Až se setmí - Kapitola 1.

7. ledna 2012 v 17:12 | Dorea |  Až se setmí
První kapitola nové povídky. Komentáře a hvězdičky potěší :)
Prosím, ještě než začnete číst, přečtěte si úvodní upozornění.
Za betaread děkuji Lucille.
Jelikož jsem, ale poté ještě kapitolu lehce přepisovala, je možné a poměrně pravděpodobné,
že nějaké chyby najdete, dejte mi o nich vědět. Díky!
Příjemné čtení.


Dnešní den měl být báječný, pomyslel si hořce Kurt, když se v noci tiskl k tělu ležícímu vedle něj ve snaze sobecky od něho získat co nejvíce lidského tepla. Byl pátek, víkend před dveřmi, a on měl naplánované rande s Blainem. Večer chtěli jít na představení do místního kulturního domu. Vše bylo ale jinak.


Kurt vyzvedl Blainea v jednu odpoledne. Měli namířeno do nově otevřené kavárny a Blaine právě přemlouval Kurta, že určitě musí ochutnat sladkou specialitu podniku.

"Je to lepší než orgasmus, no skoro," dodal Blaine s vědoucím úšklebkem a políbil svého přítele na tvář.

"Řídím," upozornil ho Kurt a přál si, aby se tolik nečervenal. "Počkej na večer," ani netušil, kde se v něm vzalo tolik sdrnatosti, aby svůj slib vyslovil nahlas.

Blaine se nadšeně usmál a přikývl. "Beru tě za slovo."

Zbytek cesty proběhl v příjemném tichu, které přerušovalo puštěné rádio a Blaineovo pobrukování. Projeli poslední křižovatkou a Kurt s menšími potížemi zaparkoval - Miluju to auto, ale parkovat s ním je noční můra, poznamenal k příteli. Ruku v ruce došli do kavárny. Usadili se v rohu místnosti, objednali kávu - velké mokačíno s nízkotučným mlékem pro Kurta a střední, překapávané mokačíno pro Blainea. Kurt se nakonec podvolil a společně s kávou jim byly doneseny i dva čokoládové dortíky.

Konverzace běžela v příjemném tónu, což Kurta překvapilo, vzhledem k tomu, že poslední dobou nebyl jejich vztah v nalajnovaných drahách, které si vysnil na jeho počátku. Především, když spolu trávili čas sami. Pokud byl přítomen ještě někdo jiný, vše bylo v pořádku. Kurt nechtěl nikoho obviňovat, natož sám sebe, ale přeci jen ho hlodal červík, jestli zcela odpustil Blaineovi jeho chování ve Skandálech anebo jestli to pouze někam zamkl a nalhával si, že vše je v pohodě, protože chtěl, aby vše v pohodě bylo. Většinu času se snažili dělat, že jim do dokonalosti nic nechybí. Většinu času to taky fungovalo.

Probrali kde co - od školy až po poslední Vogue a oba se shodli, že obálka nejnovějšího čísla je jednoduše otřesná - Nemůžeš kombinovat lososovou a kobaltovou! To je proti přírodě! rozohnil se Kurt. Dále to byly jejich představy o vystoupení na regionálkách. Oba se usnesli, že by bylo fajn a hlavně fér, kdyby si na nich zazpívala Tina. I když Rachel by se to asi moc nezamouvalo. Na řadu poté přišel dnešní večer a jejich očekávání od představení a následná společná noc. Měli ji strávit u Blainea, jehož rodiče odtelěli do New Yorku na zahájení výstavy jejich známé. Kurt by rád pozval Blainea k sobě, ale dostat najednou z domu celou rodinu, bylo nad jeho síly. Pomalu ho začínalo štvát, že se schází takřka výlučně u něj doma.

Možná můžu být rád, že mě táta nechá jít k Blaineovi, přemítal, zatím co jeho přítel líčil další z mnoha vtipných historek z Daltonu. Nepřítomně se usmál a palcem přejel jeho dlaň. Miloval drobná vyjádření jejich vztahu. Někomu by to možná mohlo přijít směšné, ale pro něho byly letmé doteky a pohlazení velmi důležité. Blaine se na něj usmál a ruku mu stiskl. Kurt si elegantně odkrojil kus svého moučníku, ale vidličku už ke rtům nedonesl. V jednu chvíli poslouchal svého přítele a jedl opravdu báječný zákusek, čokoláda se rozpývala na jazyku, a v druhé prorazilo modré audi výlohu kavárny a zaparkovalo nedaleko od nich. Oba mladíci sebou trhli a okamžitě vyskočili od stolku. Kavárna naštěstí v tuhle denní dobu nebývala zaplněná lidmi. Místo, kde auto prorazilo výlohu, bylo prázdné. Pouze mladá žena, která seděla nejblíže, spustila křik.

"Zavolej pohotovost!" křikl Blaine na Kurta, jen co odezněl prvotní šok a sám se hrnul k autu. Otevřel dveře, v pozadí slyšel Kurtův třesoucí se hlas oznamující dispečerce na příjmu, co se stalo. "Pane? Pane, jste v pořádku?" naklonil se dovnitřku automobilu. Muž měl hlavu položenou na nafouklém bílém polštáři airbagu, světle hnědé vlasy byly slepené hustou krví,ta vytékala z tržné rány na čele. Životadárné tekutiny však bylo daleko víc, než by zranění na spánku dokázalo způsobit. "Pane, slyšíte mě?" lehce zatřepal s mužem. Nic se nestalo. Snažil se vyprostit bezvědomého z auta, nakonec se mu to povedlo a položil ho na podlahu kavárny.

Kurt k němu přiklekl. "Říkala, že jim to bude chvilku trvat, všechny sanitky jsou pryč. Mluvila o nějaké počínající epidemii," informoval svého přítele.

"Dej mi svoji šálu," nastavil ruku. Kurt se sice trochu ošíval a pak si málem nafackoval, tady šlo o lidský život - kašmírová pašmína byla malá cena. Blaine nacpal jemnou tkaninu do největší rány na pravém rameni, která nepěkně krvácela. Možná, kdyby si ji lépe prohlédl, mohlo být hodně věcí jinak. Rozhodně nevypadala jako zranění způsobené při autonehodě. Na pomoc jim přispěchala i servírka, co je obsluhovala.

"Probouzí se," poznamenal Kurt, když spatřil třepetání očních víček.

"Pane, jak se jmenujete?" zeptal se Blaine a přejel muži po zakrváceném čele. "Co vás bolí?"

Zraněný konečně otevřel oči. Všichni tři klečící okolo něj se zarazili. Jeho oči byly zvláštní. Vypadaly jako potažené šedavou mázdrou, cévky byly popraskané, všude samé červené nitky - jako malí červíci.

"Slyšíte mě?" zeptal se Kurt. Muž se pokusil zvednout, Blaine mu položil ruku na nezraněné rameno a tím mu znemožnil další pohyb. Neznámý otočil svůj pohled na něj, chvíli si ho prohlížel. Vymrštil se a zaryl své zuby do jeho ruky.

Kurt si tuhle chvíli dlouho vyčítal. Měl vědět hned, jak spatřil podivné oči, že muž je nakažený. Měl reagovat rychleji. Měl… měl něco udělat.

Blaine okamžitě odstrčil útočícího muže, tak prudce, až jeho hlava s dunivým zvukem narazila na bílé kachličky, kterými byla podlaha pokrytá. Už se nehýbal.

"Jsi v pořádku? Bože, Blaine, jsi v pořádku?" Kurt se k němu okamžitě připlazil a ustaraně si prohlížil kousanec na jeho předloktí. Blaine pouze pokýval hlavou, na víc se nezmohl. Konečně uslyšeli sirény záchranářů.


"Máte to ošetřené. Ale měl byste si rozhodně zajít do nemocnice na přeočkování a na testy kvůli přenosným chorobám," zdravotnice dolepila poslední náplast a soucitně se na mladíka sedícího na kavárenské židli usmála. Pořekadlo: Pro dobrotu na žebrotu, platí vždy a všude.

Blaine se snažil nedívat na tělo v černém umělohmotném pytli. Snažil. Záchranáři po svém příjezdu mohli konstatovat už jen smrt. A popravdě nechtěli věřit, že muž byl ve svém stavu schopen řídit automobil. Ubezpečili všechny, že Blaine mu svým odstrčením smrtelné zranění rozhodně nezpůsobil, což slyšel velmi rád.

"Může to počkat do zítřka?" zeptal se, když konečně dokázal odtrhnout zrak od mrtvoly.

"Bylo by lepší, kdybys tam zašel ještě dneska, ale vzhledem k tomu celému blázinci, co panuje, bys stejně přišel na řadu až někdy v noci. Ale kdyby tě to bolelo, přijď hned!"

"Seš už hotová, Sarah?" křiknul na ženu další z posádky vozidla. V jeho hlase byla patrná netrpělivost. Kývla na souhlas, rozloučila se s párem mladíků a záchranáři byli pryč. Pohřební služba právě naložila mrtvé tělo a mladíci ho vyprovázeli zachmuřeným pohledem.

Kurt zaplatil. Nechali lidi v kavárně jejich osudu. Nastoupili do černého SUV a mladík za volantem zamířil domů. Nakonec se dohodli, že bude lepší, pokud stráví zbytek dne u Kurta doma. Carole dnes neměla službu v nemocnici. Takže kdyby se Blaineovi udělalo zle, bude o něj alespoň dobře postaráno. Večer sice byl zničený, ale zdraví za to přeci stojí.

Jen co Kurt nastartoval a rozjel se, už se natahoval po knoflíku rádia.

" - šířící se děsivě rychle, buďte opatrní, moji milí." Slyšeli hlasatelku v rádiu a pak jako na zavolanou začala hrát Katy Perry, což Blaineovi ihned zvedlo náladu a pobrukoval si společně se zpěvačkou.

Když si Kurt zpětně přehrával právě tuhle chvíli, měl chuť se vyfackovat. Přiložit si zbraň k hlavě a zmáčknout kohoutek. Slova - šířící se děsivě rychle - ho měla varovat. Něco nebylo v pořádku. Měl otočit auto a někam vypadnout.Měl něco udělat.

Hlas Blaineovy oblíbené zpěvačky přehlušil zvuk přibližujících se sirén. Poté co Kurt zabočil vpravo, pochopil proč. Ulice byla ucpána havárií nejméně tří aut. Okolo se potulovali zřejmě vyděšení lidé, jejich pohyby byly klátivé a malátné. Byli zakrvácení a vypadali úděsně. Kurt vypnul rádio.

Další chyba, kterou si později vyčítal.

Na místě už byli hasiči i policie. Záchranka právě přijížděla. Všichni se snažili zmatený dav pochytat.

"Vezmu to jinudy," oznámil Kurt, když pochopil, že tudy neprojede, odbočil vlevo. Po cestě potkali ještě další nehody.
"Co se to sakra děje?" Míjeli opuštěné lidské postavy, prchající lidi. Kurt ve snaze zjistit nějaké novinky, otočil knoflíkem rádia, to už ale pouze šumělo. Vyzkoušel všechny dostupné stanice. Všude stejné. Bzučení, ze kterého akorát rozbolí hlava.

Konečně Kurt stočil volant na příjezdovou cestu. Z brašny vylovil klíče a vstoupili do domu.

"Jsem doma," zakřičel. Odpovědí mu bylo ticho. "Chceš něco k pití nebo k jídlu?" Blaine odmítavě zavrtěl hlavou. Přešli do obývacího pokoje. "Měli by být doma, kde sakra všichni jsou?" Na konferenčním stolku našel lístek od Carole, která psala, že musela do nemocnice. "Táta je asi v práci a Finn bude u Rachel. Tak co bys chtěl dělat?" zeptal se přítele a plácl sebou na pohovku.

Spát. Přesně to Blaine potřeboval. Unaveně se dovlekli do Kurtova pokoje a Blaine padl na lůžko. Kurt mu musel připomenout, že v oblečení se mu v posteli válet nebude - zraněný nezraněný. Blaine neměl ani sílu na nějakou vtipnou poznámku. V předloktí mu nepříjemně tepalo. Svlékl se a zůstal pouze v boxerkách a nátělníku. Kurt se převlékl do flanelových kalhot na spaní a oba zahučeli pod přikrývku. Kurt Blainea objal a vtiskl mu polibek na klíční kost.

"Jsi v pořádku?"

"Jo, jen toho bylo dost. Lidi mě nekoušou každej den." Do svého hlasu dal tolik jistoty, kolik jí byl schopen. Moc jí nebylo.

"Nechceš zajet do té nemocnice teď?" zeptal se ho Kurt a vtiskl další lehký polibek na jeho paži.

"Ne, sice to trochu bolí, ale myslím, že to je normální." Polopravda byla lepší než úplná lež. Kousnutí ho bolelo víc než trochu. Ale zranění vždycky bolí. "Jen se trochu prospím a bude to dobrý."


Probudila ho neuvěřitelná žízeň. Jen co pohnul zraněnou rukou, málem vyjekl agónií. Bolest byla šílená. Zpod obvazu prosakovala krev a Blaine přitom pohledu pocítil ještě větší žízeň. Vymanil se z Kurtova majetnického sevření a doklopýtal do koupelny. Před očima měl mžitky a hučelo mu v uších. Zarazil se nad obrazem, který mu přineslo zrcadlo. Tvář měl bílou, zpocenou. Oči matné a cévky v bělmu rozpraskané. Samozřejmě pochopil, že ho muž, kterému se snažil pomoci, něčím nakazil. Otočil pravým kohoutkem a strčil do proudu chladné konejšivé vody hlavu. Hltavě se napil. Vrátil zpět ke Kurtovi, který už zmateně mžoural po pokoji jako by měl radar, pokud ho Blaine opustil.

"Děje se něco?" Svou otázku doplnil zívnutím. Kdyby Blainea neochromovala svíravá touha si ruku oddělit od těla, asi by počin svého přítele shledal roztomilým.

"Odvezeš mě do nemocnice? Ta ruka strašně bolí," zvedl zraněnou končetinu. Kurt se okamžitě zprudka posadil.

"Proč jsi to neřekl dřív? Blaine, vypadáš strašně. Určitě máš horečku!" Ospalost z jeho očí zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. S hrůzou zíral na zakrvácený obvaz. Divže nevyskočil z postele a začal se překotně strojit. "Na!" vrazil příteli do ruky jeho pruhované triko. S oblékáním mu nakonec musel pomoct. Stejně tak při cestě do auta.

Ulice byla prázdná. Což bylo divné, byly teprve čtyři hodiny odpoledne. Cesta do nemocnice byla naopak rušná. Kurt málem srazil tři lidi, kteří se mu připletli do cesty. Ve městě byl zmatek, sirény houkaly, blikala modrá světla záchranné služby a všude ležela lidská těla. Konečně dojel až nemocniční budově. Zaparkoval na zákazu, bylo mu to jedno. Blaine byl přednější než pitomé auto. Vytáhl přítele z vozu a horkotěžko ho táhl ke vchodu. Blaineův stav se zhoršil, Kurt cítil teplo sálající z pokožky, rána na ruce začala opět krvácet, jak mohl soudit podle ušpiněného rukávu jeho svetru.

Rozrazili dveře jako velká voda. Kurt se na moment zastavil. Nemocnice byla přecpána. Lidé leželi dokonce i na zemi. Čekárnou se ozývalo sténání, sípání a křik, šířil se jí puch krve. Blaine, který se opovážlivě zakymácel, ho vrátil do reality.

"Potřebuji pomoc!" nesl se prostorem jeho hlas. Nikdo si ho nevšimul. Ignorace je jednou z nejhorších lidských vlastností. Bohužel je hojně rozšířená.

"Je mi zle," zasténal Blaine.

Kurt byl zoufalý. Jeho přítel možná umíral a nikoho to nezajímalo. "Sestro!" snažil se zaujmout pozornost kolem procházející ošetřovatelky.

"Počkejte, až na vás přijde řada!" odsekla unaveně, aniž by se na ně podívala, řítila se chodbou dál. Otevřela dveře od ordinace. Čekárnou se provalil odporný nelidský zvuk.

"Je mi zle," zopakoval Blaine. Kurt stiskl jeho ruku. "Mám hlad," zasípal.

Čekali neuvěřitelně dlouho, než na ně přišla řada. V jednu chvíli se hlavní dveře nemocnice rozrazily a dovnitř vešli plně ozbrojení vojáci. Rozestavili se po celé chodbě, někteří se ztratili v pokojích. Zraněných lidí si nevšímali. Nedlouho poté přišel Blaine konečně na řadu. Jeho rukáv byl nasáklý krví a na světle žlutých dlaždicích se pod ním utvořila rudá kaluž. Když ho Kurt pomáhal zvedat, tak skoro nevnímal.

Kurt měl opravdový strach. Celý Blaine sálal horečkou, ale po těle mu vyrazil studený pot. Do ordinace mu zakázali jít - Nejste rodinný příslušník ani zákonný zástupce. Počkejte si venku. Nervózně přešlapoval před dveřmi a okusoval si kůži na palci. Zlozvyk, kterého se zbavil v sedmi letech. Čekárnou se stále neslo neklidné šeptání, sténání a nepřirozený křik, který se záhy ozval i z pokoje, kde byl ošetřován Blaine. V zápětí se ozval další zvuk - střelba.

Kurtovi zatrnulo. Bez rozmýšlení rozrazil dveře a ztuhnul. Výjev před ním byl absurdní - padající tělo, tmavá krev rozmazaná po nemocničním lůžku a stékající po zdi. Trvalo pouhých pár setin sekundy, než si uvědomil, co se děje.

"Né!" vykřikl a pokud by ho jeden z vojáků nezastavil, vběhl by rovnou do deště kulek.

"Tohle už nebyl váš přítel," poznamenal voják unaveně. Tuhle větu opakoval dnes už tolikrát. To, co kdysi bývalo Blainem zřejmě chtělo potvrdit mužova slova. V následující vteřině se nehybné tělo zvedlo a sípavě zavětřilo. Kurt zhrozeně pozoroval díry v jeho hrudníku, prostřelený krk, šedivé oči bez jasných, zářivých jiskřiček, které dělaly Blainea Blainem. Živý člověk by neměl být schopen vstát s takovými zraněními v hrudníku. Voják neváhal, pozvedl zbraň a jedinou ranou prostřelil obživlému hlavu. Na světle zelené zdi se rozprskl mozek, úštěpky kostí a samozřejmě krev. Kdyby byl Kurt alespoň trochu při smyslech, pozastavil by se nad její barvou. Takhle lidská krev nevypadá - hnědá, sražená a zapachájící jako zkažené maso.

"Zmiz odsud!" poručil starší voják Kurtovi. "Vypadni, seber rodinu a utíkejte jinam!" nebohý Kurt byl vystrčen z pokoje, ani nevěděl jak. Celý se třásl. Klepaly se mu nohy. Nemocnicí se teď nesl pravidelný zvuk střelby a výkřiků - lidských i těch, které člověka nepřipomínaly. Čekárna byla zaplněna těžkým pachem zkaženého masa, ze kterého se chtělo zvracet. Bez rozmyslu se rozběhl chodbou ven z budovy. Neviděl. Neslyšel. Bohužel stejný nápad jako on měli i další lidé. Tísnil se mezi upocenými těly. Narážel do nich. Nemohl dýchat. Z transu ho probral až známý hlas a ruka položená na rameno.

"Kurte?"
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Domík Domík | 7. ledna 2012 v 17:32 | Reagovat

Chudák Blaine všude vždycky buď umře nebo je tam za naprostého hajzla :D Ale ta 1.kapitola byla super, už se těším na další. Zombie povídky sice v angličtině nečtu, ale od tebe si je přečtu fakt ráda :)

2 Roedeer Roedeer | Web | 7. ledna 2012 v 17:49 | Reagovat

Napadlo me, ze Blaine zemre nebo se minimalne ztrati, uz kdyz jsem cetl ten "uvod", ale teda ze to bude takhle rychle a takhle drasticky, to jsem necekal a dokonce me to strasne skodolibe rozesmalo. Pritom byl uz od zacatku snesitelny, takze bych si ho mozna oblibil a kdyby zemrel az nekde ve treti kapitole, nejspis bych ho i trochu ozelel :]
Hodne fajn zacatek!

Co se tyce chyb, nevidim duvod, proc  pouzivat standardni primou rec v uvozovkach a hned na to kurzivu jako vyjadreni prime reci.

3 dorea dorea | Web | 7. ledna 2012 v 19:06 | Reagovat

[1]: asi budu muset napsat nějaké Klaine, abych si Klaine shippery udobřila, co? :D a přitom já nemám ráda, když je Blaine za parchanta (bad boye Blainea zase žeru!) vlastně nemám ráda ani moc povídky, kdy je jasně vidět, že člověk buď Blainea (či jinou postavu) vyloženě nenávidí,i když se mi to asi nedaří moc podat, děkuji :)

[2]:Na Blainevovu smrt jsem dostala připomínku, jestli to vážně muselo být tak brutální, muselo. Napsalo se to vlastně samo. Já tu jeho smrt měla naschvál takhle brzo, dneska jsem ten koncept povídka probírala znovu a ono to vypadá tak na šest částí maximum. A včera jsem napsala asi nejbrutálnější odstavec za celých dva a půl roku. Až jsem z toho sama lehce znepokojená a zpětně jsem přemýšlela nad raitingem.
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co myslíš. Mně se to asi tak víc líbilo. Ale máš pravdu, že důvod k tomu není. Dám si na to pozor. Díky!

4 Domík Domík | 7. ledna 2012 v 21:58 | Reagovat

Ale ne, Klaine psát nemusíš :D Já mám Klaine povídek načtených dost. A o BadBoy!Blaine mi vůbec nemluv. Od doby co jsem začala číst Go Your Own Way, se hrozím až začnou znovu vysílat Glee a bude tam nudný seriálový Blaine a budu v duchu brečet, proč tam nemůže být ten povídkový :D
A taky nemám ráda povídky, kde je jasně vidět, že člověk některou postavu nemá rád. Proto mi v hodně RPSkách vadí Darrenovy přítelkyně, kterí tam jsou vždy za mrchy nebo hloupé slepice.

5 dorea dorea | Web | 8. ledna 2012 v 14:59 | Reagovat

[4]: na Go Your Own Way se chystám, až bude dokončená :) o těch přítelkyních jsme se bavily, jj taky to nemám ráda :)

6 Joli Joli | E-mail | 8. ledna 2012 v 19:00 | Reagovat

Huh! Tak to šlo fakt rychle. :-D Ale já jsem ráda, mně se ten spád líbí. Na to, že jsem si během učení se na zkoušky zakázala povídky, tak jsem ráda, že jsem to porušila a pustila se do čtení tohoto díla! :-) Zombíky mám ráda, koukám na The Walking Dead (už aby bylo pokračování druhé řady!), takže toto je něco pro mne. :-)

7 Bilkis Bilkis | E-mail | 8. ledna 2012 v 19:56 | Reagovat

Musím říct, že se ve mně pere několik pocitů. Miluju zombie filmy! Strašně si je užívám a vždycky to tak z nějakého mně záhadného důvodu bylo. Poslední dobou je nevyhledávám tolik, jako tomu bylo dřív, ale viděla jsem jich dost a většina byla jízda. :-D Jenže s Glee se mi tenhle žánr prostě nějak nedaří propojit na úrovni potřebné k tomu, abych ho vyhledávala. To samozřejmě není kritika, je to skvěle napsané, líbí se mi ten nápad, ten spád, ty krvavé detaily a určitě to budu číst dál, protože jsi skvělá autorka a já vím, že ta povídka bude úžasná! Jen si musím k tomuhle žánru vytvořit nějaký vztah, což může chvíli trvat. Některé věci musí nejdřív uzrát, aby je člověk dokázal ocenit tak, jak by měl. Rozhodně jsem zvědavá, jak to bude pokračovat a máš ve mně věrného čtenáře. Jen jsem v některých věcech trochu pomalejší a konzervativnější. (Merline, připadám si stará! :-D)

8 Lucille Lucille | 8. ledna 2012 v 20:00 | Reagovat

Blaine zpívající si s horečkou a pokousanou rukou Katty Perry :-D To je prostě canon :-D Mě vůbec nepřišlo, že by tu Blaine vyzněl jako ta "špatná" postava, nebo jako že ho nemáš ráda. Ale zombie apokalypsu přece nemůžou přežít všichni, ne? O tom, jak moc mám ráda The Walking Dead ti tu asi nemusím básnit, takže prostě super :) Nikdy by mě předtím nenapadlo, že kombinace glee a zombie může být tak čtivá :D (že to vůbec budu číst...) :-P

[4]: Domíku, ty čteš GYOW?! ...už několik měsíců se mi nedaří Doreu přesvědčit, aby to začala číst rozepsaný a po tom posledním updatu, kdy jsem jí půl dne fňukala na chatu "co se stalo" a přitom se jí snažila ten děj neprozradit, tak jsem jí asi docela pochopila :D (...prostě jsem se o to musela s tebou podělit, dokud nebude nová kapitola, tak to asi jen tak nevstřebám... :-) )

Taky vážně nemusím, když autor vyloženě nemá rád jednu postavu a všemožně jí ztrapňuje, očerňuje, nebo se jí nějak zbavuje. Občas je to možná vtipný, občas se to třeba i hodí, ale spíš mě to donutí tu povídku přestat číst a o autorovi si něco pomyslet...

9 Domík Domík | 8. ledna 2012 v 20:52 | Reagovat

Lucille: O té poslední kapitole mi ani nemluv. Jenom si na to vzpomenu a chce se mi z toho brečet. 5x denně aktualizuju ff.net, jeslti náhodou už neni nová kapitola :D GYOW je jedna z nejlepších ff, co jsem kdy četla :)

10 dorea dorea | Web | 8. ledna 2012 v 21:34 | Reagovat

[6]: právě při sledování The Dead Walking se myšlenka na tuhle povídku zrodila a jak jsem psala v úvodu, je docela možné,že nějakou narážku na tenhle skvělý seriál najdeš :) jj pokračování by se šiklo! už jen kvůli tomu konci epizody :D díky! a hodně štěstí u zkoušek

[7]: já tě naprosto chápu a o to více díky, že jsi to dokázala dočíst :D já osobně kolikrát "lituju", když napíšu komentář třeba hned k povídce, která se mi líbila, ale jsem z ní rozpačitá,nevím, co si myslet, osobně píšu komentáře jen autorům, které mám ráda a čtu je pravidelně a jejich věci se mi líbí, ale třeba tahle konkrétní povídka mi prostě nesedla a pak ten komentář vyzní, tak jak vyzní O_o každopádně jsem vážně ráda, že jsi dala téhle povídce příležitost :)doufám, že si ke crossoveru zombí a glee nějaký ten vztah najdeš :) díky!

[8]:zombíci jsou prostě jedničky :D jo kdyby přežili všichni, tak to bude asi dost trapný :D
ale to jsi "nefňukala" jen ty, celej tumblr mi brečel, nene až to Zavocado dopíše, tak si to s chutí přečtu a pak budu nadávat, že chci přítele, co píše slash :D
jj občas to vtipné je, krásný příklad je HamhockLover, hlavně ta povídka, co jsi překládala, Úterky z ptáčky zpěváčky, ale třeba v té povídce s otrokama už mi ten Blaineův charakter jí vykreslený docela vadil
díky za vše!

11 Lucille Lucille | 9. ledna 2012 v 12:41 | Reagovat

[9]: Domíku: amen :-D Taky GYOW řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy z FF četla. A badboy!Blaine je tak neskutečně sexy...

[10]: jj, na povídky od Hamhocklover jsem si přesně vzpomněla, když jsem ten komentář psala. U pár to bylo fakt vtipný,  kde z něj udělala naprostýho blbečka, ale když to udělala stejně v několika povídkách, tak už to pak taky nebylo tak zábavný. A třeba u těch otroků, vím, že tam potřebovala nějakýho "špatňáka", tak si mohla někoho vymyslet, než tam nutně nacpávat to jméno (postavu) Blaine, to podle mě bylo úplně zbytečný. Celkově mi přijde, že snad v žádný povídce se ty dva ještě nerozešli bez toho, aniž by Blaine nebyl ten nejhorší na světě. Neříkám, že z nich nutně musí být nejlepší kamarádi, ale...    mluvit spolu by mohli dokázat, místo nenávisti až za hrob, ne?

12 dorea dorea | Web | 9. ledna 2012 v 14:24 | Reagovat

[11]: myslím, že v té její prvotině, kdy si pak Blaine začal něco s Puckem, se rozešli tak nějak na domluvu :D

13 Justinka Justinka | Web | 11. ledna 2012 v 0:34 | Reagovat

Omlouvám se za zpoždění, ale mně se do zombie moc nechtělo... Nakonec jsem přeci jen neodolala a začala číst. A už jsem se neodtrhla:D Také zkusím vydýchat další díly a nebát se. ;-) Tedy myslela jsem, dát tomu šanci:D Já se totiž narozdíl od Bilkis u hororů bojím... :-P

14 dorea dorea | Web | 11. ledna 2012 v 11:49 | Reagovat

[13]: rozhodně se neomlouvej! jsem moc ráda, že jsi povídce šanci dala a díky za to :) u hororů by se ale člověk měl bát :)

15 Bilkis Bilkis | E-mail | 12. ledna 2012 v 21:10 | Reagovat

[13]: Netrp prosím tě mylnou představou, že se u hororů nebojím. U některých jo. Ale zombie filmy mezi ně většinou nepatří. :-)

A teď zase k autorce: bude další kapitola brzy? :-D Musím zapracovat na tom svém vztahu. ;-)

16 dorea dorea | Web | 13. ledna 2012 v 5:32 | Reagovat

[15]: druhou kapitolu už mám zpátky od Lucille, takže by se tu měla snad brzy objevit :) ale ještě se musí lehce opravit, protože k ní měla Lucille oprávněné logické připomínky :D
*bohové žehnejte betareaderům*

17 Charis Charis | 25. února 2012 v 18:12 | Reagovat

Jo, jo. Tohle jsi mi dávala číst už před pěknou dobou... konečně si jdu vychutnat i zbytek 8-)

18 dorea dorea | Web | 25. února 2012 v 20:58 | Reagovat

[17]: jj, myslím, že snad někdy koncem listopadu :)

19 bauti46 bauti46 | Web | 16. června 2012 v 23:02 | Reagovat

fajn, tohle není typický druh povídek, co čtu, a tvoje upozornění mě neodradilo, a pokračuju ve čtení, takže spokojenost :-)

20 dorea dorea | Web | 17. června 2012 v 0:03 | Reagovat

[19]: to jsem ráda, já se v AU opravdu vyžívám a moc mě baví je psát, mám pocit, že se v nich dokážu neuvěřitelně vyřádit :) jsem ráda, že si tahle povídka našla čtenáře i po svém dokončení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama