O zmijozelské Růžence

24. prosince 2013 v 9:18 | Dorea |  Harry Potter
Ještě než zasednete k vánoční tabuli, mám tu pro vás pohádku o zmijozelské Růžence a jeho princi.
Doufám, že u vás svátky proběhli a budou probíhat v klidu a míru, nebudete muset na pohotovost s kostí v krku a Ježíšek, čarodějnice, kozel či kdokoli jiný vám přinese přesně to, po čem toužíte.
Šťastné a Veselé, moji milí!

...



Vánoce se pomalu blížily, ale obyvatelům domu číslo dvanáct na Grimauldově náměstí se vánoční nálada vyhýbala. Harry měl před svátky v bystrozorském oddělení práce nad hlavu a Draco se konečně blížil k toužebně očekávaným výsledkům ve svém lektvarologickém bádání. Na Vánoce jim tak nezbýval čas a nebýt ozdob, které po domě rozvěsil Krátura, stále chladnějšího počasí a vůni punče by si ani jeden z nich nevšiml, že se blíží nejočekávanější svátky roku.

Dnes plánoval Draco znatelně pokročit ve svém výzkumu, ale už od rána neměl svůj den. Probudil se do studeného lůžka, na stolku čekal lístek s Harryho škrabopisem a poznámkou, že byl naléhavě odvolán na oddělení a pak mu navíc Krátura připálil vajíčka a tousty. Došel dýňový džus a vrcholem bylo, když se mu uprostřed složitého procesu destilace lektvaru v laboratoři - v jeho svatyni - zjevila Hermiona s uvřískanou Rose, a aniž by se zeptala, zda smí, mumlaje díky, mu ji tam nechala. Než stačil vznést protest, byla Hermiona pryč a Rose si už stačila z podlahy udělat hrací koutek.

Draco nebyl velký fanoušek dětí, Weasleyovic plémě pomáhal Harrymu hlídat už nejednou, stejně tak Teddyho, svého bratrance a Harryho kmotřence, ale nikdy se nemusel potýkat s dítětem jen on sám. Jediné, co věděl o dětech, byla nutnost je zaujmout. Proto také zaměstnal Harryho kmotřenku keříkem zpívajících růží a sám se věnoval svému drahocennému lektvaru. Byl si naprosto jistý, že už jen pár týdnů a bude moci požádat lektvarologickou komisi o udělení schválení k testování na lidských pokusných subjektech. Čekalo na něho vytoužené volno a především sláva a uznání, které si za tak těžkou práci zasloužil. Nikdy by neřekl, že procházet prastaré deníky svých předků, může přinést nějaké ovoce.

I dnešní testování probíhalo víc než skvěle. Všechna pokusná zvířata vykazovala kýžené výsledky a jen málokterá si po použití lektvaru odnesla vedlejší účinky.

Draco, ponořený do bádání, na Rose naprosto zapomněl a vzpomněl si na ni, až když se mu malé batole připlazilo k nohám a dožadovalo se pozornosti. "Draco!" Aspoň, že to škvrně umělo řádně vyslovovat jeho jméno. Draco nesnášel, když mu někdo komolil jméno.

Jak bylo už řečeno, děti nikdy nepatřily k Dracovým oblíbeným věcem a potomek Grangerové a Weasleyho byl jako cornwallský rarach - mrňavý, uvřískaný a proradný. Děvčátko jeho antisympatie ovšem nesdílelo. Natahovalo po něm malé upatlané ručky a pomalu krabatilo obličejík, když ji Draco nezvedal.

Lektvarista si povzdechl, ztlumil plamen pod kotlíkem, sehnul se a vzal vítězoslavně se zubící batole do náruče. Rose roztáhla rtíky do širokého zubatého úsměvu, modré oči zableskly kulišáctvím a do bublajícího kotlíku hodila tři poupata zpívajících růží. Na to, co záhy přišlo, nebyl Draco připraven.

Obsah kotlíku prudce zabublal, zasyčel a kapalina během vteřiny ztrojnásobila svůj objem. Lektvar zlověstně zašuměl a Draco se stačil pouze otočit s dítětem v náručí, aby jej vařící tekutina neopařila. Plný zásah dostala jeho záda a on se téměř ihned sklátil na zem v hlubokém spánku.


Harry měl dneska dobrý den. Jeho skupině bystrozorů se podařilo vypátrat prodejce kouzelnického jmelí, které na rozdíl od toho normálního, dokázalo své majitele otrávit výpary z bobulek, které vypouštělo při pokojové teplotě. Hermiona mu v poledne poslala sovu s oznámením, že u nich nechala Rose a Harry se už nemohl dočkat, až stráví nějaký čas se svou kmotřenkou.

Vystoupil z nazdobeného krbu v kuchyni, přesunul několik větviček cesmíny, která byla až nebezpečně blízko plamenů a začal se rozhlížet po Dracovi a Rose. Ovšem ani po jednom nebylo ani vidu ani slechu. Dokonce ani Krátura nereagoval na jeho volání. Až po několika minutách marného hledání, se ozval skřítkův pískavý hlas zezdola, z Dracovy laboratoře. Harry pojal neblahé podezření a rozběhl se do sklepa.

V laboratoři bylo nepřirozené ticho. Harry byl zvyklý na Dracovy mumlané poznámky a teď jediný zvuk linoucí se ze sklepení vydávala drobná zvířátka, která Draco choval na testování lektvarů. Harry stanul s pusou dokořán na prahu místnosti. Zadní část, kde stály kotlíky, byla postříkána hustou růžovou tekutinou a na podlaze ležel nehybný Draco. Rose společně s Kráturou seděli o několik metrů dál a hráli si. Jen co se Harry zjevil ve dveřích, se Rose rozzářila a natahovala po něm ruce. Bystrozor si jí ovšem nevšímal a po překonání prvotního děsu se rozběhl ke svému milenci.

"Draco? Draco!" Zkontroloval životní funkce, popleskal ho po tvářích. Jeho přítel dýchal, srdce mu pravidelně bilo, ale nereagoval na žádný podnět. Vypadal, jako když spí. "Kráturo! Co se tady stalo?"

Starý domácí skřítek položil panenku, kterou držel, na kamennou podlahu a otočil se na Harryho. "Krátura neví, pane. Krátura má zakázáno chodit do laboratoře, ale slečna Rose brečela a pan Draco tady ležel. Krátura se musel postarat o malou slečnu."

"Draco hají," potvrdila mu Rose pravdivost skřítkových slov a připlazila se k němu. Buclatou dlaní poplácala Draca po vlasech. Harry jí vzal do náruče a okamžitě pátral po stopách lektvaru na děvčátku. Když nic nenašel, znatelně se mu ulevilo.

"Kráturo," oslovil Harry skřítka rozhodným ale přesto se chvějícím hlasem a culící se Rose si nadhodil v náručí, "okamžitě zavolej k Mungovi a řekni, že tu máme kouzelníka, který přišel do kontaktu s neznámým lektvarem." Rozhlédl se po místnosti a zbytcích růžového lektvaru.

"Jistě, pane!" Krátura se vypjal, hrdě vystrčil hruď, divže nezasalutoval a s hlasitým 'Plonk!' zmizel.

"Draco hají," zopakovala Rose s pohledem upřeným na ležícího Draca a palcem v puse.


"Je mi líto, pane Pottere, ale nemáme nejmenší ponětí, co stav pana Malfoye způsobilo," pověděla lékouzelnice jen o něco starší než byl sám Harry.

"Ale přinesl jsem vám lektvar, můžete ho analyzovat a -"

"To jsme samozřejmě zkoušeli," přikývla lékařka, "ale lektvar, který jste nám přinesl, není nic jiného než růžová voda zahuštěná škrobem. Zřejmě začal ihned po explozi oxidovat a teď už není možné určit jeho původní složení."

"Děláte si srandu?"

"Je mi líto, pane Pottere," pokrčila kouzelnická lékařka bezradně rameny.

"Ale Dracovi nic není, že jo? Říkala jste, že je v pořádku."

"Dle všech vyšetření, která jsme provedli, je pan Malfoy pouze ve velmi hlubokém spánku. Veškeré jeho životní funkce jsou v normálu."

"Takže jen spí?" ujišťoval se Harry.

"Ano."

"A to ho nedokážete nějak probudit? Musí existovat nějaký lektvar nebo kouzlo."

"Je mi líto, ale zkoušeli jsme lektvar Ranní ptáče i kouzlo Brzkého rána, ale pan Malfoy na nic nereagoval. Zkoušeli jsme i mudlovské léky, ale i ty selhali."

"Můžu ho odnést domů?" zeptal se po chvíli. "Nechci, aby byl tady."

"Samozřejmě, se správnou péčí není problém ošetřování doma."

Harry se otřásl. Skoro to znělo jako by se Draco už nikdy neměl probrat.


"Harry, je mi to líto. Neměla jsem ponětí, že-"

"To je v pořádku, Hermiono," zopakoval Harry unaveně asi po sté za posledních několik hodin. "Nemohla jsi vědět, co se stane," zamručel a prolistoval další stránky z knihy, kterou prohlížel. "Jen kdybychom věděli, co vlastně Draco dělal a co do toho lektvaru dal a hlavně kdyby si ten pitomej umanutej zmijozel nepsal poznámky v nějaký hatmatilce, co nemůže přečíst nikdo jinej kromě něho!" zařval Harry poslední část věty frustrovaně a hodil Dracovým deníkem přes celou místnost. Sešit s tupým žďuchnutím narazil do knihovny a zanaříkal.

"Když jsem s Dracem naposledy mluvila, říkal, že pracuje na úpravě lektvaru, který našel v deníku svého praprapradědečka."

"Jojo, mělo to co dělat s Povzbuzujícím lektvarem. Dracův praprapraděda byl spoluvynálezcem nebo tak něco a Draco přišel na způsob, jak ho vylepšit," zamával Harry rukou v rozmáchlém gestu. "Byl z toho strašně nadšenej a pořád o tom mluvil. Moc jsem tomu nerozuměl."

"Musíme projít ty deníky," pokývala Hermiona hlavou a vrhla ne zrovna nadšený pohled na horu knih oděných v kožených deskách.

Tenhle rozhovor proběhl před týdnem a od té doby seděl Harry po nos zavrtaný v denících a knihách, které si Draco přinesl s sebou z velkolepé knihovny Malfoy Manor. Hermiona mu pomáhala, jak se dalo a dokonce i Ron, po mnoha otrávených komentářích, hledal, jak Draca vysvobodit z hlubokého spánku.

"Někteří Dracovi předci byli nechutní sadisti," s opovržením ve tváři odložila Hermiona další deník na hromadu těch, které už prošli. "Z nějakých těch věcí mi je fyzicky špatně."

Harry bezmyšlenkovitě pokýval hlavou, ani pořádně nevnímal, co Hermiona říká. Byl unavený a roztržitý. Spát chodil jen proto, že Krátura schoval všechny svíčky v domě, a dokonce i jeho hůlku, když se snažil použít lumos, aby mohl pokračovat v bádání.

Pracovali asi dvě hodiny, když na okno pracovny zaťukala sova nesoucí v pařátcích pergamen s ministerskou pečetí. "Oh, Harry," promluvila Hermiona, která ji pustila dovnitř a rozlomila vosk chránící zprávu.

"Hmmh," zamručel majitel domu na znamení, že ji slyší.

"Musím na Ministerstvo. Nějaký problém kvůli kentaurům. Zase se rozhádali s vílama. Já…" bezradně se na Harryho podívala.

"Běž, pohlídám Rose," mávl rukou a ani nezvedl zrak z deníku, který momentálně prohlížel.

"Uhm, já… Rose…"

"Neboj, pohlídám ji. Stejně si hraje s Kráturou," rychle se podíval na hrající si dvojici poblíž krbu, vánoční ozdoby z něho Krátura na Harryho příkaz sundal, slavit svátky nemělo smysl, "a oběd ji dám včas, slibuju."

Hermiona se děkovně usmála a s dalšími díky se odletaxovala na Ministerstvo.


"Máš hlad, Rosie?" zeptal se Harry asi hodinu poté, co Hermiona odešla.

Holčička se na něho usmála a přestala si hrát s plyšovým testrálem, kterému zkoušela obléci panenkovské šatičky.

"Kráturo," oslovil Harry skřítka a ten se jako na povel uklonil a očekával rozkazy.

"Pán si přeje?"

"Dones nám oběd do Dracova pokoje, prosím." Skřítek přikývl a zmizel. Harry natáhl ruku k Rose, která se na něho přichytila jako chobotnice a společně došli do Dracova pokoje. Harry tajně čekal, že až otevře dveře, bude na něho Draco sršit kousavé komentáře - jako minule, když chytnul skřetí neštovice - leč místo toho stále bez hnutí ležel na lůžku a jen pravidelně se zvedající hrudník dával najevo, že žije.

Draco opravdu nevypadal, že je nemocný, nebyl bledý, neměl horečku. Rty neměl popraskané. Jeho tváře dokonce nabyly jemného růžového odstínu. Vypadal opravdu jen, jako když spí. Harry tuhle Dracovu tvář znal až moc dobře. Kolikrát, potaji, Draca pozoroval a ukládal si do paměti každou konturu jeho obličeje. Jenže Draco se nakonec vždy probudil.

Harry si povzdechl. Společně s Rose vstoupili do pokoje a usadili se k velkému oknu, kde Krátura prostřel oběd.

Poté, co Rose rozpatlala hráškové pyré po sobě a po celém stole a Harry dojedl své jehněčí s fazolkami, se Rose začala klížit očka a jako každý den se dožadovala odpoledního šlofíka. Harry jí jednoduchým kouzlem zbavil zbytků pyré a položil dívenku na postel vedle Draca. Pečlivě ji zachumlal do teplých peřin a sáhl po pohádkové knize ležící na nočním stolku.

"Lůženka," zamumlala Rose své přání. Z velkého množství přikrývek na něho koukaly dvě modrá očka plná očekávání a chumáč rezavých loken. Harry našel pohádku O Šípkové Růžence a dal se do čtení.

"Bylo, nebylo. V dalekém království se mladému králi a jeho ženě narodilo dlouze očekávané děťátko. Tvářičky mělo jako růžičky, a protože to byla holčička, dostala jméno Růženka. Oslavy byly velkolepé a na křtiny byli pozváni všichni známí královského páru a tolik kouzelnic, na kolik si jen vzpomněli. Leč přeci jen na jednu zapomněli. Zjevila se uprostřed slavnosti v oblaku černého kouře a malému děťátku, klidně oddechujícímu ve zlaté kolébce, předpověděla hrozivý osud. V den svých šestnáctých narozenin se měla píchnout o trn, upadnout do spánku a už nikdy se z něho neprobudit. Královští rodiče byli věštbou zarmouceni a snažili se udělat vše proto, aby se jim kletbu podařilo zlomit. V celičkém království vypálili veškeré růžové keře a zbavili se všeho, o co by se mohla malá princezna píchnout. Leč zlá kouzelnice na svou pomstu nezapomněla. V den Růženčiných šestnáctých narozenin se přestrojila za služku a proplížila se do princezniných komnat a podstrčila jí nádhernou růži, jejíž stonek byl poset ostrými trny. Růženka obdivující krásnou květinu se píchla o trn a okamžitě se ponořila do hlubokého spánku. Ale neusnula pouze princezna, nýbrž celé království. Věže velkého hradu pokrylo trní a celé království spalo sto let. Až do dne, kdy jel kolem krásný princ na bílém koni. Od své chůvy se dozvěděl o krásné princezně postižené krutou kletbou a rozhodl se jí vysvobodit. Probojoval se trnitým křovím, sekal úponky, které se mu ovíjely kolem nohou a rukou, až konečně stanul před lůžkem spanilé princezny. Jen její zvedající hruď dávala najevo, že žije. Princ byl zcela uchvácen její krásou. Pokožkou bílou jako mléko, růžovými líčky a zlatými loknami. Sehnul se nad ní a jemně přitiskl své rty na její. Princezna se zhluboka nadechla, zamrkala a konečně otevřela své oči dokořán. Kletba byla zlomena a celé království zachráněno. Za týden byla svatba a princ s Růženkou žili šťastně až do smrti."

Harry si pročistil hrdlo a podíval se na malou postavičku schoulenou u Dracova boku. Myslel si, že Rose bude spát, proto ho překvapilo, když spatřil, že ho pozoruje.

"Lůženka Draco," zamumlalo děvče a lehce šťouchlo do spícího muže.

"Růženka Draco?" usmál se Harry nad dětskou naivitou.

"Putu," našpulila s mlasknutím rtíky a ukázala na Draca.

"Myslíš, že se probudí?" usmál se smutně Harry. "Myslíš, že spí jako Růženka?"

"Putu," zopakovala důrazněji a důležitě pokývala zrzavou hlavičkou. "Mutíš dát putu!"

Harry protočil oči. "Dobře," povzdechl si a naklonil se nad spícího Draca. Něžně přejel dlaní po jeho tváři. Zdálo se to jako naprosto absurdní myšlenka - jediný polibek, aby zmohl to, co nesvedl žádný lékař - ale stejně tak to kdysi byla létající auta nebo duchové. Jestli kouzelnický svět Harryho něco naučil, bylo to to, že nic není nemožné. Upravil zbloudilý pramen Dracových vlasů a měkce přitiskl rty na jeho. Po několika sekundách se odtáhl. "Vidíš, nefun-" nestačil doříct, protože Draco se z ničeho nic zhluboka nadechl. Otevřel oči, prudce se posadil a zmateně se rozhlédl po místnosti.

"Že ti to trvalo! A ty, ty malá zrzavá lasice! Za všechno můžeš ty!" zabodl dlouhý prst do Rosiina ramene. Děvče na něho upíralo modrá kukadla a následně začalo tleskat a smát se. "Hodila do kotlíku zpívající růže a ty!" otočil svou pozornost na Harryho, "seš naprostý idiot! Totální imbecil, to jsi nemohl udělat Rudolfův test, abys poznal, na jakém lektvaru jsem pracoval. To tě u bystrozorů nic nenaučili!? Celou dobu jsem vás slyšel! Musel jsem poslouchat ty vaše nářky a zoufalství a tupost! Salazare!"

"Draco," zašeptal Harry stále ještě překvapený náhlou změnou situace.

"Letvar Šípkové Růženky! Jak to že ti to nedošlo dřív? Zpívající růže v kombinaci s uvolňovacím lektvarem, spánek, ze kterého se nelze probrat. Typické příklady! To seš takovej troll!?"

"Draco," zamumlal Harry znovu a přitáhl si partnera do kosti drtícího objetí. "Ty seš vzhůru."

"Samozřejmě. Políbil jsi mě. Víš přece, že jedině polibkem lze zlomit kletbu Pohádkových lektvarů. V Bradavicích to Snape učil už ve třetím ročníku. Nechápu, že ti trvalo víc jak týden, než jsi mi dal pusu."

"Lůženka Draco," zamumlala Rose těsně předtím, než jí ztěžkla víčka a ponořila se do říše snů.

"Zmijozelská Růženka," přikývl Harry k Dracově mrzutosti. "Můj spanilý zmijozelský princ." Naklonil se a políbil ho, aby tak umlčel všechny jeho případné protesty.

- A žili šťastně až do smrti. -


při hledání obrázku jsem narazila na fanart od Chouette, který musíte vidět!
pokud se vám povídka zobrazuje špatně, tak je na vině blog.cz, který odmítá plnit mé příkazy

 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Danica Danica | E-mail | 25. prosince 2013 v 8:19 | Reagovat

Čtu už od včera a nebýt Štědrý den, nikdo mě od povídky nedostane. Skvělé! Až v polovině mi došlo, že bude třeba polibek a nestačila jsem se divit, kam na ty nápady chodíš. Ač mě real Harry vůbec nezajímá, gay Harry je fajn.

2 Andílek Andílek | Web | 25. prosince 2013 v 9:14 | Reagovat

moc hezká povídka...celou dobu jsem se usmívala

3 Joli Joli | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 10:39 | Reagovat

Chudák Harry, on se snažil Dracovi pomoct, a ještě mu na konci bylo vynadáno. Ale to je celý Draco. :-D Ale moc se mi to líbilo. :-) Hele a nenavazuje tahle povídka na tu Drarry povídku, co tu byla naposledy - Každý démon chce svoji libru masa, nebo jak se to jmenuje? :-)

4 Nebeská Nebeská | Web | 25. prosince 2013 v 11:54 | Reagovat

Jůůů... :D Nejdřív jsem tě chtěla opravovat - zmijozelská řůženka a jeho princ - ale jen co jsem přečetla první odstavec, pochopila jsem. :D
Moc se mi to líbilo, samozřejmě nejlepší byl naštvaný Draco. :D

5 dorea dorea | Web | 25. prosince 2013 v 19:12 | Reagovat

[1]: tenhle nápad mi byl vnuknut a k docela se i hodilo, že se blížily Vánoce :D ke kterým pohádky patří

[2]: děkují! :)

[3]: V hlavě jsem sice neměla, že by to bylo volné pokračování, ale ono by to šlo a myslím, že pokud chceš, tak tomu klidně může být ;)

[4]: A mně vůbec nedošlo, že to je gramaticky špatně, když jsem to psala :D  díky

Děkuji všem za komentáře a jsem ráda, že se líbilo, přestože v hlavě jsem to měla napsané naprosto jinak :D díky moc :)

6 Saskya Saskya | 25. prosince 2013 v 19:45 | Reagovat

veľmi pekné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama