Kdo? Jo, Kurt." Díky bohu, že odešel na ten záchod. Po Blaineově hloupé, hloupé poznámce. Sakra, co ho to jenom napadlo? "Toho jsem nechal. Jenom mě zpomaloval. Hele, koukej, tady máme minibar, co si na to sednout a…"

"Ne, ne. Na to ti znova neskočím." Zamával výhružně se zbraní. "A přestaň se hýbat. Stůj tak, abych na tebe viděl."

"Jasný, už stojím. Ani krůček dál. Podívej, nech si ty peníze. To mě zas tak netrápí. Teda ne, že bych o ně nestál, fakt bych je rád měl, ale nebazíruju na tom, víš?"

"To je obrácená psychologie?" povzdechnul si Wes, přitáhnul si pytel s penězi blíže k tělu a zvednul obočí. "Neuraz se, ale moc ti to nejde."

Sakra. Potřeboval ho nějak vyvést z míry.

"Ano. Ano, to je." Tak. Geniální.

Wes trošku naklonil hlavu. "Seš padlej na hlavu?"

"Já jsem padlej na hlavu? Já?" zasmál se Blaine. "Připomeň mi, prosím, který z nás dvou tu odešel s penězi, aby došel pro prášky, co měly uspat Finna, aby pak mohl odejít s penězi?"

Wes na něj zíral jak na zjevení, oči měl vykulené a tvá mu bledla každou vteřinou víc a víc. "Ne… to … já…do prdele! Já tě snad střelím ještě jednou!"

"Tak do toho! Pokud to teda zvládneš." Dobíral si ho Blaine. "Dávají k tomu i návod k použití?"

"Vole? Přestaň s těma Jedi trikama, nějak to nefunguje," mudroval Finn.

"Měl bys poslechnout svýho přerostlýho kámoše. Co kdyby ses mi prostě klidil z cesty? Stejně jsme to měli v plánu, po týhle bance."

"Až na to," zhluboka se nadechnul, když uviděl, jak se koupelnové dveře se zavrzáním pomalu otevíraly. "Až na to, že ty si bereš všechno."

"Výdaje." Pokrčil rameny Wes, stojící zády k pomalu se přibližujícímu Kurtovi. "Víš, kolik tenhle cvalda sní?"

"Proč si ze mě všichni utahujou kvůli mý výšce? Ty do mě navíc nemáš co rejpat, ty přerostlá kozo!"
Udrž na sobě jeho pozornost, opakoval si Blaine jako mantru. Hlavně se nesmí otočit!

"Kterou ze Spice Girls máš nejradši?"

"Cože?" zeptali se unisono Finn i Wes. Oba vypadali překvapeně. Popravdě, Blaine byl taky trochu překvapený.

"Však víš? Spice Girls? Moje byla Ginger.

"To se snažíš získat nějakej čas?" zajímalo Wese. "Protože to je buď to, nebo seš duševně chorej."

"Navíc, Baby byla roztomilejší," přisadil si Finn. "Ginger byla, taková stará mladá. Jako OldSpice."

Kurt už Wesovi mohl téměř dýchat na záda, v ruce pevně držel, počkat, byla to záchodová štětka? Dobrý Bože. Všichni tady umřeme. Blaine se nadechnul. "No tak, dopřej mi to potěšení."

"Fajn. Byla to Sporty Spice." Ukročil si dozadu. "Nechť je ti to útěchou v tvých nastávajících, v chudobě se utápějících, nocích, v…"

Podlaha za ním zavrzala a než stačil jakkoliv zareagovat, tak se na něj Kurt se vrhnul.

"Co se to do… ale, fuj! To je mokrý!" Ruka se zbraní mu poklesla, jak ho Kurt energicky plácal štětkou přes ramena a obličej. "Přestaň! Vždyť to bylo použitý! Použitý!"

"To máš za unesení mýho bráchy! A za postřelení Blainea! A za to, že jsem si myslel, že s ním chod…sakra!"

Wes se vzpamatoval rychle a právě teď si ho kontroloval zády k sobě, s hlavní přitlačenou ke spánku. "Takže ses ho zbavil, Blaine, jo?"

"Wesi! Klídek, jo?" Blaine vykročil dopředu, ale okamžitě se zastavil, když mu namířil zbraní na obličej. Kurt! Jeho srdce mu bilo v hrudníku jako splašené. Jak mohl být takhle pitomej? Vystavit Kurta takovému nebezpečí?

Tak takhle by to s nimi dopadlo? Kdyby se mu povedlo rozptýlit Wese něčím třpytivým a dostat se odtud pryč? Strávil by pak každou noc starostmi o Kurta, zatímco on by si hrál na Grace Kelly, k jeho Cary Grantovi? Co by to bylo za budoucnost? Takhle to pro něj Blaine nechtěl.

"Možná by za něj jeho mafiánský kamarádíčci zaplatili tučný výkupný. Co říkáš?"

"Cože? Jo tak. Na to jsem zapomněl." Blaine si zoufale projel vlasy rukama. "Takže, Kurt…není tak úplně Hrůzný Kurt."

"Cože to nejsem?"

"Počkej, cože? Chceš mi říct, že nepatří k výkvětu místního podsvětí?"

"No, květinka to definitivně je."

" Hej! Je to můj brácha, takže si nech tyhle teploušský přirovnání od cesty."

"Jo," přisadil si Wes. "To bylo trochu nevhodný, Blaine."

"Ne, nech mě to vysvětlit… my… máme společnou minulost. Řekněme, že už jsem ho jednou unesl. A že se nám to tak trochu zvrhlo."

"Takže on nevelel Velký vlakový loupeži?"

"Ehm, to ne. To by mu teď bylo osmdesát, Wesi! Ale skvěle líbá, to se musí nechat. Když pominu ostatní věci."

Kurt se usmál. "Díky!"

"Nemáš za co."

"A tobě se neříká Zrůdný Blaine?"

"Ne, to vskutku neříká."

"Tomu nevěřím. Tvrdíš mi tady, že si teplá verze toho šaramantního vrahouna Teda Bundyho?" povzdechnul si Wes. "Je vůbec něco, co ti vyjde z úst pravda, Blaine?"

"Počkat, počkat. Vy jste spolu spali? Ty a Kurt?" vykřiknul najednou Finn. "Kdy?"

"Právě není ten nejvhodnější okamžik," pokýval Kurt hlavou směrem ke svým rukám, které byly v pevném Wesově sevření.

"Pane Bože! Vy jste to dělali, zatímco jsem byl unesenej a mučenej! Vy prostopášný děvky!"

"Finne!"

"No tak. Pusť Kurta. Nemá s tím nic společnýho."

"Dám ti teď na výběr, Blaine. Protože přeze všechno, tě mám pořád rád." Zesílil sevření paže, kterou měl kolem Kurtova krku. "Můžeš jít se mnou. Rozdělíme si peníze. Anebo, já beru peníze a beru je i s ním."

"S ním nikam nejdeš!" vyštěknul na něj Finn, už se nakračoval směrem k němu, ale zastavil se, když Wes přimáčknul pistoli silněji ke Kurtově hlavě.

Blaine se kousnul do rtu. Nemohl ho nechat odejít s Kurtem. Dobře věděl, že jak měl Wes v ruce zbraň, že si to říkalo o průšvih. I s rybářským prutem by zvládnul někomu vypíchnout oko. A Blaine nemohl dopustit, aby Kurtovi někdo ublížit. To by si nikdy neodpustil.

"Dobře, dobře," přikývnul Blaine. "To by šlo."

"Blaine!" vydechnul Kurt.

"Byla to s ním jenom jednorázovka," nepřestával Blaine mluvit. "Jasně, že je roztomilej a všechno, ale to neznamená, že jsem se do něj snad zamiloval, nebo co." To bolelo. Píchlo ho u srdce a ani neměl čas na to, aby přemýšlel, co to všechno znamená, protože Blaine pokračoval dál. "No tak, už ho pusť a vypadneme odsud."

Kurtovy rty byly pevně sevřené a z očí mu pomalu stékaly slzy. Blaine se nikdy v životě necítil hůř.

"Jednorázovka?" otočil se na něj Finn. "Ty kurevníku! Chceš mi říct, že jsi mýho malýho brášku akorát svedl a využil?"

"Jsem starší, než ty, Finne. A ne," řekl pevně Kurt. "Nikdo mě nesvedl a nevyužil. A nikomu to znova nedovolím."
A tohle? Tohle opravdu zabolelo.

"Vidíš? Myslíš, že bych zvládnul poslouchat ty jeho řeči každej den? Jenom proto, že má hezký tělo a hebkou kůži? Jenom proto, že je sladkej, zábavnej a ohebnej, to ještě neznamená, že bych si ho snad chtěl vzít, nebo co. Takže držet ho jako rukojmího je ti prostě k ničemu. Je mi úplně ukradenej. Celá tahle situace mi nemůže být víc lhostejná."

"Svatá prostoto!" řekl afektovaně Wes. "Ty ho miluješ!"

"Cože?" Blaine se nervózně zasmál. "Já. Pfff. Ne!"

"To teda jo, vole! Seš v tom až po uši." Ukázal na něj svýma stále svázanýma rukama. "Miluješ Kurta!"

"Ne, to ne!" vykřiknul Blaine. "Já ne…" To bylo absurdní. Podíval se na Kurta, přímo do jeho nadějí rozšířených očí. Pak sjel níže, k jeho lehce pootevřeným, plným rtům. Ať jde všechno k čertu, pomyslel si. "Fajn! Tak ho miluju. Nejspíš. Já nevím. Spokojený?"

"Vážně?" zeptal se Kurt, celý napjatý. "Blaine?"

Blaine se na něj zadíval, v ústech mu vyschlo a srdce se mu rozbušilo o něco rychleji. A v tu chvíli prostě věděl. "Ano, miluju tě…"

Kurt se zasmál. "To je úžasný!"

"Au!" vykřiknul Wes, když mu Kurt dupnul na nohu a rozeběhnul se do Blaineovy náruče, aby ho pevně obejmul. "Au, au!" poskakoval Wes na jedné noze. "Kurva! Nemůžu vás vystát, ani jednoho z vás!" Přitáhnul si vak s penězi blíže k hrudníku a namířil na ně zbraní.

"Hele, poslechni, udělej, co musíš," řekl Finn a natahoval k němu ruce, jak se pomalu přibližoval. "Ale mohl bys tu nechat tu sklenici?"

"Zbláznil ses? Víš, jak jsou ty mince cenný? Ne, co se vůbec ptám, vždyť seš to ty. Jasně, že nevíš."

"Wesi, patřili jeho otci." Blaine si přitáhnul Kurta blíže k sobě. "Je mu jedno, jakou mají cenu."

"A tomu mám jako věřit? Jak mám vědět, že si je nerozdělíte a neodletíte spolu do San Franciska?"

"On ti nelže. Opravdu byly mýho táty. A jsou to jediný, co mi po něm zbylo. Nevypadáš, jako zlej týpek. Pokud teda zrovna někoho nesvazuješ, nebo ho neokrádáš, nebo nevybíráš programy na televizi. No tak." Finn už od něj byl na krok daleko. "Víš, že se to nedělá."

Wes přeskakoval pohledem z jednoho na druhého. "Ne, je mi líto. Soucítím s tebou a všechno, ale… Hej! Nekoukej se na mě tak. Já…" Pohled mu sjel na zbraň jeho ruce a povzdechnul si. Lehce jí sklonil. "Asi bych… asi nepotřebuju úplně všechno. Ty peníze z banky by mohly stačit. Asi. Nejspíš. Stačí to takhle?"

"Moc by to pro mě znamenalo, Wesi," řekl Blaine, s rukama omotanýma kolem Kurtova pasu. "Byli jsme snad přátelé, ne?"
Wes vypadal zamyšleně. "Když já nevím."

"Já vím, za posledních pár dnů se toho událo hodně, ale snad si pamatuješ, Wesi, že jsme si bývali blízcí. A teď tě prosím o jedinou věc. O trochu soucitu."

Wes pomalu zavrtěl hlavou a usmál se. "Máš pravdu. Když na to přijde, tak přátelství je…"

PRÁSK.

"Finne!" vykřiknul Kurt. Oba na něj koukali jak v hororu, když tak stál, nad v bezvědomí ležícím Wesem. "Proč jsi to udělal?"

"Nemůžu uvěřit, že mě to napadlo až teď! Co?" pokrčil Finn rameny. "Proč se tváříte tak pohřebně?"

Kurt se vymanil z Blaineova objetí a ustaraně si položil ruku před pusu. "Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal. Co když zůstane v kómatu?"

"Měl by ses od bráchy držet dál," mumlal si Blaine, když si klekal k Wesovi. "Je v pohodě. Jenom ho prostě vypnul."

"Jak to můžeš vědět?" zajímal se Kurt. "To jseš jako Daredevil? Že to z něj cítíš?"

"Ne, ale má puls a je v bezvědomí."

"Hmm. A jak dlouho si myslíš, že mu to vydrží?"

"Na pár hodin? Mělo by nám to stačit, ale měli bysme sebou hodit. Protože jestli byl naštvanej předtím…"

"Může mi s tím někdo pomoct?" zeptal se Finn, zatímco se snažil vylovit sklenici z batohu s penězi. "Nejde mi jí pořádně jí vzít do dlaní… ah, sakra." Sklenice mu vyklouzla z rukou a skutálela se Kurtovi k nohám, který jí přišlápnutím zastavil.

"Blaine? Vezmi klíčky. Finne? Ty vezmi ty peníze."

"Jasný, bráško." Finn se naklonil pro vak s penězi a málem se převážil pod jeho tíhou. "Teda, Wes bude silnější, než vypadá."

"Počkej? Co to děláte?" otočil se Blaine na Kurta. "To nemůžeš myslet vážně?"

"Proč ne, chlape?" pokrčil Finn rameny. "Aby ten víkend za něco stál. Aspoň teda pro mě. Vy dva jste si aspoň vrzli."

"To je krádež, Finne!"

"Ne, to není. Už to bylo ukradený a nebylo to ukradený náma, takže my si to jenom bereme. Jo, to je to, co děláme. Bereme."

Blaine zamrkal. "To je pořád krádež."

Finn zakroutil hlavou. "Syntetika."

"Cože?"

"Chtěl říct sémantika," upřesnil Kurt. "A má pravdu! Myslel jsem, že to je to, co jsi chtěl?"

Blaine se podíval na peníze. Pak se otočil a zadíval se na Kurta. Na jeho krásnou, bezprostřední tvář. Na jeho tvář, která vypadala jako všechno, jenom ne na to, že by se chtěla dostat na seznam hledaných zločinců okresu Lima.

"Ne, Kurte. To není to, co chci." Rychle přešel pokoj a položil Kurovi ruce na ramena. "Chci jenom tebe."

"Ale ty peníze…"

"Vykašli se na peníze. S tím jsem skončil. S tímhle vším. I když by z tebe byla úžasná Grace Kelly."

"Co prosím?"

"Prostě chci být s tebou. Je mi jedno kde, je mi jedno jak. Ty jsi všechno, co potřebuju."

Kurt se něžně usmál. "Jako v tý písničce od Beatles?"

"Žlutá ponorka?"

"Sklapni, Finne." Kurt zmenšil vzdálenost mezi nimi a přitisknul své rty na ty Blaineovy. Jak se jejich polibek stával vášnivějším, tak ho Blaine pevně obejmul a přitáhnul blíže k sobě. Opět žasnul nad tím, jak jsou jejich těla jako stvořená pro sebe navzájem.

Finn si povzdechnul. "Prohlašuju tenhle víkend za totálně ztracenej."

Blaine se odlepil od Kurta, čehož začal hned v tom okamžiku litovat a otočil se na Finna. "Ale tý slečně na recepci ses docela líbil."

"Takže," řekl Finn, když mu Blaine konečně rozvázal ruce. "Co budeme dělat?"

"Bereme tvojí sklenici. Tvojí zatracenou sklenici. A necháme Wesovi ty peníze. Myslím, že si je zasloužil, tak ať si je nechá. Kdybychom mu je vzali, tak by nás akorát hledal. A to nikdo z nás nechce. Myslím, že je na čase, aby se naše cesty rozdělily." Zadíval se na svého expartnera s úsměvem. "Dojedem s tou dodávkou někam na půl cesty, tam jí necháme a do Limy si zavoláme taxíka, nebo tak něco."

"Můj táta by mohl…proboha!" Kurt si sáhnul do kapsy, aby z ní vylovil telefon. "Čtyřicet sedm zmeškaných hovorů! Jsem oficiálně mrtvej!"

Finn se podíval, teď už volnýma rukama, na svůj vlastní. "Jo, já mám taky… dva? A oba jsou od Rachel! Cože?"

"Něco vymyslíme!" olíznul si Blaine rty. "Ale teď už bysme měli jít. Než se Wes vzbudí."

"Nemohli bysme aspoň…"

"Finne."

"Ani trochu…"

"Ne, Finne!" uzemnil ho Kurt. Pak se otočil na Blainea s nesmělým úsměvem. "Těšíš se na setkání s mými rodiči?"

"A sakra. Možná bych se měl udat na policii…" Kurt na něj vykulil oči a uštědřil mu dloubanec do ramene. "Au! Kolikrát ještě? Rána od kulky!"

"Promiň! Promiň." Chytnul ho za ruku a přitisknul si ho k sobě. Jeho hlava se mu opírala o rameno, když mu něžně zašeptal do ucha "myslím, že jsem to v zápalu boje zapomněl zmínit, ale taky tě miluju."

"Hele," vyšlo najednou z Finna. "Mám jednu textovku. Jestli tohle neodešleš třiceti lidem do jedné hodiny, tak… ale no tak, Rachel!"
xXx

Finn zakroutil očima. Jako by nestačilo, že musí sedět sám vzadu v dodávce, navíc ještě musí poslouchat cukrování a mlaskavé zvuky ozývající se zepředu od Blainea a Kurta. Tímhle způsobem skončí za chvíli ve škarpě. Mrtví. A pak si všichni budou myslet, že se Finn účastnil nějakých gigantických gay orgií. Pane Bože! Všude po těle měl otlaky od provazů, takže by si to všichni určitě mysleli!

Ale co, usmál se nakonec Finn a poplácal víčko od sklenice. Aspoň tohle získal zpátky. A Kurt si našel přítele, což bylo naprosto skvělý.

Zastrčil si ruce do kapes. Ne tak úžasný, jako tohle. Vytáhnul z nich balíček bankovek, rozprostřel si je podlaze a dal se do počítání.

Konec

 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 dorea dorea | E-mail | Web | 17. prosince 2011 v 19:39 | Reagovat

tak především díky za překlad! protože opravdu je něco jiného, když čtu v aj a pak v čj, uniká mi dost věcí, nedojdou mi a nechápu všechny narážky a vtipy, takže jsem moc ráda, že jsi tuhle vtipnou záležitost přeložila
já jsem si až teď uvědomila, jak se mi líbí dialogy v téhle povídce, snad ani jednou jsem si neříkala, že se u nich nudím, nepřeskakovala jsem je, to bych taky chtěla umět, protože moje dialogy v tvorbě mi vždycky přijdou stupidní :D
já většinou Finníka nemusím, ale tady jsem si ho zamilovala,snad úplně nejvíc :D a ty jeho drobáčky mu ze srdce přeju! no a nesmím zapomenout na Blainea, který umé odvést pozornost asi jako já :D
ještě jednou díky a moc se těším na další věc ;)

2 Brea Brea | 18. prosince 2011 v 13:10 | Reagovat

taktiež vďaka za preklad.kapitoly v tejto poviedke som čítala nezvyčajne dlho, lebo takmer po každej vete som vybuchla v záchvat smiechu :D až mi je ľúto, že už skončila. :(

3 im. im. | Web | 18. prosince 2011 v 15:11 | Reagovat

[1]: Vzhledem k tomu, že jsem nějakou dobu v Anglii žila, znám těch britskejch vtípků a narážek víc, než českejch, ale jsem schopná zcela jasně říct, že ten překlad je naprosto bez chyby a taky děkuju. Tuším, že mi to trošičku rozšíří znalosti používání český gramatiky v normální řeči - přála bych vám mě slyšet mluvit =D

4 Lucille Lucille | 18. prosince 2011 v 20:59 | Reagovat

[1]: Myslím, že tohle je to místo, kdy bych ti měla poděkovat za to, že mi to tu vůbec postuješ, že to po mě čteš a opravuješ chyby a že se mnou máš trpělivost, když tě neustále otravuju s otázkama, nebo žádostma o radu, obzvláště když se mi něco nedaří formulovat či přeložit tak, jak by se mi líbilo. Takže, děkuju, vážně. ;)
A jo, máš pravdu, že Finn je v téhle povídce docela roztomilej :) A Blaine odvádějící pozornost je skoro stejně vtipnej, jako Kurt snažící se umlátit Wese záchodovou štětkou :D

[2]:Děkuju moc a slibuju, že to nebyla poslední vtipná povídka, co jsem přeložila ;) ... vlastně asi můžu prozradit, že se už rýsuje něco zcela konkrétního. I když, co si budeme povídat, Mothergoddamn v tomhle směru něco jen tak netrumfne. 8-)

[3]: Ještě jednou, děkuju moc. :) btw: pokud bys to nenapsala, tak by mě ani nenapadlo, že máš nějaké problémy s češtinou. ;)

5 Bilkis Bilkis | 19. prosince 2011 v 9:50 | Reagovat

Tahle povídka je prostě skvělá. :-D Jdu si ji přečíst pěkně od začátku a kochat se těma skvělýma hláškama pěkně pohromadě. ;-)

Děkuju ti, Lucille, za překlad! Já jako neangličtinář to oceňuju vážně hodně, že ses do toho pustila, a já tak získala možnost si to přečíst. Díky.

6 dorea dorea | 19. prosince 2011 v 14:14 | Reagovat

[4]: Lucille: nemáš absolutně zač, myslím, že si to dostatečně vybírám 0__o

7 Lucille Lucille | 21. prosince 2011 v 19:38 | Reagovat

[5]: Děkuju, jsem moc ráda, že povídka bavila až do konce :)

8 Justinka Justinka | Web | 21. prosince 2011 v 23:42 | Reagovat

(Ehhh, přečetla jsem už dřív, ale neměla čas napsat koment a pak zapomněla...)

Bylo to opět vtipné! Vážně mě mrzí, že povídka už končí. Skvěle jsi to vybrala a přeložila. Ještě jednou díky a těším se na další. ;-)

9 Lucille Lucille | 25. prosince 2011 v 0:53 | Reagovat

[8]: Děkuju moc, jsem ráda, že se povídka líbila. :-)

10 Karin Karin | 2. prosince 2016 v 12:51 | Reagovat

Parádní doufám že ještě něco takové přeložíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama