Každý démon chce svou libru masa: část I.

25. června 2013 v 19:09 | Dorea

Povídky z fandomu HP jsem sice dávala na blog Pitomých děcek, ale co si budeme nalhávat, už nějakou dobu to tam stagnuje a asi stagnovat bude. Takže pokud nějaké ještě budou, zveřejním je s největší pravděpodobností tady.
První slova povídky, jejíž první část si můžete přečíst níže, byla napsána někdy v listopadu loňského roku a od té doby neustále narůstala a objemu, až se nakonec ustálila na 19 050 slovech. Doufám, že se vám bude líbit a zanecháte mi tu své dojmy.
Více informací než začnete číst, získáte tady.
Příjemné čtení!




Harry se ke spánku ukládal s přáním, aby se zítřejší den nesl v klidném duchu. Vesmír se mu však vysmál. Hned po probuzení se cítil, jako by po něm přešel párek draků. A to šel spát už v devět hodin. Snídani nestíhal - a to mu podle vůně skřítek připravil jeho oblíbenou ovesnou kaši - oblékl si každou ponožku jinou a plášť si navlékl naruby. Ke všemu ho popálila hůlka, když ji nepříliš šetrně zastrčil do kapsy. To vše byl pouhý začátek.

"Máme dalšího," oznámil mu bez pozdravu Ron s nakyslým obličejem. Nos měl zabořený do hory složek na jeho stolu, sotva byla vidět zrzavá chocholka jeho vlasů. Harry sotva vešel do jejich společné kanceláře, ani za sebou nestačil zavřít dveře. Zasténal a zoufale si prohrábl už tak rozčepýřené uhlově černé vlasy.

"Kdo je to teď?" promnul si obličej, aby se zbavil posledních známek ospalosti. Mentálně se už však snažil připravit na další hektický den ve své milované práci.

"Nějaký mudlovský politik. Nepamatuju si jméno. Mám tady první poznámky z výslechů a nevím, co dřív přečíst. Jo a Kingsley tě chce vidět," dodal Ron se soustrastným pohledem.

Harry cosi zavrčel. "Neměl jsem ani snídani."

"Jestli chceš, mám tady čokoládovou žabku." Otevřel Ron zásuvky svého stolu a s vítězoslavným úsměvem vytáhl už poněkud pomačkanou pochoutku.

Harry nejdřív zaklel a pak se se zoufalým zasténáním otočil na patě a bez dalšího slova odešel. Chodbou proběhl k výtahům, společně s několika oběžníky nastoupil dovnitř - jeden z nich mu málem vypíchl oko, jak moc byl odhodlaný splnit svůj účel - a zmáčkl příslušné tlačítko. Cestou se k němu přidala čarodějka z Odboru pro Cestování Letaxem a kouzelník v křiklavě rudém hábitu s fialovými manžetami ze Spolupráce s mudly. Oba vystoupily dříve než on. Konečně se výtah zastavil a melodický hlas mu oznámil.

"Kancelář Ministra kouzel."

Vystoupil. Mumlaje kletby se vydal krátkou chodbou obloženou tmavým třešňovým dřevem zdobeným marketirií až ke dveřím zasazeným v dubovém rámu se složitým ornamentem. Bez zaklepání vstoupil dovnitř.

"Dobrý den," pozdravil tmavovlasou mladičkou sekretářku v krátkém lila hábitu. Kývla mu v odpověď a vycenila na něho svoje dokonalé perly. Harry se nepříjemně ošil. Nikdy ženu neměl příliš v oblibě, její rádoby nenápadné úsměvy a mrkání, ho děsily. "Ministr se mnou chce mluvit."

"Samozřejmě, pane Pottere," začervenala se a zamrkala příliš dlouhými řasami. "Už na vás čeká," koketně dodala.

"Díky," nervózně se na ni usmál a ignoroval fakt, že mrkání nepřestávalo a přidalo se k němu zdánlivě roztomilé špulení rudě namalovaných rtů. Nepříjemně se ošil.

Raději rychle přešel k ministrovým dveřím. Zaklepal a hned na to se ozvalo tlumené: "Vstupte." Zhluboka se nadechl a vešel.

"Harry, konečně seš tady," uvítal ho Ministr. Ve tváři se mu zračila úleva.

"Slyšel jsem, že byl otráven další člověk."

"Ano," přitakal Kingsley a zněl tak unaveně, jak přesně se Harry cítil. "Politik rozhodující v mudlovském světě o zahraničním obchodu. Ministerský předseda z toho není dvakrát nadšený, dal mi to jasně najevo," odfrkl si. "Posaď se," nabídl Harrymu židli.

"Kingsley, já vážně nevím, co mám dělat," znovu si povzdechl. "Víš, že na tom pracují všichni. Jenže ten jed, pokud to je jed a ne kletba, je nezjistitelnej. Nemáme vůbec nic, žádnou stopu, magický otisk… prostě nic. Nemůžeme přece začít zvonit u dveří a ptát se kouzelníků, jestli o tom něco náhodou nevědí."

"Já vím, Harry," přitakal mu ministr magie zkroušeně. "Dohodnul jsem ti schůzku u Munga, u specialisty na otravy, abych byl přesný. Musíme s tím případem pohnout. Lidi už začínají mluvit. Ministerstvo si nemůže dovolit další fiasko."

"Já vím. Já vím," přikývl Harry. "Fajn. Doufám, že nám ten léčitel pomůže. Kdy tam mám jít?"

"Dnes po dvanácté."

"Fajn, ještě něco?"

"Buď tam hodný, ano?" poprosil ho Kingsley unaveně, ale v hlase bylo znát škádlení, které si nemohl odpustit.

"Pokusím se," odpověděl mu Harry, který si nebyl jist, co svou žádostí Kingsley myslel.


Pochopil takřka okamžitě, jen co se představil na recepci u Munga a řekl nepřátelsky vyhlížející sestře v citronově zeleném hábitu, kdo a kam ho posílá.

"Ano ano, víme o vás," znuděně listovala jakýmisi pergameny, "léčitel Malfoy vás přijme. Jeho kancelář je na třetím podlaží."

Harry na okamžik přestal dýchat a v duchu zaúpěl. "Léčitel Malfoy," zašeptal nevěřícně. Léčitel Malfoy. Ne, to snad nemůže být pravda. Za co mě trestáš?

I když nechtěl, hlavou mu ihned proletěly vzpomínky na Bradavice; bledý špičatý obličej, ulízané vlasy a sebevědomý úsměv. Záhy mu však podvědomí podstrčilo jiné obrazy: strach v šedých očích, klepající se ruku s napřaženou hůlkou, pevný takřka bolestivý stisk, když se ho Malfoy držel, zatímco prchali z Komnaty Nejvyšší potřeby.

"Děkuji," řekl recepční jen, co se alespoň trochu vzpamatoval a odkráčel pryč. Léčitel Malfoy. Samozřejmě. Teď už mu Kingsleyho - Buď tam hodný - dávalo smysl. "Kingsley!" zavrčel frustrovaně.

Najít tu správnou cestu mu chvíli trvalo. Sv. Mungovi se vyhýbal, jak jen to šlo a pokud dostal rýmu nebo bolení v krku, spolehlivě ho vyléčil některý z Hermioniných lektvarů. Kamarádka sice pokaždé brblala, že by k lékouzelníkovi zajít měl, nakonec mu ale medicínu připravila sama. Nemocnice neměl rád ani ty kouzelnické. Magie tady se mu nelíbila, byla divoká z nejrůznějších kleteb, které se tu léčitelé snažili prolomit a špinavá nejrůznějšími nemocemi. Na zátylku mu naskákala husí kůže a pokožka ho nepříjemně svrběla. Naštěstí mu všudypřítomné ukazatele pomohly a brzy se ocitl na správném patře a oddělení.

"Potřebujete něco?" vyštěkla na něho postarší sestra. Založila si ruce vbok a zpod přimhouřených víček se ho snažila zastrašit. Cizince na svém oddělení nikdo neviděl rád.

Harry se zarazil a pozoroval děsivě leč mateřsky vyhlížející ženu s prošedivělými blonďatými kudrlinami. Trochu mu připomínala matku jeho nejlepšího přítele. Odhodlaná bránit ty, za které má zodpovědnost, do posledního dechu.

"Mám schůzku s léčitelem Malfoyem," oznámil jí Harry, když konečně našel slova. "Jsem bystrozor," vypjal pyšně hruď. Ze svého zaměstnání nebyl vždy nadšený, ale byl na sebe hrdý. Stát se bystrozorem znamenalo prestiž, kterou si člověk musel zasloužit.

"To je v pořádku, Marry," ozval se povědomý hlas za jeho zády.

Harry sebou poplašeně trhnul. Napočítal do tří. Otočil se a doufal, že je na tohle setkání dostatečně připraven. Před ním stál Draco Malfoy osobně. Blonďaté vlasy, genetické dědictví jeho rodu, si nechal narůst do culíku, který měl na zátylku sepnutý černou sametovou stuhou. Stejně jako nosíval jeho otec. Obličej měl stále stejný, možná bradu o něco málo špičatější a lícní kosti výraznější. Oči se však nezměnily, stále šedé, chladné jako led. Zavrtávaly se do Harryho jako červotoč do dřeva. Neprozrazující jedinou emoci, krom opovržení, které ke všemu umocňoval ohrnutý ret.

"Pan Potter," ušklíbl se při Harryho jménu jako by byl nucen žvýkat citron, "přišel navštívit mě," kývl na ženu s milým úsměvem. "Pojď za mnou," poručil Harrymu. Otočil se, zelený hábit - poznávací znamení všech léčitelů - mu kolem nohou zavlál, Harrymu tím připomněl Snapea. V duchu zasténal, ještě tak myslet na Snapea, to mu opravdu scházelo. Bolest hlavy, která se před chvílí objevila, zesílila. Už teď si přál, aby ráno nevstal z postele.

V tichosti prošli chodbou až k prostým nezdobeným dveřím na jejím konci. Visel na nich jednoduchý štítek s Dracovým jménem a titulem. Malfoy na dveře několikrát poklepal hůlkou, Harry ani nestačil zaregistrovat frekvenci ťukání a dveře se otevřely.

"Až po tobě," řekl mu Draco a gestem vyzval Harryho ke vstupu.

Harry po vteřinovém váhání vešel dovnitř. Kouzla ihned zaregistrovala jeho přítomnost. Místnost se rozsvítila měkkými světly a v miniaturním krbu vzplál oheň. Prostor byl nacpán knihami, to byla první věc, které si Harry všiml. V jednom rohu viděl neustlané široké sofá s měkkou pokrývkou, naproti němu stál bytelný stůl s několika kahany a obyčejnými cínovými kotlíky. Vedle byly umístěné police s nejrůznějšími přísadami do lektvarů; skleněné fioly stály vedle keramických dóz a plátěných pytlíků, pod nimi byly seřazeny těžké nádoby naplněné nejrůznějšími kapalinami chránící drahé přísady proti poškození. Harry nebyl v lektvarech kdovíjaký odborník, ale i on věděl, že mnoho z lahviček ukrývá vzácné přísady. Naproti Harrymu se nacházel pracovní stůl z cedrového dřeva s nohami vyřezanými do tvaru gryfů, zavalený pergameny a dalšími knihami.

"Posaď se," ukázal mu Malfoy nedbale na židli, která své nejlepší dny zažila už před několika roky. Polstrování bylo zašlé, roztrhané a také trochu propálené. "Ministr mi psal, že jste v případě těch otrav neudělali žádný pokrok."

Malfoyův tón ho překvapil. Nezněl výsměšně, jak předpokládal. Byl stručný a věcný. Jako by se jeho někdejší rival skutečně ujasňoval, že má pravdu. Tu merlinžel skutečně měl. Kouzelníci i mudlové byli tráveni už víc jak dva měsíce a oni stále nevěděli prakticky nic.

"Máš pravdu," přiznal neochotně. "Nedokážeme přijít na žádnou stopu. Nevíme, jakej jed byl použitej. Samozřejmě jenom předpokládáme, že to je jed, protože jsme nenašli žádný zbytek. Nevíme, proč to pachatel dělá, nedostali jsme od něho žádný požadavky. Oběti spolu nemají nic společnýho, kromě toho, že se jedná o známý lidi. Napadá kouzelníky, ale i mudly," vylíčil Malfoyovi své trápení s neznámým pachatelem.

"Přikláněl bych se spíš k jedu. Na kletbu mi to připadá málo rafinované."

"Málo?" vykvikl Harry hystericky. Hlavou mu projely všechny bezesné noci strávené nad pergameny ve snaze najít nějakou spojitost s případy a pohnout se tak dál.

Draco to však přešel bez jediného mrknutí oka. "Myslím, že to bude nějaký málo známý, rychle se odbourávající jed. Základ bývá většinou z rostlinného jedu, který utlumí životní funkce oběti. Navíc musí být bez použití kouzel, protože byl podán i mudlům a nezabil je," přešel Draco ihned k věci. "Jak jsem řekl, problém je, že tělo jed rychle odbourává, takže po několika hodinách ho už nemůžeme analyzovat. Vzorky jsme odebírali u mudlů i u kouzelníků. Bohužel naše hledání nebylo o moc úspěšnější než to vaše," ohrnul ret v nelibosti. "Osobně se přikláním buď k Dulcis quies nebo Mirabilis pedica," řekl Harrymu.

Tomu chvilku trvalo, než byl schopen pokračovat v rozhovoru. Nejdříve si potřeboval ujasnit veškeré informace, jež mu byly prozrazeny. Už jako malý měl problém, pokud na něho někdo vychrlil příliš slov najednou.

"Promiň, ale neznám ani jeden," pokrčil rameny a lehce se začervenal. Přiznat před Malfoyem neznalost nebylo jednoduché a asi nikdy nebude.

Draco se zhluboka nadechl, asi aby utrousil uštěpačnou poznámku, nakonec z jeho úst ovšem žádná nevyšla. "To není zase tak důležité. Pochybuji, že by ti to něco řeklo. Ty jedy nejsou ani v osnovách sedmého ročníku, ale pro tvou informaci: Dulcis quies neboli Sladký spánek ti způsobí koma, zpomalí tvé srdce a vlastně veškeré životní funkce. Tvůj mozek ovšem vnímá vše, jenže tělo nedokáže reagovat. Víš o všem, co se kolem tebe děje, ale nemůžeš nijak zasáhnout. Vlastně jsi jako mrtvý. Byl to poměrně oblíbený jed ve středověku."

"Sladký spánek," povzdechl si Harry.

Draco pokrčil rameny s miniaturním úšklebkem. "Mirabilis pedica neboli Divotvorné oko vymyslel mnich ve středověku, když potřeboval získat čas při přípravě jiných lektvarů. Jenže účinek byl poněkud jiný, než zamýšlel. Mirabilis zapříčiní to, že nedokážeš usnout. Už nikdy, až se z toho zblázníš, selžou ti orgány a nakonec po několika týdnech umřeš."

"Počkej, počkej. Ale, to jsou dvě naprosto rozdílný věci," zatvářil se Harry zmateně. Měl pocit, že někdo obrátil moc stránek najednou. "Jak to může být jeden z nich, když oba mají úplně jiný účinky."

Na setinu sekundy vypadal Draco ohromeně, pak se však jeho tvář vrátila k dobře známé chladné masce. "Je dost pravděpodobné, že byly připraveny špatně. Lektvary se musí připravovat s největší precizností a je při nich důležitá trpělivost, to víš," připomněl mu Malfoy sladce. "Nesmíš udělat chybu a tyhle jedy patří k nejsložitějším, jaké znám. Nejsem si jistý, jestli bych si sám troufnul na jejich přípravu. Mezi přísady patří několik velmi delikátník ingrediencí, které se taky dost těžko získávají," při vysvětlování sklouznul Malfoy do učitelského módu. "Nebo je klidně možné, že se jedná o úplně jiný lektvar. Nevím," pokrčil rameny. "Jak jsem říkal, neměl jsem možnost pořádně prozkoumat náležitý vzorek."

"Skvělé," promnul si Harry obličej. "Mohl bych mluvit s tím posledním napadeným?"

"Ne," zavrtěl Draco hlavou a pokračoval, "momentálně spí. Nedokážeme ho probudit. Až nabyde vědomí a bude schopen výslechu, dám ti vědět."

"A neříkal něco, když ho přivezli?"

"Ne, spí celou dobu."

Přerušilo je urgentní bouchání na dveře.

"Dále!" štěknul Malfoy.

"Léčiteli Malfoyi, omlouvám se," přiběhla sestra, ve které Harry poznal mateřskou personu z chodby. Hrudník se jí prudce zvedal, jakse snažila popadnout dech. "Paní Pavoučníková zača -."

"Už jdu," kývl na sestru. "Musím jít," řekl Harrymu a spěšně vstal od stolu. "Přijď zítra, připravím ti nějaké materiály ohledně těch jedů. A zatím se zkus poptat u překupníků, jestli v poslední době neprodávali něco neobvyklého." Draco ho vyhnal ze své kanceláře a rychle následoval netrpělivě přešlapující sestru.

Harry osaměl v tiché chodbě. Na pouhý okamžik se opřel o stěnu a přemýšlel. V hlavě se mu už začal rodit seznam překupníků, které bude muset prověřit a počet bystrozorů, které může uvolnit, byl žalostně malý. Pomalu se vydal zpět na Ministerstvo. Nepospíchal. Práce měl sice víc než dost, ale nedokázal se donutit, vrátit do neuspořádaného shonu. Vůbec se mu tam nechtělo. Živě si dokázal představit, jaký zmatek tam asi vládne a jak na něho budou všichni upírat nadějné pohledy a očekávat, že z kapsy vyloví papírek se jménem traviče. Pověst Vyvoleným byla cejchem, který nikdy nesmaže. Už tolik let se s tím snažil vyrovnat a pořád si nebyl jistý, že to někdy zvládne.

Na cestu zpět nepoužil letax, rozhodl se pro procházku Londýnem. Miloval tohle město, natolik odlišné od přízemního maloměšťáckého Kvikálova. Tady nebyl zrůda Potter ale ani hrdina Potter. V davu se kupodivu cítil bezpečně, anonymně a to mu vyhovovalo. Nikdo na něho nekoukal, neškemral o autogram, jen občas nějaký muž v drahém obleku nebo žena ve vysokých podpatcích a krátké sukni zavrtěli hlavou nad jeho hábitem. Pokaždé se mu pusa roztáhla od ucha k uchu. Taková pozornost mu nevadila. Obyčejní lidé a jejich soudící pohledy mu přišli legrační. Ovšem pozornost kouzelníků… to bylo něco zcela jiného. Doteď měl husí kůži, když jen zaslechl hlas Rity Holoubkové. Dost často litoval, že ji tenkrát nepředali ministerstvu coby neregistrovaného zvěromága, hlavně po eskapádě s Deanem Thomasem a po rozchodu s Ginny, kdy Rita došla tak daleko, že si pronajala mudlovský byt na Grimauldově náměstí.

Na pozdní oběd se zastavil na Příčné u Toma, který mu vždycky přinesl moučník, aniž by se o něho Harry prosil. Ani dnešek nebyl výjimkou a on si pochutnal na dýňovém košíčku s karamelovou polevou. Nikdo, dokonce ani paní Weasleyová, nepekl tak dobré dezerty. Nakonec mu nezbývalo nic jiného než se vydat zpět do práce. Na oddělení dorazil krátce po druhé a ihned zamířil do kanceláře.

"Tak co, jak to šlo?" zeptal se Ron s plnou pusou masového koláče. Hermiono kuchařské umění se od jejich svatby výrazně zlepšilo (ke štěstí jejího manžela). Harry pamatoval těch několik prvních měsíců, kdy Ron potaji své jídlo přenechával ministerským sovám a živil se potravinami z ministerského bufetu.

"Věděl jsi, že Malfoy pracuje u Munga?" zeptal se ho Harry a ignoroval jeho otázku. Sundal si hábit, pověsil ho na háček a usadil se na vrzající židli.

"Chffmm," zamručel Ron a přikývl. "Taťka něco říkal. Bradavice dodělal jen na dálku jako my a pak jel studovat do Francie. Myslím, že tam Malfoyovi pořád mají nějaký příbuzný. Proč?" zeptal se přihlouple.

"Kingsley mě poslal za ním. Zřejmě se z Malfoye stal odborník na protijedy."

"A nejenom na ně, co?" zamračil se zrzek.

Harry protočil oči. Některé věci se nikdy nezmění. Co vlastně od Rona čekat jiného?

"Řekl mi, že ten jed se za pár hodin z těla vypaří a nejde poznat."

"Skvělý," zamručel Ron a ukousl další sousto. "Takže vlastně nic novýho?" Dokonale svojí otázkou shrnul Harryho návštěvu v nemocnici.

"Zajdu za ním ještě zejtra, slíbil mi nějaký poznámky. Třeba to k něčemu bude. A máme se poptat po Obrtlý, jestli někdo nesháněl nějakou neobvyklou přísadu."

"Dobře." Přikývl Ron. "Jo, když jsi byl pryč, přišlo další oznámení na kousající konvici."

"Néé, ne další konvice, prosím," zasténal Harry unaveně. Židle pod ním zasténala, jako by s ním soucítila. "Chceš jít do Obrtlý nebo - " sáhl po štosu pergamenů, "do Islingtonu?"

"Nebudu se trmácet přes celej Londýn," odpověděl mu Ron s povytaženým obočím.

"Fajn, fajn. Jdu tam," povzdechl si, natáhl si hábit a zamířil ke dveřím. Přinejmenším doufal, že už se sem nebude muset vracet.

"Nechceš dneska přijít na večeři?" zeptal se ho Ron. "Ginny tam nebude," dodal okamžitě, jen co uviděl Harryho výraz nakopnutého skřítka.

"Uhm, ne díky. Dneska budu radši sám."

"Mia bude vařit mátovou omáčku s jehněčím s brambůrkama." Na tváři se Ronovi objevil blažený výraz.

Harry se zasmál. "Ne fakt ne, díky. Zajdu k vám jindy." Oblékl si hábit a vykročil z Ministerstva.

Doufal, že výslech postarší čistokrevné čarodějky, která prokletou konvici vlastnila, bude rutina, jež zabere maximálně půl hodiny. Hluboce se mýlil. Žena byla hysterická, hlasitě štkala a tiskla si na boubelatý nos krajkový ručně vyšívaný kapesník a huhlala cosi o příšernosti, kterou zdědila po své tetičce. Harry od ní odcházel po třech hodinách s nepříjemnou bolestí hlavy.

Domů přišel jen o chvilku později. Uvítala ho tmavá chodba lemované dřevěným obložením, která se kdysi pyšnila výzdobou z useklých skřítčích hlaviček. Ignoroval celý dům i svého skřítka, který mu s úsměvem od ucha k uchu oznámil, že večeře je nachystaná. Došel do ložnice, oblečení hodil na zem. Zatáhl těžké sametové závěsy a zapadl do postele. Okamžitě usnul. Co na tom, že bylo teprve sedm hodin.

Ráno se probudil neodpočatý a rozlámaný. Opět. Za okny panovalo pravé anglické počasí a to mu na náladě rozhodně nepřidalo. Sešel dolů v teplém chundelatém županu sytě rudé barvy, který mu k předminulým Vánocům věnovala Hermiona, na nohou papuče s bambulkou. Čekal na něho skřítek se sklenicí dýňového džusu a talířem míchaných vajec a klobásek. S nebývalou chutí se pustil do snídaně. Svět se zdál ihned lepším místem.


S Malfoyem se nestačili včera dohodnout na přesné hodiny, kdy k němu měl přijít, rozhodl se proto nejdřív nakouknout na bystrozorské oddělení, zdali nepřibyl další případ nebo jestli čirou náhodou nepokročili v pátrání po nebezpečném traviči. Nic nového se ovšem nestalo. Ron tu dokonce ještě ani nebyl. (Harry měl vzadu v hlavě utlumenou vzpomínku, kdy se mu Ron minulý týden zmiňoval o dni volna, protože bude muset hlídat malou Rose.) Na stole taky žádnou upomínku nenašel, takže Ronova návštěva Obrtlé byla zřejmě k ničemu. Nezdržel se na oddělení dlouho. Asi za půl hodiny letaxem odcestoval ke Sv. Mungovi. Cestu k Dracově kanceláři už dobře znal. Nikde nebloudil a za chvilku byl na místě. Zaklepal a vyčkával.

"Dále," ozvalo se po chvíli tiše zpoza dveří.

Harry vešel, rozhlédl se po místnosti, která byla navlas stejná jako v předešlý den. Malfoy seděl za stolm a vypadal k smrti unaveně. V poslední době všichni kolem něho vypadali vyšťavení bez chuti do života. Pod očima měl léčitel hluboké tmavé kruhy. Blonďaté vlasy lehce rozcuchané jako by jimi projížděly jeho ruce a zplihlé bez lesku. Rty suché a popraskané.

"Uhm… ahoj," pozdravil ho Harry nakonec se značnými rozpaky. Kdoví proč se cítil hloupě. Jak měl Malfoye oslovovat?

"Tady," ukázal Draco na štos pergamenů, pozdrav ignoroval, "jsem ti připravil nějaké poznámky o těch lektvarech a symptomech otrávených. Většinu knih bys měl najít v Merlinově knihovně na Příčný a myslím, že i Ministerská knihovna by je měla mít."

"Díky," kývl mu Harry. Poklepal na pergameny hůlkou, ty se zmenšily a on si je strčil do kapsy hábitu. "Chtěl jsem se ještě zeptat," začal Harry a bez ptaní si sedl na vratkou židli, která pod jeho váhou nesouhlasně zasténala.

"Hmm," zvedl Draco hlavu od pergamenu, na který cosi zuřivě sepisoval.

"Jak se ten jed může ještě dostat do těla? Vím, že nejlepší způsob je asi jídlo, ale nic jsme v něm nenašli, i když pokud te jen rychle vyprchává, tak…"

Malfoy se zřejmě zarazil nad tak inteligentní otázkou. "Máš pravdu," přikývl pomalu. Odložil brk a věnoval muži před sebou plnou pozornost. Šedé oči v příšeří zvláštně zářily. Prohlížel si Harryho a otálel s odpovědí, jako by si ji pečlivě promýšlel.

"Jídlo nebo pití je v tomhle případu opravdu nejlepší možností a jed z něho může vyprchat, proto jste žádný taky nenašli. Přesně jak jsi říkal. Samozřejmě jsou tu i jiné možnosti. Takovému jedu stačí často jen kontakt s pokožkou. Mudlové používají ty pražky, jed se klidně mohl dostat do kontaktu s tělem tímhle způsobem."

"Pračky," opravil ho Harry s letmým úsměvem.

"Jistě. Pračky," ušklíbl se Draco jako by kousl do citronu. "Osobně si ale myslím, že jim to bylo podáno v jídle."

"Hmm, dobře a díky. Kdyby něco, můžu se ti ozvat?"

Draco si ho změřil nicneříkajícím pohledem s přimhouřenýma očima. "Jistě. Omluv mě, ale musím už jít. Mám tu pacienty, kteří mě potřebují."

"Jasně. Jasně. Co bylo té ženě ze včerejška?" vzpomněl si Harry na případ, který přetrhl jejich konverzaci. Ani sám nevěděl, proč se ptá. Snad ze slušnosti, snad ze zvědavosti.

"Přijali jsme jí sem se symptomy otravy magií. Včera porodila děvče."

"Oh," zčervenaly se Harrymu tváře. "To je pěkné. Teda myslím to miminko. Jsou v pořádku?"

"Ne," zavrtěl Draco hlavou, "to dítě jí sebralo magii."

Harry se zarazil. "Nevěděl jsem, že se něco takovýho může stát."

Draco pokrčil rameny. "Děti jsou sobci," odpověděl neurčitě a zamířil ke dveřím. "Vážně už musím jít. Pokud budeš něco potřebovat, ozvi se," vyprovodil Harryho ze své kanceláře a zamířil pryč.

Harry ho zamračeně pozoroval. Děti jsou sobci, zněla mu věta v hlavě. Měl tušení, že se to netýkalo pouze nemocné ženy a jejího dítěte.


"Co se stalo?" Přiřítil se o týden později po dechu lapající a značně rozcuchaný Harry do Dracovy pracovny. Dokonce se ani neobtěžoval s klepáním. Rozrazil dveře jeho pracovny jako velká voda, až sebou blonďatý léčitel trhnul a udělal na pergamenu před sebou velkou nevzhlednou kaňku.

"Jak kultivované," ohrnul Draco ret v opovržení. "A takhle vypadá a chová se muž, který střeží blaho kouzelnické Anglie. Skvělé. Cítím se tak bezpečně."

"Malfoyi," zavrčel Harry nevrle. "Nestačil jsem se ani pořádně probrat. Vlastně jsem se už dva dny nestačil ani vyspat. Nepokoušej štěstí nebo tě seberu za maření úředního výkonu."

Draco protočil oči. "Jak jistě víš, otrávili Ministerského předsedu," vzal do ruky hůlku, klepl na kaňku a ona zmizela.

"Ano, Malfoyi, to vím. Představ si, že na tom pracuju," zavrčel Harry. "Nespal jsem tři dny, jestli's mě vytáhnul z postele jen kvůli tomuhle, tak …"

"Co jsem však chtěl říct, než jsi mě přerušil, je, že jsme v jeho těle byli schopni identifikovat zbytky toxinu."
Harry několikrát zamrkal, než mu konečně došlo, jak skvělou zprávu mu Draco právě oznámil. "To je skvělé!" zajásal. "Co je teda zabíjí?" vyhrkl a posadil se na židli naproti Malfoyovi.

"Nepovedená Mirabilis pedica, proto upadají do krátkodobých spánkových intervalů, ze kterých je nikdo nemůže vzbudit. Pak se probudí a nic si nepamatují, opět usnou a tak dokola. Ovšem nedokáží se dostat do fáze, kdy může tělo relaxovat. Naprosto to vyčerpá organismus. Začne tě bolet celé tělo. Vypadají ti vlasy a lámou se ti nehty. Je to velmi rafinované a pomalé umírání."

"Nádhera," odpověděl Harry kysele. "Máš nějakou oficiální zprávu? Budu to muset říct Kingsleymu a rozbory ukázat našil lektvarologům."

Draco mu bez řečí předal dva listy pergamenu zapečetěné znakem nemocnice.

"Díky moc. Doufám, že teď se konečně někam hneme. Nemám nejmenší ponětí, kdo to dělá. Kingsley mi drží nůž pod krkem a já fakt nevím, co dělat. Nikdy nenechal žádný vzkaz. Nic nechce," vypadlo z něho unaveně. "Proč to dělá?"

"Chce, aby umírali lidi," namítl Draco.

Harry chvíli přemýšlel, než odpověděl. "Jo, to máš pravdu," přitakal nakonec. Hořkost z jeho hlasu přímo odkapávala. "Ale nikdy neposlal žádné podmínky pro … no pro cokoli."

"Třeba nechce peníze, ani popularitu."

"A co teda chce?"

"Způsobit ministerstvu potíže? Pomstu? Odplatu? Evidentně je to nějaký kouzelník, kterému je blaho kouzelníků ukradené. Někdo, kdo nepřikládá zákonům velkou váhu."

"Ty oběti spolu nemají nic společného, většinou se ani neznali."

"Třeba to není pomsta vůči nim, ale vůči našemu světu. Ale ty jsi bystrozor."

"Kdybych aspoň věděl, kde začít."

"Uvidím, kolik mi toho nechají z laboratoří, ale možná bych ti pomoct mohl."

"Ty!? Vážně?" Harry zvedl hlavu, kterou měl předtím složenou v kolébce z dlaní. "To by bylo… skvělý. Ale jak?"

"Na přípravu Mirabilis musíš mít poměrně specifické ingredience. Sehnat je je docela náročné a také nákladné. Tenhle lektvar byl ovšem zkažený kvůli špatné přípravě nebo nedodržení zásad přípravy, ne přísadám. Ty byly prvotřídní."

"Takže mi chceš říct, že hledám nějakýho zbohatlíka?" povzdechl si Harry. "Nádhera, nemůžu se dočkat, až budu obcházet majetný kouzelnický rodiny. Vsadím se, že Kingsley bude nadšený z nový taktiky."

"Především hledáš někoho, kdo se vyzná v lektvarech. Sehnat kvalitní přísady může i méně majetný kouzelník. Ale co se lektvarologických znalostí týče, nemůže to být úplný hlupák. Ten lektvar sice není dokonalý, ale jak jsem říkal, je velmi složitý na přípravu a on ho dodělal do takřka zdárného konce. Myslím, že i Snape by s ním měl problém."

"Takže musel lektvary studovat?" Zmínku o zemřelém profesoru lektvarů se rozhodl ignorovat.

"Je to dost pravděpodobné. Určitě z nich má OVCE, ale dál je mohl studovat buď samostudiem, nebo mohl mít soukromé učitele," pokrčil Malfoy rameny. "Tenhle lektvar je starý. Jako jed se nepoužívá a většina kouzelníků o něm nemá nejmenší tušení. Říkal jsem ti, že byl oblíbený především ve středověku a pak se na něho zapomnělo. V bradavických osnovách už není od sedmnáctého století."

Harry se zamračil. Kdo si mohl dovolit tak kvalifikovaného učitele lektvarů. Soukromého učitele? V tom kolečko zaklaplo na správné místo. "Myslíš Smrtijedy? Jako těma soukromýma učitelema? Vím, že Voldemort měl několik dobrých lektvarologů a ti učili další."

Draco při první zmínce o své neslavné, skoro zapomenuté, minulosti strnul. Těžce se přemáhal, aby si nezačal drhnout předloktí, kde měl do kůže vytetované nyní zjizvené Znamení zla. Občas měl pocit, že ho pálí stejně, jako když ho volal jeho Pán.

"Seš v pořádku?" zeptal se ho Harry, pečlivě přitom studoval léčitelovu zamračenou tvář.

Draco mu odpověděl až po několika vteřinách. "Jistě. Ano, myslím, že Vol-Voldemort," rychle se podíval na Harryho, jestli si z jeho koktání bude dělat legraci, ten to ovšem přešel bez jakýchkoli řečí, "tohle dělal. Chtěl, aby jeho služebníci byli všestranní," zkřivil tvář. "A pokud u někoho objevil talent, chtěl, aby ho rozvíjel. Navíc dovedu si představit, že smrtijed by chtěl odplatu za smrt Temného pána."

"Všichni Smrtijedi jsou ale mrtví nebo v Azkabanu," Harry si promnul obličej. "Tohle není možné. Nemůžou to být Smrtijedi. Teda aspoň ne ti, co sloužili Voldemortovi. Ty noví idioti, co tu běhají, nemají většinou páru, co vlastně dělají," narážel Harry na nejrůznější sekty snažící se nastolit zpět Voldemortův pořádek.

"Patrně vám někdo utekl."

"Ne, tomu nevěřím," zavrtěl hlavou bystrozor. "To nepřichází v úvahu. Z Azkabanu se už nikdo nedostane."

"Třeba to bylo už dřív, možná už v bitvě. Někdo mohl utéct. Byl tam zmatek a jedno tělo se lehce přehlédne." Nazvedl Draco obočí.

"Doufám, že ne," zamračil se Harry a snažil se zahnat vzpomínky na Bitvu o Bradavice. I když to bylo už několik let, rány byly pořád zjitřené. Doposud se budil z nočních můr zpocený a cítil sladký kovový pach krve a slyšel Voldemortův zvrácený smích. "Budu muset projít záznamy o tělech a taky budu muset do Azkabanu," uvědomil si s hrůzou vepsanou do očí. "Nechci tam jít, nesnáším to tam."

Draco si ho změřil přimhouřenýma očima. Vstal, přešel k úzké, za to vysoké skleněné vitríně, stojící vedle sofá a vytáhl z ní dvě sklenky a broušenou karafu. Do obou nalil na prst medově zbarvené tekutiny a jednu ze sklenic podal Harrymu.

"Na posilněnou," pokrčil rameny a sám do sebe alkohol bez okolků obrátil.

"Neměl bys pít, když jsi ve službě a já taky ne," převracel Harry sklenku v rukou. Jako by si nebyl jistý, jestli ji vypít má nebo ne. Nakonec panáka do sebe kopl. Na jazyku mu vybuchla sladká zemitá chuť, jež po chvíli ostře přešla ve štiplavost alkoholu.

"Jenže já si umím vyrobit tohle," usmál se Malfoy povýšeně. Prohrábl jeden ze šuplíků cedrového stolu a z jeho útrob vylovil malý skleněný flakon naplněný oranžovou tekutinou.

"To bys neměl pít, je to strašná břečka. Hermiona nám to s Ronem zakázala. Ničíš si ledviny nebo tak něco." Mávl rukou.
Malfoy na sobě nedal znát, jestli ho Harryho znalost lektvaru ohromila nebo ne. "Když víš, jak to užívat a nepřeháníš to, je to v pořádku. Vím, co dělám, Pottere," vyplivl Harryho jméno. Nikdo nepoučuje Malfoye! "Musím se jít podívat na své pacienty a ty máš dozajista taky, co dělat."

"Jasně, měj-měj se fajn."

Neměl nejmenší ponětí, proč to řekl, oni dva nebyli přátelé. Nakonec to nechal plavat. Zdvořilost nikoho nezabila.
Tentokrát zamířil hned na velitelství bystrozorů. Zbytek dne strávil pročítáním Dracových poznámek a knih, které mu doporučil. Když seznam poprvé uviděl, měl pocit, že se jím bude prokousávat několik let a málem se rozbrečel. Některé z těch názvů nedokázal ani přečíst. Jak pak měl prostudovat celou knihu? V kanceláři zůstal dlouho do noci. Dokonce chvilku uvažoval nad tím, že si přemění židli v lůžko, ale nikdy se mu nepovedla měkká matrace a jeho záda proti tvrdé vždy vehementně protestovala. Zamířil raději domů.

Skřítek ho čekal s večeří - jehněčí pečeně na rozmarýnu - do které třikrát dloubnul, než ji bez dalšího zájmu nechal ležet na stole. Zamířil do sprchy a nechal bolavé tělo bičovat proudy teplé konejšivé vody, která mu přinesla vytoužené uvolnění. Zaplul do měkoučké postele a jen co se jeho hlava dotkla polštáře, usnul spánkem spravedlivých. Už dlouho se tak dobře nevyspal.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 *Vee* *Vee* | 25. června 2013 v 20:40 | Reagovat

Konečně po dlouhé době co jsem četla kus tvé povídky co jsi mi poslala jsem si jí přečetla celou :) Je skvělá :) ;)

2 Joli Joli | E-mail | Web | 25. června 2013 v 22:42 | Reagovat

K tomu se dá snad napsat jediné: Kdy bude pokračování? *zubí se* Je to naprosto skvělé! :-)

3 Bilkis Bilkis | E-mail | Web | 26. června 2013 v 7:23 | Reagovat

Hm,hm, a to jsem si myslela, žes na HPFF rezignovala. A ono ne. Díky Merlinovi! :D Čte se to moc dobře, zápletka mě nadchla (miluju povídky, kde jsou dospělí a nucení spolupracovat) a ta poslední věta mě docela uklidnila. I když si stále myslím, že je Harry taky otrávený. Nu, budu netrpělivě čekat na pokračování! :)

4 Sung Sung | 26. června 2013 v 9:38 | Reagovat

Tesim se na pokracovani!

5 Andílek Andílek | Web | 26. června 2013 v 9:44 | Reagovat

úžasná povídka, těším se na pokračování

6 dorea dorea | Web | 26. června 2013 v 18:11 | Reagovat

[1]: děkuji! doufám, že se bude líbit i dál :)

[2]: Jsem neměla ponětí, že čteš i HP FF :O a děkuji!

[3]: Se mnou je to složitý :D Vždy se nadchnu pro nějaký pár a musím psát povídku o nich, když mám štěstí, tak ji dopíšu dřív než mě nadšení přejde a najdu si zase jiný pár/fandom :D A to jsem se zařekla, že do nových fandomů nevstoupím :D Děkuji!

[4]: Doufám, že se bude líbit :)

[5]: Děkuji, doufám, že nezklamu :)

7 Mononoke Mononoke | 26. června 2013 v 22:15 | Reagovat

Trpko-sladká spolupráca je zaujímavým príbehom dvoch bývalých rivalov.Som zvedavá na pokračovanie.

8 Ilay Ilay | Web | 26. června 2013 v 22:33 | Reagovat

Woow *-* po přečtení musím říct, že jsem zvědavá, jak se jejich vztah a spolupráce bude dál vyvíjet..xD Líbí se mi to, jak je popisuješ dospěle, líbí se mi ty povahy, je to něco novýho, co se mi vážně zamlouvá a já už se teď nemůžu dočkat na novou kapitolu :) Doufám, že nás nenecháš dlouho čekat..xD
Asi se podívám i na tvoji starou stránku a rozhodně si tam něco přečtu *-*

9 dorea dorea | Web | 27. června 2013 v 10:30 | Reagovat

[7]: děkuji, doufám, že se bude líbit i pokračování :)

[8]: pokračování by se tu mohlo objevit o víkendu, řekněme v sobotu vpodvečer :) moc mě těší, že se ti líbí popis charakterů, to mě potěší snad vždy nejvíc, protože mám neustálou představu, že vše, co napíšu je příšerně OOC :D děkuji moc!

10 KalamityJane KalamityJane | Web | 27. června 2013 v 19:47 | Reagovat

Moc hezká první část, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :-)

11 dorea dorea | Web | 28. června 2013 v 12:13 | Reagovat

[10]: Děkuji, snad nezklamu! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama