Každý démon chce svou libru masa: část III.

6. července 2013 v 17:56 | Dorea
Třetí část povídky je tu, tentokrát 18+ Přeji příjemné čtení.

...


Harry si nakonec opravdu pospal. Na Ministerstvo dorazil až kolem jedné odpoledne (I když oficiálně nastupoval do práce až příští den). Uvítali ho radostné tváře a vřelé úsměvy. Po zádech ho poplácal les rukou. Nepracoval u bystrozorů zase tak dlouho jako jiní, patřil však k jedněm z nejoblíbenějších. Doufal, že tomu tak je díky jeho schopnostem a ne pověsti, která ho předcházela na každém kroku. Rozpačitá Marlene se žlutou modřinou na spánku mu zamumlala omluvu a do rukou vtiskla obrovskou čokoládu z Medového ráje.

"Takže," pronesl Ron, jakmile se za nimi konečně zavřely dveře jejich kanceláře. "Je za tím Yaxley, seš si tím jistej?"
"Byl to on," kývl Harry. "Sám jsem ho viděl a víceméně to taky řekl. Navíc pochybuju, že by jinej smrtijed byl schopnej přemístit se z jejich sídla. Jen nechápu, jak přežil." Zuřivě roztrhl obal od sladké pochoutky a vecpal si pořádný kus do úst. Marlene asi byla u Rona na výzvědách, protože čokoláda byla plněná lahodným fondánem, po kterém se Harry mohl utlouct.

Ron pokrčil rameny. "Pročetl jsem si jeho spis. Byl docela dobrej v Přeměňování," poklepal na objemnou složku, na jejímž vrcholu se skvěla fotografie muže v pozdních letech s blonďatými prošedivělými vlasy a krutým obličejem. Cenil na ně bílé zuby jako vlk vrčící na svoji kořist. "Byly jsme přesvědčení, že to tělo u úpatí Astronomické věže je jeho, ale…"

"Víš, kolik jich mohlo utýct?" položil Harry otázku, která je oba trápila. Ledovými pařáty se zaryla do jejich žaludků a bolestně je zmáčkla. "Mluvil jsi o tom s někým?"

"Jo," přikývl zrzek, "klídek," protočil oči, když viděl, jak se Harry nadechuje, aby mu vyčinil. "Mluvil jsem s Kingsleym, ale jen v rychlosti. Nemáme o tom s nikým mluvit. Mohlo by to vyvolat paniku."

"Jasně," přikývl Harry a složil hlavu do dlaní. "Proč?" zašeptal po chvíli filozoficky. "Proč nemůžeme vyšetřovat kousavý konvice a samosplachovací záhody."

Ron se ušklíbl a přitáhl si k sobě několik pergamenů s poznámkami. "V jeho složce jsem ale nic moc nenašel. Neměl ženu, děti ani příbuzné. Už jsme prověřili všechny účtu, teda ty, o kterých víme, a taky další tři nemovitosti, který Yagsleyovi vlastnili. Stejně jsme nikde nic nenašli. S účty se nehýbalo a ty baráky jsou podle Billa prázdný už dlouho."

"Skvělý. Vážně skvělý," zamumlal Harry a další kus čokolády skončil v jeho ústech. "Přibyl někdo otrávenej?"

"Jo," zamračil se Ron. "Nějaká mudlovská modelka."

Harry se zamračil, zabalil zbytek čokolády do staniolu a strčil do zásuvky. Vstal ze židle a přešel ke dveřím. "Půjdu k Mungovi, třeba zjistím něco novýho nebo se mně podaří tu modelku vyslechnout."

"Poslouchej," ušklíbnul se Ron vševědoucně, "ty tam seš pečenej vařenej. Padla ti do oka nějaká sestřička?" zamrkal na něho vesele.

Namísto aby ho Harry odpálkoval, zrudnul. Něco zamumlal, hrábl po hábitu a rychle se klidil pryč z kanceláře. Takřka běžel k obrovským krbům v hale - dokonce málem porazil jednu z kouzelnic z oboru zneužívání kouzel. Nabral do ruky zelený prášek, hodil ho do krbu a se slovy "Nemocnice svatého Munga" vstoupil do smaragdových plamenů.

Mohl by jít snad i poslepu a přesto by do Dracovy pracovny trefil bez problémů. Nesměle zaklepal a v hlavě už sumíroval přesný důvod své návštěvy, na který díky svému spontánnímu rozhodnutí pozapomněl. Nikdo se ovšem neozýval. Zkusil to ještě jednou, tentokrát o něco hlasitěji.

Konečně se ozvalo rozespalé. "Dále."

Lehce nervózní vstoupil dovnitř. Draco neseděl za stolem ani nepostával u kotlíku, jak očekával, místo toho seděl na sofá, přikrytý dekou. Rozespale si mnul oči, vlasy zacuchané do směšných uzlů. Místnost byla ponořená do šera, jen na komodě, sloužící jako noční stolek, stála lampa osvětlující místnost tlumeným světlem.

"Pottere, co tu chceš?" zamumlal Malfoy. Hlas měl stále zastřený spánkem a mžoural na Harryho přivřenýma očima. Zcela nemalfoyovsky zívl, dokonce si ani nezakryl ústa.

"Přišel jsem ti poděkovat," vykoktal Harry první na, co přišel a vzápětí by si nejraději jednu vlepil. Tolik k improvizované výmluvě.

"Hmmh, počkej chvilku," zavrčel Draco a vlídnost v jeho hlasu bylo to poslední, co se dalo slyšet. Vstal z postele, přikrývka, kterou si držel na hrudi, odhalila holou bledou kůži.

Harry zrudnul. Rychle odvrátil hlavu a snažil se nedívat. Snažil. Oči mu stále těkaly na naznačené břišní svaly rýsující se pod kůží. Chtěl po nich přejet dlaní, aby mohl zjistit, jestli jsou tak pevné, jak vypadají. Na růžové ploché bradavky, trpěl nesnesitelnou touhou je ochutnat. Budou taky sametové, jako jsou ty dívčí? Zahrotí se, když přes ně přejede jazykem? Jeho dech se zrychlil a racionální stránka jeho osobnosti byla zděšená.

Bylo jedině dobře, že Draco přes sebe konečně přehodil citronově zelený hábit. Zalovil v jeho kapse a vytáhl hůlku, jíž v rychlém sledu poklepal na noční stolek a přeměnil ho na pohodlné křeslo se širokými opěradly.

"Sedni si," pokynul Harrymu. "Nemáš být náhodou doma a odpočívat?"

"Uhmm, ne?"

Draco protočil oči. Přešel ke skleněné vitríně a do dvou sklenic se širokým silným dnem nalil medově zbarvenou tekutinu. Jednu podal Harrymu a posadil se na zválené sofá. "Takže tys mi přišel poděkovat?" usmál se jako by ho to vážně pobavilo. Nevěřícně zavrtěl hlavou a lokl si alkoholu. V ústech se mu rozlila hořká chuť bylin. Spokojeně pokýval hlavou a sklenku odložil na zem.

"Nemusel's se mnou zůstávat," namítl Harry s rozpaky. Co tady děláš? zněly mu v hlavě poslední zbytky zdravého rozumu.

"Pottere, seš jak zadrhnutej gramofon," pobaveně pohodil Draco hlavou. "Co vlastně chceš?" Zvedl sklenku ke rtům a znovu usrkl trpkého alkoholu.

Harry si nervózně hrál s rukama. Prolamoval prsty a koukal kamkoli jinam než na mladého léčitele. "Jak jsou na tom otrávení?" zeptal se ho raději a snažil se nekoukat na Malfoyův jazyk, který olízl drobnou kapku ulpěnou na spodním rtu. Polkl, až mu nadskočil ohryzek.

"Nic se nezměnilo. Kouzelníci dobře s mudly je to pořád horší. Říkal jsem ti, že ti dám vědět, kdyby se něco změnilo."

"Já vím, promiň. Doufal jsem, že ostatní něco najdou. Jenže prohlídka, kterou udělali bystrozoři, když jsem byl tady, nám vůbec nic neřekla. Myslel jsem, že tam po sobě aspoň něco nechá. Nějakou stopu. Ne, nic," povzdychl si Harry a konečně i on upil ze své sklenky. Opatrně, alkoholu nikdy příliš neholdoval. Většinou pil jen na oslavách, anebo pokud neměl dobrý den. To mu však bylo jedno, co pije, hlavní bylo, že alespoň na chvíli se nemusel starat o nic. Tohle pití mu ovšem sklouzlo do krku a zanechalo po sobě příjemně pálící hořkou cestičku a zahřálo žaludek stažený obavami. Pohledem lpěl na Malfoyových rtech a myšlenkama úplně někde jinde. Malfoyova slova pro něho byla pouhou kulisou.

"Pátrali jste po bastardech?" zeptal se Draco po chvíli. "Manželku neměl, rodiče mu už umřeli dávno," přemítal dál. "Vím, že se o nějakém nemanželském děcku mluvilo." Znovu se napil, to že Harry na jeho slova nijak nereaguje, ignoroval. "Ta mudla, s kterou to měl mít, se pak překvapivě našla mrtvá. Jenže mu to nikdo nedokázal. Myslím, že ani nebyl obviněn. Možná má ve Švýcarsku nějaké příbuzné, mohli byste - "

Víc nestačil říct. Na Harryho toho bylo moc. Všechno hodil za hlavu. Jako ve snech se předklonil a bez velké ostýchavosti přitiskl své rty na Dracovi. Jemně je olízl špičkou jazyka. Jednou rukou se opřel o Dracovo stehno, aby nespadl. Palcem po něm přejížděl v uklidňujících kruzích. Něžně stiskl mužův spodní ret, jemně ho skousl a sál. Přemlouval.

Draco byl zprvu jako ledová socha, jen co se však Harry začal dobývat do jeho úst, se poddal. Ovinul paže kolem mužova krku, aby si ho přitáhl blíž. Harry pustil jeho ret a zlehka přitiskl jazyk proti Dracovým rtům. Opatrně mezi ně vsunul jeho špičku. Dracovi splynul ze rtů tichý vzlyk - něco mezi zasténáním a povzdechem - a otevřel ústa, aby uvnitř konečně přivítal bystrozorův jazyk. Harry byl ohleduplný, jemný a pomalý; zprvu opatrně sledoval linku Dracových zubů, dotkl se patra a nakonec začal přemlouvat Draca, aby se i jeho jazyk konečně zapojil - obtáčel se kolem jeho jako popínavá rostlina a smyslně ho masíroval.

Nakonec se vzdálil a nechal Draca, aby i on mohl prozkoumat jeho ústa. Třásl se, když se hbitá špička mokrého svalu dotkla rtu. Ihned ho pozval dál a společně svedli zběsilý boj. Možná by zašli o hodně dál - Draco už měl jednu teplou dlaň pod Harryho košilí - pokud by se kapsa léčitelova hábita nerozzářila a nezačala hlasitě pískat.

Poplašeně se srdci bijícími až v krku se od sebe odtrhli. Několik vteřin si koukali zpříma do očí, šeď se zavrtávala do zelené. Draco byl ještě rozcuchanější než předtím, límec hábitu měl úplně zmuchlaný a oči zastřené potěšením mísícím se se zlostí. Harry nevypadal o moc lépe. Brýle měl nakřivo, košili ven z podolku.

Hůlka v Dracově hábitu o sobě opět dala vědět. "Musím jít," promluvil Draco do hrobového ticha. Nepoznával svůj vlastní hlas; přiškrcený a slabý. Takhle Malfoyové nemluví.

"Jasně. Já … já bych taky měl jít. Měl bych jít," kývl Harry. Rychle se postavil a vypařil se.


Ron nepatřil k příliš citově založeným osobám na planetě, ale Harryho znal dost dlouho na to, aby pochopil, že něco není v pořádku. Jenže neměl nejmenší ponětí, jaké téma hovoru nadhodit, aby se dozvěděl, jak může svému kamarádovi pomoci. Harry buď jeho nesubtilní narážky nepochopil, nebo ignoroval (čemuž věřil Ron mnohem víc). Pro pomoc šel proto, ostatně jako vždy, ke své drahé polovičce. Hermiona okamžitě dala do běhu plán a Harry byl donucen jít k mladým manželům na věčeři.

Přišel o půl hodiny později - jednak se mu k Weasleyům vážně nechtělo, jednak ho zdrželo jedno hlášení - s lahví vína, kterou mu do rukou strčil skřítek na poslední chvíli než se přemístil.

"Harry!" vypískla Hermiona nadšeně a okamžitě ho objala kolem krku. "Neviděla jsem tě ani nepamatuju! Jak se máš? Už je všechno v pořádku?" odtáhla se od něho a pátravě si ho prohlížela, aby našla i malinkatou indicii, co přesně Harryho trápí. Zamračila se nad novými vráskami kolem očí a nad nezdravým odstínem jeho kůže.

"Všechno v pořádku. Žebra jsou jako nový a hlava je taky v pohodě."

"To jsem ráda, tak pojď dál," vyzvala ho a dál, do tepla domu. "Večeře bude ještě chvilku trvat, omlouvám se, ale Rose zlobila a já nestíhala."

"To je v pořádku," mávl Harry rukou.

"Ron je v obýváku, pokouší se Rose přimět říct táta." Hermiona protočila oči, ale jemný úsměv na jejích rtech Harrymu říkal, jak je ve skutečnosti na svého manžela pyšná.

"Oh," usmál se Harry.

"Náhodou už jsme se dostali k 'T'!" pronesl pyšně Ron, který zaslechl jejich hlasy.

"Ahoj, Rose," přivítal se Harry s neteří, jen co vešel do pokoje. Malá vesele zapištěla a otočila buclatá líčka ke strýcovi.
Něco nesrozumitelného zamumlala a vztáhla ručky, aby ji Harry zvedl. Samozřejmě její prosbu vyslyšel a společně s ní si sedl na pohovku. "Jakpak se má moje oblíbená neteř?" zeptal se děvčátka, které pochopitelně na jeho otázku nereagovalo, a namísto toho se mu pokoušelo sebrat brýle.

"Jdu si podívat, jak to vypadá s nákypem," usmála se Hermiona a zmizela do kuchyně.

"Byl's vůbec doma?" zeptal se Ron, když si prohlížel Harryho unavenou tvář.

"Jojo," přikývl Harry a dál sledoval dívčinu, která mu momentálně nadšeně máchala před obličejem plyšovým hypogrifem.

"Ona snad od minula fakt vyrostla," měřil se ji udiveným pohledem. "Táta tě krmí rychlorostoucím lektvarem, že jo?" Rose se zasmála, i když nechápala jediné slovo.

Ron si odfrkl. "Je jí deset měsíců. Samozřejmě že roste, viď, veverko!" pohladil dceru po zrzavých kudrlinách. "Navíc Mia by mě zabila, kdybych něco takovýho udělal."

Hermiona jim o deset minut později přišla oznámit, že večeře je na stole. Vzala si Rose od Harryho a posadila ji do vysoké jídelní židle. Na pultíku před ní, v misce s obrázky draků, byla neidentifikovatelná zelená hmota.

"Pyré z hrášku a mrkve," protočila Hermiona oči, když uviděla Harryho znechucený výraz.

"To musí být dobrota." Nakrčený nos ale dával jasně najevo, co si vlastně myslí.

"Jako malej."

Zbytek večeře proběhl bez problémů, krom jedné chvíle, kdy se Rose rozhodla, že jídla už bylo dost, a když se jí pokoušela Hermiona přimět sníst ještě několik soust, spustila virbl, který Harry ještě nezažil. Ron se bleskurychle chopil otcovské role a se slovy omluvy odešel s dcerou z jídelny. Za chvíli byla slyšet tekoucí voda a rozpustilý dětský výskot doplněný Ronovým hlubokým hlasem.

"Dáš si kávu nebo čaj? Nebo můžeme otevřít víno, máme tam ještě jednu lahev od Fleur."

"Čaj bude nejlepší." Usmál se Harry na kamarádku.

Za chvíli Hermiona přinesla podnos se dvěma šálky, konvičkou, cukřenkou a mlíčenkou. Harry si do svého šálku dal tři kostky a pořádnou dávku mléka.

"Uhnijou ti zuby," zamračila se Hermiona.

"Neuhnijou, protože si je vyčistím." Protočil Harry oči. "Nemám rád hořkej čaj."

"Já vím," usmála se rezignovaně. "Vypadáš unaveně."

Harry si povzdechl. Už je to tady. "Trochu," připustil. "Doufám, že s těma otravama brzo pohneme, už je toho moc."

"Takže za to může jen práce? Žádnej novej objev na obzoru?"

"Hermiono," zakňučel Harry zbědovaně a nepříjemně se ošil.

Hermioně však neunikl sotva patrný ruměnec, který se rozlil po Harryho tvářích. "Ron říkal - "

"Jo, tak Ron říkal."

"A říkal Ron špatně?"

"Já nevím," povzdechl si Harry po chvíli mlčení.

"Jak nevíš?"

"Hermiono," povzdechl si Harry znovu, "nebudu ti vyprávět o svém milostném životě."

"To máš pravdu, protože žádný neexistuje."

"Ughh. Fajn, fajn," odsekl Harry, jen co si uvědomil, že se z rozhovoru jen tak lehce nevyvlíkne.

"Takže je tady někdo?" usmála se Hermiona a oči se jí rozsvítily.

"Možná. Asi … spíš ne. Já nevím," povzdechl si. "Když jsme se viděli naposledy… Myslím, že jsem to přehnal. Jako hodně
přehnal."

"Takže jste spolu…" udělala Hermiona výmluvné gesto.

"Ale ne," zavrtěl hlavou. "Dali jsme si pusu a já pak utek'."

Hermiona protočila oči. "Nebuď jak malej. To přece není konec světa. Napiš sovu a uvidíš."

"Jo, asi nebo zajdu k Mungovi," zamumlal víc pro sebe než pro ni.

"Takže je to nějaká sestřička?" pousmála se Hermiona úlisně. "Ron říkal, že tam chodíš podezřele často."

"Zapomeň, už tak víš až moc," utřel ji Harry se sladkým úsměvem.


Uběhlo několik týdnů, kdy se Harry a Draco neviděli. Lépe řečeno, vyhýbali se jeden druhému. Harry posílal do nemocnice Rona nebo kohokoli jiného, kdo byl po ruce, jen aby tam nemusel sám. Hermioninu radu ignoroval a nechápal, co to do něho vjelo. Představovat si Malfoye jako partnera? Asi se do hlavy uhodil mnohem víc, než si myslel. Považoval to za zkrat, který se nikdy nebude opakovat. Na podobné pubertální výstřelky už je přeci jen starý. Udělal za tím velkou tlustou čáru a zavřel ve schránce Životní omyly.

S pátráním nijak výrazně nepokročili. Všechny stopy se ukázaly býti liché a pátrání v záznamech starých rodů také nepřineslo nic nového. Pergameny byly velmi zdlouhavé, bohatí kouzelníci si svá tajemství dobře chránili a bylo zapotřebí mnoho povolení, než mohli bystrozoři do jejich záznamů a kronik nahlédnout. Ministr s nelibostí odmítl vyhlásit veřejné pátrání po Yaxleym.

"Způsobilo by to nepředstavitelnou paniku. To nemůžu, Harry. Nemůžu přiznat, že Ministerstvo selhalo."

Harry jen rádoby chápavě pokýval hlavou a rozeslal nejenom na Obrtlou ulici ale po celé kouzelnické i nekouzelnické Anglii tolik zvědů, kolik jen mohl. Mnoholičného lektvaru se v těch týdnech vyrábělo v ministerských laboratořích tolik, až se mezi tamnějšími lektvarology začaly šuškat bláznivé teorie o vládních spiknutích.

Bystrozoři zaznamenali úspěch v odhalení několika nelegálních prodejů zakázaných kouzelných artefaktů a pašovaných přísad do lektvarů, ale po Yaxleym ani stopy. Harrymu začínaly věci přerůstat přes hlavu. Spal sotva pět hodin denně a jedl, jen když mu to někdo připomněl. U Kingsleyho na koberečku byl už třikrát.

Pracovní stůl měl zavalený pergameny s hlášeními a s popisy nejrůznějších jedů. Měl pocit, že kdyby ho někdo vzbudil o půlnoci a chtěl po něm uvařit Doušek živé smrti, připravil by ho na výbornou. Právě se natahoval po dalších objemných deskách, které mínil dnes prostudovat - pro změnu další výpis z účtů Yaxleyů, který z Gringotů dostali - když do místnosti vlítl postarší prošedivělý výr velký. Snesl se před Harryho, Rona naprosto ignoroval, a s důležitým výrazem mu nastavil nožku s přivázaným pergamenem. Harry se zmohl pouze na vyjevené zírání. Až když ho sova klovla, zprávu odvázal a zalovil v šuplíku, kde měl schované soví pochoutky. Výr ovšem pohoršeně zahoukal, nenechal se ani pohladit, a odletěl.

"Nějaká důležitá," odfkrl si Ron.

"To byl Hermes. Patří Dracovi," zamračil se Harry na dopis. Zlomil pečeť a rozdělal ruličku pergamenu. Začetl se do něho, žaludek mu dělal přemety.

"Děje se něco?" zeptal se ho Ron, když viděl, jak se Harryho tvář postupně zamračuje.

"Mohl by ses zastavit k Mungovi? Malfoy asi našel nějakou stopu."

"Harry, nemůžu. Mám projít všechna tahle hlášení!" ukázal Ron na velkou horu pergamenů, nebezpečně balancující na jeho stole. "A taky jsem slíbil Hermioně, že dneska přijdu dřív. Potřebuje si něco zařídit a musím hlídat Rose. Zeptej se třeba Wilkinsona nebo Moreen."

"Jo, jasně." Zamumlal Harry a přemýšlel kolik Hermiona svému manželovi prozradila.

Samozřejmě, že nikdo neměl čas. Všichni byli natolik zaměstnaní, že si ve svých dozajista nabitých rozvrzích nemohli najít pouhopouhou půl hodinu. Harry zuřil. Celý den návštěvu Munga odkládal. Vyřídil každou korenspondenci, doplnil všechna hlášení a prokousal se úředním žargonem Gringotů až mu nakonec nezbylo nic jiného než vstoupit do ministerského krbu a odletaxoval se do nemocnice. Pomalým krokem, jako chodí odsouzenec svou cestu na popravu, se vydal ke Dracově pracovně. Opravdu doufal, že je léčitel zaneprázdněn novým příjmem a nebude na něho mít čas. Celých pět minut sbíral odvahu, než zaklepal.

"Pojď dál, Pottere," ozval se chladný hlas po prvním zaťukání.

Harry vstoupil do pracovny se zamračeným obličejem.

"Konečně, myslel jsem, že tam vystojíš důlek," ušklíbl se Draco pobaveně. "Že sis dal na čas. Psal jsem, že máš přijít okamžitě. Nemám tolik času, abych tady na tebe mohl vyčkávat."

Harry se ošil. "Měl jsem práci," zamumlal.

Draco se na něho krátce podíval a odfrkl si. "Samozřejmě. Něco pro tebe mám. Sedni si."

"Co?" Harryho zájem ihned ožil a poslušně si sedl a vyčkával.

"Říká ti něco Rosa Negra?"

"Rosa je růže, ne?" snažil se Harry vzpomenout na zbytky vědomostí, které si odnesl z hodin bylinkářství.

"Ano, přesněji černá růže. Její jed je velmi silný a veškerou manipulaci s ním kontroluje Ministerstvo."

"Nechápu, kam míříš."

"Poslední otrávený měl v krvi jeho zbytky. Myslím, že ho útočník přidal do jedu."

"To je sice skvělý, ale jak mi to pomůže?"

Draco protočil oči. "Proč jsi vlastně chodil do Bradavic? Takové mrhání galeony," povzdechl si a pokračoval ve výkladu. "Každá mateční rostlina, která jako jediná dává jed, má své charakteristické složení. Neexistují dvě stejné."

"Takže mi chceš říct, že pokud najdu dovozce nebo pěstitele, tak - "

"Tak je pravděpodobné, že najdeš i toho traviče, ano," souhlasil s ním Malfoy.

"Víš, kdo všechno pěstuje tu kytku? Řekni, že víš."

"Ministerstvo má určitě seznam pěstitelů. Čirou náhodou ale vím, že Yaxleyho matka měla jednu z největších sbírek v Anglii. Kdysi se tím chlubil před otcem."

"To je skvělý!" zajásal Harry. "Tohle nám určitě hodně pomůže," usmál se na něho Harry nepřítomně. V hlavě se mu už skládaly plány, co všechno musí zjistit, aby pokročil dál v pátrání.

"Nabídl bych ti pití, ale potom co se stalo posledně…" ušklíbl se Malfoy a potěšeně sledoval, jak se Harry zakuckal.

Mladý bystrozor zrudl. "Mal-Draco," zhluboka se nadechl, "já… chci se ti omluvit. Nevím, proč jsem to udělal."

"Škoda," pokrčil Draco rameny. "Nebyl jsi zase tak špatný."

Harry vyvalil oči a otevřel pusu. Možná, že škrkny opravdu existují a zrovna teď mu znepříjemňují život. Nebo potřeboval
jen propláchnout zvukovody. Dracova pobavená tvář ho ale ujišťovala v tom, že se nic takového nepotřebuje.

"Já myslím… myslím, že bych měl jít, než udělám něco, čeho budu litovat," vykoktal Harry zmateně.

Draco pobaveně zavrtěl hlavou. "To nezní moc nebelvírsky. Uprchnout od problému. Nechceš mi dělat šaška i u večeře? Aspoň bych se pobavil."

"Cože? Já … nerozumím ti."

"Ty seš vážně strašně natvrdlej, že jo?" dráždil Harryho dál. "Máš hlad? Je to jednoduchá otázka. Dokonce i retardovaný člověk by na ni uměl odpovědět."

"Chceš, abych s tebou šel na večeři?" ujišťoval se Harry.

Draco protočil oči. "Ano. Deset bodů pro Pottera."

Harry se snažil z Dracových očí vyčíst, co má za lubem. Tohle nedávalo absolutně žádný smysl. Něco uvnitř na něho z plných plic křičelo Ne! "Půjdu," přikývl nakonec.

"Znáš Toulavého psa?"

"Jo, už jsem tam byl," přikývl.

"Dobře, tak v osm?"

"Fajn," přikývl Harry.


" - a potom mě Ron odstrčil, takže tu kletbu se zpívajícíma bradavicema schytal on. Měl's vidět Hermionu, chudák Ron spal týden na gauči," dovykládal Harry úsměvný příběh z bystrozorského výcviku.

"Weasley a zpívající bradavice, jak okouzlující. Musím si to zapamatovat a zeptat se ho na to," úšklíbl se Draco. "U Salazara, Pottere, dělám si srandu," protočil oči, když viděl Harryho vyděšenou tvář. "Jsi tak strašně upjatý. Nemůžu proti sobě přece poštvat Zlaté Trio," ušklíbl se.

Samozřejmě jen co se v restauraci objevil Harry, okamžitě se kolem nich začali ochomýtat snad všichni číšníci a přišel je uvítat majitel podniku osobně. Nabídl jim soukromý salónek, který pochopitelně neodmítli, alespoň nějaké výhody plynuly z toho být slavný. Celý večer stačilo jen lusknout prsty a byl tu číšník s úlisným úsměvem a otázkou, co si vážení páni přejí.

"Kdybych věděl, že s tebou bude tolik problémů, nikam tě nezvu," ušklíbl se na něho Draco, když si po večeři natahoval teplý vlněný hábit vyšívaný stříbrnou nití.

"Co's čekal? Jsem přece Chlapec, který zůstal naživu," zamračil se Harry. V hlase mu byl znát jasně hořký tón. "Nemůžu za to. Tak je to pořád,"pokrčil rameny a vyšel do sychravého počasí. Chlad se mu i přes teplou látku pláště zavrtal do kůže.

"Letos se ochladilo brzy," promluvil Draco. Z kapsy vytáhl hůlku a zakouzlil kolem nich oteplovací kouzlo.

"Díky," kývnul mu Harry ihned, co neviditelné teplo vyhnalo dotěrnou zimu a pohladilo zkřehlou pokožku. "Nechceš… nechtěl bys zajít na skleničku? Ke mně, myslím."

Draco se na něho otočil, ve tváři vepsané překvapení, které však ihned zmizelo a bylo nahrazeno dobře natrénovanou netečnou maskou. "Zveš mě k sobě?" pozvedl obočí.

"Myslel jsem… je zima. Mám doma dobrý skřítčí víno."

Draco protočil oči. "Skřítčí víno? Vážně, Pottere? Copak jsem nějaká křehulka?"

Harry se zarazil. "Ma-mám doma i koňak."

"To už zní mnohem lépe. Kam se mám přemístit?"

"Grimauldovo náměstí," odpověděl mu Harry. Draco na něho vrhl krátký zamračený pohled, ale nic neřekl. S tichým Prásk se přemístil. Harry ho následoval.

Malé náměstíčko osvětlovala pouze stará blikající lampa a tluměné světlo proniklo i skrz rolety v sousedních domech. Vystoupali pět kamených schodů na které už se stačilo snést několik kapek začínajícího lijáku. Harry stiskl těžkou zdobenou kliku dveří a vešel do tmavé chodby. Svícny na zdech se takřka hned rozzářily a zalily místnost měkkým teplým světlem. Stísněnost, kterou si s sebou dům vlekl, ale ani ony nedokázaly zahnat. Všichni jeho přátele mu kolikrát říkali, že má starý dům opustit. Pokaždé pokrčil rameny a po novém se nesháněl. Většinu času beztak strávil ve své kanceláři na ministerstvu a sem chodil jen spát. "Zatím to nemá cenu, až se to usadí, najdu si něco jinýho." Odpoklonkoval každého.
Oba si sundali hábity a podali je skřítkovi, který se tu zjevil. Harry ho pozdravil a po očku se díval na Draca, který si prohlížel mudlovské obrazy, které mu sem pověsila paní Weasleyová ve snaze chodbu alespoň trochu zútulnit. Harry mlčky zamířil do pracovny a Draco ho následoval. Bystrozor přešel k zadní stěně místnosti, zmáčkl kovovou gryfí hlavičku, která jako by vyrůstala ze stěny, a odhalila skříňky plnou nejroztodivnějších druhů alkoholu. Harry vzal nízkou kulatou karafu a dvě baňaté sklenice a štědře do nich nalil na dva palce tekutiny. Jednu z nich podal Dracovi.

Ten si k alkoholu nejdříve znalecky přičichl a až poté se napil. Oči se mu rozšířily překvapením. "Tohle je ovšem skvělé pití, kde jsi to sehnal?"

Harry se na chvíli zamračil a následně se jeho tvář rozzářila, jak si vzpomněl. "Myslím, že mi to dal Kingsley k Vánocům. Moc to nepiju, mám radši medovinu nebo víno." Usadil se do pohodlného křesla s vysokým opěradlem.

"Jistě," protočil léčitel oči. "Ani mě to nepřekvapuje. Tak, povíš mi konečně, proč jsi mě sem pozval? A neříkej, že kvůli dešti."

Harry se nepříjemně ošil, bylo vidět, že se mu mluvit nechce. "Nevím. Asi jsem chtěl s někým mluvit," odpověděl nakonec vyhýbavě.

"Mluvit? Pottere, tak chabou odpověď jsem nečekal ani od tebe. Vsadím se, že tví malí kamarádi by se mohli přetrhnout, kdyby sis chtěl promluvit," ušklíbl se Draco a napil se. "Nebo chceš něco víc než mluvit?"

Než mu Harry stačil odpovědět nebo se zeptat, co tím přesně myslí, odložil Draco nedopitou sklenku na stolek a prokličkoval skrz překážky v pokoji. Posadil se na opěrku Harryho křesla a majetnicky zajel prsty do neposedných černých vlasů. Pevně je uchopil, přinutil Harryho naklonit hlavy do nepříliš pohodlného úhlu a konečně přitiskl svá ústa na jeho. To vše ve sledu pouhopouhých několika vteřin.

Nebyl jemný ani opatrný jako Harry, když se políbili prvně v jeho pracovně. Draco byl plně odhodlaný, prozkoumával Harryho ústa s vervou a nadšením. Sál jeho jazyk a těšil se z jemných vzlyků blaha pocházející od mladého bystrozora.
Přerušil polibek - Harry zasténal v protestu - ovšem od muže se neodvrátil. Rozverně olízl jeho rty a pokračoval podél linky čelisti drobnými vlhkými polibky. Harryho srdce chtělo vyskočit z hrudi a dech se mu zasekl v hrdle. Zvrátil hlavu, aby mu usnadnil přístup. Draco něžně olízl jemnou kůži, kde ihned pod ní cítil proudící krev. Olízl vystouplý ohryzek.
Harry zasténal a přitáhl si Draco ještě blíž - ten ani nezaregistroval, kdy se Harryho ruce ocitly na jeho kašmírovém svetru - a léčitel skončil v jeho klínu. Nenechal se ale vyrušit a delikátně olízl ono pulsující místečko, lehce ho kousl a několik dlouhých vteřin sál. Harry tiše, nebo si to Draco možná jen představoval, zasténal jeho jméno. Dech se mu neustále zrychloval, kalhoty v rokroku nepříjemně pnuly a ruce potřebovaly cítit nahou kůži.

Dracova ústa se pomalu přesunula k jeho uchu, jemně zkousla lalůček, zatahala za něho a špička jazyka se vydala dál, pečlivě přitom sledovala linii Harryho ucha.

"Kde máš ložnici?" zašeptal Draco, přestal se věnovat boltci a podíval se na něho. Oči mu žhnuly emocemi, Harry u něho takový výraz nikdy neviděl. Ruce Dracovi sjely pomalu přes jeho hruď a zastavily se v Harryho rozkroku, který majetnicky promnuly.

Harry se sípavě nadechl. "Pojď za mnou," zašeptal. Zorničky měl rozšířené a hlas měl zhrublý. Setřásl Draca ze svého klínu. Kvapně vstal, chytl ho za ruku a hnali se do ložnice jako puberťáci. Zapadli do měkkých teplých podušek. Zelené oči sledovaly ty šedé pouze chvilku, než se jejich rty opět setkaly a oční víčka se sevřela slastí. Jazyky prozkoumávaly ústa toho druhého. Těla se převalovala a soupeřila o nadvládu. O oblečení přišli ani nevěděli jak. Ruce se dotýkaly těla druhého a laskaly svaly napjaté napětím a nejistotou. Poslední pochyby však brzy setřely další doteky.

Draco se vydal probádat Harryho hrudník. Olízl již tvrdou bradavku, objel ji jazykem a zuby lehce stiskl tvrdý hrášek, druhou trýznil rukou. Harry vzrušeně dýchal a zvedal pánev, ve snaze najít uvolnění. Draco pokračoval ve své cestě. Polechtal břišní svaly, které se okamžitě zatnuly a ještě níž, dlouhými vlhkými polibky promasíroval chvějící se podbřišek. Zakousl se do kyčelní kosti a zanechal na ní několik drobných upomínek. Nosem se otřel o pevný podbřišek, políbil ho. Konečně splnil Harryho němou prosbu a uchopil ho do ruky. Špička palce jemně masírovala hlavu, roztírala vlhkost, kterou tam našla. Harry se zavrtěl, měkce zasténal a přirazil Dracovi do ruky. Léčitel se pobaveně pousmál, několikrát ho ještě pohladil, než konečně sklonil hlavu a olízl preejakulát shromážděný na špičce. Harrymu se zadrhl dech v hrdle, a kdyby mu Draco nedržel druhou rukou boky, nemilosrdně a sobecky by se mu vedral do úst. Harry ale nemusel čekat dlouho. Draco si z jeho stenů a šeptaných modliteb mohl snadno domyslet, co přesně potřebuje. Otevřel ústa a poskytl Harrymu milosrdenství. Růžové rty objaly jeho penis a dělaly mu věci, o kterých nikdy ani nesnil.

Harry ho sledoval zpoza přivřených očí. Zmijozel vypadal tak nevinně, což byl největší oxymoron na světě. Harry už však nedokázal racionálně uvažovat. S tak talentovanými ústy omotanými kolem jeho penisu to nešlo. Měl plno práce se sténáním, které Draca pobízelo k dalším aktivitám.

Jednou rukou si Draco hrál s jeho varlaty, svíral je v dlani a jemně je převaloval a druhou hladil napjatou kůži na stehnech. Ústa však nepolevovala. Sál jeho celou délku, oždiboval a speciální pozornost věnoval zarudlé špičce. Hrál si s jemnou kůžičkou. Sroloval jazyk do ruličky a vložil ho do otvoru v žaludu.

Harry zasténal, prohnul se v zádech. "Znovu!" žebral a sledoval Draca s panenkami rozšířenými chtíčem.
Draco se samolibě usmál a rád vyhověl. Sál, lízal a pečoval o Harryho až do grandiozního vyvrcholení. Poté se pomalu připlížil zpět k jeho ústům, cestou nazpět neopomněl zanechat na Harryho tělo několik dalších kousnutí. Políbil ho na krku. Uchopil bystrozorovu ruku a navedl ji do svého rozkroku. Harry ho neobratně, zmožený po vyčerpávajícím orgasmu, uchopil.

"Víc," zašeptal Draco proti jeho krku. "Nejsem z cukrkandlu." Byl tak citlivý, že to skoro bolelo, ale chtěl víc. Potřeboval víc. Stisk zesílil. Pohyby zpočátku toporné a nejisté se po chvíli staly odvážnými a Draco vyvrcholil s rozevřenými ústy na Harryho krku a jeho jménem splývajícím mu ze rtů. Než se unaveně stočili kolem svých těl jako dva kousky skládanky, ukradl si ještě Harry hluboký, líný polibek.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *Vee* *Vee* | Web | 6. července 2013 v 20:56 | Reagovat

Skvělý :)
Víc k tomu nemám co říct :) Asi jen to, že tohle chce co nejrychleji pokračování ;) :)

2 Bobina Bobina | 6. července 2013 v 23:36 | Reagovat

Tak kluci nato docela rychle hopli. Jak to má Harry vůbec s orientací, že by ještě svým kamarádům nepřiznal, že je gay nebo právě zjistil, že je bi. Podle popisu vypadá,že to dělal prvně, na druhou stranu, je dost odvážný, když sï začal jako první on.
Honem rychle další kapču.

3 Andílek Andílek | Web | 7. července 2013 v 11:23 | Reagovat

no teda jo! Páni! Naprosto úžasný! Těším se na pokračování

4 Sung Sung | 7. července 2013 v 19:23 | Reagovat

Tesim se na pokracovani!

5 dorea dorea | Web | 7. července 2013 v 21:38 | Reagovat

[1]: já už radši nebudu slibovat, kdy pokračování přibude, protože to většinou nikdy nedodržím, viz tahle část :D ale bude brzy, už mi chybí jen finální čtení před zveřejněním :) děkuji!

[2]: Harry je bisexuál, tak nějak ho tak beru ve všech svých povídkách, coming out v téhle povídce nemám v plánu a Draco není jeho první zkušenost s mužem, ale nikdy nezašel tak daleko jako s Dracem, třeba tě potěší tohle :)
....
Oslava Georgových narozenin mnohem víc připomínala tryznu než cokoli jiného. Nikde žádný smích, zpěv a vtípky, namísto toho tiché vysedávání po Doupěti. Molly se snažila, napekla velké množství cukrovinek v čele s obrovským dortem, ale nic z toho nedokázalo přimět obyvatele Doupěte k veselí.
Harry hořce litoval své přítomnosti. Už když dostal pozvánku, dlouho se rozmýšlel, ale nakonec přeci jen přišel. (Jazýček vah převážil fakt, že Ginny byla na důležitém zápasu Harpyjí.) Každý rok to bylo stejné. George se po půlhodině ztratil, aby ho později našli úplně namol uloženého ve Fredově posteli. Ron pokaždé seděl v koutě s Hermionou a s nikým nemluvil, jen koukal před sebe. Bill se po deseti minutách vymluvil na rodinu a kvapem se odletaxoval, Charlie poslal sovu z Rumunska a manželé Weasleyovi seděli na gauči a Molly listovala rodinným albem, po tvářích jí tekly slzy. Ostatní příbuzní a známí korzovali domem jako tiché mrtvoly. Všichni v menším či větším stádiu opilosti.
Harry si povzdechl, zvedl se z křesla a s polovipitou lahví ohnivé zamířil na verandu. Usadil se na zahradní houpačce a užíval si chladný vzduch.
„Už si to tam nemoh‘ vydržet?“ ozval se mužský hlas zpoza stínů.
Harry sebou trhl a několik kapek z lahve skončilo na jeho džínách. „Lee,“ oslovil bývalého spolužáka, „myslel jsem, že’s už odešel.“
Mladík pokrčil rameny a přisedl si k Harrymu. Z rukou mu vzal lahev s alkoholem a zhluboka se napil. „Chtěl jsem, ale nějak jsem se tady zdržel.“ Rozhlédl se po rozkvetlé zahradě.
„Je tady pěkně.“ Přikývl Harry a pozoroval poslední paprsky slunce prosvítající mezi větvemi třešní a jabloní.
„George už odešel?“
„Jo. Asi po čtvrt hodině. Možná-možná bych si s ním měl promluvit.“ Zamyslel se Harry a spálil si hrdlo dalším lokem whisky.
„Ne,“ zavrtěl Lee hlavou. „Ničemu tím nepomůžeš.“ Odpověděl a přisedl si ještě blíž k Harrymu. „Akorát ho naštveš a bude to ještě horší.“
Harry přikývl a znovu se napil. „Je to naprd. Všechno je tak jiný. Myslel jsem, že to bude lepší, ale není.“
Lee se zasmál. Znělo to pěkně, první veselá a živá věc, kterou Harry za dlouhou dobu slyšel.
„Začínám mlít nesmysly, už bych neměl pít.“ Povzdech si po chvíli.
„Klidně mel dál, mně to nevadí.“ Lee se opřel a roztáhl ruce do stran, prsty lehce zavadil o Harryho krk, ale ruku nestáhl.
Leeovo tělo bylo oproti Harryho příjemně teplé a mladík voněl po něčem kořenitém, co přesně nedokázal zařadit.
„Já jen… myslel jsem, že všechno bude jiný.“ Slyšel se říkat, dřív než si větu pořádně promyslel. „Promiň já… fakt už nebudu pít.“
Lee se na něho podíval s úšklebkem na rtech, nevysmíval se však, spíš vypadal pobaveně. Hnědé oči v jeho obličeji plály čímsi neznámým. Jako by se rozhodoval. Zničehonic se naklonil a přitiskl své rty na Harryho.
Harryho první reakce byla pochopitelná – šok. Lee ale neustoupil, ba naopak. Olízl jeho sevřené rty a snažil se tak dlouho, dokud je Harry nerozevřel a úplně se ztratil. Leeho jazyk si s ním hrál, škádlil ho a provokoval. Harry dychtivě odpovídal, neměl nejmenší ponětí, kde se v něm něco takového bere.
Lee se odtáhl po minutě nebo taky po deseti. Harry neměl ponětí, jak moc času uplynulo.
„Vždyť je všechno jiný. Jen se musíš správně dívat,“ řekl mu Lee s dalším úšklebkem a vstal z houpačky. „A s Georgem máš pravdu, promluvím si s ním,“ mrkl na Harryho. „Měj se.“ Mávl mu, ještě než vykročil na zarostlou cestičku ven z Doupěte, kde se mohl bez problémů přemístit.
Harry ještě půl hodinu seděl venku, než se konečně odhodlal přemístit domů. ....
rychlý headcanon, který mi jen tak vytanul v hlavě :)

[3]: děkujíí! :) doufám, že se bude líbit :)

[4]: to zase těší mě :)

6 Bilkis Bilkis | E-mail | Web | 9. července 2013 v 6:21 | Reagovat

Normálně jsem málem zapomněla, jak výbušně sexy tihle dva umí být pohromadě. Dávám palec nahoru! :)

7 dorea dorea | Web | 13. července 2013 v 0:16 | Reagovat

[6]: že jo! oni jsou kažý úplně jinačí, ale přitom toho mají dost společného :) děkuji! :)

8 marcy marcy | 2. srpna 2013 v 9:38 | Reagovat

hmm hmm, prosím velmi pěkně o další :-)

9 *Vee* *Vee* | Web | 4. srpna 2013 v 6:57 | Reagovat

Mohla bych taky poprosit o další část :)

10 astra astra | 4. srpna 2013 v 19:42 | Reagovat

pripajam saa! tiez sa neviem dockat pokracovania :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama